Jiří Nantl: Do Brna se stěhují zahraniční vědci i firmy. Za úspěchem stojí vůle města dohnat Prahu

© Archiv Jiřího Nantla

Tento článek je součástí Special reportu: Evropské fondy v Jihomoravském kraji

V Brně vzniklo výjimečné vědecké prostředí, které láká výzkumníky z celé Evropy. Svůj podíl na tom má místní vědecké centrum, na jehož vzniku se dohodly brněnské univerzity a výzkumné instituce. Podle ředitele Středoevropského technologického institutu (CEITEC) Jiřího Nantla (ODS) z toho může těžit nejen Brno, ale také celý kraj.

Brno si v posledních letech vydobylo označení inovačního centra České republiky. Odpovídá to realitě?

Myslím si, že to tak skutečně je. Data ukazují, že Brno a jeho bezprostřední okolí je místem s největší znalostní koncentrací v České republice. Bohužel to ale neplatí pro Jihomoravský kraj jako celek. Máme zde ohromné rozdíly mezi Brnem a okolím a ostatními částmi kraje, zejména příhraničními pásmy Znojemska a Hodonínska. Jsme taková Česká republika v malém. Je tu Brno, taková malá Praha s možná ještě větší koncentrací znalostí, a zároveň tu máme šest sociálně a ekonomicky ohrožených lokalit.

Úspěch regionu tedy není úplně jednoznačný. Velkým úkolem bude rozšířit to, co se podařilo v Brně, i do ostatních částí kraje. Jedním z příkladů je globálně úspěšná inovativní společnost Photon Systems Instruments, která sídlí v Drásově u Tišnova. Pokud by se podařilo dostat inovativní podniky do dalších měst a obcí po regionu, mohlo by to generovat podobné efekty, jako se to stalo v Brně. Tam máme díky znalostní ekonomice lidi s velkou kupní silou, což mimo jiné vygenerovalo zajímavou gastronomickou scénu i určitý životní styl. Praha to má také, ale zejména díky turistům. U nás je to efekt znalostní ekonomiky a domácí kupní síly.

Jak se Brnu podařilo stát se centrem inovací a znalostí?

Brno již v době vzniku krajů řešilo otázku, jak se vyrovnat Praze. V místní politice, na univerzitách i v byznysu zavládlo přesvědčení, že region musí něco udělat, aby s hlavním městem dokázal držet krok. Byl konkurenceschopný.

Částečnou odpovědí byla první regionální inovační strategie a založení Jihomoravského inovačního centra (JIC), které navíc nezaložil kraj nebo město. Do vzniku centra byly hned od počátku vtaženy univerzity, čímž si JIC zajistilo autonomii. Kraj a město jej sice financují, ale není to politicky řízená organizace, což se ukázalo jako důležitý faktor úspěchu.

Evropská podpora vědy a technologií je příležitostí pro celý Jihomoravský kraj

Inteligentnější Evropa. Právě to je jeden z hlavních cílů Evropské unie pro následující roky. Pro Brno i Jihomoravský kraj to znamená velkou příležitost, evropské fondy totiž poputují zejména do vědy, výzkumu a moderních technologií.

Potřeba dohnat Prahu zavládla i v akademickém světě. Vedla k potlačení rivality mezi Masarykovou univerzitou a Vysokým učením technickým, což byla také původní myšlenka CEITEC (Středoevropský technologický institut – pozn. red.). Klíčovým faktorem bylo, že vznikla komunita, jež chtěla region posunout kupředu. Dohodla se, že se přestane zabývat tradičními spory o to, která univerzita je lepší a tak podobně.

V té době byli také ve vedení kraje vizionářští politici, kteří se rozhodli, že na to vsadí. Významnou postavou byl Milan Venclík, bývalý první náměstek hejtmana. Je to člověk, který má v brněnské politice do jisté míry rozporuplnou pověst. Můžeme si o tom myslet, co chceme, ale z nějakého důvodu se tento člověk rozhodl, že by kraj měl vsadit na inovace. Ukázalo se to jako jedno z nejlepších strategických rozhodnutí za posledních 20 let, z něhož region dodneška žije.

Svůj vliv měla i šťastná shoda okolností – lidé po vstupu do Evropské unie cestovali, viděli příklady, jak to funguje v jiných regionech Evropy, a využili svých kontaktů.

Zmínil jste institut CEITEC nebo Jihomoravské inovační centrum. Jak konkrétně se takové instituce podílejí na rozvoji regionu?

Pomáhají ve dvou rovinách. První spočívá ve způsobu, jakým jsme vnímáni na evropské úrovni. Například CEITEC je dnes, když to řeknu v určité zkratce, považovaný za nejzápadnější vědeckou instituci na Východě. V západní Evropě dosud existuje tendence dívat se na nové členské státy v oblasti vědy skrz prsty. CEITEC se podařilo získat si uznání coby západní instituce v novém členském státě.

Druhá rovina je, že CEITEC přivádí do regionu globální byznysové hráče, zejména v elektronové mikroskopii, a to zde kromě dobře placených a zajímavých pracovních míst vytváří i jedinečný ekosystém. V Brně vznikla odborná komunita, jež se může potkávat a řešit věci, které jsou pro podniky důležité. Možnost interakce akademických institucí a byznysu je naprosto zásadní a nedá se jen tak snadno vytvořit.

Jak zastavit odliv lidí z vesnic do měst? Recept se jmenuje „chytrý venkov“

Venkovské oblasti v Česku často zaostávají v modernizaci a potýkají se se strukturálními problémy. Řešením se může stát přístup nazvaný „chytrý venkov“, který zapadá i do budoucích plánů EU.

Brno je místo, kam má smysl jít

Řada českých regionů trpí odlivem mladých lidí, kteří si hledají uplatnění zejména v Praze. Podařilo se Brnu tento trend zlomit?

Do jisté míry ano. Obecně se na jižní Moravu nestěhuje až tolik lidí, kolik by mohlo. Z hlediska komunity navázané na vědu a s tím spojenými profesemi se bavíme zhruba o třech procentech lidí. Brno a jeho širší metropolitní oblast má jednu charakteristiku, kterou vnímám jako významnou konkurenční výhodu vůči Praze. Je tu v podstatě vše co v Praze, ale město je menší a venkov dostupnější. Život tu není tak hektický, lidé netráví tolik času na cestě do práce. Mohou bydlet i mimo město, nicméně během 10 minut mohou do města přijet.

Také u našich zahraničních vědců vidím, že tu chtějí zůstat. Zatím to není nic masivního, populace zásadně neroste. Pokud se však bavíme o vysoce kvalifikovaných profesích, Brno je místo, kam má smysl jít. U vědeckých pozic hraje roli i velikost institucí. Podstata úspěchu CEITEC tedy spočívá také v tom, že jsme relativně velcí. V rámci České republiky často vidím, že se někde založí centrum, ve kterém je ale třeba jen 50 až 100 lidí. Je tedy příliš malé a není schopné nabrat dynamiku, protože řada podpůrných činností je nad jeho finanční možnosti.

Čím se právě teď CEITEC zabývá?

CEITEC je složitější organismus, vlastně taková federace. Na Masarykově univerzitě se provádí biologický výzkum, na Vysokém učení technickém spíše materiálový, v poslední době i směrem do robotiky a umělé inteligence. Pokud budu mluvit za oblast biologického výzkumu, tak mohu říct, že jsme učinili zásadní strategické rozhodnutí, že vedle biomedicínského výzkumu, který je tradičně viditelnější, chceme na stejné rovině mít výzkum orientovaný na zemědělství. Je to dlouhodobě velmi nosné rozhodnutí, a dokonce jsme ho udělali v podobné době jako velké biotechnologické světové firmy.

Obecně se zdá, že přesné zemědělství (zemědělství využívající moderní a digitální technologie – pozn. red.) bude stále důležitější pro řešení potravinové dostupnosti a péče o krajinu. Je to nejnovější trend, který může být důležitý i pro Jihomoravský kraj. Modernizace zemědělství a řešení sucha se neobejde bez inovací. Naše rozhodnutí má zatím tu nevýhodu, že v České republice zeje velká propast mezi vědou a šlechtiteli či pěstiteli. Naším úkolem je dostat farmáře na vyšší úroveň technologické vyspělosti a zajistit jim kvalitní zemědělské poradenství. Největší problém však je, jak najít řeč se zemědělci. Ale věřím, že nepochybně k tomu někdy dojde.

Farmaření prochází digitální revolucí. Roboti pomáhají na poli i v kravínech

Hospodaření založené na moderních technologiích přináší zemědělcům méně nákladů a více výnosů. Češi patří v tomto směru ke světové špičce.

Co je zapotřebí k tomu, aby se výsledky výzkumu lépe převáděly do praxe?

V každém případě je to poptávka. Jakmile se například dostalo do povědomí, že se Masarykova univerzita zabývá zemědělstvím, začaly za námi chodit menší nebo středně velké zemědělské podniky. Ukázalo se však, že se s nimi často nemáme o čem bavit. Oni totiž většinou nepoptávali biologická řešení, ale řešili problém koncové výroby – třeba nějaký stroj, který si nemohou dovolit a chtějí si jej koupit v rámci projektu. V České republice je přefinancovaný aplikovaný výzkum, a tento model „spoluprací“ je proto relativně dobře dostupný. To pro nás ale není zajímavé. Pro nás by bylo zajímavé kultivovat zemědělské hráče, kteří by chtěli využívat biologická řešení. Bude to však běh na dlouhou trať. Nejprve je třeba pozvednout zemědělskou scénu.

Role evropských fondů je v ČR špatně chápána

CEITEC byl vybudován z evropských strukturálních fondů. Jakou roli sehrávají evropské fondy v podpoře výzkumu?

V politických kruzích v nových členských státech EU obecně panovala představa, že se zřídí nové instituce, které se budou živit z evropských peněz. To však není možné, nelze z nich reálně krýt běžný provoz. Je třeba rozlišovat, zda budujeme kapacity, na které můžeme využít strukturální fondy, nebo jestli řešíme provozní financování. V České republice se to ale podle mých zkušeností takto nerozděluje a role strukturálních fondů je chápána špatně. Řada lidí vnímá strukturální fondy jako peníze navíc, jichž se lze chopit. CEITEC by bez strukturálních fondů nevznikl. Nemělo to však jen pozitivní efekty. Orientaci na strukturální fondy v chodu zavedené instituce považuji za nezdravou. Vědci si totiž snadno zvyknou na to, že management vždy odněkud přinese miliardu, a je těžké je to odnaučit.

V CEITEC jsme zavedli strategii snižování podílu strukturálních fondů na chodu instituce, vyjma investic do periodického vylepšování našich přístrojů. Nyní je CEITEC jedna z mála institucí, která má vyřešený udržitelný model fungování a finančně vychází. Jinak z Brna se například díky strukturálním fondům stalo centrum přírodních věd. Do té doby bylo centrem humanitního a technického vzdělávání. Nyní ale polovina absolventů v kraji pochází z technických a přírodovědných oborů. I za to vděčíme strukturálním fondům.

Porazit mrtvici pomáhají v Brně i evropské peníze

Mrtvice je rychlá, náš výzkum je rychlejší. S tímto sloganem začal v létě fungovat brněnský klastr akademiků a průmyslu, který má v plánu zjednodušit boj s touto rozšířenou chorobou.

Mohl byste vysvětlit, jak se CEITEC podařilo odtrhnout se od závislosti na strukturálních fondech?

Ještě před pěti lety se vedly diskuse, že nová výzkumná centra nemají „chodit“ do národních grantových soutěží a usilovat pouze o mezinárodní projekty. Ale to prostě není možné. A nebylo by to možné nikde na světě. Je nereálné, aby v zemi vznikla velká vědecká instituce, aniž by to znamenalo redistribuci národních peněz na vědu a zajištění stabilního financování. Tuto iluzi už máme za sebou.

CEITEC nyní funguje na bázi autonomních výzkumných skupin, každá má nějaké přidělené zdroje a také povinnost získávat další financování. Chceme, aby měl čím dál větší počet našich výzkumných skupin grant ERC (Evropská výzkumná rada – pozn. red), a to nejen z finanční strany, ale i co se týče prestiže. Nutně se však nejedná pouze o ERC, ale prostě o tzv. významný individuální grant. Jde nám o to, aby šéf výzkumného týmu prokázal, že externí poskytovatel financí dá na jeho výzkum zhruba 10 milionů ročně. Pokud někdo věří vědci a jeho myšlence natolik, že do ní chce vložit 10 milionů ročně, je to známka, že dělá dobrou vědu. Je to nejlepší ohodnocení.

Týmů, které takový grant získaly, máme nyní v CEITEC sedm z 30 a jejich počet se stále zvyšuje. Každý rok podáváme zhruba čtyři projekty ERC, v polovině případů postupují uchazeči ke konečnému interview. Ukazuje to, že jsou skvělí i na mezinárodní úrovni. Musíme se však srovnávat s institucemi v podobné velikosti. Potkáváme se v tomto modelu například s institucemi v Rakousku a Belgii. Mám teorii, že když něco funguje tam, tak to potom funguje i u nás. Snažíme se tedy inspirovat dosažitelnými případy. V něčem jsme dokonce dál. Třeba CEITEC má velmi silný brand. Dokonce jsme inspirovali vídeňský biologický kampus. Zjistili totiž, že do jisté míry jsme v Rakousku viditelnější než oni, najali si proto manažera a začali budovat silný brand po vzoru Brna.

Evropské fondy v Jihomoravském kraji

České regiony díky členství ČR v Evropské unii čerpají miliony korun z evropských fondů. Jak se daří Jihomoravskému kraji fondy využívat a jak se připravuje na nové dotační období 2021-2027?

Článek vyšel v rámci projektu Proměny českých regionů, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropské komise.