Malé a střední farmy mají být v centru evropského zemědělství. V ČR se na ně zatím tolik nehledělo

© Pixabay

Malé, střední a rodinné farmy produkují mnohdy jedinečné lokální potraviny a udržují venkov při životě. Zatímco v některých zemích se dočkávají adekvátní podpory, v ČR si drobní farmáři stěžují na velmi náročné podmínky. Změnu by mohla přinést nová evropská zemědělská politika.

Odborníci na zemědělství a rozvoj venkova dlouhodobě volají po podpoře malých, středních a rodinných farem. Ty napříč Unií představují dokonce dvě třetiny všech farem, obhospodařovávají však jen menšinu zemědělské půdy. Ve svém článku založeném na datech Eurostatu to uvádí česká Asociace soukromých zemědělců (ASZ ČR).

Asociace však zároveň upozorňuje, že členské státy EU se ve struktuře svého zemědělství značně liší. Zatímco v Česku nebo na Slovensku dominují velkopodniky, v Rumunsku má naopak kolem 90 procent farem rozlohu menší než 5 hektarů. A právě menší farmy by měly hrát v budoucnu prim.

„Tyto typy farem jsou základním pilířem zemědělské prvovýroby v celé Evropské unii nejen pro jejich lokální význam, zabezpečování významné regionální produkce, ale také pro jejich ohromný přínos pro funkčnost venkova, přínos pro místní přírodu a krajinu, přirozeného zabezpečování generační obnovy a přispívání k potravinové bezpečnosti v každém státě,“ vyzdvihl výhody malých a středních farem Jan Štefl, místopředseda ASZ ČR.

S tím souhlasí i česká europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL, EPP). „Podpora malých a středních podniků, rodinných farem, je podle mne nejlepší způsob, jak podpořit ekologické zemědělství a produkci kvalitních potravin. Na rozdíl od velkých agrokomplexů, tito zemědělci na venkově skutečně žijí a chtějí své hospodářství předat dalším generacím,“ uvedla poslankyně.

Zastropování dotací dopadne na Agrofert, střední farmy se obávat nemusí, říká europoslankyně Šojdrová

Evropský parlament nedávno hlasoval o své pozici k reformě společné zemědělské politiky EU. Poslanci chtějí prosadit přísnější ekologické požadavky a také dotační stropy pro agrární holdingy. Nová pravidla by měla dopadnout i na Agrofert, potvrzuje europoslankyně Michaela Šojdrová. 

V končícím programovém období jsou malé a střední farmy podporovány dobrovolným zastropováním nebo tzv. redistributivní platbou. Ta zajišťuje drobnějším agrárníkům více peněz na přímé platby a zvýhodnění v rámci opatření na rozvoj venkova ve srovnání s velkými podniky. Ne všechny státy však tuto formu využívají.

Příkladem je Česká republika, která sice na jednu stranu deklaruje podporu malých a středních farem, na stranu druhou ale nastavuje podmínky čerpání dotací tak, aby zvýhodnila velké farmy s živočišnou výrobou. Ty totiž mohou větší měrou přispět k potravinové soběstačnosti země, o níž stát dlouhodobě usiluje. Na nevhodný postup úřadů již několikrát upozornil Národní kontrolní úřad (NKÚ). A ztěžují si na něj i sami sedláci, jak vyplývá ze zářijového článku týdeníku Respekt.

Hynek Fajmon: Musíme omezit dotace pro velké podniky a zachránit český venkov

Jak zachránit český venkov před odlivem obyvatel a českou krajinu před suchem a erozí? Podle Hynka Fajmona může pomoci nová zemědělská politika EU, i když domácím velkopodnikům se změna líbit nebude.

Například Program rozvoje venkova (PRV) coby druhý pilíř společné zemědělské politiky (SZP) měl v předchozích pěti letech podle informací českého ministerstva zemědělství (MZe) vyčleněno pro české malé projekty do 1 milionu korun a podniky do 150 hektarů téměř 1 miliardu korun na investice do zemědělských podniků.

NKÚ nicméně v roce 2018 ve svém šetření upozornil, že většina prostředků z jednoho opatření PRV, které bylo původně zamýšleno na pomoc malým a středním podnikům, směřovala zejména velkým potravinářským koncernům. Důvodem bylo zejména nevhodné nastavení podmínek vyplácení dotací ze strany MZe, které zvýhodňovalo velké podniky.

Zatímco velkých podniků je v tuzemsku menšina, obhospodařovávají velkou většinu zemědělské půdy a dostávají podle toho i značnou část dotací. Ty se totiž dnes rozdělují podle hektarů, na kterých zemědělec pracuje. V Česku tak sice působí téměř 27 tisíc malých a středních farem, mezi sebou si však rozdělí pouze třetinu dotací, které sem přitečou z unijní kasy. Zbytek putuje mezi téměř tři tisíce velkých agropodniků.

Zastropování zemědělských dotací: Dlouhý příběh, který zatím nemá konce

V Bruselu se nyní rozhoduje o budoucnosti evropského zemědělství. Očekáváná reforma společné zemědělské politiky Evropské unie jde po dvouletém vyjednávání do finále. Zájem českých médií budí především otázka zastropování dotací. 

Nová SZP může pomoci

Pomoci s rozvojem malých a středních podniků, které dokáží šetrněji nakládat s půdou, vodou a krajinou, by mohla nová SZP po roce 2020. Ta počítá s méně dotacemi pro agrární velkopodniky na základě povinného zastropování ve výši 500 tisíc eur v přímých platbách a 1 milionu ve druhém pilíři určeném pro rozvoj venkova. V případě, že stát vyčlení alespoň 12 procent přímých plateb pro malé a střední podniky, zastropování pod hraničními hodnotami bude dobrovolné. V každém případě by měl stát vyčlenit pro malé farmy alespoň 6 procent vnitrostátních přímých plateb.

V Česku by zastropování mělo dopadnout jen na ty největší hráče, středních a malých farem by se dotknout nemělo. Ujistila o tom v rozhovoru pro server EURACTIV.cz česká zástupkyně v Evropském parlamentu Šojdrová.

„Omezí se dotace pro velké podniky a zůstane více prostředků pro malé a střední zemědělce,“ vysvětlila redakci europoslankyně Šojdrová, která je náhradnicí v europarlamentním zemědělském výboru.

Podcast: Zastropování dotací dopadne na Agrofert, střední farmy se obávat nemusí, říká europoslankyně Šojdrová

Evropský parlament nedávno hlasoval o své pozici k reformě společné zemědělské politiky EU. Poslanci chtějí prosadit přísnější ekologické požadavky a také dotační stropy pro agrární holdingy. Nová pravidla by měla dopadnout i na Agrofert, potvrzuje v rozhovoru pro EURACTIV.cz europoslankyně Michaela Šojdrová.

Europoslanci ve své pozici k nové SZP, kterou schválili v polovině října, také požadují, aby členské státy přidělily alespoň 4 procenta přímých plateb mladým farmářům. Ti by rovněž měli být zvýhodňováni při posuzování žádostí o finance z programu rozvoje venkova. Podpora mladých farmářů je důležitá zejména z toho důvodu, že zemědělská populace stárne a nemá ji kdo nahradit.

„Podoba společné zemědělské politiky, kterou schválil Evropský parlament, je dobrá a dostatečná pro rozvoj malých a středních farem v EU,“ pochválil Štefl. Obává se však toho, jak ji uchopí jednotlivé členské státy.

„Otázkou je, zda se nebude například Česká republika opět pokoušet o to, aby nová pravidla ohýbala ve prospěch velkých zemědělských podniků a agroholdingů na úkor těch menších a středních zemědělců tak, jak už je tomu nyní,“ upozornil odborník z ASZ.

Slovenská vláda už se k zastropování přímých plateb zavázala v průběhu tohoto roku, přestože ještě před rokem v tom neměla zcela jasno.

Nová zemědělská politika znevýhodní ČR, zní ze zemědělských organizací

Česko bude podle Agrární komory ČR a Zemědělského svazu ČR nejvíce znevýhodněno mezi evropskými státy po příchodu nové zemědělské politiky. Ukazují to podle nich předložené návrhy evropských institucí, sdělili dnes zástupci těchto organizací na tiskové konferenci.

S precizním zemědělstvím proti krizi

V rozvoji malých a středních podniků má pomoci také větší důraz na ekologické zemědělství a zavádění nových agrárních technologií. Nepočítá s tím jen nová SZP, ale je to také v jádru nové strategie EU „Z farmy na vidličku“.

Nové technologie mohou navíc pomoci v nepříznivé době, jakou je i stále probíhající koronavirová pandemie. Upozornil na to EURACTIV.com. Podle zprávy potravinářské iniciativy EIT Food některé malé a střední agrární či potravinářské podniky právě díky inovacím přežily první vlnu pandemie.

Nové technologie však skrývají i svá rizika. Tím hlavním je možnost zneužití dat, které by mohlo vést k narušení dodavatelských řetězců.

Jan Philipp Albrecht: Otevřená data nám pomohou čelit změnám klimatu. Úřady by je měly sdílet automaticky

Evropská unie jednoznačně potřebuje zákon o otevřených datech. Ten by přiměl nejen evropské instituce, ale i členské státy a jejich úřady, aby svá data sdílely, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz Jan Philipp Albrecht.

Rozvoj precizního zemědělství má širokou podporu i od unijních auditorů. Data z unijních satelitů totiž například mohou poskytovat cenné informace o rozloze a složení polí, a tím usnadnit jejich vykazování, které je pro čerpání dotací nezbytné. Omezí se tím také počet osobních kontrol přímo na farmách a zároveň se zvýší transparentnost. Malým a středním podnikům by se tak mohlo ulevit od nadbytečné byrokracie.

„Evropské či národní dotace nejsou jedinou formou, jak podpořit malé a rodinné farmy. Je potřeba, aby stát snížil jejich administrativní a byrokratickou zátěž, podpořil více možnosti sdružování zemědělců v odbytu své produkce, podpořil systémy lokálních trhů a prodejů ze dvora nebo právně ukotvil v České republice termín rodinná farma,“ doporučil odborník z ASZ.

Farmaření prochází digitální revolucí. Roboti pomáhají na poli i v kravínech

Hospodaření založené na moderních technologiích přináší zemědělcům méně nákladů a více výnosů. Češi patří v tomto směru ke světové špičce.

Pro některé zemědělce jsou však nové technologie zatím španělskou vesnicí. Pomoci by mohla větší spolupráce mezi farmami a odborníky. Příležitost pro to představují například sektorové asociace, online kurzy či projekty financované z evropského výzkumného programu Horizont.

Vlastnická struktura je rovněž důležitá

Podle Štefla z ASZ je pro rozvoj malých a středních podniků rovněž důležité důkladně sledovat majetkovou propojenost podniků. Kdyby tomu tak nebylo, hrozí, že ve výhodě nadále zůstanou agrární velkopodniky.

„Některé velké zemědělské podniky jednoho majitele se skládají z několika středních a malých podniků, což jim umožňuje vystupovat jako jednotlivé podniky a podávat si naráz například několik investičních dotačních žádostí na úkor podniků jednoho majitele nebo obcházet některá pravidla související s degresivitou dotací podle velikosti podniku,“ vysvětlil Štefl s tím, že tento problém je zvláště patrný v České republice.

„Tato umělá dotační nerovnováha ve spojení s prokazatelnými ekonomickými výhodami plynoucími z velikosti podniků podnikajícím na společném volném trhu znevýhodňuje v České republice všechny malé zemědělce a rodinné farmy ve srovnání s obdobnými podnikateli v ostatních zemích EU. Tam si všichni uvědomují potřebu, důležitost a přínosy těchto typů farem pro společnost a tyto farmy velmi významně na rozdíl od České republiky finančně podporují, snižují jejich byrokratickou zátěž a také systematicky budují a posilují i jejich prestiž ve společnosti,“ dodal.

S tím nesouhlasí současný ministr zemědělství Miroslav Toman, podle kterého ČR nikomu nadržovat nehodlá. „Pojďme dodržovat základní pravidla – organická hmota do půdy, trvalá péče o krajinu, zadržování vody v krajině, protierozní opatření. To jsou věci, které musí dodržovat malí i velcí bez rozdílu. Když to nebudou dodržovat, sáhneme jim na dotace,“ uvedl ministr v loňském rozhovoru pro Hospodářské noviny. Sám by propojenost podniků nesledoval, místo toho by se zaměřil na přístup k zemědělství, péči o krajinu či produkci.

Půda jako byznys. Zemědělci čelí překupníkům, cena za hektary roste

Komu patří český venkov? Právě na tuto otázku se pokusili odpovědět účastníci kulatého stolu, který se konal v prosinci v Hradci Králové.

Přestože se o větší kontrole propojenosti podniků v souvislosti s novou SZP a definicí tzv. skutečného zemědělce uvažovalo, zatím nemá většinovou podporu. Jaká budou přesná kritéria a pravidla, nicméně zatím není definitivně známo. Jasno by mělo být za dva roky, do kdy má kvůli zpoždění s vyjednáváním nové SZP trvat přechodné období. Během něho se budou uplatňovat nynější předpisy.