Národní plány obnovy: Peníze začínají proudit, zapojení regionů vázne

© Pixabay

Národní plány obnovy téměř všech členských států EU se už dočkaly schválení, zapojení regionů při jejich implementaci ale nadále pokulhává. To může vést k neefektivnímu nebo neúplnému využití fondu obnovy. Problémem je také nedostatek času.

Svůj Národní plán obnovy (NPO) ve finální podobě odevzdala během roku 2021 ke schválení většina členských států, konkrétně 25, přičemž do 13 z nich už proudí peníze. Oficiální lhůta na předložení nicméně stále běží, zbývající státy tak mohou své plány odevzdat „ve druhém kole“ až do poloviny roku 2022. I když tedy budou mít více času na stanovení priorit a vytvoření průvodních projektů, zároveň se jim zkrátí čas na samotné využití peněz. Státy totiž musí „utratit“ finance z fondu obnovy do konce roku 2026. Problém stihnout tuto lhůtu mohou mít i země, které už peníze dostávají, zamýšlený efekt – modernizace ekonomik a jejich obnova po pandemii – se tedy nemusí dostavit.

Do Česka míří miliardy z evropského fondu obnovy. Podpoří digitalizaci, čistou energetiku i boj s rakovinou

Ministři financí zemí EU posvětili český plán obnovy. Do tuzemska tak v následujících měsících může přitéct 7 miliard eur (zhruba 180 miliard korun). Peníze poputují do digitalizace státní správy i firem, do obnovitelných zdrojů energie nebo třeba do výstavby onkologického centra.

Další problém ohrožující efektivní využití nového zdroje je to, že na evropské úrovni zatím nedošlo k žádnému upřesnění, co se týká zapojení regionů a měst do implementaci NPO. Pro správné využití plánů je však takové zapojení stěžejní. To potvrzuje i evropský komisař pro hospodářství Paolo Gentiloni, který uvedl, že „lokální a regionální autority budou klíčové v transformování těchto plánů v realitu a my budeme nadále členské státy povzbuzovat v jejich efektivním zapojení.“

Jak se píše ve studii komise pro hospodářskou politiku, která funguje v rámci poradního Výboru regionů, ve většině NPO je vidět snaha zasazovat jednotlivé problematiky, od životního prostředí po digitalizaci, do teritoriálního kontextu v rámci konkrétního státu. Snaha však neprochází dostatečně všemi oblastmi, které plány obsahují. Navíc – i přesto, že města a regiony byly v některých členských státech důsledně konzultovány, většinou nedošlo k zapracování jejich příspěvků do finální podoby plánů.

To zřejmě porušuje jedno ze základních pravidel fungování EU – princip subsidiarity, který má zajistit, aby byla rozhodnutí přijímána na co nejnižší úrovni a byla tak „co nejblíže občanům“. To pak v ideálním případě zajišťuje větší efektivitu využití prostředků. Je logické, že samy obce, města a kraje nejlépe ví, co je na jejich úrovni třeba zlepšit, jelikož mají potřeby svých občanů více na očích.

Obecně by mělo platit, že ve všech plánech bude důrazně uplatňovaná hierarchická struktura, kdy dochází k proudění „od shora dolů“, a to jak informací, tak peněz. Z toho důvodu ale zároveň panuje obava z nadbytečné byrokracie při reálném získávání peněz na schválené projekty. K tomu se na svém webu vyjádřil například i Svaz měst a obcí ČR (SMO ČR). „Naše pozornost bude směřovat k zafixování peněz pro města a obce a dále na to, aby čerpání peněz bylo jednoduché, rychlé a transparentní,“ napsal svaz.

Hlavním doporučením ze strany komise pro hospodářskou politiku je podle očekávání větší zapojení lokálních samospráv. K tomu by mohlo dojít například skrze systematičtější monitoring tohoto zapojení ze strany Evropské komise a jednotlivých členských států.

„Lokální autority musí být strukturálně zapojeny do implementace Národních plánů obnovy. Kvůli tomu, že se zapojení v jednotlivých členských státech liší, je třeba, abychom sdíleli své zkušenosti a učili se od sebe navzájem,“ shrnul doporučení obsažené ve studii Rob Jonkman z Výboru regionů.

Opozdilci a zdráhavé instituce

Více než dvě třetiny členských států už se nachází ve fázi implementace svých NPO. To znamená, že již dostaly na své projekty k dispozici 13 % z celkové finanční částky (tzv. předběžné financování), která jim byla schválena. Následně mohou dvakrát do roka žádat o další části balíku peněz.

Přes Evropskou komisi i Radu EU, které musí plány finálně schválit, už prošly NPO od Belgie, Kypru, Dánska, Francie, Slovinska, Itálie, Lotyšska, Lucemburska, Německa, Portugalska, Rakouska, Řecka, Chorvatska, Litvy, Slovenska a Španělska. Jako poslední se k nim přidaly Malta, Irsko a Česká republika. Česko již stihlo podepsat grantovou dohodu a také tak získalo nárok na předběžné financování.

180 „pokrizových“ miliard pro Česko dostalo zelenou od ministrů financí EU

Ministři financí zemí EU dnes odsouhlasili český Národní plán obnovy. Česko díky tomu může už v září dostat první část (až 13 %) ze 180 miliard korun, na něž má nárok v rámci mimořádného unijního fondu obnovy.

Národní plány obnovy dalších zemí, konkrétně Rumunska, Estonska, či Finska, byly zatím schváleny pouze Komisí, a nyní se tak čeká na jejich schválení Radou, což by mělo zabrat maximálně čtyři týdny.

Nicméně, i když mají Komise i Rada stanovené lhůty pro přijetí plánů, nedochází vždy k jejich dodržování. Příkladem je Polsko, které svůj návrh NPO předalo na posouzení Komisi již v květnu 2021, nicméně dosud se nedočkalo verdiktu. Důvodem zdržení jsou již delší dobu trvající spory mezi EU a Polskem ohledně (ne)dodržování zásad právního státu, ke kterým se Polsko vstupem do EU zavázalo.

Pozoruhodný je také případ Bulharska, které mělo problémy s naplněním kritérií stanovených Unií. Bulharský plán čelil silné kritice jak ze strany evropských institucí, tak odborné veřejnosti. Hlavní body kritiky se týkaly především nedostatečného důrazu na zlepšení klimatu. Nejnovější verze plánu, která má již tyto výtky reflektovat, byla představena v červenci 2021. V tu dobu ale v Bulharsku proběhly volby, a tak se čekalo na potvrzení NPO novou vládou. Na oficiální předání plánu ke schválení Komisí zatím nedošlo.

Na jakékoli schválení a posun ze strany EU stále čekají Švédsko a Maďarsko. Ve druhém případě je to pravděpodobně také kvůli probíhajícímu sporu o dodržování principu právního státu. Ještě více pozadu je Nizozemsko, které ještě neodevzdalo svůj NPO, a dokument dokonce zatím ani nevytvořilo.

Jak bylo zmíněno na začátku, odkládání odevzdání nebo „zdráhavost“ unijních institucí jsou problematické především proto, že státy tak mají kratší lhůtu na vyčerpání fondů o téměř celý rok, což nakonec může vést k neefektivnímu využití, či dokonce k nevyčerpání celé poskytnuté částky. Zamýšlený efekt pokrizového fondu by tak mohl být omezený.

Podcast: Jak pomohou pokrizové miliardy z Bruselu běžným občanům?

Poslechněte si další epizodu podcastu Evropa zblízka s ekonomickým poradcem zastoupení Evropské komise v ČR Josefem Schwarzem o Národním plánu obnovy. Na co konkrétně peníze poputují? A mohou české problémy ohledně střetu zájmů zemi o miliardy připravit?