Martin Hlaváček: Národní i evropské dotace by měly být v ideálním případě zrušeny

© European Union, 2019

Tento článek je součástí Special reportu: Jak si vedou čeští nováčci v Evropském parlamentu?

Europoslanec za hnutí ANO Martin Hlaváček se chce v Evropském parlamentu zaměřit na reformu a budoucnost společné zemědělské politiky. Pro Českou republiku je podle něj důležité, že ve výboru AGRI zasedli hned tři čeští zástupci.

Martin Hlaváček je ekonomem a manažerem. V minulosti byl náměstkem pro zemědělskou a rybářskou politiku EU na ministerstvu zemědělství a účastnil se tak jednání o podobě společné zemědělské politiky EU (SZP) po roce 2014. Má také zkušenosti s řízením vnějších vztahů tabákové společnosti Philip Morris ČR i s prací na Stálém zastoupení ČR v Bruselu. V minulosti pracoval také na velvyslanectví ČR v Athénách a na ministerstvu zahraničí.

Která témata pro Vás budou během následujících pěti let prioritní?

Zásadním úkolem bude zajištění spravedlivého financování a udržení velikosti rozpočtu pro společnou zemědělskou politiku (SZP) a zároveň zajištění konkurenceschopnosti a růstu příjmů v zemědělství. Ty totiž významně pokulhávají za příjmy v ostatních odvětvích napříč všemi členskými státy.

Za zásadní považuji nejen spravedlivé rozdělení podpor ze SZP, ale i zpřehlednění a zpřísnění pravidel pro výplatu národních podpor v členských státech. Finanční podpory ze SZP by měly být rozdělovány především s ohledem na zaměstnanost, tvorbu skutečné přidané hodnoty, produkci kvalitních a bezpečných potravin a komodit, ale také jako příspěvek k ochraně životního prostředí, půdy, krajiny, a mimoprodukčních funkcí, které zemědělci naší společnosti poskytují.

To je důležité i pro stabilizaci a posilování potravinové bezpečnosti ČR a zajištění takové soběstačnosti, aby náš zemědělský a potravinářský sektor a spotřebitelé nebyli vystavováni dopadům častých tržních výkyvů. Mělo by také konečně dojít ke skutečnému snížení byrokracie a administrativní zátěže. Z pohledu obchodu pak bude prioritou pokračování boje proti nekalým obchodním praktikám a výskytu potravin a výrobků dvojí kvality.

Na jakou konkrétní legislativu se jako člen zemědělského výboru EP zaměříte?

V rámci tohoto výboru je nyní stěžejní projednávání reformy společné zemědělské politiky a její nastavení na příštích sedm let. Podařilo se mi stát se stínovým zpravodajem pro stanovisko Evropského parlamentu ke strategickým plánům, což bude pro mě zásadní.

Důležité je ale také projednávání návrhu tzv. přechodného nařízení. S ohledem na předpokládaný odklad reformy SZP o nejméně 1 až 2 roky je nutné nastavit podmínky tak, aby nedošlo k diskontinuitě čerpání pro české zemědělce.

Na reformu zemědělské politiky EU si musí farmáři ještě počkat. Čeká je období nejistoty

Evropská komise navrhuje odložit reformu společné zemědělské politiky do roku 2021. Podle odborníků je však realistickým scénářem rok 2023 nebo 2024.

Digitalizace, ale i ochrana před suchem

Pokud jde o reformu společné zemědělské politiky, na počátku září proběhla první debata europoslanců ohledně návrhů její budoucí podoby. Jak se tyto diskuze ve výboru potažmo v Evropském parlamentu od té doby vyvíjejí? Už jsou na stole konkrétní výsledky, konkrétní návrhy?

Předsedou výboru byl zvolen německý europoslanec Norbert Lins, zpravodajem pro zprávu Evropského parlamentu ke strategickým plánům byl jmenován německý europoslanec Peter Jahr. Každá politická frakce jmenuje vždy jednoho stínového zpravodaje, který se bude na tvorbě stanoviska Evropského parlamentu ke strategickým plánům zásadní mírou podílet.

Do konce minulého roku probíhaly jednání o tom, které články z dubnového stanoviska výboru by se měly znovu projednat a se kterými jsou frakce spokojené, a projednávat se proto nemusejí. Nyní bude zahájeno samotné projednávání. Své slovo nad projednáváním některých článků má také výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin.

Co se týče strategických plánů, jaké největší plusy a mínusy vidíte v návrhu nařízení, který přestavila Evropská komise?

Strategické plány mohou členským státům poskytovat řadu možností jak lépe nastavit pravidla společné zemědělské politiky podle národních potřeb a podmínek. Na druhou stranu ale hrozí, že se tím SZP ještě více zkomplikuje a znepřehlední a uvalí na žadatele a členské státy ještě vyšší míru byrokracie, než je tomu v současnosti.

2020: Reforma společné zemědělské politiky odložena na neurčito

Nad objemem agrárních dotací, způsobem jejich rozdělování i celkovou podobou reformované SZP stále visí otazník. Podaří se v tomto roce dosáhnout finální dohody? Komise doufá, že ano, členské státy jsou však opačného názoru.

Společná zemědělská politika je jednou z nejdůležitějších oblastí EU. Jaký je váš pohled na její nynější podobu a fungování? Jaké priority pro období po roce 2020 v tomto ohledu hájíte?

Kromě už zmíněných priorit budeme trvat na ochraně kvalitních a tradičních českých potravin a zajištění stejně dobré úrovně bezpečnosti potravin i v ostatních členských státech.

Z hlediska budoucnosti je třeba pokračovat v podpoře investic do vyspělých zemědělských a potravinářských technologií, digitalizace sektoru, finančních nástrojů na řízení rizik a investic týkajících se dopadů výkyvů počasí – ať už jde o sucho či povodně.

Ochrana kvalitních českých potravin. Co si pod tím představit, jak je má EU chránit? Není tady spíš problém v tom, že české spotřebitele zajímá více cena, než kvalita? Ukazuje to například loňský průzkum Eurobarometru…

Spotřebitelé pro své rozhodování potřebují především pravdivé a nezavádějící informace o kvalitě, původu, složení a jakosti potravin. V těchto oblastech existují ještě rezervy v legislativě EU, které je do budoucna potřeba řešit.

2020: EU začíná testovat nová pravidla pro „dvojí kvalitu“

V roce 2019 se „české“ téma tzv. dvojí kvality potravin a dalšího zboží dostalo na evropské úrovni do širšího povědomí. Co se vloni událo a jaký vývoj můžeme očekávat letos?

Zastropování plateb není správná cesta

Kritici společné zemědělské politiky často namítají, že unijní peníze ve formě dotací mnohdy končí u velkých zemědělských podniků. Souhlasíte s tímto argumentem?

Struktura českého zemědělství je dána historickými souvislostmi, tedy kolektivizací v 50. a 70. letech, a je odlišná od modelů rodinného farmaření, který převažuje ve většině ostatních členských zemí. 80 % dotací skutečně putuje 20 % příjemců, těchto 20 % příjemců přitom produkuje 80 až 90 % potravin a komodit v Evropské Unii, jejich význam je tedy zřejmý a všichni si ho uvědomují.

V České republice z cca 30 tisíc příjemců dotací získává zhruba 750 podniků na dotacích více než 150 tisíc eur ročně, přitom ale zaměstnává více jak 42 % veškerých zaměstnanců v zemědělství, hospodaří téměř na polovině zemědělské půdy v ČR a koncentruje většinu živočišné produkce, která je podstatná pro navazující odvětví. Jedná se o více než polovinu celkového počtu skotu, více než 70 % dojnic v ČR a přes 85 % produkce vepřového a drůbežího masa.

České zemědělské velkopodniky jsou, jak sám naznačujete, významnými zaměstnavateli i producenty potravin. Neznamená to, že by měly fungovat jako běžné velké firmy a žít ze zisku, místo z dotací?

V ideálním případě by veškeré evropské i národní dotace měly být zrušeny. Jsem přesvědčen, že v takové situaci by české zemědělství i potravinářství uspělo a mohlo by soutěžit za spravedlivých podmínek s konkurenty z jiných členských států. Vzhledem k tomu, že pro mnoho členských zemí je ale zrušení dotací politicky neprůchozí, není rozumné ani logické uvažovat o rušení podpor ze SZP pro naše domácí podniky a ponechání dotací pro zahraniční podniky.

Dlouhodobou prioritou ČR je dobrovolné zastropování přímých plateb namísto navrhovaného povinného nad 100 tisíc eur, které naopak prosazuje výbor pro životní prostředí. Tato změna by sice více podpořila malé farmy, znevýhodnila by ale ty velké. Na jakou stranu se v této otázce přikláníte?

Zvýhodnění menších příjemců je na místě a je součástí SZP již v současnosti, ať již přerozdělením finančních prostředků, nižším plněním environmentálních povinností, tak bodovacím zvýhodněním u hodnocení dotačních projektů apod. Jsem spíše pro posílení efektivnějších nástrojů přerozdělení, jako je degresivita nebo redistributivni platba, které při svém uplatnění budou spravedlivě aplikovány napříč členskými státy.

V případě zmiňovaného zastropování se toto opatření prakticky nedotkne původních členských států EU, ale negativně dopadne především na Českou republiku a Slovensko. Česká republika disponuje nejen největší průměrnou výměrou zemědělského podniku, ale i jednou z největších průměrných výměr ekologického podniku. Průměrná výměra podniku v celé EU je přitom kolem 16 ha. Vzhledem k uvedené koncentraci zaměstnanosti a produkce s vysokou přidanou hodnotou by případné zastropování mohlo mít zásadní dopad na propad naší soběstačnosti.

Redistribuci na podporu menších podniků mohla ČR sama zavést již dříve, ale neudělala to. Čeká tedy, až jí to „nařídí“ EU?

Naopak. Česká republika dlouhodobě a systematicky zvýhodňuje menší zemědělské podniky souborem dotačních podmínek. V rámci přímých podpor uplatňuje tzv. degresivitu plateb. Malí zemědělci osvobozeni od plnění nákladných ekologických podmínek. Všichni zemědělci s výměrou do 10 ha nemusí např. dodržovat povinné střídání plodin, to se týká více než poloviny zemědělců z celkového počtu cca 30 tisíc. Všichni zemědělci s výměrou do 15 ha nemusí také plnit nákladné podmínky tzv. ploch v ekologickém zájmu, to se týká téměř 17 tisíc zemědělců.

Dále jsou v II. pilíři kráceny LFA platby u všech podniků nad 300 ha o 10 až 30 %. V rámci podpory investic z Programu rozvoje venkova jsou malé podniky dále zvýhodněný mírou spolufinancovaní projektů až do výše 45 % nákladů, oproti 25 % nákladů u velkých podniků a řadou dalších opatření. V rámci projednávané reformy Česká republika v Bruselu, na rozdíl od řady jiných států EU, usiluje o to, aby byly tyto výhody zachovány a ještě více rozšířeny možnosti podpory menších zemědělských subjektů.

Jaké negativní dopady podle Vás hrozí?

Mohlo by dojít ke zvýšení ploch monokultur, s negativním dopadem na půdu, krajinu a životní prostředí, dalšímu propadu pracovně náročných odvětví, hlavně živočišné výroby a speciálních plodin, a zhoršení podmínek pro biodiverzitu.

Velké plochy monokultur v ČR omezuje nový zákon. Navíc odpůrci SZP namítají, že právě dotace k tomuto efektu „velkých lánů“ vedou, protože platby z prvního pilíře se vážou na hektary. Jak by tedy nižší objem dotací mohl vést k větším lánům?

Zemědělci jsou podnikatelé a chovají se ekonomicky. Logicky tedy v případě disproporčního krácení podpor budou kompenzovat propady příjmů orientací na nejintenzivnější formy pěstování komerčně nejvýnosnějších polních plodin. To by šlo zcela proti dosavadnímu úsilí posouvat se směrem k vyvážené struktuře zemědělského hospodaření, posílené ochraně půdy a krajiny.

Špatné zemědělství změny klimatu způsobuje, to dobré je brzdí, říká v rozhovoru Svitálek

Přestože jsou dopady klimatických změn výraznější v rozvíjejících se zemích než v těch rozvinutých, problémy se postupně přesouvají i do Evropy. Oproti chudším zemím ty bohatší mají výhodu v tom, že disponují experty, srovnává v rozhovoru zemědělský expert.

V předchozím volebním období neměla Česká republika ve výboru AGRI žádného zástupce. Nyní se situace změnila. Je to dobrá zpráva pro české zemědělce?

Rozhodně ano, nyní máme ve výboru za ČR tři řádné členy a jednu náhradnici. Pokud budeme schopni spolupracovat na obhajobě českých zájmů, můžeme být velmi úspěšní.

Jak vidíte – i ve světle klimatických změn – budoucnost českého zemědělství?

Velmi důležitá je už zmíněná podpora živočišné výroby, jakožto zdroje statkových hnojiv, jejichž nedostatek je klíčový v kontextu boje proti erozi, suchu, povodním, zadržování vody v krajině a také půdní úrodnosti.

Budoucnost mimo jiné vidím v precizním zemědělství a dalších technologiích a inovacích, které se orientují na šetrnější hospodaření v krajině, efektivnější využívání zdrojů a adaptaci na dopady změn klimatu. Přispívají tak nejzásadnějším způsobem k naplňování cílů EU a ČR a rovněž k rozšíření nových technologií i u menších zemědělců.