Česko by podle Komise mělo investovat 45 % prostředků z fondů EU do vědy, výzkumu a inovací, které by pomohly Česku k větší konkurenceschopnosti na mezinárodním trhu. Českou ekonomiku však trápí závažné strukturální problémy.
Evropská komise ve své únorové zprávě o stavu hospodářství v ČR zdůraznila, že pokud má být EU konkurenceschopnější, tak musí být konkurenceschopnější ty nejvíce zaostalé státy a regiony. Česko by tak podle ní mělo investovat zejména do vědy, výzkumu a inovací, aby svou konkurenceschopnost posílilo.
Česko se však potýká s vážnými strukturálními problémy, které rozvoji v těchto oblastech brání. Na nedávné debatě „Evropské fondy po roce 2020: Kam s nimi“, kterou organizovala Asociace pro mezinárodní otázky spolu se Zastoupením Evropské komise v ČR a Kanceláří Evropského parlamentu v ČR ve spolupráci s Asociací malých a středních podniků a živnostníků ČR na to upozornil Jiří Blažek z katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Jako příklad uvedl automobilový průmysl, kde je poměr firem v českém a zahraničním vlastnictví zhruba 1:1. Co se týče zaměstnanosti, tak zhruba 20 % zaměstnanosti v českém automobilovém průmyslu tvoří firmy, které jsou v českém vlastnictví, 80 % v zahraničním. V případě výdajů do výzkumu a vývoje jsou to ze 7 % české firmy a 93 % zahraniční. Co se týče zisku, tak 3 % připadají na české firmy a 97 % na ty zahraniční.
Podle Blažka je tedy prvním problémem „extrémní typ“ závislosti na zahraničních investicích. Druhým je fakt, že české firmy jsou mnohdy na nízkých patrech dodavatelských řetězců. „Nemáme vedoucí firmy jako je Apple, ani jedničky jako je Bosch nebo Siemens. My máme občas dvojky a hlavně dodavatele třetího řádu,“ uvedl Blažek.
„Máme tedy ekonomiku, která je buď v zahraničním vlastnictví, nebo máme české firmy, které jsou dodavatelé třetího řádu,“ shrnul Blažek.
Spolupráce s univerzitami drhne
Blažek dále upozornil, že českým firmám třetího řádu chybí motivace k tomu, aby se inovovaly. Proto ani nespolupracují s místními univerzitami.
S názorem akademika souhlasí i Josef Schwarz z Generálního ředitelství Evropské komise pro regionální politiku. Komise chce prostředky z fondů EU podporovat přenos vědy a výzkumu do praxe, naráží zde ale na jeden problém. „Výzkumné instituce, kterých je v Česku relativně hodně, spíše spolupracují s německými nebo rakouskými podniky, než s těmi českými,“ doplnil Schwarz.
Klíčem ke konkurenceschopnosti českých firem je podle Blažka podpora jejich pozice, aby se dostaly „z trojek“ alespoň na dodavatele druhého řádu. „Je to nesmírně těžké a rizikové, ale státům jako Čína nebo Jižní Korea se to podařilo,“ konstatoval Blažek.
Dále je podle Blažka zapotřebí podporovat české firmy v expanzi na národní a zejména mimoevropské trhy.
„Přímý nástroj na to téměř žádný není, takže zbývá nepřímá podpora, kultivace celkového prostředí a nějaké přímé aktivity, které by firmám mohly napomoci v těch velmi těžkých krocích směrem nahoru,“ doporučil Blažek.
„Řada organizací u nás už tohle dělá, je to například Moravskoslezské inovační centrum nebo Jihomoravské inovační centrum, které se snaží tyto programy mít a pomáhat firmám růst,“ dodal.
Větší flexibilita a větší míra spolufinancování ze strany EU
Inovace chce v ČR podporovat i Evropská komise, která zemi doporučila investovat až 45 % financí z evropských fondů do vědy, výzkumu a inovací. Dalších 30 % by pak mělo jít na ochranu životního prostředí. Zbývající část financí by se podle Komise měla rozdělit mezi dopravu, sociální opatření a drobné projekty v regionech. Takové rozdělení se ale České republice příliš nezamlouvá.
„Nelíbí se nám navržený způsob tematické koncentrace, kdy na první dva politické cíle mají jít tři čtvrtiny objemu fondů,“ uvedla Daniela Grabmüllerová, ředitelka odboru mezinárodních vztahů ministerstva pro místní rozvoj. Jedná se však pouze o návrh.
„O tematické koncentraci se stále jedná a zatím nedošlo k dohodě,“ upřesnil situaci Josef Schwarz. „Je pravdou, že členské státy, včetně České republiky, tlačí na to, aby byla koncentrace nižší,“ dodal.
Názory se různí také s ohledem na navržené snížení míry spolufinancování projektů ze strany EU. Zástupci České republiky s tím nesouhlasí, což potvrzují slova Josefa Schwarze. „Komise sice navrhla nižší míru spolufinancování, ale členské státy opět silně tlačí na to, aby byla tato hranice navýšena na stávající hodnotu,“ uvedl Schwarz.
Jiří Blažek naopak snížení míry spolufinancování ze strany EU vítá. „Je velká chyba, že vůbec došlo k tomu, že Evropská unie v některých případech platí 85 % ceny projektu,“ konstatoval Blažek, podle kterého vede velká míra spolufinancování k celé řadě negativních jevů. Od snížení této míry proto očekává zejména pozitiva.
„Prostředky, kterých bude méně, se rozdělí mezi více žadatelů a objektivně to sníží prostor pro korupci, protože výhoda pro žadatele nebude tak velká,“ uvedl Blažek.
Vyšší míra národního spolufinancování však neznamená, že zbytek doplatí státní rozpočet, na což upozornila Irena Válková, vrchní ministerský rada z oddělení souhrnných rozpočtových vztahů ministerstva financí. Na financování se podle ní budu podílet obce, kraje, příspěvkové organizace nebo podnikatelé. Otázkou tedy zůstává, zda bude o dotace v případě nižší míry spolufinancování ze strany EU stále zájem.
Článek vyšel v rámci projektu Proměny českých regionů, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropské komise.