Z půdy zmizelo 90 procent živých organismů, je mrtvá. Schyluje se k ekologické katastrofě, říká expert

© Pixabay

Vědci z celého světa varují před dosud nevídaným vymíráním rostlinných a živočišných druhů. Viníkem je podle nich zejména člověk, který planetu znečišťuje, významně se podílí na globálním oteplování a drancuje přírodní zdroje pro vlastní obživu.

Intenzivní zemědělství vědci jmenují jako jeden z faktorů, které ohrožují existenci některých rostlin a zvířat. A týká se to i Česka.

„Intenzivní rostlinnou produkci považujeme momentálně za největší hrozbu prakticky pro všechny organismy, které v naší krajině žijí,“ varuje Petr Stýblo, ředitel kanceláře Českého svazu ochránců přírody. Rostlinná produkce se v tuzemsku scvrkla na tři hlavní plodiny − pšenici, řepku a kukuřici. V krajině chybí louky, meze a další útočiště pro zvěř a hmyz. Široké lány polí, po kterých přejíždí těžké zemědělské stroje, a nedostatek organické hmoty v půdě navíc snižují schopnost krajiny pohlcovat dešťovou vodu.

„Odhadujeme, že z půdy kvůli tomu zmizelo 90 procent živých organismů. Jsou nenápadní, oškliví a většina z nich nemá ani české druhové jméno, ale půda je bez nich utužená a mrtvá. To, že zároveň ubývají viditelné organismy, které se často těmi nenápadnými živí, je jen špička ledovce,“ vysvětluje odborník.

Podle informací Agentury ochrany přírody a krajiny ČR mizí z Česka zejména druhy, které jsou vázány na pestrou zemědělskou krajinu. Ta umožňuje rozmanitější život na polích a loukách. Příkladem mohou být ptáci jako čejka chocholatá, koroptve nebo denní motýli.

Jak ale upozorňují odborníci na ochranu životního prostředí, dnešní zemědělská politika pestrosti příliš nenahrává. Zemědělcům se totiž nejvíce vyplatí pěstovat zmíněnou trojici plodin, tedy pšenici, kukuřici a řepku. Společně zabírají více než 60 procent veškeré zemědělské plochy v Česku. Pole se navíc intenzivně ošetřují chemickými postřiky a umělými hnojivy, jež mají negativní vliv na řadu živočichů – od neviditelného hmyzu až po ptáky či obojživelníky. Rozmanitostí neoplývají ani české lesy, kterým dominují smrkové porosty.

Dotace jako příčina nebo řešení?

Úbytek druhové rozmanitosti odborníci dávají za vinu jak zemědělským podnikům, tak i celé agrární politice. Zemědělci totiž dostávají dotace na každý obdělávaný hektar, a přestože musí plnit evropské zásady správné zemědělské praxe, podle ekologů taková opatření nestačí.

„Stát by měl zemědělce významněji podpořit v tom, aby na zemědělské půdě zachovávali či budovali meze, remízky a mokřady. Stále se o tom hezky mluví, ale činy žádné. Přitom se pomalu schyluje k ekologické katastrofě,“ varuje Stýblo.

Podporu biologické rozmanitosti v krajině si za cíl stanovila i Evropská unie, která ze svých agrárních fondů podporuje zemědělce napříč kontinentem. Již před osmi lety přišla se strategií, jejímž hlavním bodem bylo zastavit do roku 2020 úbytek rostlinných a živočišných druhů. Klíčem k úspěchu mělo být vytvoření celoevropské soustavy pro ochranu životního prostředí. Ta v současné době skutečně existuje, má název Natura 2000 a jde o největší soustavu chráněného území na světě. V současnosti pokrývá až 14 procent území Česka.

Českou přírodu chrání evropské směrnice. Soustava Natura 2000 má ale své problémy

Evropské směrnice vytvářejí nejrozsáhlejší koordinovanou síť chráněných oblastí na světě. Nazývá se Natura 2000 a v Praze o ní diskutovali zástupci vládních rezortů a Evropské komise spolu s veřejností, stakeholdery a představiteli neziskových organizací.

Jak se však ukázalo, naplňování evropské strategie pro ochranu biodiverzity se nezdařilo. Upozornila na to sama EU již v roce 2015, kdy zveřejnila její průběžné hodnocení. Ani po čtyřech letech od přijetí strategie se totiž situace nezlepšila a druhová rozmanitost v Evropě klesá i nadále.

Chráněné oblasti nestačí

Vyhynutí dnes hrozí až milionu biologických druhů. Začátkem května před tím varovala Mezivládní vědecko‐politická platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES), kterou tvoří 145 expertů z 50 zemí světa. V Evropě a střední Asii je podle vědců v ohrožení až 28 procent místních druhů. Problém se týká zejména mechů, sladkovodních ryb, šneků či obojživelníků. „Přestože se chráněné oblasti rozšiřují, samy o sobě nemohou ztrátě biodiverzity zabránit,“ varují odborníci z IPBES. I oni potvrzují, že hlavní příčinou úbytku biodiverzity v Evropě je způsob, jakým nyní lidé hospodaří s krajinou. Upozorňují, že zemědělci jsou dnes dotacemi motivováni ke stále vyšší produkci, a tedy i k intenzivnějšímu využívání půdy.

Pozornost evropských vědců a ochránců přírody se tak nyní upíná k blížící se reformě společné zemědělské politiky EU. Právě podpora biologické rozmanitosti má být jedním z jejích cílů. Evropská komise již navrhla, aby se zemědělcům vyplácely dotace jen v případě, že hospodaří v souladu se životním prostředím. Členské státy by podle ní měly také nabízet farmářům zvláštní platby za to, že budou nejen plnit povinná opatření, ale že pro ochranu přírody dělat i „něco navíc“. Až 40 procent celkového rozpočtu společné zemědělské politiky by mělo ve výsledku jít právě na ochranu životního prostředí.

Podobně je však evropská zemědělská politika nastavena již nyní, ekologové jsou proto vůči navržené reformě skeptičtí. Politika sama o sobě navíc přírodu nespasí. Klíčem k úspěchu je především zodpovědný a ohleduplný přístup lidí ke svému okolí.

Článek původně vyšel v příloze Hospodářských novin v rámci projektu Proměny českého zemědělství, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropské komise.