EU se zaměří na rizikové investice ze zahraničí. Státy mají více chránit kritickou infrastrukturu

© Pixabay

Evropská unie si posvítí na rizikové zahraniční investice. Historicky první celoevropský rámec pro jejich prověřování ve čtvrtek definitivně schválili europoslanci.

„Unijní politika začíná být sebevědomější, začíná se více zajímat o naše ekonomické zájmy,“ upozornil v souvislosti s hlasováním místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička (ALDE).

Podle něj nejde o žádný převratný mechanismus, je to ale poprvé, kdy se tento problém řeší na úrovni EU.

„Jedná se o standardní prostředky, které dávají možnost poznat podstatu investice. Tedy o jakou investující společnost jde, její obor a reputaci, finanční nástroje a zdroje financování investic. Zajímavé je ale to, že k tomu EU vůbec přistupuje, začínáme se zajímat o to, jaké investice do Evropy proudí a jaké riziko představují. Rizika přitom mohou být průmyslová, politická, finanční a někdy i bezpečnostní,“ řekl redakci EURACTIV přímo ve Štrasburku Telička.

Evropská unie je ale prozatím opatrná. Přijatá pravidla Komisi neopravňují nařizovat jednotlivým zemím, jaké investice smí nebo nesmí tolerovat. Konečné slovo v tomto ohledu zůstává národním vládám. Legislativa Komisi opravňuje jen k vydávání doporučení a nezávazných stanovisek.

Tento přístup se zamlouvá třeba europoslankyni a místopředsedkyni pro vnitřní trh Ditě Charanzové (ANO, ALDE).

„Jsem ráda, že se povedlo ponechat na členských státech, jak a která odvětví budou přísněji hlídat. Některé země již mají příslušnou legislativu a nebyl důvod ji v tuto chvíli harmonizovat,“ uvedla.

Zahraniční investice budou v EU více kontrolovány. Nemělo by tím ale dojít k jejich omezení, upozornila Charanzová

Navržená unijní pravidla, která včera podpořil Evropský parlament, posílí dohled nad investicemi ze zahraničí. Rozhodování o jejich bezpečnosti ale má zůstat v rukou členských států.

Cílem je ochrana kritické infrastruktury

Hlavním smyslem je především motivovat členské země k větší spolupráci a výměně citlivých informací ohledně přímých zahraničních investic, které mohou představovat riziko.

Telička se ale obává, že to nebude stačit. „Kdyby bylo na mě, tak bych šel o několik kroků dále,“ prozradil. Dodal však, že i samotná angažovanost Komise a její upozornění mohou mít svůj efekt.

Systém kontroly neboli screeningu se má zaměřit zejména na investice do tzv. kritické infrastruktury. Tam odborníci na bezpečnost zařazují hlavně energetiku, dopravu, komunikační a finanční infrastrukturu či datová úložiště. Stejně tak je podle nich třeba začít prověřovat investice v oblasti umělé inteligence, robotiky, jaderné technologie nebo kybernetické bezpečnosti.

Kritici nových pravidel ale upozorňují třeba na nebezpečí protekcionismu. Telička však zdůrazňuje, že screening investic nemá s ochranářskými praktikami nic společného.

„Někdo to vnímá v rovině ochranářské, tedy jako způsob, jak zabránit investicím. Toho ale nejsem příznivcem,“ řekl.

Zároveň připomněl, že ne každá čínská nebo ruská investice automaticky znamená riziko pro bezpečnost zemí.

„Riziko je tam, kde je nesporné napojení na státní struktury nebo bezpečnostní služby nebo kde může být velmi diskutabilní původ finančních prostředků,“ doplnil.

ČR investice nekontroluje

Přesně před rokem přitom Pražský institut bezpečnostních studií (PSSI) vydal doporučení, ve kterém upozorňuje na potřebu zřídit mechanismus pro kontrolu rizikových investic také v České republice. V dokumentu se třeba dočteme, že pokud česká vláda kontrolní systém nezavede, Česko by se mohlo stát vstupní bránou pro rizikové investory na celý vnitřní trh EU.

„V současné době není tomuto problému věnována dostatečná a systematická pozornost a Česká republika žádný komplexní mechanismus na posuzování přímých zahraničních investic ze třetích zemí zatím nemá,“ stojí mimo jiné v doporučení.

Česká republika v tom ale zdaleka není sama. Podobný kontrolní mechanismus prozatím zavedlo jen 14 členských zemí. Systémy se navíc navzájem velmi liší.

EU k přijetí nových pravidel vedl zejména fakt, že v posledních dvaceti letech se struktura a zdroje přímých zahraničních investic drasticky proměnily. Například čínské investice za tu dobu vzrostly šestinásobně, brazilské dokonce desetinásobně, ruské pak dvojnásobně.

Důležitější je však jejich zacílení. Mnohem více investičních projektů v poslední době míří do high-tech sektorů a jiné kritické infrastruktury. Problémem jsou ale i velmi úzké vazby hlavně čínské a ruské vlády na společnosti, kde v EU investují. Ty je buď přímo či nepřímo ovládají nebo je podporují vysokými státními subvencemi.

„V posledních letech roste poměr zahraničních investic, které do EU míří ze zemí jako Rusko, Čína či Brazílie. A ne všechny investice se mohou řídit čistě obchodními zájmy. To byl také impulz pro evropské instituce, aby se začaly situací zabývat,“ doplnila Charanzová.

Během rozpravy na plénu rovněž upozornila, že „kdybychom takový mechanismus měli už dnes, mohli jsme přijít s koordinovaným přístupem vůči některým čínským firmám, například společnosti Huawei“.

Nová Hedvábná stezka je zatím spíš chiméra, ukazují zkušenosti Visegrádu

Slovensko, Polsko a Maďarsko mají s Čínou podobné zkušenosti. Navzdory velkému důrazu na vzájemné obchodní vztahy zůstává obchodní bilance ve výrazné nerovnováze a významné čínské investice zatím nepřichází. Jak se země V4 staví k Číně politicky? A co má vlastně asijská velmoc za lubem?

A podobně se na plénu vyjádřila i europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL/EPP). „My jsme v ČR měli neblahou zkušenost s investicemi firmy CEFC, jejíž šéf byl napojen na čínskou rozvědku. Prověřování investic je legitimní nástroj pro zajištění bezpečnosti,“ uvedla.

Přijaté nařízení musí ještě formálně posvětit Rada EU, tedy jednotlivé členské státy. Ty by o pravidlech měly hlasovat 5. března. Pokud se tak stane, legislativa vstoupí v platnost osmnáct měsíců po publikaci v Úředním věstníku.