Nová zemědělská politika EU: Konec nízkých příjmů a nerovnoměrného rozdělování dotací?

© Shutterstock

V červnu 2018 Evropská komise představila legislativní návrhy týkající se společné zemědělské politiky po roce 2020. Jedním ze základních cílů by mělo být zajištění „životaschopného příjmu“ farem. Zemědělský sektor totiž trpí nízkými příjmy a nerovnoměrnou distribucí příspěvků.

Ačkoliv farmy mohou čerpat několik druhů finanční podpory, zemědělství zůstává sektorem, jehož příjem je nižší než průměrný příjem ostatních odvětví. Například v roce 2017 si evropští zemědělci v průměru nevydělali ani polovinu toho, co by si mohli vydělat v jiném zaměstnání.

Mzdy českých zemědělců se ve srovnání s průměrnou mzdou v národním hospodářství pohybují zhruba na úrovni 80 %. Zaměstnanci pracující v zemědělství přitom odpracují měsíčně nejvyšší počet hodin v rámci všech odvětví.

Z českého venkova mizí zemědělci. Stárnou a nemají žádné následovníky

Farmy začínají mít nouzi o pracovníky. Mladí lidé se do zemědělství zrovna nehrnou a neláká je ani život na venkově. Ke krajině a půdě totiž nemají vztah.

V období 2014-2017 se mzdové rozdíly navíc mírně prohlubovaly. Analýza Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) nicméně uvádí, že „úroveň příjmů v českém zemědělství se započítáním dotací je i ve srovnání s ostatními zeměmi EU relativně vysoká a české zemědělství má značný potenciál pro snižování disparity mezd v rámci národního hospodářství ČR.“

Na velikosti záleží

Příjem zemědělců závisí na několika ekonomických faktorech, přičemž velikost farmy hraje často klíčovou roli. V mnoha členských státech platí, že čím větší je farma, tím větší je také příjem na pracovníka. Není to ale pravidlem. Příjem totiž také značně závisí na výrobním zaměření podniků.

V rámci ČR jsou podle ÚZEI nižší příjmy na pracovníka spojovány s podniky, které se zaměřují na živočišnou výrobu, zejména pak specializované chovy prasat a drůbeže. Vůbec nejnižší příjmy mají ale podniky se zaměřením na produkci mléka. Vyšší příjmy jsou naopak typické pro farmy věnující se polní výrobě.

Hlavním aspektem ovlivňujícím příjem zemědělců je pak strukturální změna farmy, která představuje často největší investici zemědělce, přičemž návratnost této investice může zemědělec očekávat ve střednědobém až dlouhodobém časovém horizontu. Další faktory pak představují nestabilní ceny a rizika zemědělské produkce spojené například s nepříznivým počasím ohrožujícím úrodu. Až 20 % zemědělců má zkušenost s větším než 30% poklesem příjmu v porovnání s předchozím rokem.

Cesta k zemědělským dotacím vede přes haldy papíru. Změna je zatím v nedohlednu

Čerpání ze zemědělských fondů EU není snadné ani pro farmáře, ani pro úředníky, kteří platby administrují a proplácejí. Ministerstvo zemědělství vidí chybu především na evropské úrovni. 

Cílem EU je pak v rámci nové společné zemědělské politiky zajistit farmám dostatečný příjem a zvýšit jejich odolnost vůči nestabilním cenám. Hlavní úlohu v tom ale musejí sehrát úřady členských států, kterým chce Evropská komise přenechat více rozhodovacích pravomocí.

Alespoň s tím počítá návrh Komise z jara letošního roku, který obsahuje cíle společné zemědělské politiky EU po roce 2020. Zajištění životaschopného příjmu farem má přitom být jedním z nich. Evropská komise však nebude státům říkat, jak mají cílů dosáhnout. Pouze bude dohlížet na jejich plnění, což bude také podmíněno vyplacením dotací.

Vysoké dotace, nízká konkurenceschopnost

Evropské zemědělské dotace představují v průměru EU 12 % obratu a zhruba třetinu příjmu farem. Úroveň zemědělských příjmů se tedy do určité míry odvíjí od výše dotací. Dotace sice přispívají ke stabilizaci příjmů, přílišná závislost na dotacích ale negativně ovlivňuje konkurenceschopnost podniků.

To je i případ České republiky. Místní zemědělci jsou v rámci EU jedni z nejvíce závislých na provozních podporách. „Tato závislost dlouhodobě snižuje orientaci podniků na vyšší podíl příjmů z trhu a schopnost prosazovat se na konkurenčních trzích,“ uvádí ÚZEI ve své analýze.

Chcete evropské peníze na farmaření? Požádat o ně rozhodně nestačí

Nic není zadarmo a pro evropské dotace to platí dvojnásob. Přestože z Bruselu proudí do českých kravínů, stájí, lesů, polí i luk každým rokem desítky miliard korun, dosáhnout na ně není jednoduché.

Problém závislosti na dotacích je spojen především s nárůstem zemědělských dotací po vstupu ČR do EU. Navíc, vysoký podíl orné půdy v ČR, kde se na velkých plochách pěstují převážně dvě až tři plodiny, generuje stále vyšší příjmy příslušným podnikům. Dle analýzy je od roku 2004 nominální úroveň podpor zemědělským podnikům v současnosti téměř čtyřnásobná.

Nerovnoměrné rozdělování dotací

Peníze z evropských fondů míří k zemědělcům zejména prostřednictvím přímých plateb. Ty pomáhají příjmy zemědělců stabilizovat a také jim pomáhají pokrývat  náklady na pronájem pozemků. Jejich distribuce je ale značně nevyrovnaná, což je dalším důvodem, proč se EU zaměřuje na úpravu systému finanční podpory v zemědělství. Míra podpory se totiž liší nejen napříč Evropou, ale i v rámci jednotlivých států.

Nerovnoměrná distribuce zemědělských dotací pak vyvolává obavy o narušení ekonomické efektivity příspěvků a sociální rovnosti. Pro ilustraci – v rámci přímých plateb čerpá 20 % příjemců 80 % plateb.

Reforma společné zemědělské politiky EU dostává nové obrysy. Řeší jí i europoslanci

Radikální změna. Právě tímto termínem označila španělská europoslankyně návrh Evropské komise týkající se reformy společné zemědělské politiky EU.

Na tuto nerovnoměrnost upozorňuje i analýza ÚZEI. „Z hlediska velikostních kategorií výrazně nejmenších příjmů dosahují podniky do 100 ha, které signalizují možné problémy do budoucnosti.“ Malé podniky, které jsou tvořeny především rodinnými farmami, totiž hrají významnou roli zejména v rozvoji venkova.

Rozdíly v distribuci příspěvků jsou dány především zemědělskou strukturou členských států. Zmírnit je má nová společná zemědělská politika EU, a to například prostřednictvím omezení přímých plateb pro velkofarmy či zavedením redistribučních plateb.

Z dotací se platí i modernizace

Společná zemědělská politika má zemědělcům usnadňovat podnikání. Podílí se také na vyrovnávání nerovnoměrné distribuce regionální produkce a měla by přispívat i k ochraně životního prostředí. Zemědělské dotace, které jsou hlavní páteří politiky, pak tvoří nemalou část zemědělských příjmů v členských státech. V případě, že by bylo tyto příspěvky zrušeny, příjem zemědělců by se mohl snížit o více než 17 %.

Přestože dotování může mít neblahý vliv na trh, Evropská unie v něm chce pokračovat a o snížení finanční podpory neusiluje v současní době ani Česká republika, právě naopak. Z dotací se totiž financuje nejen provoz zemědělských farem, ale také jejich modernizace.

Nemůžeme chtít po zemědělcích novinky a brát jim peníze, říká Toman

Ministr zemědělství Miroslav Toman dnes v Bruselu jednal s eurokomisařem Philem Hoganem. Shodli se na tom, že budoucí rozpočet pro unijní zemědělce by měl zůstat ve stejné výši jako doposud. Jestli se tak stane ale není vůbec jisté.

Zemědělci mohou ze společné zemědělské politiky EU těžit několik druhů finanční podpory. Prvním pilířem jsou přímé platby, které jsou vázány zejména na obhospodařovanou plochu. Dále se jedná o příspěvky z Programu rozvoje venkova, které směřují na nákup nových strojů nebo rozšiřování zázemí farem.

Článek vyšel v rámci projektu Proměny českého zemědělství, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropské komise.