Česko chce do budoucna větší flexibilitu v tom, jak bude nakládat s evropskými prostředky. Zároveň bude při vyjednávání o víceletém finančním rámci usilovat o zmírnění implementačních pravidel.
Česká republika bude při vyjednávání o novém víceletém rozpočtu EU prosazovat co nejmenší pokles financí směřujících na zemědělskou a kohezní politiku. To jsou prioritní oblasti ČR, ale zároveň politiky, které po roce 2020 pravděpodobně doznají snížení kvůli novým výzvám, jako je řešení migrace nebo bezpečnost.
Z evropských fondů bude mít ČR méně peněz také proto, že se její ekonomice daří a postupně konverguje k evropskému průměru.
„V podstatě se jedná o úspěch České republiky, že byly efektivně a adekvátně využity prostředky plynoucí z Evropské unie,“ řekla náměstkyně ministryně financí Lenka Dupáková během nedávné debaty na téma Budoucnost rozpočtu EU po roce 2020 z pohledu ČR, kterou pořádal EURACTIV.cz.
V oblasti společné zemědělské politiky vidí ministerstvo financí jako problematické navrhované zastropování evropských dotací, které prý brání zvýšení konkurenceschopnosti českého zemědělství.
„Pokud bude zastropování zachováno, budeme prosazovat jednoznačné zvýšení onoho stropu, zohlednění veškerých nákladů na práci všech zaměstnanců zemědělských podniků a flexibilitu pro členské země ohledně možnosti jak prostředky získané zastropováním dále rozdělit,“ uvedla Dupáková.
Větší flexibilita
K větší efektivitě při využívání snížených prostředků plynoucích z Unie by podle českých představitelů významně přispělo, pokud by země získaly větší flexibilitu. V pravomoci členských států by tak prý měla být možnost směřovat prostředky na jednotlivé politiky a priority na úrovni národního státu podle vývoje dané ekonomiky.
Je však nutné si uvědomit, že unijní rozpočet je provázán s cíli a politikou Evropské unie, které nejsou vždy v souladu s cíli a politikami členských států. Na tuto skutečnost upozornila v průběhu debaty i česká europoslankyně Martina Dlabajová (ANO, ALDE). „Jedná se o jakýsi princip balancování ohledně přerozdělování prostředků, což znamená, že s vyšší mírou pravomocí na přerozdělování financí souvisí i vyšší míra odpovědnosti,“ prohlásila.
Termín „flexibilita“ má ovšem mnoho významů. Původně byl tento pojem spojen se schopností efektivně řešit výzvy a krize, které se nenadále objevily v průběhu programového období. Jedná se tedy o možnost pružně přeskupit prostředky mezi jednotlivými kapitolami unijního rozpočtu.
Projevem flexibility by do budoucna mohlo být i vytvoření rezervního fondu, ve kterém by se shromažďovaly nevyužité finanční prostředky a členské příspěvky, které se doposud vždy vracely členským zemím. Podle ekonoma České spořitelny Petra Zahradníka by měl být právě z těchto nevyužitých financí založen v budoucnu fond, čítající odhadem 25 miliard euro, které by byly použity na nepředvídatelné situace a krize, jež mohou v průběhu víceletého finančního rámce nastat.
Dalším významem flexibility je i větší možnost evaluací v průběhu období. Pokud se zjistí, že některý program nevykazuje očekávané výsledky nebo se vyskytl závažný problém, měla by existovat možnost jej výrazně zredukovat či přesunout prostředky do jiného programu, řekl Zahradník.
Flexibilita v případě kohezní politiky na programové úrovni znamená větší pružnost v pravidlech. Ministerstvo pro místní rozvoj se prý při přípravě programů pro stávající programové období potýkalo s přísně nastavenými podíly, kterými musí Česká republika přispívat k jednotlivým tematickým cílům. To podle představitelů ministerstva zatěžuje celou strukturu, od příjemců až po Evropskou unii.
Pružnost vidí ministerstvo pro místní rozvoj i v revizi programů. „Když v některé oblasti program funguje hůře, je v návrhu nařízení stanoveno, že do 5 % v rámci programu může daný poskytovatel řídící orgán přesouvat sám. Nad 5 % už potřebuje souhlas Evropské komise. Takže určitý manévrovací prostor zde existuje. My bychom byli rádi, kdyby se oněch 5 % zvýšilo na 10 %,“ uvedla náměstkyně ministryně pro místní rozvoj Olga Letáčková.
Zmírnění implementačních pravidel
Česká ministerstva se také obávají zpřísnění implementačních pravidel, které navrhuje Komise. „Celý balíček navrhuje Komise výrazně zpřísnit, což by mělo značný dopad na konečné příjemce a národní rozpočty, a mohlo by to v konečném výsledku způsobit pomalejší tempo čerpání, případně i vyšší riziko nedočerpání evropské finanční pomoci. ČR bude prosazovat jednoznačné zmírnění implementačních pravidel,“ uvedla náměstkyně Dupáková.
S čím nesouhlasí ministerstvo financí ani ministerstvo pro místní rozvoj, to je výrazně odlišná míra spolufinancování pro různé typy regionů podle vyspělosti a rozdílná míra spolufinancování v rámci kohezní a zemědělské politiky. Rezorty by preferovaly jednu národní míru pro tyto účely.
„Usilujeme o přesnější nastavení procentuálních hranic, čímž by mělo dojít ke zjednodušení a snížení zátěže pro státní rozpočet,“ dodala Dupáková.
Podle Letáčkové by projekty v hlavní městě Praha získávaly v novém období jen 40 % podpory z evropského rozpočtu, Moravskoskezsko a Severozápad (Ústecký a Karlovarský kraj) 70 % a zbylé kraje by získaly podporu ve výši 55 %.
„Co se zbytkem do 100 %? Buď tedy navýšíme národní spolufinancování, anebo zvýšíme zapojení žadatelů. Když se to propojí s ostatními pravidly jako je pravidlo N+2, znamená to další tlak na příjemce, aby rychleji čerpali. Tím se snižuje potenciál, že budeme mít úspěšné projekty a příjemce,“ uvedla Letáčková.
