O potřebě solidarity v rámci EU už nikdo nepochybuje, říká ekonomický analytik

© Pixabay.com

Diskuse o podobě záchranného fondu a společného rozpočtu EU stále probíhají a na stole je více variant. Zdá se však, že v těch opravdu zásadních otázkách se všechny strany kvůli naléhavosti okolností dokázaly shodnout, a nyní už řeší pouze „detaily“.

Nový dlouhodobý rozpočet EU pro roky 2021 až 2027 měl být hotový už před mnoha měsíci, Evropská komise, Evropský parlament a členské státy se však na jeho podobě doteď nedokázaly shodnout. Koronavirová krize přemýšlení o rozpočtu do značné míry změnila, a možná paradoxně přispěla k překlenutí neshod například v otázce objemu financí kohezní politiky.

Všechny strany se shodují, že připravovaný fond obnovy evropských ekonomik by měl být součástí právě víceletého finančního rámce EU. Urgentnost pomoci pak způsobuje, že tlak na rychlou shodu v otázce podoby rozpočtu se ještě zvyšuje.

Vzniká masivní fond obnovy. Země EU si mají rozdělit biliony eur

Fond obnovy má postavit ekonomiky členských zemí zpátky na nohy. Jak bude fond fungovat a jaký bude jeho rozpočet? Podle předsedkyně Evropské komise půjde o biliony eur. Detaily by měla představit v polovině května.

Jak upozornil ekonomický komentátor serveru Financial Times Martin Sandbu, bezprecedentní krize dokázala v rychlém čase posunout evropskou debatu na lince solidarita vs. odpovědnost v otázce utrácení směrem ke větší vzájemné finanční solidaritě mezi státy. Vypadá to tedy, že výtky českého premiéra Andreje Babiše v otázce společného ručení za půjčky jsou v rámci EU už spíše ojedinělé. I ti nejliberálnější ekonomové podle Sandbua souhlasí s tím, že mít v současnosti velké deficity veřejných rozpočtu je v pořádku.

Komentátor však zároveň na webináři Evropského parlamentu tento týden uvedl, že státy, které budou z této solidarity nejvíce těžit, nezapomínají ani na udržitelnost vnitřního trhu EU. „Současná debata je tedy více o tom, co je společný zájem – samozřejmě existují neshody, to je politika. Jedná se ale o výrazný posun,“ nechal se slyšet Sandbu. Globální finanční krize před lety podle něj prohloubila rozdělení na sever vs. jih a západ vs. východ, nyní se však objevují náznaky opaku. Na rozdílný přístup Evropy ke krizi poukázal ve svém článku i novinář Respektu Tomáš Lindner.

Zastánci společných půjček vyhráli

Evropská komise má na konci května přijít s návrhem budoucího finančního rámce a také zmíněného fondu. Otázkou zatím zůstává, kolika penězi bude fond disponovat, jakými zdroji bude financován, jak se peníze rozdělí mezi jednotlivé členské státy, a jestli půjde převážně o půjčky nebo přímé granty. Návrhů je na stole více.

Už teď je však podle Sandbua po přelomové dohodě Německa a Francie více méně jasné, že ti, kteří prosazovali vydání společných dluhopisů, vyhráli. Současná diskuse je prý mnohem více o tom, jakou cestou se peníze utratí, na co konkrétně půjdou, jak bude dluh splacen a kde EU vezme peníze – zda z navýšení příspěvků do rozpočtu, nebo z nových vlastních zdrojů. Podle českého premiéra se o návrhu ještě „povede tvrdá debata“, Sandbu však podotkl, že pro tradičně „šetrnější“ státy (Rakousko, Švédsko, Dánsko, Nizozemsko) bude nyní velice složité vzdorovat, a to i kvůli posunu v postoji Německa.

Německo a Francie chtějí záchranný fond s 500 miliardami eur

Německo a Francie navrhují vytvořit evropský program v rozsahu 500 miliard eur (13,8 bilionu korun) na hospodářskou obnovu po krizi způsobené koronavirem. Podporu z fondu mají dostávat země a sektory nejhůře postižené pandemií.

O kolika penězích na zmírnění dopadů krize se tedy hovoří? Už odsouhlasený balík ekonomické reakce obsahující program SURE, půjčky zajištěné Evropskou investiční bankou a záchranný nástroj eurozóny ESM má k dispozici přibližně 500 miliard eur. Pokud se k tomu přidá fond obnovy v podobě navržené Francií a Německem, bude se jednat o dalších 500 miliard. Sandbu odhadl, že půjčky a přímé granty by v tomto bilionovém balíku byly přibližně vyrovnané. Pokud takový návrh projde, pro unijní rozpočet to může potenciálně znamenat v podstatě ztrojnásobení objemu.

Evropský parlament ve svém usnesení volá po dvoubiliónovém záchranném balíku, ten však podle Sandbua zahrnuje i účast soukromých investorů, což by se dalo popsat jako určitý typ „finančního čarování“. Skutečných objem nových peněz je prý opravdu kolem 1 bilionu, i to je však velmi významné.

„I když se jedná o jednorázovou záležitost, když se něco udělá jednou, může se to stát znova. Když se jednou shodnete na společném zadlužení a dalších nástrojích, je nepravděpodobné, že to skončí s koronavirovou krizí. Tyto nástroje tu zůstanou a možná se i rozšíří,“ podotkl komentátor.

Europoslanci prosazují dva biliony eur na obnovu ekonomik a nové příjmy rozpočtu

Evropský parlament požaduje, aby EU do obnovy ekonomik po koronavirové krizi investovala dva biliony eur. Příští víceletý rozpočet, jehož objem má být v souvislosti s investicemi do oživení oproti předchozímu mnohem vyšší, musí podle europoslanců počítat s novými zdroji příjmů.

Kde leží potenciální problémy

Současnou prioritou EU je podle eurokomisaře pro hospodářství Paola Gentiloniho posílit systémy zdravotní péče, podporovat pracovníky a ochránit firmy napříč Evropskou unií. „Nezmizely však ani problémy, kterým jsme čelili před touto krizí. Díváme‑li se proto do budoucna, musejí se naše investice a reformy nadále soustředit na úspěšnou ekologickou a digitální transformaci a sociální spravedlnost,“ nechal se ve středu slyšet italský eurokomisař.

Zde však může ležet problém. „Zaměření na dlouhodobější a širší agendu může snížit efektivitu společné evropské reakce na to, co se teď musí primárně řešit, tedy pomoc státům zvládat dopad epidemie,“ poznamenal Sandbu. Některé země jako Itálie jsou podle něj navíc pozadu v otázce nových unijních priorit, jako je digitalizace, protože je nedokázaly prosadit na národní úrovni. Existuje tedy nyní riziko, že kvůli tematickému zaměření nebudou moct těžit z nových evropských zdrojů. „Jedná se přesně o ty země, které byly zasaženy nejvíce,“ doplnil s tím, že bude velice záležet na detailech navržených záchranných programů.

Jak už vychází z logiky společného unijního rozpočtu, jeho objem je v porovnání s národními rozpočty velice malý, což se odráží i na rozsahu možné pomoci. „I když budeme mít ten největší fond obnovy, hlavní váha bude na rozpočtech států. Evropský fond obnovy jim může pomoci, ale jen okrajově. Role EU spočívá v tom dovolit státům udělat, co udělat musí,“ uzavřel Sandbu.