Ivan Lesay: Pro finanční nástroje budeme v příštím víceletém finančním rámci potřebovat jednodušší pravidla

© Slovak Investment Holding

Kombinace finančních nástrojů a dotací je jednou z mnoha oblastí, kde by bylo vytvoření smysluplnějšího regulačního rámce po roce 2020 velmi přínosné, říká Ivan Lesay.

Ivan Lesay je generálním ředitelem společnosti Slovak Investment Holding, dceřiné firmy Slovenské záruční a rozvojové banky (SZRB), která poskytuje finance skrze finanční nástroje v oblasti infrastruktury, energetické účinnosti, nakládání s odpady, sociálního hospodářství a malých a středních podniků. V letech 2015–2017 působil jako státní tajemník ministerstva financí Slovenské republiky.

Rozhovor vznikl u příležitosti konference Central & Eastern European Energy Efficiency Forum v polském Serocku.

Ve srovnání s některými jinými státy EU má Slovensko relativně dobrou zkušenost s využíváním finančních nástrojů v rámci evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF). Z čeho to pramení a jaký je vlastně podíl peněz rozdělovaných prostřednictvím finančních nástrojů?

V roce 2013 vydala slovenská vláda rozhodnutí, že prostřednictvím finančních nástrojů se mají rozdělovat 3 % slovenské alokace z ESIF. Hlavním cílem tohoto rozhodnutí bylo využívat unijní fondy efektivněji a také způsobem, který bude bližší tržnímu prostředí. Zároveň šlo o snahu maximalizovat dopad veřejných financí v době fiskálních úspor. Přípravy na realizaci tohoto rozhodnutí byly zahájeny okamžitě, což bylo zásadním faktorem úspěchu, zejména s ohledem na komplikovanost regulačního prostředí EU pro finanční nástroje.

Existují nějaké vážné překážky, které většímu rozvoji finančních nástrojů brání? V příštím víceletém finančním rámci EU (VFR) bude méně prostředků na kohezní politiku a současně bude kladen důraz na používání finančních nástrojů spíše než na dotace. Jak by se kohezní země měly na tuto změnu připravit?

Stále existují oblasti, kde dotace představují smysluplnější druh financování. Je to například výzkum, vzdělávání a další oblasti. Větší využívání finančních nástrojů ale obecně považuji za dobrý nápad. Aby ovšem mohly finanční nástroje kompenzovat snížení přidělených dotací, měl by být zjednodušen evropský legislativní rámec, který se na ně vztahuje – zejména pokud jde o finanční nástroje implementované na národní úrovni. Výzvy v tomto smyslu bohužel Evropská komise zatím nevyslyšela.

Unijní fondy se po roce 2020 sníží, budou sledovat nové cíle a řídit by se měly jednoduššími pravidly. Česko má získat o čtvrtinu méně peněz

Komise dnes diskutovala s europoslanci své představy budoucí kohezní politiky. Navrhuje nižší rozpočet, méně byrokracie i nové podmínky pro rozdělování fondů.

Jedním z diskutovaných témat je kombinace finančních nástrojů a dotací. Existují na Slovensku nějaké dobré příklady, kde by tento postup měl smysl?

Existuje řada oblastí, ve kterých by sloučení finančních nástrojů a dotací v rámci jednoho projektu mělo velký smysl, například oblast investic do sociální ekonomiky, ale také energetická účinnost. Legislativa něco takového umožňuje, nicméně výklad příslušných právních předpisů podle Komise tuto možnost nedovoluje. Jedná se o jednu z mnoha oblastí, v nichž by bylo vytvoření smysluplnějšího regulačního rámce po roce 2020 velmi přínosné.

Právě energetická účinnost je často uváděna jako jedna z dobrých oblastí pro používání finančních nástrojů. Je to vnímáno jako dobrá příležitost i na politické úrovni?

Myslím, že politici už zjistili, že v některých oblastech jsou finanční nástroje vhodnější než dotace a že právě oblast energetické účinnosti je jednou z nich. Zároveň jsou pro tuto investiční oblast stále vyhrazeny dotace a vzhledem k tomu, že Komise ztěžuje používání dotací a finančních nástrojů současně, není vždy možné se vyhnout konkurenci mezi těmito dvěma typy investičních nástrojů.

Nástroje pro zvýhodněné financování energetických úspor si žádají čas na přípravu

EU chce i v příští dekádě snižovat spotřebu energie. Vyžádá si to investice, které lze zmobilizovat díky vhodným finančním nástrojům. Zvýhodněné financování ale musí být dobře zacíleno a žádá si odbornost na všech stranách, zaznělo na konferenci k energetické účinnosti.

Jaké máte zkušenosti s využíváním finančních nástrojů pro investice spojené s energetickou účinností na Slovensku? Které sektory jsou pro to vhodné a co aktuálně chystáte?

V současnosti připravujeme finanční nástroj na podporu energetické účinnosti v obytných budovách. Chystáme také investiční rámec pro rozvoj energetických služeb se zárukou (Energy Performance Contracting, EPC). Jedná se o inovativní nástroj, prostřednictvím kterého soukromé společnosti realizují a financují investice do energetické účinnosti ve veřejných budovách. Tito poskytovatelé energetických služeb – takzvané ESCO firmy – zaručují určitou úroveň úspor energie, díky níž je investice postupně splácena během následujících 10 nebo 20 let. Hlavním principem je to, že projektová rizika zůstávají na straně ESCO firmy, takže pokud například nedojde k dosažení zaručených úspor energie, veřejná budova zaplatí méně nebo vůbec nic.

Věříme, že model EPC má potenciál proměnit energetickou účinnost v téma, které bude mezi politiky a veřejnými orgány ve střední a východní Evropě oblíbené. Jedná se o politický nástroj, pomocí kterého lze podporovat hospodářský růst a zaměstnanost, a to bez využití veřejných prostředků a bez vlivu na státní dluh.

EPC – klíčový rok před námi

Chápu správně, že tuto změnu způsobila nová pravidla Eurostatu o statistickém zpracovávání EPC, která by měla veřejným institucím s renovací budov pomoci?

Ano, hlavním omezením byl státní rozpočet. Maastrichtská kritéria a úsporná opatření způsobila, že veřejné budovy – nebo ti, kdo jsou za ně zodpovědní – se kvůli renovacím museli zadlužovat. To se s novými pravidly Eurostatu změní. Peníze, které byly dříve investovány do renovace veřejných budov, byly zaneseny do státního dluhu, i když šlo o soukromé finance. To bránilo rozvoji trhu. Nová pravidla stanoví, že pokud projektová rizika – jako například nedosažení zaručených úspor – zůstanou na straně soukromé společnosti, nedochází k započítání investice do veřejného dluhu. Je to podobný koncept jako Private Finance Initiative (PFI).

Věřím, že to přinese výraznou pozitivní změnu. Velice to podporujeme a věříme, že tu skutečně vzniká nový trh. Na Slovensku je přibližně 15 000 veřejných budov a většina z nich není v dobrém stavu. Některé z budov již byly renovovány, ale ani tyto renovace někdy nebyly provedeny dobře a kvalitně.

Zmínil jste se, že připravujete investiční rámec pro EPC ve veřejných budovách. Jaké jsou klíčové prvky takového rámce?

Tento proces zahrnuje několik menších legislativních změn, aby bylo zajištěno, že se tyto investice budou zpracovávat mimo vládní rozvahy, dále vytvoření standardizované smlouvy a také vytvoření finančního nástroje na podporu rozvoje tohoto tržního sektoru. Rovněž pro veřejné budovy i ESCO firmy připravujeme podrobnou metodologickou příručku. Nejprve správce budovy pověří energetického auditora nebo poradce, aby budovu prověřil a určil, jaká je potenciální úspora energie. Poté auditor připraví veřejnou zakázku. Vítězná ESCO firma pak připraví projektovou dokumentaci a realizuje samotnou renovaci. Pokud je vše provedeno správně, nemůže se teoreticky nikde stát chyba a věříme, že tomu tak i bude. Chceme, aby bylo regulační prostředí připraveno do konce letošního roku, a následně očekáváme, že slovenský trh bude mít hodnotu 2 miliardy eur.

ČR je lídrem střední Evropy v pasivních domech. Musí si ale rozmyslet budoucí podporu energetických úspor

Výroční data ze sektoru šetrného stavebnictví mimo jiné ukázala stabilizaci trhu pasivních domů. Je to i díky Nové zelené úsporám. Česko má i další dotační programy na podporu energetických úspor. Jejich současné nastavení se ale chýlí ke konci.

Existují nějaké finanční nástroje, které by mohly zmírnit zbytková rizika?

Ještě ne, protože trh se teprve vytváří. Musíme ještě zjistit, co trh a ESCO firmy nejvíce potřebují. Můžeme poskytnout záruky komerčním bankám, aby mohly následně poskytovat půjčky ESCO firmám. Jsme v kontaktu se zahraničními investičními fondy, které by mohly projevit zájem o větší projekty, které by zahrnovaly větší počet budov – bylo by to něco ve stylu partnerství veřejného a soukromého sektoru (Public Private Partnership, PPP). V tomto případě by mohlo být užitečné mezaninové financování. Některé ESCO společnosti mohou dokonce potřebovat i kapitálové financování. Takže existuje několik možností, se kterými v současnosti pracujeme.

Další důležitou součástí je tzv. faktoring. Jakmile ESCO firma provede renovaci, nechce už aktiva uchovávat ve svých účetních rozvahách, a použije tak model faktoringu k prodeji tohoto majetku bankám a uvolnění nových peněz na další nové projekty. Nejedná se tedy pouze o financování ESCO firem, aby mohly provádět rekonstrukce, ale také o nákup aktiv od těchto společností, aby je nemusely uchovávat ve svých účetních rozvahách. Jinak by totiž potřebovaly příliš velký kapitál.