Evropská unie se rozhodla snížit dotace zemědělcům. To se jim, včetně těch českých, pochopitelně nelíbí. Bez dotací z EU si zemědělské podnikání téměř nikdo nedokáže představit, říká agrární analytik Petr Havel v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Vstup do Evropské unie a společná zemědělská politika (CAP) zásadním způsobem ovlivnily agrosektor v ČR. Jaká byla největší pozitiva vstupu do EU na jedné a negativa na druhé straně?
Největším pozitivem bylo jednoznačně razantní zvýšení zemědělských dotací, oproti období před vstupem na trojnásobek a v současné době již na čtyřnásobek původní skutečnosti (ze zhruba 13 miliard korun na současných více než 50 miliard ročně).
Negativem bylo a je tvrdší konkurenční prostředí a zvýšení byrokracie, byť je to částečně i naše vina, protože obecná doporučení EU obvykle aplikujeme na principu „papežštější než papež“.
CAP se setkává s tvrdou kritikou, byť především od tradičních euroskeptiků z politických uskupení, která mají výhrady již vůči samotné existenci EU. Jaký je většinový názor české odborné veřejnosti a zemědělců samotných?
V zásadě platí, že se na CAP zemědělská veřejnost spíše vymlouvá, ale téměř nikdo si nedokáže představit zemědělské podnikání bez dotací z EU. Takže zemědělci by zřejmě pro vystoupení z EU nehlasovali…
České zemědělství po vstupu do EU postupně zastavilo propad výroby a po roce 2010, živočišná výroba o něco později, začalo znovu růst. Byl to jen dopad CAP a faktu, že v sektoru bylo najednou více peněz?
V řadě případů naopak k propadu došlo, právě kvůli zvýšené konkurenci z řad evropských zemědělců a evropských potravinářů. Ani v současné době naše zemědělství příliš neroste, pokud bychom odpočítali inflaci.
Samozřejmě ale více peněz našim zemědělcům pomohlo, problém ovšem spočívá v tom, že nastavení dotací vyhovuje spíše velkým agropotravinářským komplexům, což má negativní vliv na stav naší krajiny, úrodnost půdy a zdroje vody.
Evropská komise nedávno oznámila, že pro příští sedmileté období dotace zemědělcům sníží. Jak se to dotkne těch českých? Vzhledem k tomu, že obhospodařují mnohem větší výměry půdy než v jiných zemích a jsou na unijních i národních dotacích silně závislí, nehrozí jim teď znovu propad?
Podle aktuálních zpráv by se snížení rozpočtu dotklo našich zemědělců skutečně nejvíce z celé EU, především ale právě kvůli tomu, že máme příliš „velké, širé rodné lány“.
Propad nicméně nemusí přijít, pokud budou naši zemědělci vytvářet k zemědělské surovině vyšší přidanou hodnotu (a sníží tak závislost na dotacích) a pokud poroste v našem zemědělství podíl menších a středních podniků, které by neměly být předmětem krácení dotací.
Třetí cestou je ve větší míře využít takových podpor z EU (ochrana přírody, adaptace na změny počasí, zaměstnanost), které by vykompenzovaly krácení dotací (tzv. „zastropování“) pro největší průmyslové zemědělské podniky.
Bez dotací se čeští zemědělci neobejdou, protože by nedokázali konkurovat zemědělcům v jiných zemích, kteří dostávají od státu i EU ještě více nežli oni. Není to tedy tak, že dotační politika zemědělský trh značně deformuje?
Dotační politika samozřejmě zemědělský trh deformuje, zároveň ale také částečně vyrovnává podmínky zemědělců v zemích v různých stadiích vývoje. Teze o tom, že by bylo spravedlivé dávat zemědělcům v celé EU stejné dotace, je zcela mylná. Ti naši by v takovém případě čelili mnohem zásadnější konkurenci třeba ze strany Rumunska nebo Bulharska, ale i jiných zemí.
České zemědělství patří v EU do lepší poloviny
Zemědělský svaz ČR upozorňuje, že český agrosektor má stále nízkou přidanou hodnotu, jinými slovy ziskovost. Čím by bylo možné ji zvýšit? Dalšími dotacemi?
V tom má Zemědělský svaz pravdu, řešení ale není v navyšování dotací, spíše v jejich přesměrování tak, aby byli zemědělci k vyšší přidané hodnotě dostatečně motivováni. I dnes existují programy podporující přidanou hodnotu, ale praxe ukazuje, že jsou nedostatečné.
CAP umožnila investice do moderních technologií a zemědělské techniky, většina nákupů byla ale uskutečněna v zahraničí, protože vazby mezi zemědělci v ČR, výzkumnými ústavy a výrobci zemědělské techniky jsou slabé. Co je toho příčinou?
ČR dlouhodobě podceňuje, nejen v oblasti zemědělství, investice do vědy a výzkumu. To by se mělo změnit, včetně – a to je zásadní – rychlejšího uvádění nových poznatků do podnikatelské praxe.
Na jaké úrovni je dnes ve srovnání s Evropou přesné zemědělství, které využívá nejmodernější technologie jako například GPS při ovládání strojů, v ČR? Jaké jsou jeho možnosti?
Z pohledu celé EU patří české zemědělství do té lepší poloviny, rozhodně je nejlepší ze všech postkomunistických zemí, s občasnou výjimkou Polska a Slovinska.
V lepší pozici je ČR v oblasti rostlinné výroby a produkci hovězího masa, v horší v živočišné produkci a produkci ovoce a zeleniny, kde jsou limitem mimo jiné naše klimatické podmínky a téměř absence celoroční intenzivní produkce ovoce a zeleniny ve sklenících.
Co se týče digitalizace, po níž se tolik volá, ta se se soustředila hlavně na katastr nemovitostí. Neujíždí českému zemědělství vzhledem k postoji ministerstva, pro které inovace a digitalizace nejsou zásadní prioritou, tak trochu vlak?
Samozřejmě že ujíždí, na druhou stranu se hodně zlepšila oblast elektronického podávání různých žádostí o dotace a obecně formy komunikace. Vznikají také různé sofistikované aplikace využitelné i v zemědělství, ale rezervy v této oblasti jsou značné.
Zemědělství stojí na moderních technologiích
Zaměstnanost v agrosektoru v ČR je dlouhodobě hluboko pod evropským průměrem a činí oproti roku 1989 přibližně čtvrtinu tehdejší úrovně. Mladí lidé se do zemědělství příliš nehrnou. Jak tento trend zvrátit? Co proti tomu může udělat vláda a úřady na úrovni krajů?
Zaměstnanost v našem zemědělství je na úrovni vyspělých zemí, průměr EU zvyšují země s malými podniky, jako je Polsko nebo jih Evropy. Klesat by už ale dále neměla, nicméně současná situace není žádnou tragédií.
Zato generační výměna je naprosto nutná, k tomu je však třeba především změnit image zemědělství jako oboru s celodenní dřinou za málo peněz.
Moderní zemědělství stojí na moderních technologiích, uplatnění v něm tak nacházejí stále častěji IT technologie, nezanedbatelným bonusem je také možnost žít mimo hektický život města.
Kromě toho je zřejmé, že díky zvyšující se populaci ve světě význam zemědělství v budoucnosti poroste a na rozdíl od jiných oborů v zemědělství nehrozí, že by nebylo dost práce s uživením lidí. Jedinou odpovědí a činností na všech úrovních je tak – osvěta.
Článek původně vyšel na Aktuálně.cz v rámci projektu Proměny českého zemědělství, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropské komise.