Podcast: Očekávám, že nová vláda zastropuje zemědělské dotace, říká europoslankyně Šojdrová

Michaela Šojdrová © European Union 2021

Po dlouhých letech vyjednávání zná EU podobu nové zemědělské politiky. Jaké jsou její hlavní cíle? Proč je potřeba podporovat zemědělce? A zasáhne nová vláda do českého plánu na rozdělení zemědělských dotací? V podcastu Evropa zblízka odpovídá europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL, EPP).

Soundcloud |Pocket CastsSpotify |Podcasty Google| Apple Podcasts

Michaela Šojdrová je poslankyní Evropského parlamentu za KDU-ČSL (Evropská lidová strana). Je členkou kulturního výboru a náhradnicí v zemědělském výboru. 

Evropský parlament nedávno hlasoval o nové zemědělské politice EU, na které instituce pracovaly velmi dlouhou dobu. Můžete popsat, jak vlastně to vyjednávání probíhalo?

Ano, skutečně jsou to už tři roky, kdy byl předložen návrh nové společné zemědělské politiky. Počítalo se, že začne okamžitě s novým finančním rámcem. To znamená, že už od ledna 2020 se mělo jet podle reformované zemědělské politiky, což ale není ve skutečnosti pravda. Kvůli průtahům zatím v roce 2021 a 2022 zemědělci hospodaří podle dosavadních pravidel. Má to výhodu, že pravidla již znají. Nevýhodou je, že zatím nedošlo na reformu.

Vyjednávání začalo v roce 2018, zemědělský výbor Evropského parlamentu přijal svoji pozici už v dubnu 2019 a následně po volbách na podzim roku 2020 schválil svoji pozici celý Evropský parlament. A pak se jednalo s Radou.

Od reformy jsme si slibovali, že nová zemědělská politika bude spravedlivější vůči malým a středním zemědělcům, že bude zelenější a že bude více podporovat životní prostředí. Že bude flexibilnější, tedy že členské státy získají nové kompetence. A že bude méně byrokratická, to bylo velké očekávání zemědělců.

Myslím, že v tomto duchu jsme jednali. Za sebe ale musím říct, že bohužel v tom výsledku některé části nenaplnily moje očekávání

Vaše očekávání tedy nová politika nenaplnila. A co očekávání ČR jako státu? Může být ČR spokojena s výsledkem tříletých jednání?

Já myslím, že v některých částech ano. Členské státy si nyní připravují strategické plány podle svých vlastních podmínek, což je určitě krok správným směrem.

ČR chce zlepšovat životní prostředí, krajinu, hospodaření s vodou a půdou. V tomto budou pravidla přísnější a budou více sledovat tento cíl.

Co se týká spravedlivějšího rozdělení finančních prostředků, tak tady záleží, jaká vláda má být spokojena. Myslím si, že vláda Andreje Babiše byla velmi spokojena. Nedošlo k zastropování dotací na úrovni EU. A je to plně v rukou vlády. Strategický plán, který předkládá ještě ministerstvo zemědělství pod ministrem (Miroslavem) Tomanem se zastropováním nepočítá. Mělo by tedy platit dále to hospodaření, jak ho známe. To znamená, že velcí by měli dále více zisků, zatímco ti malí a střední by byli ztrátoví.

Opakovaně jste zmínila „strategický plán“. Mohla byste říct, co to vlastně strategický plán je?  

Strategický plán je v podstatě takový nový nástroj pro to, jakým způsobem členské státy připraví využívání a rozdělení finančních prostředků na celé stávající období. To znamená, že řeknou, jakým způsobem budou přerozdělovat finanční prostředky v prvním pilíři (přímé platby zemědělcům z rozpočtu EU – pozn. red.), jaká budou ekoschémata (zvlášť podporované ekologická opatření – pozn. red.), na co se zaměří v druhém pilíři (investiční dotace z Program rozvoje venkova – pozn. red.). Je to takový plán na rozdělení finančních prostředků, který je předložen Evropské komisi. Ta posoudí, zda je v souladu s cíli, vrátí ho členskému státu k připomínkování a následně je schválen. Všichni aktéři na celých původně sedm let budou vědět, co je čeká a s čím mohou počítat. Myslím, že je to nový a velmi dobrý nástroj pro řízení.

Před reformou se tedy žádné takové plány nepřipravovaly?   

Bylo to jiné. Také se schvalovaly určité zásady, kterými se stát musel řídit, ale nebylo to takto strukturované. Myslím, že takto je to přehlednější a přináší to určitý systém, logickou strukturu, která by do budoucna mohla být nosná.

ČR je v pokročilé fázi příprav strategického plánu. Bude se spolu se změnou vlády měnit i plán?

Dosavadní vláda a ministerstvo zemědělství pracovaly na strategickém plánu už téměř rok a mohu pochválit ministerstvo za to, že spolupracovalo na strategickém plánu s dalšími zainteresovanými organizacemi. Bylo to transparentní, ministerstvo formou video konferencí konzultovalo jednotlivé části strategického plánu velmi detailně. Od té tzv. redistribuce až po jednotlivé obsahy ekoschémat, tedy těch ekologických postupů, které mají být podporovány. Je pravda, že třeba připomínky ze strany Asociace soukromého zemědělství sice nebyly zohledněny, což je hlavní výhrada, ale na druhou stranu já jsem konzultace ocenila. Mohli jsme skutečně vidět do toho, jak se strategický plán připravuje.

Ministerstvo zemědělství musí do konce ledna odeslat návrh strategického plánu k formální konzultaci podle schváleného nařízení. Očekávám, že nový ministr zemědělství se na ten strategický plán kriticky podívá a do zásadních věcí, které se týkají právě přerozdělení finančních prostředků, distribuce a podpory malých a středních zemědělců, zasáhne. To je očekávání, které musí splnit i vůči koaliční smlouvě. Bylo by to vhodné ještě před odesláním plánu do Evropské komise, která by na to mohla ve svém stanovisku reagovat, aby to další potvrzení plánu proběhlo už daleko rychleji a jednodušeji. Bylo by skutečně třeba, aby už v pololetí bylo jasno, s čím mohou zemědělci počítat, s jakou výší dotace. Je to nezbytně nutné proto, aby věděli, kolik, kde, čeho mají poorat, zasít, zasadit atd. Pro zemědělce jsou ty lhůty skutečně takové, že musí znát dopředu tu situaci.

Vraťme se zpět na evropskou úroveň, český plán totiž musí plnit hlavní body, které jsou dané ze strany EU. Když se tedy podíváme na obsah nové společné zemědělské politiky EU, tak čtvrtina přímých plateb má jít na tzv. ekoschémata. Bude podle vás stačit čtvrtina rozpočtu na to, aby evropské zemědělství bylo skutečně ekologičtější?

Oproti současnému stavu zemědělské politiky je to novinka, protože celá čtvrtina prvního pilíře má jednoznačně podpořit šetrnější hospodaření. A to si myslím, že je výrazná změna.

Doposud to tak velká část rozhodně nebyla, a to se bavíme pouze o prvním pilíři. Když se podíváme na druhý pilíř, který je zejména investiční, tak tam se má vyčlenit až 35 procent rozpočtu.

Tyto prostředky jsou vlastně určeny na praktiky, které budou zlepšovat hospodaření s půdou a vodou, na snižování využívání pesticidů, umělých hnojiv a antimikrobiálních látek. Znamená to, že se budou třeba zmenšovat stáda, bude se více využívat zatravněných trvalých porostů a organického hnojení. Všude tam je možné si požádat o dotaci podle velikosti ploch. Myslím, že je to velký krok ve prospěch údržby krajiny, ochrany vody, životního prostředí a také biodiverzity. Takže v tomto smyslu to vidím pozitivně.

Ekologické organizace nicméně novou podobu politiky kritizují s tím, že EU mohla přijít ještě s razantnějšími opatřeními. Je tam podle Vás prostor pro přísnější do budoucích let?

Ekologové dobře vědí, že zemědělská činnost má na krajinu vždy dopad. Musíme si říct, co je prioritou, jestli se chceme uživit. V tomto smyslu dotace pomáhají tomu, aby se produkční činnost dostávala do souladu se zájmy ekologů, s tím, co oni vidí jako prioritu v ochraně krajiny. Prioritou zemědělců je zase pěstovat, chovat a produkovat. A je to taky zájem nás občanů. Dotace jsou z tohoto pohledu plusem, protože díky nim zemědělství nemusí být tak intenzivní, zejména v podhorských oblastech, kde by se určitě nikdo nebyl schopen uživit. Přesto tam jsou dnes spásány louky a tak dále. Takže v tomto směru jsou si i ekologové vědomi, že dotace mohou být dobrým nástrojem, který umožňuje zemědělcům chovat se ekologicky.

Jestli se mě ptáte, jak to bude pokračovat, tak já věřím, že se tento směr osvědčí a že to zemědělci aktivní uchopí. Z debat, které s nimi mám, slyším, že tomu takhle rozumí a že to budou opravdu využívat. Pro malé rodinné farmy je to něco naprosto přirozeného, protože hospodaří spíše v malém a jsou v kontaktu s půdou a prostředím, kde hospodaří. Mám velkou důvěru v to, že zemědělci by se mohli stát tahounem zlepšení.

Myslí nová zemědělská politika i na životní podmínky zvířat?

Ano, je to součástí jak těch ekoschémat v prvním pilíři, tak i podpory investiční ve druhém pilíři. Já jsem tomu velmi ráda, protože my chceme, aby se životní podmínky zvířat zlepšovaly nejen u malých farmářů, ale aby se i velké chovy staly pro živá zvířata skutečně podmínkami, ve kterých žijí, a ne živoří.

Ať už se to týká prvního nebo druhého pilíře, bude na ČR, jak ekoschémata postaví. Tam jsem tedy vznesla výhradu, protože v návrhu ministerstva zemědělství zatím v ekoschématech podpora welfare zvířat není, což považuji za chybu. Ale ta se samozřejmě dá napravit.

Znamená to tedy, že pokud zemědělec zvířatům nastaví nějaké lepší podmínky, tak za to dostane dotaci navíc, nebo naopak nárok na dotaci ztratí?

U ekoschémat se nejedná o ztrátu ale spíš o bonus. Zemědělci, kteří hospodaří tak, že zlepšují životní podmínky zvířat, ať už je to velikost stád, velikost prostoru, kvalita podestýlek či krmiva, to záleží na druhu zvířat, tak budou mít zvýšenou dotaci. V tomto směru je to motivační.

Když už jsme u toho navyšování či snižování dotací, tak jedním z největších témat pro ČR bylo během vyjednávání o nové zemědělské politice tzv. zastropování dotací, tedy omezení dotací pro velké podniky. Jak to vlastně nakonec se zastropováním dopadlo?

Znovu připomenu, že zastropování znamená, že od určité výše dotací už konečný příjemce tu dotaci nebude dostávat. Původní návrh Evropské komise byl 100 tisíc eur na jednoho příjemce a Evropský parlament zvýšil toto zastropování na 500 tisíc eur na jednoho příjemce. Evropská rada, tedy premiéři členských států, ale vetovali možnost zastropování. Výsledná dohoda, o které nyní na podzim hlasoval Evropský parlament, je taková, že zastropování povinné nebude. Členské státy se pouze mohou rozhodnout pro zastropování na úrovni 100 tisíc eur a mohou se také rozhodnout pro redistribuci finančních prostředků na prvních 150 hektarů ve výši 10 procent rozpočtu v prvním pilíři.

Co si máme představit pod „redistribucí“?

V prvním pilíři, což je vlastně hlavní rozpočet, ze kterého jdou prostředky každému příjemci, tak po odečtení ekoschémat a podpory pro mladé zemědělce a tzv. doplňkových plateb zůstává 40 procent rozpočtu. Deset procent z této části by mělo jít povinně na malé zemědělce, což je v zásadě opravdu minimum, je to pouze symbolické. Čili tady musím říct, že vidím velkou chybu, že Evropský parlament nakonec odsouhlasil toto rozhodnutí, i když se vůči premiérům vymezil v doprovodnm usnesení. V něm říká, že premiéři – Evropská rada – překročili své kompetence, že neměli právo vetovat povinnost zastropování.

Jde o to, že jestliže to není povinnost daná pro všechny členské státy, tak tím staví do nevýhodné pozice každý členský stát, který zastropuje. Každý stát si tak dnes bude velmi zvažovat, zda zastropuje, nebo ne, protože tím do jisté míry omezuje výhodu z velikosti u svých větších podniků.

Jen bych připomenula, že ČR by se neměla zastropování obávat, protože to zastropování se má vztahovat na konečného příjemce. V ČR máme družstva, která mohou mít i 10 tisíc hektarů, a skládají se ze členů, kteří tam vložili svůj majetek, a to jsou ti koneční beneficienti. To znamená, že jestliže zastropování by muselo být 100 tisíc eur, tak na každého beneficienta je těch 100 tisíc eur. To je jedna výhoda, kterou družstva mají. Nemusí se obávat, že by přišli o podporu z dotací. Stejně tak si mohou odečíst od té částky náklady na zaměstnance. Je ale důležité, že to není povinnost, ale možnost. Členské státy tak mohou v případě zastropování dotací umožnit zemědělcům odečíst od dané částky 100 procent výdajů na zaměstnance. Podle mého názoru je to velmi logické když chceme, aby zemědělská politika podpořila i zaměstnanost.

Domnívám se, že zastropování mělo být povinné na úrovni EU. Pokud ale dnes není, tak si to ČR může vyřešit sama. A já očekávám, že se k tomu nová vláda takto postaví a skutečně zastropuje a přerozdělí finanční prostředky tak, aby se malí a střední zemědělci mohli rozvíjet.

Ve výsledném hlasování jsem tedy návrh nové zemědělské politiky nepodpořila, ale zdržela jsem se. Chtěla jsem tím dát najevo, že jsme měli ještě bojovat. Je to nicméně základ, se kterým může ČR pracovat a připravit takové podmínky pro příštích pět let, které budou pro české zemědělství znamenat změnu k lepšímu v tom, že podpoří malé a střední zemědělství, které bude šetřit přírodní zdroje, zlepšovat krajinu a produkovat dostatek zdravých potravin. Tyto cíle bychom měli mít před očima a máme šanci to skutečně i realizovat.

Problémem evropské zemědělství je stárnutí zemědělců. Může EU nějak motivovat mladé lidi k tomu, aby se vrhli do podnikání zemědělství?

Společná zemědělská politika je na to zaměřená, dokonce na to má každý členský stát vyčlenit tři procenta ze svého rozpočtu, což není malá částka. Jen připomenu, že se to týká farmářů do pětatřiceti, potažmo čtyřiceti let, o čemž si může rozhodnout sám členský stát. V ČR jsme na tom poměrně špatně, protože pouze necelých 6 procent z těch, kteří pracují v zemědělství, nebo řídí farmy, má věk do 35 let. Jsou země, které jsou na tom lépe, třeba Polsko, Rakousko, ale ne o tolik. Všichni se s tím musí vypořádat.

Já osobně se například zapojuji do organizace soutěže pro mladé farmáře v Evropské unii. Zrovna příští týden máme vyhodnocení soutěže, kdy do Bruselu poletí náš finalista pan Vodňanský, který bude reprezentovat mladé české farmáře. Jde spíš o sdílení dobré praxe a šanci ukázat, jak je možné hospodařit, zda to může přitáhnout i mladé lidi a co je vlastně přitahuje. Je rozhodně v zájmu všech občanů, aby je zemědělství přitahovalo a aby bylo atraktivní pro mladé lidi.

Souvisí to také s modernizací, dnes už má své místo mezi podporovanými aktivitami i tzv. chytré zemědělství. Lidé by tak mohli najít v zemědělství práci, která je bude bavit. V každém případě je zemědělství práce těžká a poměrně nejistá, jste závislí na počasí v určitém období, na vývoji na trhu, čili těch nejistot je hodně. Myslím, že to je jedním z hlavních důvodů, proč si má společnost zemědělců vážit a proč je má podporovat.

Europoslanci dali zelenou nové zemědělské politice

Europoslanci dnes v konečném hlasování schválili reformu společné zemědělské politiky, která bude ovlivňovat podobu zemědělství v členských zemích evropského bloku v pětiletém období od roku 2023 a určovat způsob přerozdělování evropských zemědělských dotací.

Tento podcast vznikl s podporou kanceláře europoslankyně Michaely Šojdrové (Evropská lidová strana). Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem. Podmínky spolupráce jsou uvedeny zde.