Ekolog Kočí: Liberecký kraj potřebuje kvalitní půdu, ne nové montovny

© archiv Aleše Kočího

Tento článek je součástí Special reportu: Evropské fondy v Libereckém kraji

Každý se může rozhodnout, jestli opravdu musí jet autem, když ho do obchodu odveze i kolo nebo MHD, říká k vlivům člověka na životní prostředí Aleš Kočí, ekolog a vedoucí střediska ekologické výchovy Divizna Liberec.

Jak se z pozice ekologa díváte na v poslední době hodně diskutovanou kauzu plánovaného prodloužení těžby v polském dole Turów, který leží v blízkosti Libereckého kraje? Kritika míří na to, že lidem v příhraničí kvůli tomu ubyde spodní voda.

Mně se tento krok také nelíbí. Hlavní důvod je, že Česká republika je v podstatě „střecha“, na kterou naprší nějaké množství vody, a pokud se nám ji na našem území podaří udržet, tak ji zde máme. Jinou vodu nemáme, žádná k nám nepřiteče, nejsme Německo ani Itálie. Musíme si této vody co nejvíce vážit, zadržet ji, nechat vsáknout a „nasytit“ podzemní vody, ze kterých pak můžeme dlouhodobě brát. Už dnes máme deficit.

Na této vodě jsou závislí všichni lidé, kteří žijí na Frýdlantsku. Každé opatření, které snižuje množství dostupné vody, je špatné. Následné řešení bude hodně drahé, protože lidé bez vody zůstat zkrátka nemůžou, takže se tam bude muset nějakým způsobem dopravit – odkud a v jaké kvalitě? Myslím si, že dobrý soused by měl tyto kroky dělat po dohodě.

Kdybychom se bavili o snižování emisí, snižování zátěže fosilních paliv na životní prostředí, tak i z tohoto důvodu pro mě není prodloužení těžby legitimní.

Zmiňujete nedostatek vody. S jakými dalšími environmentálními problémy se Liberecký kraj potýká? Jak se je daří řešit?

V Libereckém kraji je jeden z největších problémů fragmentace krajiny. To znamená, že my neustále plánujeme nové a nové lineární stavby do krajiny, tím pádem ji rozkouskováváme. Nenecháváme prostor volně žijícím živočichům, narušujeme územní systém ekologické stability a podobně.

To souvisí s dalším vážným problémem, a to je ochrana zemědělského půdního fondu. My si většinu zdravé zemědělské půdy, která může sloužit k naší obživě, a zároveň se na ní může zasakovat voda, zastavíme například průmyslovými halami.

Obecně platí, že ochrana přírody, a ještě více ochrana půdního fondu, bývá „převálcována“ technokratickými způsoby přemýšlení. Pořád se vůči této ochraně staví rádoby veřejný zájem. Co je ale více ve veřejném zájmu? Já myslím, že mít vodu, potraviny a kvalitní zemědělskou půdu je mnohem důležitější než mít novou montovnu automobilových součástek. Navíc, zisky těchto firem ani nezůstávají v tomto regionu, ani zaměstnanost se nezlepšuje. Pracovníci v těchto areálech jsou zpravidla cizinci, nic proti nim, ale místním lidem tyto firmy nepřináší opravdu téměř nic.

Kvalitu vody máme relativně dobrou, ta se zlepšila, ovzduší je také lepší. Spousta chráněných živočichů se vrací zpátky na naše území – to je ale také kvůli tomu, že jak se člověk rozpíná, tak jim ani nic jiného nezbývá.

Nedostatek vody se týká všech. Na severu Čech ukazují, jak může pomoci EU

Nedostatek kvalitní pitné vody se v posledních letech stává problémem prakticky ve všech regionech České republiky. Nejinak je tomu v Libereckém kraji, konkrétně pak v oblasti Frýdlantského výběžku.

Koncepční myšlení chybí

Narážíte na to, že budovy často dostávají přednost před zemědělskou půdou. Jak obecně hodnotíte přístup vedení kraje a města Liberec k ekologickým tématům?

Obě tyto zmiňované instituce už například mají svou komisi pro klima, což je velmi dobře. Otázka je, nakolik je komise formální, a nakolik akční. Všechna rozhodnutí, která vedou k obraně před klimatickými změnami, nebo k přizpůsobování se na ně, se musí promítnout do strategických dokumentů a do konkrétních kroků samospráv.

Myslím si, že v tomto jsou velké rezervy, a politici by měli více podporovat rozhodnutí úředníků, která pomáhají adaptačním nebo mitigačním změnám a opatřením proti změnám klimatu. Když se něco navrhne, tak je potřeba to i dělat. Na jednu stranu se například plánuje řešit zasakování vody ve městě, ale zároveň se povolují rekonstrukce silnic bez zeleně nebo cyklopruhů, kde by se voda mohla zasakovat. Pojďme to dávat už do podmínek investorům.

Takže podle Vás chybí ve vedení kraje a města Liberec koncepční přístup k těmto tématům?

Ano, a stejně tak vůle prosazovat změny na všech úrovních. Nemyslím si, že je to vina úředníků, nebo pouze politiků, ale všichni k tomu mohou něco říct, a měli by to při každé své činnosti zohledňovat. Bez pardonů, nenechat si od investorů diktovat podmínky. Město a kraj jsou ti, kdo jim umožňují množit si zde kapitál. To se musí dít za určitých podmínek, nesmí se kvůli tomu zhoršovat kvalita života pro nás nebo naše potomky.

V čem byste vedení kraje a města naopak pochválil?

Líbí se mi grantová podpora na zadržování vody v krajině. Krajský úřad s tím před dvěma nebo třemi lety začal, o dotace může žádat neziskový sektor, zemědělci a podobně. Otázka je samozřejmě objem peněz. Dělají se konference, kde se vysvětlují různá opatření, i to je velmi dobře. Máme už v kraji určité znalosti, tak teď je jen začít využívat.

Co se týká města, tak například vidím, že současné vedení se snaží domluvit se všemi. Příkladem může být rozšiřování skiareálu na Ještědu, ke kterému vedení města přistupovalo velmi seriózně, a mluvilo s nevládními neziskovými organizacemi. Samozřejmě se nedá jít proti smlouvám, které vznikly, ale byla tam vidět určitá snaha. Doufám, že se to bude ještě zlepšovat.

Podcast: V Libereckém kraji je veřejný zájem kvalitní půda, ne nová montovna, říká ekolog Kočí

Každý se může rozhodnout, jestli musí jet autem, když ho do obchodu odveze i kolo nebo MHD, říká Aleš Kočí, vedoucí střediska ekologické výchovy Divizna Liberec. Co jsou podle něj hlavní ekologické výzvy pro Liberecký kraj?

Krize příležitostí k samostudiu

Vy sám se zabýváte environmentální výchovou více než třicet let, v současné době vedete Městské středisko ekologické výchovy Divizna. Jaké jsou jeho hlavní cíle?

Určitě je dobré říct, že jsme středisko, které pracuje při zoologické zahradě, což je dost originální koncept, který se velmi osvědčil, i když jsme ze začátku měli pochybnosti.

Naším cílem je zvýšit environmentální povědomí lidí, snažit se je přesvědčit, že je rozumnější žít dobrovolně skromněji, nezatěžovat své okolí, životní prostředí a planetu víc, než je opravdu nutné. Dřív se říkalo „udržitelný rozvoj“, já bych se nyní hlásil skoro až k termínu „nerozvoj“. Nemyslím tím „zpátky na stromy“, ale velmi se rozmýšlet nad tím, jestli je něco opravdu nutné a nezbytné, nebo není. Pokud ano, tak jestli neexistují technologie, které k tomu cíli vedou šetrnějším způsobem.

Naší cílovou skupinou jsou děti od mateřských škol až po vysokoškoláky z pedagogických fakult. Rozpětí se snažíme mít veliké, hodně pracujeme s pedagogy, protože to považujeme za důležité. Výukové programy a akce samozřejmě vždy musí odpovídat cílové skupině.

Koronavirová krize Vaši práci určitě hodně ovlivnila, v jakém režimu v současnosti fungujete?

Musím říct, že je to už hrozně únavné. Všichni naši lektoři se velmi těší, až se k nám děti vrátí. S rukama v kapsách ale nesedíme, čas jsme využili k tomu, že vymýšlíme nové výukové aktivity, například takové, které pedagog bude moct využít, i když k nám předtím nepřijde. Pronikáme i do on-line prostoru.

Pracujeme na koncepčních věcech, na které jsme předtím neměli moc času. Trochu jsme se tedy přesunuli do strategické fáze. Krize nám také dává hodně prostoru pro samostudium, doučení a ujasnění určitých věcí a postupů, například skrze webináře. To považuji za důležité.

Evropské fondy přináší stabilitu

Zmínil jste, že působíte pod Zoo Liberec, fungování podobných středisek se ale často neobejde bez dotační podpory. Jaké jsou Vaše zkušenosti s evropskými fondy?

Samozřejmě je to určitá práce navíc, ale zaplaťpánbůh za ty peníze. Finance z EU jsme v minulosti využívali, a byli bychom rádi, kdyby to tak bylo i do budoucna. Zhruba padesát procent našeho rozpočtu jde z příspěvkové organizace zoologické zahrady, druhou polovinu si sháníme. Snažíme se mít naše zdroje co nejvíce diverzifikované, abychom nebyli závislí pouze na jednom. Využíváme různých dotačních titulů, a právě peníze z operačních programů jsou pro nás hodně zásadní. To především kvůli tomu, že jsou dlouhodobé. Pokud chcete získat dotaci například na krajském úřadě, tak ji dostanete na jeden rok, málokdy na delší dobu. Naproti tomu peníze z Evropské unie se dají čerpat například ve tříletých projektech, což je dobře – lépe se vám plánuje veškerá činnost. Také už nežádáte o deset nebo třicet tisíc, ale žádáte řádově v milionech. Jsou to peníze, které vám mohou pomoci ten neziskový sektor postavit na pevnější základy – například víte, že můžete slíbit lektorovi mzdu na tři roky, nebo připravovat dlouhodobější inovativní program. Získáte prostor, čas a stabilitu.

Pokud jde o administrativu, tak ta samozřejmě existuje. Otázka je, jestli zvolená implementační nařízení, která se při přerozdělování využívají, opravdu EU nebo jiný donátor skutečně vyžaduje. Mnohdy mi přijde, že se snažíme být přísnější, abychom u Evropské komise obstáli. Samozřejmě tady jsou problémy s dotacemi, které se čerpaly neoprávněně, což vrhá špatné světlo na nás na všechny. Pokud je ale organizace poctivá, tak nějakou administrativu skousne, protože jí to stojí zato.

Rád bych upozornil na jeden problém. Mnohdy se podmínky čerpání dotace, tím myslím z české strany, mění v průběhu tříletého grantu, a to může být komplikace. Myslím si, že je důležité, aby se hned ze začátku při nastavování podmínek čerpání dotací tato pravidla konzultovala a spoluvytvářela s příjemci. Předejde se tak zbytečným problémům na obou stranách.

Liberecký kraj se připravuje na nové nastavení fondů EU. Podporovat chce vědu, výzkum i dopravu

Kohezní politiku čekají změny a zástupci Libereckého kraje volají po zjednodušení administrativy a nižším počtu kontrol. Podpora by podle nich měla směřovat především na vývoj, výzkum či infrastrukturu. Ne všechny problémy kraje lze však zalepit evropskými fondy.

Otázka na závěr: Co může dělat každý z nás lépe, aby zatěžoval životní prostředí co nejméně?

Každý den stojíme před rozhodnutími o maličkostech, které můžeme ovlivnit. Je opravdu nutné si kupovat nové tričko, když mám další čtyři ve skříni? Je opravdu potřeba skočit do auta a dojet si do krámu, když tam dojdu s batohem pěšky? Nemůžu jet do práce místo auta na kole nebo využít MHD? V České republice je MHD poměrně slušně zavedená, i vlaková síť je ohromná. Nad spoustou věcí se dá takto rozmýšlet.

Hodně jde o spotřebitelské chování – můžete se rozhodnout, v jakých obalech si věci koupíte, jestli si koupíte český výrobek. Když podpoříte místního farmáře, tak uděláte mnohem lépe, než když si koupíte v Kauflandu jablka, která vypadají všechna stejně.

Nechci nikomu nic vnucovat, ale tato rozhodnutí mají dopad na nás na všechny. Já samozřejmě také dělám spousty chyb, nemyslete si, že mám svatozář. Je spousta sladkostí, které mám rád, a obsahují palmový olej. Často stojím před regálem a říkám si: Mám si koupit tu margotku, nebo ne? Někdy neodolám, ale to je asi přirozené. Důležité je o tom vědět a snažit se to nějakým způsobem reflektovat v každodenním životě.

Například se můžete celý rok snažit snižovat svou ekologickou stopu, a to nejen tříděním odpadu, ale pak třikrát do roka odletíte někam na čtyři dny letadlem. To je opravdu potřeba zvažovat, jestli neuděláte lépe, když nikam nepoletíte, pojedete místo toho vlakem, nebo budete na dovolené v Čechách.

Rozhovor vyšel v rámci projektu Proměny českých regionů, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropské komise.