EU nám pomáhá kultivovat jižní Čechy, říká vicehejtman František Talíř

© Archiv FT

Tento článek je součástí Special reportu: Evropské fondy v Jihočeském a Plzeňském kraji

Evropská unie přispívá Jihočeskému kraji na obnovu místní krajiny. „Jsem připraven peníze z evropských fondů nikoli rozházet, ale velmi cíleně je použít pro dobro Jihočechů i celé krajiny,“ tvrdí náměstek hejtmana Jihočeského kraje pro životní prostředí, regionální rozvoj a cestovní ruch František Talíř (KDU-ČSL).

Jihočeský kraj se nachází na rozcestí mezi Českem, Rakouskem a Německem. Je tato pozice pro kraj výhodná, nebo nevýhodná?

Je to jednoznačně výhoda, a ne malá. Já sám pocházím od hranic, mám to zhruba 20 minut cesty do Rakouska, už od malička jsem tak vnímal potenciál sousedství, který byl v minulém století bohužel opakovaně násilně narušen. Teď už se ale nacházíme ve fázi, kdy zase můžeme nově začít stavět mosty. Snažím se o to i mimo politiku, pořádáme například různá setkání na hranicích s místními rodáky. Nicméně to, že se tady můžeme vzájemně obohacovat, mi přijde zásadní. Proto jsem i kandidoval s cílem oživit vztahy s našimi sousedy z Bavorska a Horního a Dolního Rakouska, které tu sice dříve byly budovány, ale v posledních letech trochu usnuly a přesouvaly se na východ.

Vnímáte ze strany Rakouska a Německa poptávku po navazování přeshraničních vztahů?

Vnímám to velmi silně. Jednak jsem zván tam, a já naopak zvu své kolegy ze zahraničí sem, protože často je to o budování osobních vztahů a o konkrétních projektech, které potom spolu tvoříme. Deklarovaná spolupráce musí mít ideálně nějaký obsah. A kde je vůle, tam je cesta a tady je ta vůle obrovská.

Přeshraniční spolupráce funguje už téměř třicet let, nezastavila ji ani pandemie

Přeshraniční spolupráce prohlubuje sousedské vztahy a bourá přetrvávající hranice napřič EU. Nejinak je tomu i v jižních a západních Čechách. Koronavirová pandemie sice na přeshraniční vztahy tvrdě dopadla, v dlouhodobém horizontu je ale nenarušila.

Můžete zmínit konkrétní oblasti, ve kterých s příhraničními sousedy spolupracujete?

Já mám v gesci životní prostředí, regionální rozvoj a cestovní ruch. Spolupráce je možná ve všech těchto oblastech. Zastavím se u cestovního ruchu, protože zrovna před pár dny na můj návrh zastupitelstvo Jihočeského kraje schválilo, že jdeme do přeshraničního projektu, který se bude věnovat drobným venkovským památkám. Na jihočeské straně vybereme pět malých památek, jako jsou mlýny, fary a podobně, pět památek vyberou kolegové z Horního Rakouska a potom se je pokusíme vzájemně co nejvíce propagovat, aby mohli lidé cestovat, poznávat všech deset památek dohromady a potkávat se. Přijde mi zásadní, abychom vytvářeli příležitosti k setkávání lidí, odpadávají pak všechny různé předsudky. Alespoň taková je moje zkušenost.

Pokud se ještě jednou vrátíme k roli Jihočeského kraje jako křižovatky mezi Českem, Německem a Rakouskem, tak bohužel, když jedeme z Prahy do Rakouska, narážíme pořád na problém chybějící dálnice. Propojování českých měst s rakouskými či německými se zdá být stále problematické. Pozorujete alespoň nějaké zlepšení?

Naštěstí ano. Jezdím tudy každý den do práce a vidím, že stavba D3 probíhá poměrně intenzivně. Myslím, že to je velmi dobrá zpráva pro všechny Jihočechy a pro další lidi, kteří cestují na jih do Rakouska, nebo naopak z rakouské strany nahoru na Prahu. Naším cílem samozřejmě je, aby se tu cestující ideálně zastavili, aby měli nejen pohodlnou dálnici, ale možnost zastavit se, užít si odpoledne v jižních Čechách a pokračovat zase dál.

Co se týká průjezdnosti, tak ta se zlepšuje. Neříkám, že je to ideální stav. Do jisté míry mě pobavil pan premiér, když před dvěma lety navštívil Netřebice, vesnici, která velmi trpí právě tranzitem, a vyzval Rakušany, aby výstavbu dálnice zrychlily, že my už ji skoro máme. Moje zkušenost je ale spíše opačná, tedy že na druhé straně se čeká na nás. Těší mě ale, že D3 je teď prioritou, že se opravdu viditelně posouvá vpřed a že se v řádech let konečně dočkáme rozumného napojení.

Evropské dotace na silnice III. třídy končí. Fondy EU podpoří hlavně železniční dopravu a elektromobilitu

Fondy EU se podílejí nejen na vybudování či modernizaci českých silnic a dálnic, ale také na zabezpečení či zpřístupnění silniční, železniční, lodní nebo cyklistické dopravy.

Vraťme se ještě k cestovnímu ruchu v kraji. Řada českých regionů trpí tím, že mají jedno velké turistické centrum, kde se shlukují všichni turisté, a pak řadu neméně zajímavých, ale opuštěných míst. Trpí tímto problémem i Jihočeský kraj?

Máte pravdu, je to pro nás samozřejmě výzva, byť u nás v jižních Čechách je těch míst vrcholně lukrativních pro turisty hned několik. Kandidoval jsem s tím, že bych rád rozvrstvil ty „magnety“ po celém kraji. Řadu cestovatelů nebaví stát fronty u hlavních památek, přitom třeba jen o pár kilometrů dál se nachází jiná krásná oblast. Máme tu klasická stěžejní centra, jako je Český Krumlov, Hluboká nad Vltavou a Šumava. Nicméně, už málo se ví o Novohradských horách, že na východě máme krásná města Dačice či Slavonice, kam zatím moc turistů nejezdí. Jednou z odpovědí na tento problém je třeba právě ten projekt propagace vesnických památek, který jsem zmiňoval. Samozřejmě nad tím přemýšlím i proto, že když tady lidé zůstanou déle a budou mít alternativu, tak tu i vícekrát přespí, vícekrát dojdou někam na oběd, čímž zase podpoří místní podnikatele.

Cestovní ruch je zároveň odvětvím, na které tvrdě dopadla pandemie covid-19. Jak konkrétně se pandemie odrazila na cestovním ruchu v Jihočeském kraji? Lze tam pozorovat i nějaké pozitivní dopady? 

Zkušenost je to velmi náročná, především pro pětadvacet tisíc Jihočechů, kteří přímo pracují v cestovním ruchu nebo v navazujících službách. Jako kraj se snažíme maximálně pomoci. Loňskou reakcí byla například „akce vouchery“, kdy jsme vložili 30 milionů korun do slevových poukazů, které mohli uplatnit lidé z celé České republiky. My jsme jim vlastně zafinancovali část jejich pobytu u ubytovatelů v jižních Čechách, což se velmi povedlo, i mediálně. Díky tomu jsme byli i loni nejnavštěvovanějším českým regionem, když nám sem přijelo 800 tisíc návštěvníků a místním podnikatelům to umožnilo přežít.

Příhraniční regiony se oklepávají z uzávěr hranic. Komise vyzývá státy k investicím do společných projektů

Vzájemná závislost mezi regiony různých států je silnější a významnější, než se zdá. Potvrdila to pandemie koronaviru.

Další zajímavý fenomén jsme viděli například v Českém Krumlově, kde byla v posledních letech silná orientace na asijskou klientelu, která je velmi specifická, protože se často v Krumlově zastavuje pouze na 4 až 6 hodin a pokračuje dále do Vídně nebo do Prahy. Což sebou přináší řadu nákladů a velmi málo zisků pro místní podnikatele i pro město. Nicméně loni do Krumlova jezdili především tuzemští návštěvníci nebo evropská klientela, což ukázalo jeden pozitivní trend. V Krumlově se nám najednou zdvojnásobila délka přenocování jednotlivých lidí. Ti lidé sem přijeli nejen, aby se prošli Krumlovem, ale aby zůstali třeba tři, čtyři dny, kdy navštíví i památky v okolí a něco tam utratí. Je to trend, který bychom chtěli v dalších letech posilovat, protože koncentrace na domácí a evropskou klientelu se ukazuje jako ekonomicky správná cesta.

Diskuse o EU se občas zužuje na finance

Pokud zůstaneme u pandemie, tak Evropská unie poskytne svým státům peníze na řešení jejích dopadů. Státy ale budou muset peníze využít na tzv. zelené oživení, tedy na projekty, které neškodí životnímu prostředí a klimatu. Myslíte si, že je to ze strany EU správné rozhodnutí? 

Musím hned na začátku přiznat, že pro mě jako pro historika je klíčové, že se evropská spolupráce naplňuje nejen v té finanční rovině. Vnímám, že diskuse o EU se nám občas zužuje na finanční část a mizí z ní hodnoty evropské spolupráce. Pro mě je principiální vzájemná solidarita, tedy že si i v krizích, jako je pandemie, vzájemně pomůžeme, nabídneme si nemocniční lůžka nebo třeba vakcíny.

Zpátky ale k Vaší otázce týkající se financí. Nastavený směr mi připadá správný, protože Evropská unie může být průkopníkem v otázkách klimatické změny. Spousta lidí mi během kampaně do Evropského parlamentu říkala, že co s tím malá Evropa může udělat, když Čína či Spojené státy, tehdy pod vedení Donalda Trumpa, do boje proti klimatickým změnám zapojeny nejsou. Odpovídal jsem, že můžeme udělat dost tím, že začneme právě u sebe, budeme první a inspirujeme další.

Navíc mě těší, že to nejsou jen ideje, ale konkrétní projekty. Teď jsme například dokončili velký projekt revitalizace Vrbenských rybníku, nádherné ptačí oblasti u Českých Budějovic, kde jsme odbahnili dva velké rybníky. Celkem to stálo zhruba 110 milionů korun, byla to celková rekultivace, vznikly i nové ostrůvky pro vzácné druhy ptáků a sto procent výdajů pokryla EU. Na rovinu říkám, že my jako kraj bychom hledali 110 milionů v rozpočtu poměrně složitě. V době covidu i mimo něj máme výdajů více než dost za základní infrastrukturu, zdravotnictví a tak podobně.

V rámci kraje se snažíme postupně obnovovat a rekultivovat krajinu kousek po kousku. EU nám v tom obrovsky pomáhá a jsem za to rád.

Česko získá v následujících zhruba deseti letech skoro bilion korun z fondů EU. Třicet procent by mělo směřovat na projekty ochrany klimatu. České kraje zároveň patří k žadatelům o dotace, zvládnete tyto „zelené“ peníze využít?

Jednoznačně ano. Jako náměstek zodpovědný za tuto oblast jsem samozřejmě připraven ty peníze nikoli rozházet, ale velmi cíleně je použít pro dobro Jihočechů i celé krajiny. Zmiňoval jsem již revitalizované rybníky a podobných projektů máme hned několik. Jsme zapojeni do velkého unijního programu Life, ve kterém se staráme o evropské významné lokality. Máme tu stále velkou ekologickou zátěž z minulosti, zvláště té komunistické, kvůli které máme ve vodních nádržích stopy různých dříve používaných jedů. Musíme tedy začít u konkrétních projektů, kultivovat krajinu kousek po kousku. Jsme připraveni pro to udělat maximum.

Video: Liberecký kraj likviduje staré průmyslové areály. S čištěním pomáhají fondy EU

Liberecký kraj trápí stará ekologická zátěž, kterou zde zanechal zejména minulý politický režim. Kontaminace nyní ohrožuje vodní zdroje, kraj se ji proto snaží postupně likvidovat. Jak se mu to daří? Sledujte debatu uspořádanou serverem EURACTIV.cz.

Můžete říct, jaké konkrétní projekty máte v následujících letech v plánu? Jaké jsou Vaše vize?

Vize mám. Navazujeme spolupráci například s Jihočeskou univerzitou, konkrétně s Přírodovědeckou fakultou, kteří jsou v roli odborníků, zatímco my administrátorů a všichni sloužíme lidem. Analyzují nám třeba potenciál zelených střech, což je fenomén, který u nás začínáme vidět třeba v Brně, díky práci kolegy Petra Hladíka. Obrovským tématem je také voda. Pracujeme na tom, abychom mohli zadržovat více vody v krajině. Štěstí přeje připraveným, snažíme se proto být maximálně připraveni. Jakmile finanční podpora přijde, začneme vyndávat projekty z šuplíku na stůl a realizovat jeden za druhým.

Jak se daří Jihočeskému kraji prosazovat své zájmy na evropské úrovni?

Začal bych určitou výhodou. Reprezentuji stranu KDU-ČSL, která je součástí Evropské strany lidové, tedy nejsilnější frakce Evropského parlamentu. Přeshraniční sousedé jsou také lidovci, takže můžeme vlastně komunikovat i takto napřímo.

Co se týká obecně prosazování zájmů, tak nejlepší je, když se zvládneme dát dohromady s ostatními. Nedávno jsem se zúčastnil schůzky právě Dolního Rakouska, Vysočiny, jižní Moravy a jižních Čech. Když se v rámci přeshraniční spolupráce dohodneme na tom, co bychom chtěli prosadit, notabene s kolegy, kteří už jsou v Unii déle, ideální cestou je právě skrze přeshraniční uskupení.

Co mě mrzí je, že se často setkávám s názorem, že my jako malá země v EU nic nedokážeme, že nám Brusel všechno diktuje a my z toho nic nemáme a musíme jen poslouchat. Myslím si ale, že bychom měli úplně změnit mentalitu a podívat se třeba na Rakousko, které je početně menší než Česká republika a v rámci EU razí naprosto suverénní politiku. Touto cestou bychom měli jít i my. Máme v Bruselu jednadvacet europoslanců, kteří jsou slyšet a vidět, do rozhodovacích procesů aktivně vstupují stejně jako pan premiér nebo ministři. Ti by se svými kolegy neměli jen čekat v předsálí nebo sedět u stolu potichu. Měli by přinášet nápady. Nikdo nám to v Bruselu nezakazuje, právě naopak, očekává se to od nás. Legislativní proces mnohdy kritizujeme příliš pozdě, což mi nepřijde úplně šťastné. Sám se ze své pozice vicehejtmana snažím, abychom jako region byli v Evropě slyšet.

Podcast: Chci, aby byl v Evropě náš region slyšet, říká vicehejtman Talíř

Mrzí mě, že se často setkávám s názorem, že my jako malá země v EU nic nedokážeme. Myslím si ale, že bychom měli úplně změnit mentalitu, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz vicehejtman Jihočeského kraje František Talíř. 

Rozhovor vyšel v rámci projektu Proměny českých regionů, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropské komise.