Jan Pošvář: Evropské peníze by neměly sloužit k protežování velkých zemědělských podniků

© Archiv Jana Pošváře

České zemědělství je pod vlivem silného lobby agrárních korporací. Jak problému čelit? Odpovídá Jan Pošvář.

Jan Pošvář je poslance Pirátské strany zvolený v Kraji Vysočina a člen zemědělského výboru Poslanecké sněmovny ČR.

Přináší dotace více škody než užitku?

Dotace mají dvojí efekt. Pozitivní, který spočívá v udržování zemědělců v černých číslech i v méně příznivých dobách, když třeba poklesnou tržní ceny nebo se sníží výnos vlivem nepříznivého počasí, například sucha. Zároveň ale dotace dávají příliš velkou moc státu nad zemědělstvím. Funguje tu silná lobby agrokorporací, které úspěšně přesvědčují stát, že je potřeba dotovat podle jejich vlastního zájmu. Dochází pak k pokřivení trhu, což je obrovský průšvih, který převažuje nad všemi těmi pozitivy.

Říkáte, že stát má nyní příliš velkou moc nad zemědělstvím. Evropská komise zároveň navrhuje, aby pravomoci státu při přerozdělování dotací v budoucnu ještě posílily. Je to špatná cesta? Měly by se naopak pravomoci posunout na evropskou úroveň?

Potřebujeme rozumnou koncepci, stanovit nějaký rámec pro to, co si stát může s dotacemi dovolit, a nenechat mu úplně volné ruce.

Nejde ale pouze o dotace jako takové, ale o celou zemědělskou politiku. Máme tu systém vratek a uměle vytvořené poptávky. Narážím tak nepřímo na biopaliva a další energeticky a průmyslově využitelné plodiny, které se nyní pěstují na úkor potravin. My se ale potřebujeme přeorientovat právě směrem k potravinám, ukončit zvýšenou podporu energetických a průmyslových plodin. Přijímaní dotací a kompenzací za přírodní katastrofy se musí podmínit šetrným přístupem k životnímu prostředí, zejména půdě a vodě. Dále se musíme postarat o rozvoj zaměstnanosti na venkově.

Z českého venkova mizí zemědělci. Stárnou a nemají žádné následovníky

Farmy začínají mít nouzi o pracovníky. Mladí lidé se do zemědělství zrovna nehrnou a neláká je ani život na venkově. Ke krajině a půdě totiž nemají vztah.

Jak této změny dosáhnout? Měl by to prosadit stát? Či Evropská unie?

Základem je diskuse na úrovni Evropské unie. Měla by stanovit rámec, který bude podporovat pěstování potravin. Náš stát má třeba nyní nastavenou podporu citlivých komodit, jejíž součástí je až čtyřikrát vyšší dotační sazba na škrobové brambory, ze kterých se poté vyrábí líh a jsou určeny k průmyslovému využití. Konzumní brambory mají naopak sazbu nízkou.

Zároveň přijímání dotací a kompenzací za přírodní katastrofy se musí podmínit šetrným přístupem k půdě, krajině a vodě.

Pracuje se již nyní na nějakých změnách?

V Poslanecké sněmovně se bude otvírat hned několik zákonů, které se toho budou týkat. Většina je ale v současné době na straně agrokorporací, proto se spíše snažíme téma alespoň vyzdvihnout a ukázat veřejnosti. Doufáme, že veřejnost pak vytvoří tlak, aby poslanci, ať už současní nebo budoucí, změny skutečně prosadili.

Velkým tématem je zastropování zemědělských dotací, které navrhuje Evropská komise. Jaký je Váš názor na omezení finanční podpory pro velké agropodniky?

Evropské peníze by neměly sloužit k protežování velkých zemědělských podniků. Otevřeně tedy zastropování dotací podporujeme. Svou pozici komunikujeme napříč různými oborovými organizacemi, jakým je například Asociace soukromého zemědělství, Nadace pro půdu a další podobné organizace, které se o zemědělství zajímají.

Vojtěch Kotecký: Velkopodnikový model českého zemědělství vážně poškozuje půdu

Velkofarma je pro většinu lidí v Česku synonymem devastace a často tomu tak skutečně je. Na druhou stranu se ale farmáři začínají zajímat o to, jak svou půdu lépe chránit, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz Vojtěch Kotecký.

Podle zemědělců ale zastropování dotací povede k omezení živočišné výroby, neboť pro ně bude výhodnější zaměřit se na pěstování rostlin. Co říkáte na tento argument?

Přímé platby bylo možné přerozdělit do nějaké výše právě tak, aby podporovaly konkrétní produkci. Nyní to ale nelze, bylo by třeba změnit nastavení přímých plateb. Kritika zastropování tedy nevychází z toho, že by neexistovala jiná cesta. Pokud si navíc uvědomíme, že některé agrokorporace mají z dotací větší příjem než to, co zaplatí na daní z příjmu, tak zůstává otázkou, zda vůbec dotace potřebují.

Při omezení dotací na základě velikosti farem by mohlo hrozit záměrné rozdrobování podniků. Neobáváte se podobných „kliček“ ze strany agrokorporátů?

Záleží, jakým způsobem budou dotace podmíněné. Obecně totiž nezáleží na velikosti, ale na způsobu hospodaření. Rozhodně je ale nutné rozdělit ty současné velké lány na menší celky. Krajina už dostává hodně zabrat, a pokud zemědělci nechtějí vytěžit půdu do poslední kapky, budou se k tomu stejně muset v budoucnu uchýlit. Vždy je to o přístupu zemědělců, musejí nad svou prací přemýšlet a pracovat šetrně, aby měli s čím hospodařit i v následujících letech.

Jinak cílenému rozdrobování podniků lze zamezit konceptem “jeden majitel = jedna dotace”. K tomu by bylo dobré, aby prošel náš návrh na registr konečných vlastníků.

Vzniká další opatření proti agroholdingům. Zemědělské dotace mají dostávat jen skuteční farmáři

Zavedení jednotné definice skutečného zemědělce by mohlo zamezit velkým agropodnikům čerpat zemědělské dotace z evropských fondů. Změna ale může přinést další byrokracii těm, kterým má pomoci.

Lze tedy říci, že zemědělci jsou dnes zaslepeni dotacemi? Že přemýšlejí pouze nad tím, jak získat dotace, a nikoli nad udržitelností zemědělství do budoucna?

Není to zaslepenost. Jsou zahnaní do kouta kvůli zájmům úzké skupiny, kterým se museli podřídit. Nemají jinou možnost. Zemědělci, kteří hospodaří šetrně a starají se řádně o půdu a vodu, to dnes mají složitější než ti, kteří všude sejí kukuřici a mají z ní obrovský zisk.

Myslíte, že zastropování dotací by pomohlo rozvoji menších podniků?

O zastropování to vyloženě není. Klíčové je podmínit dotace šetrným přístupem ke krajině. Také je důležité, abychom se zaměřovali na rozvoj zaměstnanosti na venkově. Máme problém s nedostupností půdy pro začínající zemědělce. Navíc už je připravený legislativní návrh, který zavádí takzvanou informační povinnost. Je nastavena tak, že pokud chce vlastník půdy prodat pozemek, musí to nejprve říct zemědělskému podniku, který na jeho pozemku hospodaří. Velkému agropodniku tak vzniká manipulativní prostor a může během třiceti dní zasypat vlastníka půdy nabídkami. Teprve poté může vlastník informovat o prodeji půdy ostatní zemědělce. U velkých agropodniků ale není jistota, že je bude vlastnit český zodpovědný zemědělec. Takový podnik si může koupit i zahraniční investor, kterému na stavu naší krajiny nezáleží.

V minulém volebním období se hovořilo i o předkupním právu pro zemědělce, kteří na prodávaném pozemku hospodaří, to ale naštěstí spadlo pod stůl.

Bude podle Vás legislativa obsahující informační povinnost přijata?

Obávám se, že k návrhu bude dost dlouhá diskuse, a mohlo by to být skutečně těsné. Jedná se o návrh, který může zamávat nejen s trhem půdy, ale i budoucností našich zemědělců.

Miroslav Toman: Nechci dělit podniky podle velikosti

Uhájit stejný balík dotací pro české zemědělce a nekrátit podpory velkým podnikům. To jsou hlavní cíle, s nimiž vstupuje do boje o podobu příští dotační politiky Evropské unie ministr zemědělství Miroslav Toman.

Jaké další výzvy české zemědělství čeká?

V zemědělství se nic nemění ze dne na den, vše je pozvolné. Musíme ale začít dělat kroky, které naše zemědělské prostředí změní – například snižovat administrativní zátěž, aby ti menší zemědělci mohli dýchat, podporovat šetrný způsob hospodaření, najít cestu k vyšší dostupnosti půdy a malým zemědělcům usnadnit přístup na trh, tzn. podpořit lokální producenty a lokální trhy. Právě v tom vidím budoucí cestu českého zemědělství.

A jak vidíte budoucnost zemědělských dotací? Očekáváte, že by mohly být v dlouhodobém horizontu zrušeny?

Doufám, že v budoucnu ano. Dotace totiž nejsou samy o sobě žádným řešením.

Článek původně vyšel v Jihlavském deníku v rámci projektu Proměny českého zemědělství, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropské komise.