V plánu obnovy mi chybí „tah na budoucí branku“, říká šéf české delegace ve Výboru regionů

© archiv RL

Bez programu REACT-EU by si Pardubický kraj nemohl dovolit stavbu pavilonu urgentních příjmů, říká v rozhovoru náměstek kraje Roman Línek. Konference o budoucnosti Evropy je podle něj velká příležitost bavit se o přenastavení kompetencí v rámci EU.

Roman Línek (KDU-ČSL) je náměstek hejtmana Pardubického kraje zodpovědný za investice a kulturu, v letech 2000 až 2004 kraj vedl. Od vstupu České republiky do EU patří mezi členy Evropského výboru regionů, nyní je předsedou dvanáctičlenné české delegace.

Předseda Evropské rady Charles Michel nedávno na plénu Výboru regionů prohlásil, že do obnovy Evropy po pandemii je potřeba co nejvíce zapojit regiony, protože jejich lídři mají zkušenosti „z terénu“. Daří se to podle Vás v Česku? Jak silnou pozici kraje mají?

Musím začít bohužel tím, že například v rámci pandemie koronaviru se nám to moc nedaří. Přitom si myslím, že pozice regionů je u nás ze dvou důvodů silnější než v některých jiných zemích. Jednak je to v rámci krizových zákonů, kde je role hejtmanů jasně definovaná a nezastupitelná. A druhou věcí je, že kraje u nás zřizují více jak dvě třetiny akutního zdravotnictví. Přes tato fakta se ukazuje, že centrální vláda často dobře míněné návrhy regionů nebere vážně.

V Pardubickém kraji máme vlastní plán očkování, často jsme bohužel konfrontováni s nekoncepčním přístupem ze strany centrální úrovně. Nechám stranou, že se nám třikrát měnil ministr zdravotnictví, což myslím v Evropě nemá v době pandemie obdoby – je-li válka, generálové se nemění. Ten nekoncepční přístup komplikuje naše úkoly. Rádi bychom systémově jednali a cítili podporu vlády, aby to celé byla jedna velká stavebnice, která do sebe zapadá. K ideálu ale máme pořád daleko.

Doufám, že vláda, která vzejde z voleb, nebude brát regiony jako „nutné zlo“, ale jako partnery, se kterými dokáže vytvořit jednotný systém fungujícího servisu pro občany. Celkově si myslím, že se kraje v České republice dokázaly etablovat a velmi dobře fungují v krizovém řízení, ať už se jedná o pandemii, povodně, ptačí chřipku nebo nějaké jiné problémy.

Video: Od vlády potřebujeme srozumitelná a předvídatelná pravidla, volají zástupci krajů a měst

Malé pravomoci, ale velká zodpovědnost. I tak by se dala v krátkosti charakterizovat role hejtmanů a starostů během koronavirové krize. Regionálním lídrům by usnadnilo práci, kdyby jim vláda poskytla alespoň trochu jistoty. Sledujte záznam z debaty serveru EURACTIV.cz.

Když budeme mluvit konkrétně o „obnově“ Evropy, jak se díváte na vznikající český národní plán obnovy, který musí být do konce dubna hotový? Stakeholdeři z různých oblastí ho dlouhodobě kritizují, mimo jiné za nedostatečnou otevřenost debaty a transparentnost ze strany centrální úrovně. To jsou přitom podmínky Evropské komise.

Národní plán obnovy je velká příležitost. Dohromady s IROPem (Integrovaný regionální operační program, pozn. red.), strukturálními fondy nebo programem REACT-EU je to něco, co jsme tady v takové míře ještě neměli.

Musím říct, že ve finálové fázi přípravy plánu ministerstvo pro místní rozvoj věnovalo zástupcům regionů poměrně dost času a energie. Teď nicméně začínáme mít pocit, že nakonec si Úřad vlády nebo ministerstvo průmyslu a obchodu plán upraví podle toho, jak se jim to bude hodit, a ta činnost předtím bude smetena ze stolu. Přijde nám, že zvolená strategie bude mít pouze jednu optiku, a to optiku centrální vlády. Období, na které se plán vztahuje, je přitom daleko širší.

Národnímu plánu obnovy podle mě zatím chybí dlouhodobá strategie, kam chceme českou ekonomiku posunout. Jestli chceme zůstat průmyslovou zemí, nebo chceme Českou republiku dostat mezi země s vysokou přidanou hodnotou a zařadit se do první linie. Nabízí se nám velká příležitost. Samozřejmě potřebujeme i dálnice, ale v plánu mi zkrátka chybí „tah na budoucí branku“. Věřím ale, že v případě potřeby se k plánu bude možné vrátit a aktualizovat ho o skutečné české potřeby.

Podcast: Národní plán obnovy jde do finále. Jak chce ČR využít peníze z fondu obnovy?

ČR má z fondu obnovy dostat zhruba 180 mld. korun. Prvně ale musí Evropské komisi odevzdat plán, jak je hodlá přerozdělit. Tzv. národní plán obnovy míří do finále. Kolem jeho přípravy se však strhla vlna kritiky. Jak chce ČR peníze využít?

Kdybych se ještě vrátil k předsedovi Evropské rady Michelovi, tak ten má zato, že regiony je potřeba více zapojit i do dalších procesů na úrovni EU, nejen tedy do přípravy národních plánů obnovy. Změní se podle Vás nějak role regionů v následujících letech?

S Lisabonskou smlouvou se posílil princip subsidiarity, se kterým se pracuje, už to není „sprosté slovo“. Tendence rozhodovat na co nejnižší úrovni co nejblíže občanovi existuje. Já jsem ve Výboru regionů od roku 2004 a myslím si, že se povědomí o něm zvyšuje. V době našeho přístupu do EU se na Výbor regionů valilo obrovské množství nařízení a aktů ze strany Evropské komise, což bylo možná někdy na úkor kvality. Za předchozí a současné Komise se opravdu dělá jen to, co je nezbytně nutné, což otevírá prostor k větším debatám.

Jako velkou příležitost bavit se o přenastavení kompetencí nebo rolí v rámci EU vnímám blížící se Konferenci o budoucnosti Evropy. Je to dobrý předstupeň, který by se však potom musel odrazit v celoevropské smlouvě. Bez toho ke změnám dojít nemůže.

Ve Výboru regionů si myslíme, že jako komunální a regionální reprezentanti máme k občanům opravdu nejblíže. Potvrzují to průzkumy, a to i v České republice. Ve druhé polovině roku 2022 nás čeká předsednictví EU, kde bychom mohli ukázat příklady dobré praxe.

Táhneme za jeden provaz

Ve Výboru regionů vedete dvanáctičlennou českou delegaci. Jak funguje její koordinace? Například v Evropském parlamentu se čeští europoslanci téměř nijak nekoordinují, pokud tedy nejsou ze stejné frakce.

Charakter Evropského parlamentu je jiný, už na národní úrovni se do něj volí podle politických stran. I když i ve Výboru regionů posilují svůj hlas politické frakce, tak role národních delegací je zde silnější.

Od vstupu do EU jsem byl ve všech českých delegacích, a musím říct, že vždy převažoval pocit, že jsme tam všichni za Českou republiku. Je jedno, že tento člen je z ODS, jiný z ANO a třetí socialista. Mnohokrát, i když máme doporučení od politických frakcí, jak hlasovat, tak pokud je to v zájmu České republiky, jako například v případě jaderné energetiky před několika lety, tak hlasujeme unisono. Nepamatuji si, že by měl někdo z české delegace tak silně „politické“ stanovisko, že bychom ho my z ostatních frakcí nepodpořili. Přestože například ECR (Evropští konzervativci a reformisté) má pochopitelně v mnoha věcech jiný pohled než my v EPP (Evropská lidová strana), vždy si to vyříkáme předem. V 95 procentech případů hlasujeme podle společného českého doporučení.

Napadá mě ještě dotaz k náhradníkům české delegace, kterých je stejně jako stálých členů dvanáct. Jak často do práce ve Výboru regionů zasahují?

Stává se tak v případech, když někdo ze stálých členů nemůže, tedy tak z 20 až 30 procent. Určitě jsou tací, kteří jsou stále k dispozici, a dokonce i z pozice náhradníků předkládali stanoviska, například paní Sylva Kováčiková nebo pan Robert Zeman (oba EPP). Stejně tak bych ale našel náhradníka, který tam nebyl nikdy, protože to ani nebylo potřeba. Hodně záleží na míře osobní angažovanosti konkrétního člověka, ale také na vůli každého člena, koho jako náhradníka osloví. Jestli to bude někdo politicky bližší, nebo někdo z blízkého regionu.

Výbor regionů: Jedna z cest, jak být v EU slyšet

České zájmy v EU nereprezentují jen vláda nebo europoslanci, také zástupci regionů mají možnost do jisté míry ovlivnit podobu evropské legislativy. Starostové nebo primátoři mají šanci podělit se o svůj pohled v tzv. Evropském výboru regionů.

Můžete dát příklad z poslední doby, kdy se české delegaci podařilo prosadit v nějaké legislativě svůj zájem?

Nejviditelnější je určitě úspěch v otázce víceletého finančního rámce 2021-2027, kde se původně počítalo s velkým snížením peněz ze strukturálních fondů, což ale nakonec nenastalo. K návrhu jsme předkládali společnou česko-slovenskou pozici.

Samozřejmě připravujeme řadu stanovisek, například kolega Pavel Branda je velmi aktivní v otázce přeshraniční spolupráce, má i speciální platformu. Svoji stopu máme například i v rozvoji Východního partnerství.

Největší investice v historii

Když otázku ještě zúžím, tak jakými kanály, kromě Výboru regionů, prosazuje na evropské úrovni své zájmy Pardubický kraj?

Po vstupu do Evropské unie jsme měli zřízené své zastoupení přímo v Bruselu, které mělo nezávisle na Výboru regionů své aktivity, komunikovalo například s jednotlivými DGs (Generální ředitelství Evropské komise, pozn. red.). Pak jsme ale vyhodnotili, že je to finančně příliš nákladné, a své vlastní stálé zastoupení jsme zrušili. Máme nicméně dohodu s Plzeňským domem, jehož servis využíváme, to samé platí o Slovenském domě.

Zmínil bych ještě partnerské regiony, mezi které patří Prešovský kraj na Slovensku, Dolnoslezské vojvodství v Polsku, region Centre ve Francii nebo vládní kraj Tübingen v německé spolkové zemi Badensko-Würtembersko. Dva poslední zmíněné regiony mají v Bruselu dlouhodobé zastoupení, a dělali jsme s nimi několik společných akcí, což nám pomohlo s publicitou. S Němci jsme měli i několik projektů.

Třetí linka je pak v rámci České republiky – přímá komunikace s ministerstvem pro místní rozvoj, které má koordinační roli. Když se vrátím k Výboru regionů, tak s ministerstvem pravidelně komunikujeme i jako česká delegace.

Jako náměstek máte na starosti investice a kulturu. Jaké velké investiční projekty kraj v novém sedmiletém programovém období plánuje?

Snažíme se využít všechny zdroje, které jsou k dispozici, tedy jak národní plán obnovy, REACT-EU a Modernizační fond, tak i případné další nástroje. V současné době máme zásobu přibližně 200 projektů, které kdyby se všechny realizovaly, tak by jejich celkové náklady, tedy nejen evropské, byly 36 miliard korun. Absorpční kapacita je tedy myslím dobře nastavená. Musíme samozřejmě postupovat s ohledem na veřejné rozpočty, které se kvůli pandemii nevyvíjejí úplně nejpříznivěji. Musíme vybírat, co jsou ty nejdůležitější priority a se kterými projekty začneme.

K největším projektům patří pavilon centrálního urgentního příjmu a centralizace urgentních provozů v Pardubické nemocnici, což je největší investice v historii Pardubického kraje. Náklady na stavbu přesahují 1,5 miliardy korun, technologie další půl miliardy, což je pro kraj s čtyřmiliardovým rozpočtem opravdu velká výzva. Bez programu REACT-EU bychom do tohoto projektu jít nemohli, i tak si na něj bereme úvěr. Ze stejného programu pak půjdou peníze i do rozběhlé čtyřistamilionové stavby urgentního příjmu (v Ústí nad Orlicí) pro východní část kraje. V Moravské Třebové pak stavíme ještě nemocnici následné péče a záchranku za 350 milionů.

Sportovní kabiny z REACT-EU vypadly, peníze podpoří hlavně zdravotnictví

Finanční prostředky z nového evropského nástroje REACT-EU pomůžou českým nemocnicím navýšit kapacitu urgentních příjmů. Podpory se dočkají i hygienické stanice nebo záchranná služba. První peníze by mohly začít proudit v dubnu.

Vedle různých zateplení, silnic, fotovoltaiky nebo školství bych zmínil i kulturní projekty. K největším patří obnova Winternitzových automatických mlýnů, což bylo jedno z prvních děl Josefa Gočára, je to národní kulturní památka. Tam jde o částku cirka 350 milionů korun. Druhým velkým kulturním projektem je Zámek Pardubice, což je také národní kulturní památka, tentokrát z doby renesance. Tam se dokončuje projekt v rámci současného plánovacího období a připravuje další pro období nové. I zde půjde o stovky milionů.

Článek vyšel v rámci projektu Proměny českých regionů, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropské komise.