Tento článek je součástí Special reportu: Spravedlivá transformace: Nová příležitost pro uhelné regiony
Speciální dotace z rozpočtu EU zaplatí obnovu území v regionech, kde se dosud těžilo uhlí. Výsledkem investice přesahující miliardu korun má být veřejnosti přístupné jezero Medard, místo pro novou průmyslovou zónu nebo datová základna pro práci s post-uhelnou krajinou.
Z unijního Fondu spravedlivé transformace mohou Karlovarský, Moravskoslezský a Ústecký kraj čerpat zhruba 41 miliard korun. Asi polovina z této částky má zafinancovat velké, tzv. strategické projekty. Mezi nimi jsou i takové, které se soustředí na zvelebení nebo nové využití krajiny dotčené těžbou. Jde například o dva investiční projekty Sokolovské uhelné a jeden neinvestiční České zemědělské univerzity.
Zatímco Sokolovská uhelná vybuduje zázemí pro budoucí průmyslovou zónu či informační stezku u jezera Medard, Česká zemědělská univerzita chce podpořit rozhodování o rozvoji krajiny v Karlovarském kraji daty.
Jezero Medard bude mít novou tvář za půl miliardy
Jezero Medard na Sokolovsku, které je největším rekultivačním jezerem v Česku a vzniklo zatopením zbytkové jámy hnědouhelných lomů Medard a Libík, se má za zhruba 600 milionů korun zpřístupnit lidem.
Sokolovská uhelná u něj díky dotaci vybuduje parkoviště, cesty, které propojí místa podél břehů, základní zázemí pro návštěvníky a naučné stezky zaměřené na historii místa, klimatickou změnu či ochranu biodiverzity. Podle slov Jiřího Štěrby, který vede tým strategie, dotací a rozvojových projektů Sokolovské uhelné a SUAS GROUP, společnost s projektem cílí na nastartování oblasti u jezera do budoucna. „Předmětem projektu je vytvoření podmínek pro další rozvoj lokality. Pro posílení potenciálu je lokalitu třeba nejdříve zatraktivnit pro zájemce o investice,“ popsal Štěrba.
Unijní dotace přispějí necelými 560 miliony korun, Sokolovská uhelná pak více než 98 miliony. Oživení lokality ale mají přinést až navazující investice. A jejich ambice nejsou malé. Podle cílů zveřejněných na webu Operačního programu Spravedlivá transformace, který „uhelné dotace“ zastřešuje, by v budoucnu mohly kolem jezera vyrůst například byty, obchody a další služby. Tedy prostředí, od kterého si nositel projektu slibuje, že „pomůže udržet v regionu talenty a přiláká sem jak mladé, tak i zkušené pracovníky v oborech s vyšší přidanou hodnotou“.
Příslib do budoucna
Na domy, kavárny, obchody nebo bazén, na který láká ilustrační vizualizace, je ale třeba si ještě počkat a není jisté, zda v takové podobě na místě skutečně vyrostou. „Navazující investice jsou a budou předmětem jednání, a to jak s partnery ze soukromého, tak veřejného sektoru. Záměry se budou upřesňovat podle zájmu, potřeb a trhu,“ dodal Štěrba.
Jejich realizace ale není na projektu financovaného z Fondu spravedlivé transformace závislá, jak upřesnilo ministerstvo životního prostředí, které má tyto dotace v gesci. „Projekt Medard nemůže garantovat, že do určité doby bude v navazujícím území vybudováno X bytů, škola, komerční objekty… Je velmi pravděpodobné, že díky projektu následný rozvoj postupně nastane a že bez projektu by buď nenastal vůbec, nebo později a v menší míře. Ohrožení dotace ale nehrozí, neboť předmětem projektu nejsou následné investice“.
I druhý projekt Sokolovské za více než půl miliardy korun (přes 270 milionů zaplatí EU a přes 260 milionů Sokolovská uhelná), který má připravit lokalitu Starého sedla a Podkrušnohorské výsypky na průmyslovou zónu, počítá s přípravou lokality, na kterou mají navázat další investice.
„V rámci projektu je podpořeno budování místní infrastruktury s cílem přispět a zlepšit podnikatelské prostředí a modernizovat podnikatelskou základnu v Karlovarském kraji, jedná se tak především o páteřní infrastrukturu jako jsou sítě a komunikace,“ popsal Štěrba.
Haly, které jsou symbolem průmyslových zón, tedy nejsou součástí projektu, jak upřesnil Štěrba „Jejich budování bude řešeno separátně v rámci návazných investic.“
I tento projekt má být prvním krokem k tomu, aby do kraje přišli investoři. Budoucí průmyslová zóna má přispět k ekonomické diverzifikaci území a tvorbě nových pracovních míst bez závislosti na těžebním průmyslu. Že mají o lokalitu investoři zájem, podle Štěrby říkají podklady CzechInvestu. „Bylo z nich patrné, že o Karlovarský kraj zájem investoři mají, ale bohužel doplácí na nedostupnost vhodných investičních ploch,“ dodal.
Právě ekonomická diverzifikace byla jednou z motivací Sokolovské uhelné pro podání této dvojice strategických projektů. „Potřeba transformace a diverzifikace aktivit společnosti v souvislosti se zahájením transformačního procesu a přípravou na dobu ‚pouhelnou‘. Věříme, že naše projekty mají potenciál být hybatelem změny v území, diverzifikovat regionální ekonomiku, vytvořit předpoklad pro nové investice a podpořit stávající či nová odvětví,“ popsal ambice Štěrba.
Jak v případě projektu u jezera Medard, tak v případě projektu průmyslové zóny se očekává dokončení v roce 2027, aktuálně probíhá technická a papírová příprava. „Na základě veřejné zakázky byl vybrán zpracovatel projektové dokumentace a nyní probíhají projekční práce. Do konce roku bude k oběma projektům zpracována dokumentace pro povolení záměru, v případě projektu Medard pak do konce roku počítáme i s podáním žádosti o povolení záměru na stavební úřad,“ upřesnil Štěrba.
Znečišťovatelé a dotace
Sokolovská uhelná, která je nositelem projektu, je nicméně zároveň těžební společností, která v kraji léta působí právě v uhelném průmyslu. Že i taková firma získala dotaci z veřejných evropských prostředků na proměnu kraje z uhelného na pouhelný, bylo proto terčem kritiky. Třeba kvůli zákonné zásadě „znečišťovatel platí“.
Podle Sokolovské a ministerstva životního prostředí byl princip znečišťovatel platí dodržen. Proto je „kritika neoprávněná a v podstatě mylná“, uvedlo ministerstvo. Dle principu by měl znečišťovatel zaplatit za znečištění z vlastního. V případě poškození krajiny pak za její rekultivaci.
„Dotčené strategické projekty (např. Medard) neobsahují v sobě (nefinancují) zákonnou rekultivaci, Ta již v dotčeném území proběhla, tedy projekt bude realizován na již rekultivovaném území. Představuje tak další rozvoj daného území. Tento další rozvoj tak není součástí principu znečišťovatel platí,“ doplnil resort.
„Dodržení principu znečišťovatel platí bylo poskytovatelem dotace přísně kontrolováno a z naší strany řádně doloženo právě například protokoly o ukončení rekultivačních prací,“ sdělil za Sokolovskou uhelnou redakci Štěrba.
Kritikům ale vadí podstata věci – tedy, že těžební společnosti dosáhnou na peníze z Fondu, který má podpořit proměnu uhelných regionů k čistší ekonomice, napravení škod po těžbě a v neposlední řadě se vyrovnat i se socio-ekonomickými problémy, se kterými se dlouhodobá hospodářská orientace regionu na těžební průmysl pojí. „Z principu nešťastné jsou projekty, které financují těžební společnosti v jejich aktivitách, jako je Sokolovská investiční a green development, nebo projekt Green Mine – revitalizace a resocializace lomu ČSA,“ zhodnotila dříve pro redakci expertka na spravedlivou transformaci Zuzana Vondrová.
Místo uhelné krajiny chytrá krajina
K obnově území chce ale přispět neinvestičním projektem – tedy takovým, který nepočítá s budováním hmotných věcí, jako jsou budovy či infrastruktura – Česká zemědělská univerzita v Praze (ČZU). Jde o projekt Chytrá krajina 2030, na který evropské peníze přispějí necelými 258 miliony korun, univerzita pak dodá přes 15 milionů.
Cílem Chytré krajiny je navrhnout, jak s krajinou v uhelné lokalitě do budoucna nakládat, aby naplnila svůj potenciál a aby byly respektovány limity životního prostředí. Data a analýzy, které budou výzkumníci sbírat a provádět mají přispět také k tomu, aby bylo Karlovarsko odolnější vůči projevům a dopadům klimatické změny.
Česká zemědělská univerzita s ním přišla proto, aby bylo rozhodování o budoucím rozvoji území založeno na dostatečné datové a informační bázi. „Projekt podpoří syntézu v současnosti roztříštěných datových zdrojů, budování pokročilých datových modelů a přístupnost informací všem relevantním aktérům včetně zástupců samosprávy, státní správy, občanů, vlastníků území či budoucích investorů,“ popsala projektová manažerka ČZU Ilona Dita.
„Projekt se nachází v počáteční fázi, kdy nastavujeme interní procesy a koordinujeme vybrané výstupy projektu s dalšími partnerskými projekty tak, aby došlo k symbióze jednotlivých výstupů,“ řekla redakci k aktuálnímu stavu věcí Dita. Dokončení projektu se předpokládá ke konci roku 2027.