Každá vhodná budova by měla mít na střeše solární panel, říká Niedermayer

1791

Tento článek je součástí Special reportu: Evropské fondy v Česku

Prakticky se u nás zastavil rozvoj obnovitelných zdrojů, které teď v Evropě hrají prim. To znamená, že prostor pro investice je u nás opravdu obrovský, říká ekonom Luděk Niedermayer, který dnes působí jako poslanec Evropského parlamentu za TOP 09.

Článek původně vyšel v magazínu Hospodářských novin Evropské fondy v Česku.

Luděk Niedermayer byl poslancem Evropského parlamentu zvolen za TOP 09/STAN v roce 2014 a pak znovu v roce 2019. Patří do poslaneckého klubu Evropské lidové strany (EPP), kde vede českou delegaci. Je místopředsedou Hospodářského a měnového výboru. Než se stal politikem, pracoval jako ředitel v poradenské společnosti Deloitte ČR a byl členem Bankovní rady ČNB.

Zelená dohoda, která byla představena v roce 2019, jasně nastavila budoucí směřování EU a členských států ke klimatické neutralitě do roku 2050. Cesta za čistší ekonomikou bez uhlíku nebude zadarmo. Unie k tomu však vyhradila prostředky. Kolik Česko na dekarbonizaci dostane?

Už je sice jasnější, kolik peněz dostaneme celkem, ale kolik přesně z toho použijeme na klimatická opatření, záleží do značné míry na nás. Například v pokrizovém fondu obnovy, který bychom měli nyní začínat čerpat, máme podíl klimatických opatření nízký, mohlo by to být klidně o polovinu víc. Kromě tohoto nástroje pro obnovu a oživení ekonomiky jsou tu i další zdroje. Na klimatická opatření samozřejmě můžeme použít část kohezních fondů a velkou roli bude hrát Modernizační fond, jehož velikost se zvyšuje nebo snižuje v závislosti na ceně emisní povolenky. V následujících šesti letech bychom měli dle mého odhadu použít na klimatická opatření několik set miliard korun, což je naprosto astronomický balík peněz. V šestiletém horizontu dostaneme z rozpočtu EU přes 1000 miliard korun a zaplatíme do něj odhadem 400 až 500 miliard. Zhruba třetinu z těch čistých ­peněz bychom měli využít právě na realizaci Zelené dohody.

Jak zajistit, aby peníze byly použity co nejefektivněji a urychlily transformaci? V jakých sektorech mohou hrát fondy klíčovou roli a kde má Česko největší mezery?

Myslím si, že efektivita využití fondů je úplně základní požadavek. Česko by se totiž mělo soustředit na to, kam vynaložit co nejméně peněz s co největším výsledkem. Bohužel se mi zdá, že někdy naše úvahy tímto směrem nejdou.

Česko má paradoxně svým způsobem výhodu, i když bych byl rád, kdybychom ji neměli. V otázce klimatických opatření jsme totiž zatím udělali hrozně málo. Prakticky se u nás zastavil rozvoj obnovitelných zdrojů, které teď v Evropě hrají prim. To znamená, že prostor pro investice je opravdu obrovský, a stačilo by se podívat na zkušenosti zemí, které jsou již podstatně dál. Nezastírám, že například v případě podpory obnovitelných zdrojů to není jednoduché. Je to trh, na který nastupují stovky tisíc malých firem, a záleží na tom, jak je nastaven mechanismus státní podpory. Evropa nabízí úžasnou možnost podívat se na různé modely a posoudit, který z nich funguje. Obecně platí, že čím vyšší konkurenci na trhu nastavíte, tím by náklad k dosažení stejného cíle měl být nižší. A to je něco, na co bychom se měli soustředit, a nikoliv například uměle konkurenci snižovat.

Při zelené transformaci ekonomiky je klíčová nejen otázka trhu, ale také sociální aspekty. Jak podle vás zajistit co nejférovější přeměnu, aby se co nejméně dotkla těch nejzranitelnějších a nevysála peněženky obyčejným lidem?

Myslím si, že politická otázka je ještě složitější než sociální, jelikož při komunikaci o zelené transformaci u nás mnohdy vidíme až manipulativní nebo zkreslené informace, které staví veřejné mínění proti těmto změnám. Stále tu zaznívají názory, že klimatická změna neexistuje nebo že transformace zásadně dopadne na chudé. Na druhou stranu zelená transformace nemusí znamenat jen náklady, ale může přinést i jisté výnosy a nastartovat rozvoj další části evropské ekonomiky.

Na té dnešní situaci, kdy se kvůli světovému vývoji zvýšily ceny energetických surovin na trhu a vysoká cena plynu s sebou vzala také cenu elektřiny, je vidět, že kdo investoval například do zlepšení izolačních vlastností své nemovitosti, tak na tom vlastně vydělal víc, než před lety čekal. Kdo má na střeše fotovoltaické panely, tomu se snížila faktura za elektřinu a nyní to bude ještě citelnější.

Sociální dimenze je hrozně důležitá, protože část lidí nemá prostředky na to, aby zateplení svých nemovitostí zaplatila. Myslím si, že takovým lidem nestačí, když jim stát dá třeba třetinovou dotaci na rekonstrukci, protože nemají peníze na doplacení zbývající částky. Proto by bylo užitečné spojit to s dlouhodobými výhodnými úvěry, aby člověk do smysluplného projektu mohl jít.

Pak jsou tu samozřejmě i lidé, kterých se jakákoliv změna finančně dotkne, a na ty je třeba cílit zvláštní podporu, aby byli schopni zaplatit vyšší útraty za elektřinu a plyn. Je tedy důležité, že Evropa bude mít nástroj, kterým bude moci sociální dopady kompenzovat (nově vznikající sociální klimatický fond − pozn. red.).

Jak podle vás dostat dotační programy co nejblíže k samotným lidem, aby je efektivně využívali?

Myslím si, že nejprve je nutné dostat k jednotlivým lidem samotné téma zodpovědnosti ke klimatu. Lidé, kteří jsou ochotni vynaložit nějaké úsilí, aby pomohli snižovat emise, by z toho měli mít prospěch. Třeba když si jednotlivec nebo komunita postaví nějaký obnovitelný zdroj energie, který ­budou následně využívat. Fotovoltaika dává možnost lidem podílet se na výrobě energie i s malou investicí.

V Česku jsou populární zejména kotlíkové dotace pro domácnosti. Co si o nich myslíte, mají pozitivní dopad? Je možné podobný program aplikovat i v jiných sektorech?

Program se pohybuje mezi dvěma extrémy. Určitou dobu byl nastavený tak, aby opravdu motivoval lidi k velmi komplexním opatřením na snížení emisí. To znamená vlastně úplně z gruntu vzít dům a snížit jeho energetickou náročnost a dostat ho do velmi dobrého energetického standardu, což samozřejmě mělo výhodu, že stát dosáhl viditelného snížení emisí. Nevýhoda však byla v tom, že na takto komplexní projekt dosáhli pouze lidé s lepším ekonomickým postavením, zatímco ti chudší ne. Nyní jsme se posunuli do druhého ­extrému, kdy je možné vzít dům, který je energeticky zcela nevyhovující, a jenom v něm vyměnit zdroj za tepelné čerpadlo. Ono to na první pohled ­vypadá skvěle, protože lidi třeba ušetří polovinu nákladů za výměnu vytápění. Je to dobré pro klima i jejich peněženky, ale je docela pravděpodobné, že takový člověk už nic jiného se svým domem dělat nebude, protože tu největší úsporu realizoval změnou vytápění. Výměna oken a další opatření už nemají takovou ekonomickou návratnost.

Co si myslíte o Nové zelené úsporám, je dostatečně efektivní?

Nastavení programu by podle mě mělo jasně motivovat obyvatele ke komplexním opatřením na snížení emisí. Kotlíkové dotace měly jen jednostranný vliv pouze na vytápění a neiniciovaly k dalším renovacím.

Česko by se určitě mělo zaměřit na renovace budov a nastavit efektivitu programů jinak, to znamená hodnotit programy ne podle toho, zda byly peníze vyčerpány, ale jaký měly efekt. Tím efektem myslím i sociální, protože je třeba se podívat, jaký podíl směřuje na menší firmy a střední či nízkopříjmové domácnosti. Zároveň musí být nové programy dostatečně srozumitelné pro všechny a také transparentnost by měla hrát větší roli. Dostupnost dotačních programů může být navýšena i možností kombinace různých finančních nástrojů, zejména pro nízkopříjmové skupiny.

Renovace budov by měla jít ruku v ruce s dalšími inovacemi a ve všech sektorech je třeba posunout se dál. Alfa a omega úspěchu v redukci emisí je jejich snižování všude a mělo by platit, že tam, kde je to nejsnadnější ekonomicky, tam by se měly snížit nejvíce.

Co se týče energetiky a obnovitelných zdrojů, Česko není zrovna premiantem. Myslíte, že investice do obnovitelných zdrojů by mohly pomoci snížit dramaticky rostoucí cenu energií?

Nové projekty jistě nevzniknou přes noc, nicméně čím méně budeme závislí na dovozu, tím lepší vyhlídky můžeme mít. Bylo by naivní říci, že kdybychom měli více obnovitelných zdrojů, tak by tenhle problém s vysokými cenami dnes nevznikl. Dnešní situace je způsobena celosvětovou eskalací cen zemního plynu v době, kdy se rychle ekonomicky zotavujeme a potřebujeme plynové elektrárny. Stejně tak je potřeba říct, že s vyšším podílem těch nestabilních obnovitelných zdrojů se vážou další změny v energetickém systému. Navíc je třeba znovu otevřít v Evropě otázku koordinace, protože rychlým rozvojem zelené energetiky tento problém nevyřešíme. Obnovitelné zdroje jsou během na dlouhou trať. Pořád považuji za nepochopitelné, že při stávající ceně fotovoltaických elektráren a podpoře sektoru nemá každá alespoň trochu vhodná renovovaná budova na střeše solární panely. A to samé se týká energetického potenciálu průmyslových objektů, jako jsou například sklady.