Čeští podnikatelé si stěžují, že dotace křiví trh, o finanční nástroje ale zájem nemají

© archiv EURACTIV.cz

Po roce 2020 získá Česká republika méně finančních prostředků určených na kohezi. Může za to fakt, že postupně konverguje k průměru EU. Finance ale muže získat zapojením do centrálně řízených programů a využíváním finančních nástrojů. V tom však ČR značně pokulhává.

V současné době probíhá v ČR i v Bruselu živá debata o návrhu budoucího víceletého finančního rámce (VFR) na období 2021-2027. Komise, která návrh představila letos na jaře, avizovala, že by k hlasování o návrhu VFR mělo dojít ještě před volbami do Evropského parlamentu, které se budou konat v květnu příštího roku.

Návrh budoucího víceletého finančního rámce přináší pro Českou republiku řadu změn. Těmi hlavními jsou pokles finančních prostředků na společnou zemědělskou politiku (SZP) a na politiku soudržnosti, neboli na kohezní politiku.

„Snížení celkové obálky na kohezní politiku se dalo předpokládat. V jednu chvíli nám hrozilo daleko větší seškrtání, takže to mohlo dopadnout i hůř,“ uvedl Zdeněk Semorád, náměstek pro řízení sekce evropských programů ministerstva pro místní rozvoj na debatě s názvem „Budoucnost rozpočtu EU po roce 2020 z pohledu regionů“, kterou uspořádal EURACTIV.cz v Pardubicích.

Víceletý finanční rámec pro období 2021–2027

Příští víceletý rozpočet má reagovat na nové priority EU. Zemědělská politika či politika soudržnosti získají méně financí a více prostředků poputuje na migraci a správu hranic. Novinkou je mechanismus, který má propojit čerpání peněz s dodržováním zásad právního státu.

Musíme se naučit využívat centrálně řízené programy

Jelikož Česká republika a její regiony postupně konvergují k evropskému průměru, čeká Česko podle europoslance Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL, EPP) „tučných“ sedm let, po kterých přijde „hubených“ sedm let. To znamená, že po roce 2027 půjdou finanční prostředky z kohezní politiky zřejmě jen do dvou krajů – Moravskoslezského a Ústeckého.

Velkou změnou je i podpora projektů s tzv. přidanou hodnotou. Po roce 2020 nebudou podporovány projekty, které mají pouze regionální, lokální nebo národní dimenzi, ale ty s přeshraničním rozměrem. Éra financování tzv. měkkých projektů (např. školení, rekonstrukce náměstí nebo oprava místní komunikace) je tedy u konce. S tím ale nesouhlasí většina krajů, kterým se nelíbí, že na výzkum a ekologii půjde 75 % prostředků a do infrastruktury a sociální oblasti pouze zbylých 25 %.

„Pětasedmdesát procent, které jsou navrhované na první dva politické cíle kohezní politiky, se nám zdají poměrně dost. V tomto bodě jsou všechny kraje zajedno,“ uvedl Miroslav Smejkal, vedoucí oddělení regionálního rozvoje Pardubického kraje. „Byli bychom rádi, kdyby na první dva cíle byla hranice menší i z toho důvodu, že potřeby kraje jsou v oblasti dopravy a vzdělávání,“ dodal.

Vyjednávání budoucího víceletého rozpočtu EU je v očích Česka a Polska bojem za kohezní politiku

Žádné škrty v kohezních a zemědělských fondech, více flexibility a méně administrativy. Právě tak si Česká republika a Polsko představují budoucnost evropského rozpočtu.

V příštím programovém období vzroste váha centrálně řízených programů a naopak poklesne váha kohezní politiky. Právě schopnost lépe využívat centrálně řízené programy a účinně zapojovat soukromé zdroje do projektů veřejného charakteru může být tou cestou, jak kompenzovat pokles peněz na kohezi. S tím však ČR nemá moc zkušeností a za ostatními členy EU značně pokulhává.

Podle Petra Zahradníka, ekonoma z EU Office České spořitelny, je ČR „přejezena“ kohezí a nadbytkem peněz, které jsou lehce k dispozici. V budoucnu ale prostředky z fondů EU vyschnou a stát nebude umět získat finance z jiných kapitol rozpočtu EU.

V ČR totiž tvoří kohezní politika dvě třetiny, společná zemědělská politika přibližně jednu třetinu a centrálně řízené programy kolem dvou procent peněz čerpaných z EU. Česká republika by si měla vzít příklad např. z Nizozemí, kde je škála jednotlivých kapitol rozpočtu EU zcela opačná.

„Tam se kohezní politika podílí s bídou nějakými pěti procenty, společná zemědělská politika je přibližně stejná jako u nás a všechno zbývající je generováno právě těmi centrálně řízenými programy,“ vysvětlil Zahradník.

Velkou překážkou ve využívání centrálně řízených programů je velmi nízká informovanost ve společnosti. „Je zcela funkcí státu vytvořit podmínky pro to, aby termíny jako Horizon Europe apod. vůbec vešly v podvědomí lidí,“ uvedl ekonom České spořitelny. Za malou participací Čechů stojí i složitost a malé zkušenosti s psaním návrhů projektů v rámcových programech.

Unie chce dát evropským vědcům více peněz. Zájem Čechů je ale zatím nízký

Na výzkum a inovace půjde v příštím programovém období více finančních prostředků. Česká republika však v participaci na programu Horizon 2020 zaostává. Může za to složitost podávání žádosti i nedostatečná informovanost.

S tím by mohly v budoucnu pomoci různé instituce, které by měly na starost psaní návrhů a hledání zahraničních partnerů.

„Je tam obrovský prostor pro Hospodářskou komoru, pro CzechInvest a podobné instituce, které by kontaktovaly subjekty, našly vhodné zahraniční partnery a byly jakousi vůdčí institucí, která připraví žádost,“ upozornila Lucie Sobotková, odborná asistentka na univerzitě v Pardubicích.

Další překážkou, např. při zapojení do programu Horizon 2020 či jiných centrálně řízených programů, může být i pravidlo n+3, které se s velkou pravděpodobností v příštím programovém období změní na pravidlo n+2. V praxi to znamená, že například finanční prostředky alokované pro členský stát pro rok 2014 musí být reálně vyčerpány nejpozději do tří let (n+3) nebo dvou let (n+2).

Ve vědě a výzkumu může být toto pravidlo i překážkou pro realizaci projektu. Obecně jsou projekty ve vědecké oblasti náročnější na přípravu, komplexnější, více promyšlené a jejich realizace zabere podstatně delší dobu. „Tady to pravidlo dost často znemožňuje některé projekty realizovat a potom se dělají takové projekty typu ‚hlavně ať jsou ty peníze utraceny‘, což je samozřejmě špatně,“ uvedl náměstek Semorád.

Tomáš Zdechovský proto navrhl samostatný fond, který by financoval vědecké a výzkumné projekty bez časového omezení. „Každý rok tam dáme 1,7 miliardy euro, které půjdou na high-tech projekty a ať to není ohrožené časem, ať to není na sedm let, jelikož takové projekty se dlouho připravují a trvají třeba 20 let,“ navrhl český europoslanec.

zleva: Petr Zahradník, Zdeněk Semorád, Tomáš Zdechovský a Jiří Doležal. Zdroj: archiv EURACTIV.cz.

Dotace pro podnikatele křiví trh

Dalším řešením, jak nahradit chybějící zdroje, je využívat finančních nástrojů na místo dotací. To se však v současné době bohužel neděje. I když si podnikatelé stěžují, že dotace křiví trh, v případě, že si mají vybrat mezi dotací a zárukou za úvěr nebo jiným jištěním bankou, vyberou si raději dotace.

Na faktu, že dotace pro podnikatele nejsou účelné, se shoduje mnoho odborníků. „Dotace pro podnikatele až na výjimky jsou poměrně problematické. Upřednostnil bych pro ně spíše finanční nástroje a dotace ponechal na veřejnou infrastrukturu,“ navrhl Zdeněk Semorád.

„Já jsem úplně proti dotacím do soukromého sektoru. Podnikal jsem deset let a zkřivilo to trh. Můžeme to vidět i tady v Pardubickém kraji,“ uvedl europoslanec Zdechovský. „Pojďme využívat finanční nástroje, které Evropská investiční banka nabízí,“ dodal.

Evropská investiční banka chce v ČR nadále podporovat malé a střední podniky

EIB v České republice podporuje investiční projekty již 25 let. I nadále chce vyrovnávat nedostatky na evropském trhu a v budoucnu se zaměří na rozvoj chytrých měst a modernizaci železniční dopravy v České republice.

Překážkou ve větším využívání finančních nástrojů je stejně jako v případě centrálně řízených programů nedostatečná informovanost. Programů a nástrojů je velké množství a žadatelé se v tom bohužel neorientují. Podle Petra Zahradníka je problém v tom, jak jsou tyto programy a nástroje nabízeny.

„Jsem dokonce přesvědčen, že samotný žadatel by ani neměl vědět, že tady existuje nějaká škála programů. Úředníci, případně zprostředkovatelé na úrovni finančních institucí, kteří nabízejí finanční nástroje, by měli vytvořit žadateli řešení přímo na míru, podle jeho potřeby,“ vysvětlil ekonom České spořitelny.

Jiří Jirásek: Řada podnikatelů odklon od dotací uvítá

Nevadí, že Česko už v budoucnu nebude mít k dispozici tolik prostředků z evropských fondů. Důležité bude připravit infrastrukturu pro využívání finančních nástrojů, říká v rozhovoru generální ředitel Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČMZRB) Jiří Jirásek.

Finanční nástroje se neustále vyvíjejí a pomalu končící programové období 2014-2020 mělo sloužit k tomu, aby se Evropská unie připravila na vylepšení finančních nástrojů. „Ti, kteří chtěli, se na to připravili. My jsme bohužel mezi ně nepatřili,“ uvedl Zahradník.

Česká republika má tedy co dohánět. Naštěstí víceletý finanční rámec umožňuje daleko větší synergie mezi jednotlivými kapitolami rozpočtu EU. Tzv. blending poskytuje možnost kombinovat část kohezní politiky s řadou dalších.

„Když ten blending zvládneme, nemusí ani docházet ke snižování čisté pozice ČR. Musíme ale navýšit podíl toho, co nabízejí centrálně řízené programy,“ vysvětlil Zahradník. „K tomu nám může pomoci daleko větší využívání finančních nástrojů,“ dodal.

Ivan Lesay: Pro finanční nástroje budeme v příštím víceletém finančním rámci potřebovat jednodušší pravidla

Kombinace finančních nástrojů a dotací je jednou z mnoha oblastí, kde by bylo vytvoření smysluplnějšího regulačního rámce po roce 2020 velmi přínosné, říká Ivan Lesay.

Podle odborníka České spořitelny je ve finančním sektoru České republiky dostatek soukromých zdrojů, které budou ochotny financovat veřejné investice nebo investice, které mají veřejný charakter. „Soukromý sektor je připraven financovat i investice ve veřejném zájmu. Jenom tam chybí jedna důležitá podmínka, a tou je stanovení okolností či pravidel, za kterých finančních sektor do takových projektů půjde,“ uvedl ekonom Zahradník.