Turecká novinářka: Svoboda médií v zemi říká o demokracii hodně (VIDEO)

Pokud média přestávají přistupovat k vládě kriticky, část společnosti kvůli tomu zcela ztrácí zájem o to, co se v zemi děje, říká jedna z nejznámějších novinářek v Turecku, která se nikdy nepřestala ptát.

Chcete-li měřit úroveň demokracie, jedna z věcí, které je třeba sledovat, jsou média, říká zkušená novinářka, která v Turecku na vlastní kůži zakusila ostrost režimu.

Banu Güvenová je jednou z nejznámějších zpravodajek a redaktorek na turecké mediální scéně. Po tom, co ji v roce 2011 propustili z největší zpravodajské televize v Turecku poté, co vyzpovídala kurdského režiséra a kurdskou političku, začala pracovat pro jiná, zejména k vládě kritická média. Známou internetovou televizi, IMC TV, zrušily úřady na základě nařízení během výjimečného stavu. Ten v zemi platil bezmála dva roky od pokusu o převrat v červenci 2016. Více než 140 tisíc osob přišlo během této doby o práci, téměř 200 médií bylo donuceno ukončit svůj provoz a publikační činnost.

Podle novinářky jsou dnes téměř všechna mainstreamová média v Turecku nekritická vůči vládě. Problémem však je také nedostatečná pluralita, protože se snížil počet tiskových agentur a distributorů periodického tisku.

„Pokud se média stávají takto homogenní a nekritická vůči vládě, pak část společnosti zcela ztrácí zájem o to, co se v zemi děje,“ říká Banu Güvenová, která v současnosti působí na volné noze a zároveň jako korespondentka pro Deutsche Welle.

Turecko je v indexu svobody médií organizace Reportéři bez hranic na 157. místě ze 180 sledovaných zemí světa.

Ředitel HBS v Istanbulu: Autoritářské tendence rostou

Oblastem demokracie a dodržování lidských práv se v zemi věnuje také Heinrich-Böll-Stiftung z Německa. Podle ředitele její pobočky v Istanbulu je situace v zemi náročná v tom smyslu, že aktivisté vidí „rostoucí autoritářské tendence vlády již několik let a především od neúspěšného převratu v roce 2016, a to ve formě brutálního zásahu proti opozičním hlasům z různých koutů politického spektra“.

Kristian Brakel, který v Turecku působí od roku 2015, říká, že Evropská unie se v souvislosti s Tureckem dostala do mrtvého bodu. Pokud by se přístupový proces země zastavil, prezident by podle něj našel záminku vinit ze selhání Evropu. V Unii však přetrvává obava, že by se Turecko buď přiblížilo více k Rusku, nebo že by se z Turecka stal nespolehlivý hráč, což by v konečném důsledku zatížilo nejvíc samotnou Unii.

Migrační krize však již podle Brakela není nejdůležitějším poutem, které propojuje Ankaru a Brusel.

„Jelikož Turecko, alespoň oficiálně, již nepřijímá nové lidi a uzavřelo pro Syřany svou hranici, jedná se tedy pouze o velmi malý trik v porovnání s tím, co se dělo v roce 2015.“

Analytik: Evropa kvůli své bezpečnosti Turecko potřebuje

Maďarský analytik a odborník na Turecko Zoltán Egeresi rovněž tvrdí, že Turecko je jedním z nejdůležitějších „depozitních prostorů pro bezpečnost Evropské unie“.

„Z Turecka se stala jakási nárazníková zóna chránící před Blízkým východem, Sýrií a všemožnými konflikty. Momentálně je také útočištěm pro více než 3 miliony syrských uprchlíků, což je pro Evropskou unii velmi důležité,“ připomíná výzkumník Centra pro strategická a obranná studia Národní univerzity veřejných věd v Budapešti.

Tento text byl publikován v rámci projektu EU-Turkey Relations: New Times, New Leadership Type, New Challenges, který je realizován ve spolupráci s pražskou kanceláří Heinrich-Böll-Stiftung.