Zdravotně postižení a jinak znevýhodnění pomáhají na farmách. Léčí se a mohou si i vydělat

[© Shutterstock/Jevanto Productions]

Zemědělství už není pouze odvětví, které produkuje potraviny a obdělává krajinu. Může totiž pomáhat znevýhodněným lidem.

Sociální zemědělství zaměstnává zdravotně postižené nebo sociálně znevýhodněné osoby. Začleňují se díky němu nejen do trhu práce, ale také do společnosti.

Nemusí se přitom jednat pouze o zemědělské podniky. Takzvané sociální farmy mohou mít i podobu azylového domu nebo zahrady psychiatrické léčebny. Navštěvovat je mohou děti, dospělí i senioři, přičemž někteří pracují za mzdu, jiní pomáhají dobrovolně.

Pracovní náplň je rozmanitá a zahrnuje například setbu, pletí, ruční sběr škůdců, krmení drobnějších hospodářských zvířat, čištění stájí nebo údržbu hospodářských areálů. Činnosti se mohou týkat také zpracování zemědělské prvovýroby a jejího prodeje, vysvětlují Tomáš Chovanec z Centra pro komunitní práce jižní Čechy a Eliška Hudcová ze sdružení AREA viva.

Podniky volají po zaměstnancích, řada lidí ale stále nepracuje. Přitom je lze k práci přitáhnout

Mimo trh práce je v Česku málo lidí, mezi mladými jich ale přibývá. Často je to kvůli nedostatečnému vzdělání. Lidé s nízkou kvalifikací v řadě případů nepracují nebo nedosáhnou na lepší práci. Pomohla by opatření na školách, nižší zdanění práce nebo lepší cílení programů zaměstnanosti.

Někteří také na farmách podstupují přírodní terapie nebo se vzdělávají, jiní se zase připravují na zaměstnání. Konkrétní pracovní úkony ale závisí na individuálních potřebách, hloubce postižení nebo zdravotním omezení. Také záleží na tom, co vlastně statek produkuje – zda se zaměřuje na pěstování rostlin nebo chov zvířat.

„Zásadou je, že každý klient by měl zastávat činnosti, které je schopen zvládnout a musí cítit prospěšnost svého zařazení. Na farmách o klienty pečují odborníci, kteří dovedou posoudit individuální potřeby každého klienta, sledují jeho chování a vyhodnocují jeho rozvoj,“ upřesňuje Miloš Kordač, tajemník Pracovní komise sociálního zemědělství, kterou v roce 2015 založilo Ministerstvo zemědělství ČR.

Dodává, že farmy v tomto směru spolupracují s úřady práce, místními samosprávami a speciálními školami, stejně tak jako udržují kontakt s rodinou klientů, aby si mohli vzájemně vyměňovat informace o stavu a pocitech osob.

Zkrácené úvazky a práce z domova. Europoslanci požadují lepší podmínky pro nemocné

Více než pětina pacientů s rakovinou v Evropské unii přišla o práci bezprostředně po diagnóze. Europoslanci proto navrhují opatření, jak lépe přizpůsobit zaměstnání lidem s dlouhodobým onemocněním nebo postižením.

Farmy také mohou žádat o finanční podporu. Úřad práce například poskytuje příspěvky na mzdy pro osoby s postižením. Otevřené jsou jim i evropské fondy včetně Programu rozvoje venkova, který může podnikatelům finančně pomoci s investicemi a provozem farmy. Založení a další rozvoj sociálního podnikání podporuje zase Operační program Zaměstnanost.

Záměrem sociálního zemědělství ale není kompenzace chybějících pracovních sil na statcích, upozorňují Chovanec s Hudcovou. Sami však připouštějí, že někteří dobrovolníci v zemědělství se nakonec stanou zemědělskými podnikateli.

Sociální farmy v ČR a za hranicemi

Aktivity podobné sociálnímu zemědělství se v ČR odehrávaly již v 90. letech. Současná vlna sociálního farmaření začala od roku 2013 díky účasti země v mezinárodních projektech. Kolik je dnes takových farem v tuzemsku, ale není známo, protože se nikde neevidují.

„Podle monitoringu a zkušeností z regionů jsou takových farem desítky. Jedná se spíše o menší subjekty,“ upřesňuje Kordač.

V Jihočeském kraji se nachází například sociální Farma Dvůr Čihovice, která je součástí areálu neziskových organizací poskytujících služby lidem se zdravotním postižením. Majitel Farmy Jiří Netík je také členem Asociace sociálního zemědělství, organizace se sídlem v Českých Budějovicích, která sdružuje lidé se zájmem o sociální zemědělství a rozvoj venkova.

Zemědělci stárnou. Mladší generace nemají přístup k půdě a na zemědělství pohlížejí negativně

Zemědělství trápí stárnutí farmářů a mladší se do agrárního sektoru příliš nehrnout. Příčinou je omezený přístup k půdě, migrace z venkova do měst i negativní mediální obraz.

Západní země – jako Norsko, Německo, Nizozemí, Rakousko, Portugalsko, Itálie nebo Anglie – jsou však v sociálním zemědělství mnohem dál. V Nizozemí je například 1100 farem, které každý týden navštíví asi 20 tisíc klientů. V Norsku a Itálii jsou sociální farmy dokonce uzákoněny. Důvodem takového pokroku je podle Kordače fakt, že přirozené sociální vazby na vesnici, která se historicky dokázala postarat o osoby s hendikepy, nebyly ve výše zmíněných zemích přerušeny obdobím kolektivizace jako v ČR.

Článek původně vyšel v Českobudějovickém deníku v rámci projektu Proměny českého zemědělství, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropské komise.