Dotace jsou pro velké farmy. Inovaci jsem si zařídil sám, říká ovocnář z Ostroměře

© Pixabay

Čeští sadaři po vstupu do Evropské unie čelí tvrdé konkurenci, zejména z Polska. Drtivá většina ovoce se totiž do Česka dováží.

České ovocnářství nezažívá nejlepší časy. Sadaři bojují s jarními mrazy, kroupami a letním suchem. A hlavně s konkurencí z jiných členských zemí Evropské unie, zejména z Polska.

Od roku 2010 klesl počet českých pěstitelů ovoce o více než jednu čtvrtinu.

Příznivé klima pod hřbety Chlumů, nízkých kopců zvedajících se nad Ostroměří na Jičínsku a zadržujících teplo Polabské nížiny, umožňuje Petru Karešovi vyrovnat se se specifikami českého ovocnářství. Společně s tvrdou prací a odvahou zavést inovace přinášející právě tu přidanou hodnotu, po nichž tolik volá Evropská unie.

Karešovi pěstují ovoce v Ostroměři již ve čtvrté generaci. Praděd současného majitele ovocnářské farmy před mnoha lety zavedl pěstování odolné, tmavé třešně, která nese jeho jméno – Karešova srdcovka raná.

„Otec mého děda byl kameník,“ vypráví Kareš. „Objevil třešeň, která byla raná, měla oproti ostatním odrůdám větší plody a byla velmi chutná. Nabral rouby a začal ji pěstovat.“

On sám se dnes věnuje především pěstování jablek, i když má v úmyslu postupně rozšířit plochu výsadby peckovin. A v rámci inovací si pořídit vlastní moštárnu.

Bez chemie

Až doposud Kareš vyráběl své jedinečné mošty ve vypůjčeném zařízení. Jeho podniku, ve kterém pracuje s pouhými dvěma stálými zaměstnanci a třemi na poloviční úvazek, se daří dobře, i když hodně záleží na tom, jaký je rok. Za vším je ale v prvé řadě právě tvrdá práce.

Zemědělec bere dotace, aby chleba nestál 100 Kč, říká farmář Duda z Tisku

Evropská unie nic nenařizuje, jen doporučuje, vzpomíná soukromý zemědělec z Vlašimska na rozhovor se svým nizozemským kolegou. Čeští úředníci by se podle něj měli zamyslet nad byrokracií a papírováním.

„Ovocnářství je adrenalin,“ říká muž, který obhospodařuje čtyřicet hektarů sadů, dvě třetiny z nich na pronajaté půdě. Každým rokem výsadbu „do vřetene“ obnovuje, sady opatřil celoplošnou závlahou a neustále modernizuje i technické vybavení farmy.

„Hospodařím v pásmu ochrany vod 2. stupně,“ vysvětluje Kareš. „Uprostřed sadů máme vrt na pitnou vodu pro Ostroměř a okolí. Ochranné pásmo se postupně rozšiřuje, jak se na vodovod napojují další vesnice.“

Ochranné pásmo znamená mimo jiné i to, že ve svých sadech používá minimum chemických přípravků. O to více musí o stromy pečovat.

„Já říkám, že my jsme v podstatě všichni bio-zemědělci, protože se s tím vším bijeme,“ dodává s humorem padesátiletý farmář. V období sklizně najímá deset brigádníků, jinak je na vše se svými několika zaměstnanci sám.

Biopotraviny získají nová pravidla. Nejsou dost přísná, ubude kontrol, varují čeští zemědělci

Od roku 2021 začnou v Evropské unii platit nová, „přísnější“ pravidla pro biopotraviny. Sami čeští zemědělci si ale stěžují, že ve skutečnosti budou například kontroly volnější.

V roce 1993 se se svým otcem oddělili od zdejší akciové společnosti, nástupce JZD, které chtělo pokračovat v živočišné výrobě a pěstování obilovin, a zaměřili se výhradně na ovoce.

„Státní dotace jsme tehdy propásli, tehdejší ministr, dá-li se to tak říct, rozdával zemědělcům bezúročné půjčky v hodnotě dvou milionů,“ vzpomíná Kareš. „Na akciovce jsme byli hodně závislí, měli jsme pronajatou půdu a všechno zařízení. Ovocnářství ale šlapalo, protože ze zahraničí se tehdy moc ovoce nedováželo a o to místní byl zájem.“

Zlom nastal po roce 2001 po smrti jeho otce, kdy se musel o vše starat sám a začal hledat nové cesty, jak sadaření modernizovat.

Po vstupu do EU o tři roky později nastaly krušnější časy, protože se čeští pěstitelé začali potýkat se zahraniční konkurencí, hlavně z Polska, kde jsou zemědělci mocně dotovaní státem.

Ostroměřský sadař však jedním dechem přiznává, že pokud by čeští farmáři nedostávali dotace z Bruselu, které rozšíření Unie o postkomunistické země mimo jiné přineslo, byly by ceny ovoce v Česku o víc než polovinu vyšší.

V Německu má drobný zemědělec větší podporu

„Dotace čerpám jen na půdu, integrovanou produkci a mrazy,“ říká Kareš k podpoře ze strany státu a EU. „Když jsem si před dvěma lety pořizoval sušárnu, použil jsem nakonec vlastní peníze.“

Nová sušárna jej přišla na 1,3 milionu korun. Ostroměřský farmář proto hrdě ukazuje stroje na loupání a odpeckovávání ovoce i sušičku s dřevěnými rošty. Aby produkci co nejvíce diverzifikoval, pustil se i do výroby džemů a povidel.

„Když člověk vidí, co vše musí splnit v rámci Programu rozvoje venkova, tak si řekne, že než všechno tohle papírování, pořídí si to raději ze svého,“ vysvětluje sadař, který většinu produkce jablek, švestek i hrušek prodá ve vlastní prodejně, zbytek dodává do výkupny.

Celkově vyprodukuje okolo dvě stě tun ovoce ročně, přesto patří k menším pěstitelům.

Cesta k zemědělským dotacím vede přes haldy papíru. Změna je zatím v nedohlednu

Čerpání ze zemědělských fondů EU není snadné ani pro farmáře, ani pro úředníky, kteří platby administrují a proplácejí. Ministerstvo zemědělství vidí chybu především na evropské úrovni. 

„Úředníkům říkám, ať dotace rozdají velkým farmám, ty na to mají lidi i čas a hlavně peníze,“ prohlašuje Kareš. „V Německu nebo Rakousku je to jinak. Tam má menší zemědělec větší podporu než ten velký, měřeno tedy rozlohou půdy. Dotační úředník se za ním navíc sám vydá a řekne mu, co vše je zapotřebí, aby nic neopomenul.“

Českým ovocnářům uškodilo embargo proti Rusku

Společná zemědělská politika EU znamenala na druhé straně také zavedení unijního embarga na vývoz ovoce do Ruska, kvůli jeho okupaci ukrajinského Krymu.

„Ruské embargo na ovoce v roce 2014 tuzemské ovocnářství ovlivnilo zcela zásadním způsobem,“ tvrdí šéf Ovocnářské unie ČR Martin Ludvík. „Od té doby klesly ceny ovoce a pěstitelé začali likvidovat sady, které se do současnosti zmenšily o 3800 ha.“

A to je hodně. Čeští farmáři dnes obhospodařují na 14 tisíc hektarů sadů.

Společná zemědělská politika (CAP) ve vazbě na sektor ovoce na to podle Ludvíka nebyla připravena, ani nedokázala efektivně zareagovat.

S nižšími výkupními cenami ovoce se musel porvat i Kareš. Přesto bude v nové výsadbě pokračovat a myšlenky vlastní moštárny se nevzdal.

„Řada farem, která má z dotací moštárny a podobná zařízení, je po pěti letech, kdy skončí dotační program, prodávají a pak se to dá pořídit i za poloviční cenu,“ říká. „A z vlastního, bez dotací a bez papírování.“

Někteří farmáři si podle něj špatně spočítali výrobní kapacity, jiní zařízení pořídili z čistě spekulativních důvodů či udělali technologickou chybu.

„Středně velká moštárna stojí okolo dvou milionů,“ uvádí. „Když se sadaření budu řádně věnovat, investice se mi vrátí do pěti, sedmi let.“

ULO a Smart Fresh

Čeští ovocnáři začali po vstupu do EU nejmodernější technologie – také díky dotacím – všeobecně zavádět.

„V obecné rovině pěstitelé využívají inovované technologie pěstování ovoce v režimu integrované produkce,“ upřesňuje Ludvík.

Nové technologie v zemědělství bude EU podporovat i nadále, otázkou zůstává, jak je dopřát i malým podnikům

Precizní zemědělství umožňuje farmářům pěstovat více a neplýtvat u toho vodou či hnojivy, zaslouží si proto podporu z evropských fondů. Zatím však není jasné, jak by měla Unie finance rozdělovat, aby z nových technologií měli prospěch malí i velcí.

„Kromě sítí proti kroupám, zábranám proti prudkému dešti a protimrazových závlah používají čím dál více navigační systémy, monitoring chorob a škůdců z automatických meteostanic, skladové technologie ULO, aplikace Smart Fresh či třídící a balící kamerové linky s využitím infračerveného záření.“

Technologie ULO je metoda skladování ovoce s nízkým obsahem kyslíku (do dvou procent), kdy se sníží „dýchání“ plodů a zvýší kvalita po vyskladnění. Aplikace Smart Fresh umožňuje uskladnit i již dozrálé ovoce, které sadaři nestačili dříve sklidit, tím, že blokuje receptory etylénu produkovaného ovocem a při teplotě 4°C tak úroda vydrží v požadované kvalitě i pět měsíců.

Česká produkce ovoce činí podle Ludvíka za rok 150-180 tisíc tun. Spotřeba na hlavu je přitom okolo 75 kg. Drtivá většina ovoce, čtyři pětiny, včetně řady odrůd, které se tradičně pěstují u nás, tak pochází z dovozu.

Článek původně vyšel na Aktuálně.cz v rámci projektu Proměny českého zemědělství, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropské komise.