Rabaty: Skončí s brexitem systém rozpočtové kompenzace?

© Shutterstock

V souvislosti s vyjednáváním víceletého finančního rámce na období 2021-2027 a odchodem Velké Británie z Unie hoří mezi členskými státy mimo jiné debata o tzv. rabatech neboli slevách na příspěvcích do rozpočtu. O co se vlastně jedná? A proč chtějí někteří zachovat stávající systém zatímco jiní by rabaty v dalším finančním období už raději neviděli?

Rabaty jsou jednou z forem korekčních mechanismů pro příspěvky do evropského rozpočtu, které státy každoročně platí v rámci předem vyjednaného víceletého finančního rámce. Jejich cílem je zajistit rozpočtovou kompenzaci pro státy, které by platily do rozpočtu neúměrně více tomu, kolik by z něj ve výsledku čerpaly.

Počátky rabatů se souvisí s evropským summitem ve Fontainebleau v roce 1984, který se snažil přinést odpověď na slova tehdejší britské premiérky Margareth Thatcherové „we want our money back“ („chceme své peníze zpět“). Thatcherová tehdy usilovala o vyřešení situace, kdy se Británie, v té době třetí nejchudší stát Evropského společenství (ES), měla stát největším čistým plátcem do evropského rozpočtu. V té době bylo 70 procent všech výdajů rozpočtu vyšetřeno pro společnou zemědělskou politiku (SZP), a jelikož Británie měla relativně malý zemědělský sektor (oproti například Francii) a většinu produktů dovážela ze zemí mimo EU, bylo jasné, že ve výsledku bude z rozpočtu čerpat mnohem méně, než do něj přispěje.

Evropští lídři se tehdy shodli na zavedení tzv. britského rabatu. V rámci něj tak byly britské příspěvky nižší o 66 procent rozdílu mezi tím, co by do rozpočtu země přispěla, a kolik by z něj získala. Tento systém zůstal beze změny až do letošního odchodu země z Unie.

Brexit: Od osudného referenda až po vyjednané dohody

Představitelé Velké Británie a Evropské unie zahájili 19. června 2017 oficiální jednání o brexitu. Téměř rok po konání britského referenda a tři měsíce po spuštění článku 50 Smlouvy o EU. Co předcházelo samotným rozhovorům, jak probíhala a co se vyjednalo?

Rabaty z rabatu

Se zavedením britského rabatu bylo jasné, že v evropském rozpočtu budou chybět peníze a ostatní členské státy budou muset přispívat víc, aby vykompenzovaly chybějící prostředky.

Výše kompenzace byla mezi státy rozdělena na základě dosavadních příspěvků, tudíž největší finanční zátěž padla na nejbohatší státy, které již do té doby do rozpočtu značně přispívaly. Z tohoto důvodu obdrželo Německo již tehdy jakýsi rabat z britského rabatu, kdy byl jeho příspěvek na kompenzaci snížen o třetinu.

Podobné rabaty z rabatu byly zavedeny po Evropské radě v Berlíně v roce 1999. Tehdy bylo vyjednáno, že kompenzační příspěvky Rakouska, Německa, Nizozemí a Švédska budou zastropovány na 25 procent z částky, kterou by jinak musely platit. Do finančního rámce pro období 2014–2020 byly přidány ještě dva další způsoby příspěvkových slev. Německo, Nizozemí a Švédsko tak v současném období odvádí do rozpočtu namísto obvyklých 0,30 procentta z daně z přidané hodnoty pouze 0,15 procent. Zároveň byl zaveden systém tzv. paušálních plateb, díky čemuž získaly Dánsko, Nizozemí, Švédsko a Rakousko (do roku 2016) celkové peněžité slevy na roční odvody ze svých hrubých národních produktů (HNP).

Konec slev na příspěvky?

Rozpočtové korekční mechanismy nejsou bez svých odpůrců. Například Itálie a Francie si v minulosti stěžovaly na to, že kvůli rabatům z britského rabatu musí společně platit téměř polovinu celkové kompenzační sumy.

S odchodem Británie z Unie je však na stole otázka samotného pokračování rozpočtové kompenzace. V roce 2017 uvedl tehdejší eurokomisař pro rozpočet Günther Oettinger, že britského odchodu by se mělo využít k tomu, aby byl systém rabatů zrušen. Oettinger se tehdy nechal slyšet, že si přeje, aby další evropský rozpočet byl nejen „bez matky všech rabatů, ale také bez jejích dětí“. Podobně se k otázce budoucnosti rabatů staví i tzv. Přátelé koheze, skupina 15 členských států EU, mezi které se řadí třeba Visegrád, Itálie nebo Řecko. I podle těchto států je brexit dobrou příležitostí „nespravedlivý“ systém rabatů ukončit.

Přátelé koheze se nevzdávají. Portugalský summit ale nic nového nepřinesl

V portugalském městě Beja se v sobotu 1. února sešli zástupci skupiny členských zemí EU, kterým se nelíbí navrhovaná podoba příštího víceletého rozpočtu Unie, a chtějí ji změnit. Český premiér Babiš tradičně nešetřil kritikou na adresu Evropské komise.

„Rabaty za minulý rok pro pět zemí činily téměř devět miliard eur a pro příští období to má být 14,5 miliardy eur. Je to věc, která nemá smysl a která zakládá nerovnost mezi členskými státy,“ uvedl český premiér Andrej Babiš u příležitosti setkání Přátel koheze na Pražském hradě v listopadu minulého roku. Podle Přátel koheze by peníze z rabatů mohly být využity právě na financování projektů kohezní politiky.

Ne každému se ale tento pohled líbí. Čtveřice tzv. šetrných zemí – Rakousko, Dánsko, Švédsko a Nizozemí – chce naopak systém zachovat. Zrušení kompenzačních mechanismů by podle rakouského kancléře Sebastiana Kurze mělo právě kvůli britskému odchodu za následek to, že tyto čtyři země a Německo by platily 75 procent všech čistých plateb do rozpočtu. „Trváme na permanentních čistých korekcích, které zabrání přehnaným rozpočtovým nerovnostem a dosáhnou spravedlivého a udržitelného výsledku,“ uvedl Kurz.

Česko a Rakousko se neshodují na výši víceletého rozpočtu EU, ohledně dotací jsou ale za jedno

Státní tajemnice pro evropské záležitosti Milena Hrdinková a rakouská ministryně pro EU Karoline Edtstadlerová dnes společně jednaly zejména o přípravě víceletého finančního rámce unie na roky 2021 až 2027.

Postupné snižování

Podobného názoru je i Evropská komise. Přestože uznává, že zrušení rozpočtové kompenzace by vedlo k větší férovosti víceletého finančního rámce, obává se, že by tím došlo k závažnému nárůstu příspěvků ze stran některých členských států. Podle Komise by tak měly být současné rabaty snižovány postupně.

Podobný názor zastává i finské předsednictví a předseda Evropské rady Charles Michel, který připustil zachování snížených paušálních plateb pro Dánsko, Německo, Nizozemí, Rakousko a Švédsko. Během sedmi let by tak byl systém postupně ukončen. Výsledek bude ale jako vždy záležet na míře, do jaké budou jednotlivé členské státy ochotny podobný kompromis přijmout.

Unijní sedmadvacítka na rozpočtovém summitu shodu nenašla

Mimořádný summit EU věnovaný víceletému rozpočtu pro období 2021-2027 dnes večer po dvou dnech skončil bez dohody. Lídři sedmadvaceti zemí se tak budou muset k vyjednávání vrátit při další vrcholné schůzce.