Pavel Havlíček: Nová strategie Východního partnerství je malé vítězství i pro Česko

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

© AMO

Do plánů Komise pro Východní partnerství se významně promítnou zelená a digitální agenda. Hlavní zaměření zůstává ekonomické, Unie nebude tlačit na politickou asociaci. Ve strategii se objevuje i Českem prosazovaná myšlenka, píše v komentáři Pavel Havlíček.

Pavel Havlíček je analytikem Výzkumného centra AMO se zaměřením na východní Evropu, zejména Ukrajinu, Rusko a Východní partnerství.

Novou strategii Evropské komise k Východnímu partnerství pod názvem „Posílení odolnosti – Východní partnerství, které je prospěšné všem“ jsme dlouho očekávali. Proces konzultací probíhal již od léta, a i naše organizace do něj v koordinaci s Fórem občanské společnosti Východního partnerství přispěla. Výsledek pro další vyjednávání se členskými státy a Evropským parlamentem před nadcházejícím summitem v červnu tak pro nás není úplně překvapivý.

Východní partnerství se po roce 2020 zaměří na obchod, klima či digitální transformaci

Spolupráce EU s šesticí zemí Východního partnerství dostane po roce 2020 novou tvář. Mezi priority budou patřit inovace, modernizace hospodářství s ohledem na klima, podpora malých a středních podniků či lidská práva. Komise nezapomíná ani na důsledky boje s pandemií.

Z komunikace je vidět, že Evropská komise do určité míry mění svou zahraničněpolitickou strategii vůči tomuto regionu, a posouvá ho blíže ke svým prioritám. Jeden z nově posílených cílů se nazývá „A Partnership that GREENS“, do politiky se tedy významným způsobem promítne zelená agenda EU. Mluví se o tom, že až 25 % veškerých prostředků pro Východní partnerství by mohlo jít právě na zelenou agendu. Zároveň dochází k propojení budoucí zelené politiky s cíli OSN pro udržitelnost, což může dát projektu další konkrétní cíl, a propojit evropskou politiku s globálním přístupem.

Další důležitou součást představuje cíl „A Partnership that CONNECTS“, tedy agenda digitalizace, která jde ruku v ruce se zelenou politikou. Obě priority se objevily už v programu 20 cílů pro rok 2020, nyní ale významným způsobem posilují. Můžeme zde vidět kvalitativní posun v tom, čeho chce Evropská unie dosáhnout v oblasti digitální transformace východního sousedství v následující dekádě.

Hlavní zaměření ale zůstává ekonomické. EU ani po roce 2020 nebude tlačit na další politickou asociaci, neslibuje zemím členství, to odsouvá spíše na druhou kolej. Evropská komise pokračuje ve svém pragmatickém přístupu, kdy dává prioritu ekonomické integraci, což se děje již od začátku projektu. V oblasti ekonomické integrace se zaměřuje na investice, vytváření pracovních míst, finančnictví, obchodní příležitost, ale i obecně na prosperitu zemí. I dva předchozí cíle jsou zastřešeny v balíku ekonomické integrace a posílení investic EU vůči tomuto regionu.

V minulých měsících se vedla velká debata o tzv. principu diferenciace, tedy rozdílném přístupu k jednotlivým zemím. Je vidět, že Komise je v tomto ohledu poměrně zdrženlivá, když nepodpořila strategii Tria 2030 z posledních měsíců zaměřenou na emancipaci tří asociovaných zemí – Ukrajiny, Moldávie a Gruzie. Podle Evropské komise jsou tyto země dostatečně diferenciované už tím, že mají narozdíl od zbytku asociační dohody, prohloubené zóny volného obchodu a bezvízový režim. Těch bude nutné v následujících letech plně využít. Pro některé ve východním sousedství může jít o zklamání, že v tomto ohledu nedošlo k posunu.

Na závěr bych zmínil ještě tzv. princip odolnosti, který je opravdu významný pro tuto novou strategii. Byla to česká diplomacie, která s ním přišla v rámci konzultací a úspěšně ho prosazovala. Pro nás jako pro Českou republiku tak jde o takové malé vítězství, protože Komise si tento princip opravdu vzala za svůj. Na toto téma Česko vytvořilo i tzv. non-paper v rámci kterého prosazovalo princip odolnosti v širším smyslu než jen v otázkách bezpečnosti a hybridních hrozeb, ale i v tématech demokratického a ekonomického rozvoje či ekologie. Myšlenku následně podpořilo více než deset členských států, zejména z našeho regionu střední a východní Evropy, ale i mimo ni.

Budoucnost Východního partnerství: výzvy a příležitosti

Konflikt s Ruskem, problémy s korupcí a nedostatečným prosazováním lidských práv, ale také postupné provádění reforem a rozvoj demokratických institucí. To a mnohé jiné se podepsalo na vztazích Evropské unie s šesti zeměmi Východního partnerství.