Nová zemědělská politika EU je dobrým kompromisem. Šetrnějšímu zemědělství by pomohlo omezení dotací

© Pixabay

K dosažení uhlíkově neutrální evropské ekonomiky do poloviny století budou muset přispět všechny ekonomické sektory, kromě energetiky a těžkého průmyslu také zemědělství, které odpovídá za zhruba desetinu celkových emisí v EU. Agrární sektor tak čeká náročná proměna.

Přestože ambice nové Společné zemědělské politiky EU (SZP) jsou v některých ohledech vysoké, jejich skutečné naplnění je věc jiná. Samotná realizace bude záviset na členských státech, není proto překvapivé, že hodnocení nové reformy se napříč Evropou často velmi liší. Zatímco někteří považují novou SZP, schválenou předběžně v červnu tohoto roku, za revoluční a největší změnu za posledních 30 let od tzv. MacSharryho reformy z roku 1992, jiní volí umírněnější slova.

„Některým se zdá málo zelená, některým příliš zelená. A já si myslím, že ta diskuse kopíruje diskusi v České republice. Ti, co očekávali hlubší zelenou revoluci, tak jsou zklamaní, pro některé zemědělce naopak může mít tato podoba negativní dopady,“ uvedla při debatě serveru EURACTIV.cz a frakce Evropských konzervativců a reformistů česká europoslankyně Veronika Vrecionová (ODS, ECR), která je zároveň předsedkyní Spolku pro obnovu venkova.

Sama považuje dosažený kompromis nové SZP za dobře vyvážený a správný, především co se týče ochrany klimatu a ekologických opatření.

Vyšší ekologické ambice by si naopak představoval Jiří Lehejček, předseda České technologické platformy pro ekologické zemědělství a zároveň místopředseda evropské organizace pro ekologické zemědělství a biopotraviny (IFOAM).

„Z pohledu ekologických zemědělců v Evropě jsme rádi, že ekologické zemědělství se v poslední době stalo mainstreamem. Je to nástroj, který evropské instituce i české ministerstvo považují za cestu, kterou se má zemědělství do budoucna vydat. (…) Z pohledu občana, který očekává za veřejné peníze veřejné statky, tak si myslím, že nová SZP nenaplnila ambice, které do ní byly vkládány,“ uvedl na debatě odborník na ekozemědělství, který se v letošních volbách ucházel o post poslance za Piráty.

Změny s novou vládou

Reforma však zatím není vytesána do kamene, ambice se mohou ještě změnit. Každý členský stát totiž musí pro implementaci nové SZP připravit do konce roku svůj strategický plán, v němž určí, jak bude využívat jednotlivá agrární opatření. Ten český připravovalo ministerstvo zemědělství dva roky a aktuálně má asi 500 stran. I když ho Česko už odeslalo Evropské komisi, podle Lehejčka se může stát, že příchozí vláda bude chtít dokument kvůli rozdílným prioritám ještě přepracovat.

Jednou s potenciálních změn je zavedení tzv. zastropování přímých plateb podle velikosti pozemků, se kterým nová vládní koalice ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Pirátů a STAN počítá v Koaliční smlouvě.

Zatímco původní návrh Evropské komise pro novou SZP předpokládal povinné zastropování, kvůli odporu některých členských států, včetně Česka, zůstal tento mechanismus na dobrovolné bázi. To je podle Vrecionové, která reprezentuje jednu ze stran vznikající vládní koalice, chyba.

„Smyslem přímých plateb je zajištění stability příjmu zemědělců a jejich rodin v závislosti na výkyvu klimatu nebo změn na komoditních trzích. Pokud má ale někdo několik desítek či stovek tisíc hektarů, tak tam se nejedná o stabilitu příjmů jeho a jeho rodiny, ale je to skutečně pouze business. Tyto peníze se pak vyplácí zbytečně a chybí na straně krajinotvorby,“ vysvětlil problematiku přímých plateb Lehejček, který se také kloní k povinnému zastropování.

Europoslankyně a odborník se zároveň shodli, že do budoucna by přímé dotace měly být postupně snižovány a sloužit jen k podpoře toho, co trh sám nedokáže ocenit – ochrana životního prostředí a rozvoj venkova.

Druhým rozdílem mezi končící a novou vládou může být pohled na kofinancování druhého pilíře, který je zaměřený na rozvoj venkova. Zatímco doposud na tento sektor směřovalo 35 procent ze státního rozpočtu, končící ministr zemědělství Miroslav Toman ještě stihl na konci října navrhnout navýšení kofinancování na 65 procent. Podle Vrecionové i Lehejčka, kteří se účastnili koaličního vyjednávání nové vlády, by úroveň spolufinancování měla zůstat na 35 procentech z důvodu rostoucí inflace, růstu cen energií i zadlužení země.

Třetí změna, kterou by mohl podle Lehejčka strategický plán doznat, se týká tzv. ekoschémat. To jsou dodatečné peníze nad rámec přímých plateb založené na úsilí zemědělců o ekologičtější hospodářství a produkci. Evropská komise doporučila členským státům celou řadu opatření, která lze pod přídavné zelené platby zahrnout a členské státy si z nich mohou vybrat. Podle šéfa agrárního resortu Tomana, kterého v září vyzpovídaly Lidovky.cz, by do těchto eko-opatření měly spadat zelené pásy, zelené hnojení, ochrana ptactva nebo zadržování vody v krajině.

Na ekoschémata má být vyčleněna  alespoň čtvrtina přímých plateb a mají nahradit současný program nazvaný greening, česky ozeleňování. Ten byl terčem kritiky mimo jiné za to, že na něj dosáhnou všichni zemědělci, kteří získávají přímé platby. Nyní hrozí, že v podobném duchu by se vyplácely i nové ekoplatby. To je podle Lehejčka potřeba změnit a zajistit, aby ekoplatby byly skutečně cílené.

„To znamená, že pokud zemědělec zvýší organickou hmotu v půdě nebo zadrží více vody v krajině, tak za to vyinkasuje platbu. To by měl být základní princip ekoschémat. Pokud tam bude plošnost, tak to povede k tomu, že tuto podmínku naplní všichni a ve výsledku se nikam neposuneme,“ upozornil Lehejček.

Nedostatečný odbyt ekologických produktů

V souvislosti s ekologickými opatřeními si EU vedle reformované SZP stanovila zatím nezávazný cíl navýšit do roku 2030 rozsah ekologického zemědělství v EU na 25 procent. Česko pro to má dobrou výchozí pozici, podle poslední Zelené zprávy ministerstva zemědělství je obhospodařováno v ekologickém režimu asi 15,3 procent půdy. Průměr EU je přitom 8,5 procent, což ČR řadí vedle Rakouska, Švédska, Itálie či Estonska k premiantům.

Dosáhnout dalšího desetiprocentního nárůstu ekologicky obhospodařovaných ploch se proto může zdát snadné, podle odborníků tomu tak ale nebude.

„Je potřeba podotknout, že těch zhruba 15 procent půdy v ekologickém režimu už máme v Česku dlouho. Stagnace je tu patrná. Takže abychom se dostali na 25 procent, tak to nepůjde bez nějaké iniciativy,“ podotkl expert na ekologické zemědělství Lehejček.

Kromě samotného nárůstu plochy v ekologickém režimu je výzvou také dostatečné zajištění odbytu ekologických produktů, což je v ČR dlouhodobý a tíživý problém. Poptávka po nich sice rok od roku roste, spotřeba je však stále nedostatečná. Některé druhy biovýrobků jsou totiž mnohem dražší než ty z konvenčního zemědělství. Právě cena hraje dlouhodobě u českých zákazníků rozhodující roli. Podíl biopotravin na celkové spotřebě činil v roce 2019 podle údajů ministerstva zemědělství 1,52 procent, v roce 2018 to však bylo 1,58 procent. Snahou přitom bylo do roku 2016 dosáhnout hranice tří procent.

Vrecionová v této souvislosti doporučuje pozitivní motivaci pomocí vzdělávání veřejnosti nebo opět změnu systému dotací. Velcí zemědělci, kteří získávají tučnější podporu, se totiž ekologické produkci tolik nevěnují. Tímto směrem se vydávají hlavně menší farmáři, kteří nejsou do tak velké míry podporování z veřejných financí.

Podle Lehejčka by se mělo radikálně zlepšit zemědělské poradenství a postupně zvyšovat podíl biopotravin ve veřejném stravování, například ve školách, nemocnicích, na úřadech nebo v domovech důchodců, což by zajistilo stabilní odbyty. „Denně se u nás vydá asi 2 miliony porcí ve veřejném stravování. To je opravdu masa jídla, kde by se mohly biopotraviny uplatnit a nemusí se tím zdražit jídlo. Dánsku se podařilo dostat na 90 procent podílu biopotravin ve školním stravování bez navýšení skutečné ceny,“ zmínil možnou inspiraci odborník.

Omezovat pesticidy je potřeba opatrně

Kromě podílu ekologického zemědělství je v zájmu EU také snižování využití pesticidů a hnojiv. Strategie z Farmy na vidličku a strategie pro biologickou rozmanitost, představené loni v květnu a podpořené Evropským parlamentem, předpokládají, že podíl pesticidů by se měl v EU do deseti let snížit o polovinu. O minimálně polovinu se má také snížit ztráta živin z hnojiv a o pětinu by se mělo snížit samotné používání hnojiv. Tyto iniciativy mají doplňovat novou SZP a členské státy by je měly zohlednit ve svých strategických plánech, závazné ale zatím nejsou.

Přestože další omezování pesticidů je vítané, Vrecionová v této souvislosti upozorňuje, že je potřeba zohlednit výchozí pozici každého členského státu a zajistit dostatečnou náhradu, aby při omezování využívání těchto látek měli zemědělci nadále kapacitu vyprodukovat dostatečné množství kvalitních potravin.

Zářným příkladem je Česko, kde podle ministerstva zemědělství došlo v posledních deseti letech k omezení používání pesticidů zhruba o třetinu. Podle Lehejčka za touto statistikou stojí skutečnost, že ČR má malé plochy sadů ve vztahu k celkové výměře zemědělské půdy, a sady jsou zároveň nejintenzivněji „ochraňované“ kultury. „Takový ovocný sad se stříká klidně až 25krát za sezonu, a tím narůstá celková spotřeba pesticidů. Díky tomu, že sadů máme málo v poměru k celkové zemědělské půdě, tak samozřejmě máme i nižší spotřebu pesticidů,“ vysvětlil.

Pokud jde o potenciální náhradu těchto látek, Vrecionová navrhuje větší podporu moderních vědeckých poznatků, například ve formě tzv. genové editace. „To není GMO. To je využívání vlastního genu určité rostliny či živočicha k tomu, aby byl schopný přežít, když je méně vody, nebo byl schopen bojovat s nemocemi. Je to v podstatě urychlení přirozeného procesu. Všichni vědci říkají, že toto je bezpečná cesta,“ upřesnila europoslankyně.

Sama Evropská komise došla ve své studii, publikované na jaře tohoto roku, k závěru, že genová editace může být využívána bezpečně v zemědělství, průmyslu či lékařství a může přispět k udržitelnosti zemědělské produkce. V rámci EU však techniku zatím nelze legálně využívat kvůli rozhodnutí Soudního dvora EU z roku 2018, podle kterého se jedná o GMO (genetické modifikování organismů), jež je ve členských státech zakázáno od roku 2001. Unijní exekutiva však již nyní pracuje na legislativních opatřeních, která by genové inženýrství v EU povolila.

Lehejček však má odlišný názor na tento způsob ochrany. Podle něj může vést spíše k „odekologizaci“ zemědělství, protože plodina z genetického inženýrství je často odolnější vůči totálním herbicidům, které hubí plevel, což může v konečném důsledku vést k častějšímu využívání chemie.

Odborník navíc připomenul, že samotné rozšiřování ekologického zemědělství, kde by se pesticidy a hnojiva ze své podstaty neměly ve velkém množství využívat, povede k dalšímu poklesu použití syntetických hnojiv a pesticidů. Sám si zároveň myslí, že evropští farmáři by dokázali vypěstovat dostatek potravin, i kdyby na sto procent přešli k ekologickému zemědělství.

Tento článek vznikl s podporou frakce Evropských konzervativců a reformistů. Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem. Podmínky spolupráce jsou uvedeny zde.