Česko vysychá, pomoci mohou přehrady dotované EU. Je to zdlouhavé, tvrdí kritici z Bruselu

[© Shutterstock/Richard Thornton]

Vedra střídají krátké přívalové deště, půda nezvládá zadržovat vodu a celou zemi sužuje sucho. Problému si všímá také Brusel. Čeští europoslanci vidí řešení i v evropských dotacích. Neshodují se však na tom, jak finance z EU přesně využít – zda na nové přehrady, nebo třeba na obnovu rybníků.

Pokud neustane sucho, které panovalo poslední čtyři roky, Českou republiku čekají vážné problémy.

Ty si podle ministerstva životního prostředí mohou v budoucnu vynutit ohromné investice. Zejména do nových zdrojů vody a do propojení vodárenských soustav mezi regiony.

Většina povodí českých řek v současné době hlásí nízké průtoky a potoky i lokální jezírka vysychají. Hladina povrchových a podzemních vod v Česku je totiž závislá na dešti, kterého je ale v řadě oblastí vážný nedostatek. Například v některých částech povodí Moravy spadla od počátku roku jen polovina dlouhodobých srážkových průměrů.

„Pokud by tento stav pokračoval i v následujících letech, budeme muset velmi opatrně nakládat se zásobami vody ve vodních nádržích,“ vysvětlil generální ředitel Povodí Moravy Václav Gargulák, který se v červenci sešel s moravskými vodohospodáři v rámci speciální pracovní skupiny SUCHO 2018.

Kohoutkovka: už za ni kope i Evropská komise

Pití balené vody se domácnostem prodražuje, a ještě produkuje zbytečný plast. Navíc je potřeba zlepšit přístup ke kvalitní pitné vodě i pro obyvatele unijních zemí, kteří s tím dnes mají problém. Změnu mají přinést nová evropská pravidla.

Problém si uvědomují nejen odborníci, ale i veřejnost. Naznačil to už loňský průzkum agentury IPSOS pro portál Voda základ života, podle kterého vnímá sucho jako nebezpečí až 76 % Čechů. Další průzkum, tentokrát barometr společnosti Bayer, ukázal, že 73 % Čechů se obává nedostatku pitné vody.

Na vině je zejména extrémní počasí v podobě sucha a přívalových dešťů, kvůli kterému se také zhoršuje kvalita pitné, odpadní i koupací vody.

Dotacemi proti suchu

Česko se suchem svádí dlouholetý boj. Ministerstvo životního prostředí například financuje projekty, které mají zlepšit hospodaření s dešťovou vodou, či výstavbu nových zdrojů vody.

„Vezmeme-li v potaz, že celková hodnota vodohospodářské infrastruktury přesahuje částku 1 bilion korun a průměrná životnost v závislosti na typu majetku se pohybuje mezi 40 až 80 lety, dojdeme k poznání, že na obnovu tohoto majetku je potřeba ročně vynaložit v rámci ČR částku v minimální hodnotě 15 až 20 miliard korun,“ vypočítává ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) a bývalý český europoslanec Oldřich Vlasák.

V ideálním případě by tyto náklady pokrylo vodné a stočné, v některých obcích jsou ale poplatky za vodu velmi nízké. Podle Vlasáka je proto infrastrukturu nutné dotovat i z jiných zdrojů. Nabízí se přitom nejen národní kasa, ale také evropské fondy.

V současném programovém období 2014-2020 může ministerstvo životního prostředí z Evropské unie na boj proti suchu vyčerpat až 13,5 miliardy korun.

Ekologové: Hrozbu sucha zmírní pestrá krajina. Stát by ji měl podporovat

Vlny vedra a sucha podobné té současné budou kvůli globální změně klimatu častější. Více se mohou vyskytovat také záplavy. Nepříznivé dopady výkyvů počasí může zmírňovat vhodná úprava krajiny, která zadržuje vlhkost a chrání půdu a zeleň. Přišla chvíle, kdy by měl stát nápravu krajiny podpořit, tvrdí ekologové. Ministerstvo životního prostředí aktuálně vyčlenilo peníze z evropských fondů na projekty, které pomohou proti ztrátám vláhy.

Podle Svazu měst a obcí ČR (SMO ČR) to však na řešení problematiky sucha nebude stačit.

„Částka 13 miliard korun vypadá zajímavě, ale na dlouhodobou udržitelnost stavu ‚vodní pohody‘ neboli dostatku vody pro obyvatelstvo, integrovaný záchranný systém a průmysl je to jen počáteční vklad,“ upozornila na dotaz serveru EURACTIV.cz Barbora Tomčalová z legislativní a právní sekce SMO ČR.

Podle Tomčalové ovšem nelze vyhrát boj se suchem pouze dotacemi. Zapotřebí je také úprava zákonů, která by umožnila obcím lépe reagovat na extrémní situace – například regulací odběru vody. SMO ČR o takových možnostech jedná se Senátem.

Degradace půdy ohrožuje planetu, do třiceti let může způsobit masovou migraci

Pokud se nepřijmou okamžité kroky proti degradaci půdy, bude to mít vážné následky pro celé lidstvo, upozorňuje nová vědecká studie.

Nové přehrady, nebo obnova rybníků? Europoslanci se neshodují

Podle europoslance Stanislava Polčáka (STAN, EPP) by se vodohospodářská kapacita českých regionů mohla financovat z evropských fondů. A to i po roce 2020, kdy Česko očekává celkové omezení dotací.

Dopad klimatických změn je totiž jedním ze tří nových kritérií, podle kterých se mají v letech 2021 až 2027 rozdělovat fondy EU v rámci tzv. politiky soudržnosti. Vychází to z počátečního návrhu Evropské komise, který předložila na jaře letošního roku.

Míra spolufinancování ze strany EU poklesne. Najdou se peníze ve státním rozpočtu nebo obecních kasách?

EU už po roce 2020 nebude financovat projekty z 85 procent, ale jen ze 70 a méně procent. Nahradit evropské fondy by mohl stát, obce nebo centrálně řízené komunitární programy. Česko je v tom ale skeptické.

Podle Polčáka by se tak z fondů EU mohla dotovat infrastruktura pro přesun vody z jednoho území do druhého nebo potřebné mechanismy v půdě, které umožní zadržet vodu v krajině. Doporučuje proto budovat nové přehrady.

Ke stejnému řešení se kloní i europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL, EPP), zatímco europoslanec Pavel Poc (ČSSD, S&D) s výstavbou vodních děl naopak nesouhlasí. Podle Poce se betonováním a stavbou nových přehrad ničí krajina.

On i jeho kolega z Evropského parlamentu Evžen Tošenovský (ODS, ECR) volají po „opatření v krajině“, například za pomoci nového hospodaření v lesích nebo v zemědělství. Tošenovský upozornil, že stavba přehrady je časově velmi náročná a nelze ji zvládnout ani za deset let. Proti vlivům extrémního počasí by se však mělo jednat rychleji.

Lesy a půda pomohou v boji se změnou klimatu. Česko se zaměří na listnáče

Lesy vytvářejí i pohlcují oxid uhličitý, který zapříčiňuje globální oteplování. K vyrovnání této rovnováhy pomáhá evropská legislativa, aby i lesní hospodářství a zemědělství přispívaly k závazkům EU v boji se změnou klimatu. A bude tomu tak i po roce 2020. Co zůstane při starém a jaká nová opatření lze od novely nařízení pro sektor LULUCF očekávat?

Ministerstvo životního prostředí stojí na pomezí těchto dvou táborů. Podporuje opatření v krajině jako například obnovování rybníků, mokřadů, tůní či vytváření remízků, ale také stavbu přehrad.

„Řešení není v tom, že tu budeme mít sto přehrad. Problém leží někde jinde, leží v prevenci,“ dodává liberální europoslanec Pavel Telička (nestraník, dříve za ANO).

Preventivní opatření mají podle něho kořeny v řadě politik, primárně v zemědělství. Tam záleží na tom, co pěstujeme, jak zacházíme s půdou nebo do jaké míry je vodohospodářství součástí zemědělské politiky, a to jak na evropské, tak na národní úrovni.

Například podle Poce ale prevence v ČR selhává.

Článek vznikl v rámci projektu Evropa v souvislostech, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropského parlamentu.