Východní partnerství v kontextu Evropské politiky sousedství a agendy Visegrádské skupiny

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

Příprava nových priorit politiky EU vůči východním sousedům by pro země V4 měla představovat důležité poslání. K tomu je ale třeba, aby země Visegrádské čtyřky překonaly vnitřní rozpory a zaujaly „jasnou a vůdčí roli ve vztahu k východoevropským zemím“. Zdůrazňuje to publikace „The Eastern Partnership in the Context of the European Neighbourhood Policy and the Agenda of the Visegrad Group“.

Visegrádská skupina (V4) je jediná existující platforma pro spolupráci mezi novými členy EU z oblasti střední a východní Evropy. Visegrádská skupina tak představuje možnost propojení společných zájmů Polska, České republiky, Maďarska a Slovenska na úrovni Evropské unie.

Nová iniciativa Východní partnerství, která byla vytvořena za účelem prohloubení spolupráce s východními sousedy Evropské unie, má strategický rozměr pro bezpečnost východní Evropy a zároveň bezpečnost celé Evropské unie. Až dosud byla východní politika Evropské unie souborem kroků jednotlivých členských zemí a zároveň také Evropské komise a Vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.

Vzhledem ke své poloze je Polsko jedním z nejaktivnějších hráčů na poli spolupráce s východoevropskými státy. V roce 2008 předložilo Polsko ve spolupráci se Švédskem iniciativu, jejímž cílem bylo dát politický rozměr problémům, se kterými se potýkají země sousedící s Evropskou unií. Výsledkem této iniciativy byl dokument známý jako polsko-švédský non-paper.

Evropská unie schválila projekt Východní partnerství v březnu 2009 a již dva měsíce poté se v Praze uskutečnil první summit Východního partnerství. Při této příležitosti bylo Východní partnerství oficiálně spuštěno, zároveň byla představena společná deklarace potvrzující začlenění polsko-švédské iniciativy Východního partnerství do společných politik EU. Tento summit odstartoval novou fázi vztahů mezi EU a východoevropskými zeměmi zahrnujícími Arménii, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzii, Moldavsko a Ukrajinu.

Projekt Východního partnerství rozdělil členské země V4 podle zájmu o možné budoucí rozšíření Unie. Praha a Budapešť se angažují především v jižním regionu (Chorvatsko, Srbsko, Černá Hora), zatímco Varšava se soustředí hlavně na východní sousedy (Ukrajinu, Bělorusko).

Identita zemí tvořících Visegrádskou skupinu momentálně prochází testovací fází. V současnosti nastává vhodná doba pro reformování cílů a snah, které se ukázaly jako neefektivní. Zároveň je to vhodný okamžik dodat spolupráci novou dynamiku. Je především důležité stanovit společné priority politik EU zaměřené směrem na východ. Toto by se mělo stát důležitým posláním Visegrádské skupiny. Předpokládá to ovšem sjednocení zájmů zemí Visegrádské skupiny a překonání vnitřních problémů pramenících z nerovných možností zúčastněných zemí (což zahrnuje i nestejnou angažovanost některých partnerů), stejně jako z vnitřních tenzí a relativní slabosti Visegrádské skupiny v rámci EU.

Členské státy Visegrádské skupiny mohou prostřednictvím své angažovanosti ve V4 posílit své postavení v rámci EU, ovšem pouze za předpokladu, že Visegrádská skupina překoná své vnitřní rozpory a překážky a zaujme jasnou a vůdčí roli ve vztahu k východoevropským zemím. Tímto způsobem se mohou státy V4 transformovat z malých hráčů na významnější aktéry v rámci Unie a mohou v daných oblastech určovat trendy pro celou EU.

Následující období může přinést vetší prosazení nových členských států EU. Série předsednictví středo- a východoevropských zemí byla odstartována Českou republikou, která v letech 2007-2008 předsedala Visegrádské skupině a následně v první polovině roku 2009 také předsedala Evropské unii.

Již v roce 2006 byla východní politika vybrána českými vládními představiteli za jednu z priorit nadcházejícího českého předsednictví v EU. K tomu, aby Češi dosáhli co nejširší podpory v oblasti východní politiky, konzultovali téma s dalšími zeměmi, jež rozvíjí podobné plány (především Švédsko, Německo a pobaltské státy). Výstupem byl neformální pracovní dokument s názvem ‚ENP and Eastern Neighbourhood – Time to Act‘. Tento projekt byl úspěšný a dostalo se mu podpory od všech členských států Visegrádské skupiny. Zásadním cílem české zahraniční politiky vůči východní Evropě, a to i v průběhu českého předsednictví je podpora demokracie, zlepšení vládnutí a usilování o mezinárodní stabilitu. Realizace těchto cílů by měla probíhat pod záštitou Východního partnerství.

Program maďarského předsednictví EU předpokládá překlenovací roli mezi českým a budoucím polským předsednictvím v roce 2011, což by mělo umožnit efektivní spolupráci v různých sférách zahraniční politiky zaměřené na Východní partnerství.

Maďarská zahraniční politika je zaměřena především na energetickou bezpečnost regionu a tuto agendu chce Maďarsko zahrnout i do svého předsednictví v EU, které se uskuteční v první polovině roku 2011. Práce na podpoře energetické bezpečnosti v rámci Východního partnerství bude zároveň tématem summitu V4. Vzhledem ke své geografické poloze se Budapešť zajímá především o Východní partnerství, o poznání méně se pak zabývá středomořskou oblastí (pozice Maďarska k tomuto regionu se shoduje s pozicí EU).

Maďarská sousedská politika se soustřeďuje především na západní Balkán, další z priorit je ovšem také dlouhodobá stabilita Ukrajiny a Ruska. Pozornost je také věnována problematice maďarské menšiny na Ukrajině a restriktivní politice Ukrajiny v oblasti národnostních menšin.

Další důležitou oblastí maďarské diplomacie, jež se vztahuje k politice EU vůči východní Evropě, je otázka závislosti na dodávkách plynu z Ruska – tedy energetická bezpečnost Evropy. Maďarsko je vysoce závislé na ruském plynu, přičemž jedinou možnou tranzitní zemí je v současné době Ukrajina. Zároveň Maďarsko samo není tranzitní zemí a tak se nemůže samo účastnit obchodních dohod, což dále oslabuje jeho pozici. Podpora stavby plynovodu Nabucco a společná evropská energetická politika patří tak mezi maďarské priority.

Evropská politika sousedství, která zahrnuje Východní partnerství, je důležitá z perspektivy institucionálního nastavení, které je součástí politického systému Unie, a to jak z personálního, tak ze strukturálního hlediska. Je nezbytné zdůraznit roli Poláka Jerzyho Buzka jako předsedy Evropského parlamentu a Čecha Štefana Füleho jako evropského komisaře pro rozšíření a politiku sousedství.

Strukturální dimenze se vztahuje k roku 2011 a zatím bezprecedentnímu stavu, kdy dvě země Visegrádské skupiny během jednoho roku povedou Radu Evropské unie, a mohou tak zásadně ovlivnit její činnost. Ze stejného důvodu bude rok 2011 přelomový pro východní sousedy Unie. Východoevropští politici tak budou moci bilaterálně jednat se zástupci sousedních států současně jako se zástupci EU.

Už vzhledem k tomu, že taková konstelace nastává jen zřídka, je tento stav velkou příležitostí pro Visegrádskou skupinu. Budoucí předsednictví je ale nutné dobře strategicky naplánovat tak, aby byla zachována kontinuita s předsednictvím českým a švédským. Cílem zemí Visegrádské skupiny by mělo být zlepšení Východního partnerství, což umožní prohloubení integrace zúčastněných zemí.


Tento text je shrnutím hlavních závěrů, které obsahuje publikace The Eastern Partnership in the Context of the European Neighbourhood Policy and the Agenda of the Visegrad Group. Celá publikace je přístupná v elektronické verzi na stránkách www.europeum.org. Autory článků jsou experti z Polska (Kosciuszko Institute), České republiky (Europeum) a Maďarska (Center for European Enlargement Studies): András Rácz, David Král, Agnieszka Legucka, Krzysztof Szczerski a Przemysław Żurawski vel Grajewskim. Autoři pravidelně publikují na téma rozšíření EU, Evropská sousedská politika a české a polské předsednictví EU. Publikace je spolufinancována Mezinárodním visegrádským fondem (http://www.visegradfund.org/).