Potenciální nové zdroje unijního rozpočtu rozdělují členské země, ČR je skeptická

© Shutterstock

Členské země EU mají velmi rozdílné pohledy na možnosti, z jakých případných nových zdrojů naplňovat po roce 2020 společnou unijní pokladnu. Po dnešním jednání ministrů financí bloku to v Bruselu připustil Mika Lintilä, ministr financí Finska, tedy nové předsednické země Unie.

Řadou možných návrhů se nyní začnou země zabývat na pracovní úrovni, ale jak před novináři připomněla například náměstkyně české ministryně financí Lenka Dupáková, státy začíná tlačit čas.

Debata o příštím víceletém finančním rámci by totiž měla být uzavřena do konce roku, domluvili se na summitu v červnu šéfové států a vlád evropského bloku.

„Je evidentní, že pohledy zemí se liší. Na druhou stranu je také zjevné, že o možné nové zdroje mají státy zájem,“ poznamenal Lintilä. Panují však podle něj obavy, že protahování diskuse o možných nových unijních příjmech by právě celou diskusi o podobě příštího dlouhodobého rozpočtu Unie do roku 2027 mohlo zdržet.

Víceletý finanční rámec pro období 2021–2027

Příští víceletý rozpočet má reagovat na nové priority EU. Zemědělská politika či politika soudržnosti získají méně financí a více prostředků poputuje na migraci a správu hranic. Novinkou je mechanismus, který má propojit čerpání peněz s dodržováním zásad právního státu.

Rozpočet EU je v současnosti v naprosté většině naplňován z příspěvků členských států vypočtených na základě jejich národního důchodu. Výrazně menší část, přibližně čtvrtinu, tvoří takzvané tradiční vlastní zdroje, hlavně část vybrané daně z přidané hodnoty a některá cla a dávky z cukru.

V Unii se proto už několik let uvažuje o reformě systému, debata je nyní ale aktuálnější vzhledem právě k blížícím se klíčovým jednáním o podobě příštího víceletého rozpočtového rámce unie pro roky 2021 až 2027.

Už nyní je navíc jisté, že pokud z EU na konci října odejde Británie, bude to znamenat propad unijních příjmů, země je totiž – i přes nejrůznější zpětné platby – vůči unii takzvaným čistým plátcem. Komisař pro rozpočet Günther Oettinger v této souvislosti zmiňuje „díru“ dosahující ročně 12 až 14 miliard eur.

Místopředseda Evropské komise pro euro a sociální dialog Valdis Dombrovskis podotkl, že některé nápady Komise mají mezi zeměmi větší úspěch než jiné. Komise předpokládá, že nové zdroje by mezi roky 2021 až 2027 měly do unijní pokladny zajistit ročně asi 22 miliard eur, tedy přibližně 12 procent příjmů.

Za 15 let členství v EU je Česká republika 741 miliard ze společného rozpočtu v plusu

Česká republika získala od roku 2004 do konce loňského roku z rozpočtu EU zhruba 1,31 bilionu korun, do rozpočtu Unie poslala 565 miliard korun. Celkem tak ČR získala z EU o 741,3 miliardy korun víc, než zaplatila.

Platí to i podle Dupákové. „My jsme dalším novým zdrojům příliš otevřeni nebyli,“ přiblížila český postoj. Praha podle ní poukazuje například na to, že zavádění nových zdrojů nebude znamenat zjednodušení evropské legislativy.

Největší podporu mezi státy má podle několika účastníků dnešní schůzky takzvaná daň z plastových obalů, Dupáková ale upozorňuje, že není stabilní a v čase se navíc její objem bude zmenšovat, jak budou EU a její státy užívání plastových obalů omezovat. „Jde o to, co je priorita – zda klima a životní prostředí nebo skutečně peníze pro unijní rozpočet. Se zdrojem z plastů zase souvisí další regulatorní zátěž,“ poznamenala.

Další z možností je podle české náměstkyně například digitální daň, tedy evropské řešení lepšího zdanění nadnárodních internetových společností. Na jeho podobě se ale země EU zatím nebyly schopny domluvit, a tak některé z nich – včetně Česka – chystají vlastní řešení.

EU se nedohodla na zavedení digitální daně, Visegrád se proto chystá jednat na vlastní pěst

Evropský plán na zdanění digitálních gigantů ztroskotal kvůli odporu některých členských států. Komise proto navrhuje, aby Rada EU rozhodovala o této oblasti kvalifikovanou většinou. Země V4 nový způsob hlasování odmítají a digitální společnosti chtějí místo toho danit po svém.

Komise jako možnosti navrhuje také využít daně z emisních povolenek, což ale země odmítají s tím, že z těchto peněz financují své cíle v oblasti životního prostředí. Státy, které plánují zavedení daně z finančních transakcí, zmiňují jako možnost i tento prostředek.

Nizozemci své kolegy seznámili s možností využít daně z letecké dopravy. „Oni také nejsou úplně nadšení ze systému nových zdrojů, tak to také přišlo do debaty,“ dodala Dupáková.