Podpora biodiverzity má v Česku obrovské rezervy, říká mladý farmář roku Vodňanský

Evropské dotace mohou v zemědělství ovlivnit spoustu věcí, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz mladý farmář roku 2021 Erich Vodňanský. Hospodaření podle něj musí vždy stát na funkčním ekonomickém základu, zároveň by však mělo poskytovat prostor přírodě.

Jak se český farmář ocitl v Bruselu?  

Přijel jsem sem v souvislosti s Evropským kongresem pro mladé farmáře, v rámci kterého se slavnostně vyhlašuje mladý farmář roku. Členské státy nominují na toto ocenění své kandidáty a já mám tu čest v letošním roce reprezentovat Českou republiku.

Můžete nám českého mladého farmáře roku představit? Co je vlastně náplní Vaší práce, za kterou jste byl do evropského kola nominován?

Máme rodinný statek v Severních Čechách, kde hospodaříme už po generace. Naše hospodaření je vlastně odrazem české historie, neboť statek se nachází v bývalých Sudetech. Naše rodina zde hospodařila už za první republiky, statek jsme ale museli během války opustit. Pak nastala doba komunismu, statek byl znárodněn a začleněn do družstva, čímž začala jeho dlouhá devastace. Po sametové revoluci se mému dědečkovi, který na statku vyrůstal jako malý kluk, splnilo něco, co si nedovedl celý život představit, tedy že statek bude moci dát opět dohromady. Když se vrátil, ze statku zbyly jen ruiny a děda se v důchodovém věku pustil do oprav a navázal na své mládí a odkaz svého tatínka.

Moji rodiče během komunismu emigrovali do Rakouska, já se narodil ve Vídni, kde jsem i studoval, ale od malička jsem měl k dědovi a našemu statku vztah. Trávil jsem tam prázdniny, pomáhal a pak jsem statek převzal. Historie je provázána se vztahem k půdě a ke statku jako takovému. Při všem, co děláme, nám hodně záleží na krajině a přírodě. Zemědělská produkce kvalitních zdravých potravin je zde v souladu s krajinou, přírodou a biodiverzitou. Je to taková naše filosofie, naše vize.

Hospodaříme na 500 hektarech, je to velice diverzifikované. Celkem 200 hektarů je travnatý porost, 300 hektarů je orná půda s rostlinnou i živočišnou výrobou, pak máme 10 hektarů chmelnice, kterou rozšiřujeme na 15. Co se týče polních plodin, máme škálu deseti plodin. Zároveň vyčleňujeme prostor pro přírodu tam, kde to dává smysl, aby to vytvářelo zdravý ekosystém. Máme plochy, které jsou produkční, máme i plochy extenzivnější a máme plochy, které necháváme přírodě úplně celé. Nektarodárné biopásy máme asi na 10 hektarech. Takový je náš přístup – aby rozmanitost v přírodě byla co největší, abychom neměli vedle sebe stejné plodiny a aby nám nevznikaly prázdné plochy, tedy abychom v průběhu vegetace nabídli různé kvetoucí rostliny. Není to jen pro hmyz, ale i pro drobnou zvěř, která hledá úkryt. Je to zkrátka spousta maličkostí i větších věcí, které je potřeba do provozu začlenit.

Teď to zní, že dělat zemědělství v souladu s přírodou je obrovská věda. Kde jste se to naučil?

Je to hodně o vlastím vývoji. Každý rok se snažíme něco posunout dál. Před deseti lety jsme neměli deset plodin nebo nektarodárné biopásy. Způsob hospodaření, že bychom se orientovali ryze na produkci a byli jakousi venkovní továrnou, by mě ale vůbec nenaplňoval. Jako zemědělec mám více úloh a funkcí. Samozřejmě, že výroba a produkce kvalitních zdravých potravin je základ, ale nesmí to být na úkor přírody a krajiny. Všechny tyto věci se snažíme postupem osvojovat a přicházíme na nové myšlenky, inspirujeme se. Líbí se mi rozmanitá členitá krajina, kde vidíte pole, louku, les, vodu, vesničku. Takhle může vypadat venkov a ten český tak kdysi vypadal. Byla by škoda se nesnažit ho tímto směrem dostat zpátky.

Může se zemědělec uživit, pokud není tou venkovní továrnou?

Samozřejmě, že hospodaření vždy musí stát na nějakém ekonomickém základu. Bylo by špatně, kdybychom byli jen skanzen, kdybychom byli závislí na dotačních programech podporujících některá opatření. Samozřejmě, že některá opatření je potřeba podporovat, aby kromě té své produkční funkce zastávalo zemědělství i funkci péče o krajinu, vytváření biodiverzity či zaměstnávání v rurálních oblastech. Dle mého už ale není nutné podporovat ještě lepší výnosy u hlavních českých komodit, jako jsou pšenice a kukuřice. Místo toho bychom měli podporu zacílit tam, kde je třeba zemědělství trochu nasměrovat. Nenechat to jen na těch mohykánech, kteří to dělají z přesvědčení. Znovu se ale vrátím k tomu, co už jsem říkal. Ekonomika je základ a i my máme ekonomicky tržní plodiny, na kterých hospodářství statku stojí a padá. Smysl je v tom najít rovnováhu mezi produkcí a ponecháváním plochy cíleně přírodě.

Zvládne společná zemědělská politika ozelenit unijní zemědělství?

Unijní i české zemědělství se nachází na důležité křižovatce. O tom, do jaké míry se vydá směrem udržitelnosti v oblasti životního prostředí a změny klimatu, rozhodnou národní strategické plány společné zemědělské politiky i říjnové volby.

Chybí mi podpora mladých zemědělců

Máte pocit, že Česká republika nyní podporuje zemědělce, jako jste Vy? Tedy zemědělce se zájmem o zachování biodiverzity?

Rozhodně si myslím, že to zaměření na podporu přírody a biodiverzity má u nás obrovské rezervy. Existuje tu samozřejmě spousta funkčních dotačních nástrojů a já jako zemědělec jsem za ně rád a využívám je, ať už je to Program rozvoje venkova nebo podpora pro mladé zemědělce či nějaká agro-environmentální opatření. Co mi ale chybí je podpora začínajících zemědělců. Je to jedna z priorit, hovoříme o tom, že nám v zemědělství dochází lidský kapitál, ale zároveň není snadné začít, dostat se k půdě je totiž velice těžké. Hospodařím na 500 hektarech, ale není to žádná státní půda. Pro mě bylo téměř nemožné se k této státně půdě dostat, a to je špatně. V posledních letech se levně prodávala, teď je pryč, nebo jsou na ni uzavřené dlouhodobé pachtovní smlouvy. Připravujeme se tak o možnost poskytnout mladým zemědělcům šanci vstoupit do oboru.

V Česku vládnou velké zemědělské společnosti. Vnímáte nějaký spor mezi těmito velkofarmáři a drobnými zemědělci?

Je to tak, ale musím jasně říct, že není rozhodující velikost. Není rozhodující ani to, zda se jedná o konvenční či ekologické zemědělství. Rozhodující je dobrá a špatná praxe. Zemědělství s sebou nese spoustu odpovědnosti, je to složitý obor. Velké podniky mají například daleko více možností, jak dělat různá dobrá opatření, jak do nich investovat či jak spolupracovat s obcemi na různých aktivitách. Mohou dávat více prostoru přírodě. Mají široké pole působnosti a vždy záleží na aktivitě toho jednotlivého subjektu, jak zastane svou společenskou odpovědnost.

Je v Evropě nějaká země, kde by se Česko mohlo v oblasti zemědělství inspirovat?

To je poměrně složité, jelikož česká zemědělská struktura je specifická v rámci svých rozsáhlých výměr. Je důležité si jít trochu vlastní cestou. Na druhou stranu, menší zemědělské subjekty najdou v Evropě spoustu dobré inspirace v Rakousku, kde má spousta zemědělců perfektně dotažený marketing, funguje zde prodej ze dvora. V inovacích máme v Česku stále rezervy.

Zmiňujete marketing. Jak je vlastně těžké se na českém trhu uchytit a prodat své produkty? Přeci jen, všichni drobní zemědělci čelí obrovské konkurenci velkých společností.

Je to velice těžké. Samozřejmě, že vždy záleží na daném zemědělském odvětví, jestli máte třeba polní plodiny, které prodáváte do mlýna, nebo jestli to děláte ve větším množství, třeba jako my v případě osiv, kde není těžké najít svého partnera. Na druhou stranu, mnohdy nejste pánem cen. Nemůžu říct, že cena za produkt se mi nelíbí, můžu ho sice uskladnit a počkat, ale můj vyjednávací prostor je omezenější.

Pak ale můžu jít i do inovativních projektů a můžu se snažit od ostatních odlišit. Pak je marketing klíčový, abych oslovil konečného spotřebitele. My se snažíme oslovovat drobné pivovary s naším granulovaným chmelem, není to tak jednoduché a chce to čas. Každého zákazníka, kterého získáme a který se k nám vrací, vnímám jako úspěch. Rozhodně to ale není tak, že když mám granulovaný chmel, tak mi nepřestane zvonit telefon. Je to doopravdy těžké, ale je v tom obrovská šance. Zemědělství, které tuto šanci uchopí a orientuje se na konečného spotřebitele, třeba na prodej ze dvora, tak i to je skvělá cesta.

Na druhou stranu, je určitě dobré k tomu vést i samotné spotřebitele, podpořit to uvědomění, že je dobré hledat zdravou, kvalitní a regionální potravinu. Spotřebitelé zároveň musí být ochotní za takovou kvalitní potravin zaplatit víc.

Může jíst Evropa zdravěji? EU prosazuje nutriskóre, nejspíš ale zavede i výjimky

Češi patří k nejtlustším národům v Evropě. Klíčem k lepší fyzické kondici je nejen pohyb, ale také správné stravovací návyky. S výběrem zdravých potravin by již brzy mohlo pomoci takzvané nutriční skóre, jeho zavedení se setkává s nadšením výživových poradců i odporem potravinářů.

Dotace bychom měli směřovat i do marketingu

Vrátila bych se k tomu, že se setkáváme v Bruselu. Evropská zemědělská politika je často terčem kritiky, protože se opírá hlavně o dotování zemědělců. Co by podle Vás EU mohla ještě dělat pro to, aby zemědělce podpořila? Je to jen o dotacích nebo vidíte i jiné cesty?

Skrze dotace lze určitě ovlivnit spoustu věcí. Podle mě už bychom ale neměli podporovat již velice dobrou produkci tržních potravin. Dle mého můžeme velkou část dotací směrovat cíleněji, ať už na programy rozvoje venkova, do podpory mladých zemědělců nebo třeba na ten marketing a osvětu spotřebitelů. Co je ale potřeba určitě, je snižování byrokracie. Ta dopadá zejména na menší farmy, kdy zemědělec má spoustu úloh a dotační administrativa je pro něj už něco velice složitého. Zároveň je potřeba podporovat funkci zemědělství v krajině, v podpoře biodiverzity. Čelíme obrovskému úbytku hmyzu a zpěvných ptáků a finance lze směrovat tak, abychom ten špatný trend odvrátili. Podpora zdravých kvalitních potravin a zaměstnanosti v regionu jsou stále základ, navazuje se pak na to i turismus.

Existuje nějaké dobré sdílení praxe mezi farmáři napříč Evropou?

To určitě existuje, ať už na úrovni odborných časopisu nebo na internetu, například přes YouTube kanály. Kontakty jsou i přes zájmové organizace, jako je Asociace soukromého zemědělství, která neustále nabízí zájezdy do různých regionů Evropy. Nebo třeba ten Evropský kongres pro mladé farmáře. Variant je spoustu a je skutečně kde čerpat inspiraci. Naštěstí, příklady dobré praxe a inspirace máme i tady v Česku, a bylo by hezké, kdyby jich bylo více a více.

Podcast: Očekávám, že nová vláda zastropuje zemědělské dotace, říká europoslankyně Šojdrová

Po dlouhých letech vyjednávání zná EU podobu nové zemědělské politiky. Jaké jsou její hlavní cíle? Proč je potřeba podporovat zemědělce? A zasáhne nová vláda do českého plánu na rozdělení zemědělských dotací? V podcastu Evropa zblízka odpovídá europoslankyně Michaela Šojdrová.

Tento článek vznikl s podporou kanceláře europoslankyně Michaely Šojdrové (Evropská lidová strana). Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem. Podmínky spolupráce jsou uvedeny zde.