NATO by kandidaturu Gruzie mělo brát vážněji

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

© Georgia Ministry of Foreign Affairs, 2018

Už tomu je deset let, co NATO slíbilo Gruzii na summitu v Bukurešti členství. Gruzínské přistoupení k Alianci bylo ale později odloženo na neurčito. Kvůli západní lhostejnosti by ovšem Gruzie mohla o vstup ztratit zájem, píší Amanda Paul a Ana Andguladze.

Amanda Paul pracuje jako analytička ve think-tanku European Policy Centre. Ana Andguladze pracuje jako výzkumná pracovnice pro neziskovou organizaci International Society for Fair Elections and Democracy.

Černá Hora vstoupila do NATO minulý rok. Makedonie by měla po úspěšném vyřešení sporu o svém jménu přistoupit do Aliance v roce 2019. Co ale s Gruzií, které bylo slíbeno členství už v roce 2008 na tehdejším summitu v Bukurešti?

Gruzie pokročila v reformách stejně rychle, ne-li víc, než kandidáti z Balkánu. Přispívá k transatlantické bezpečnosti a sdílí stejné hodnoty a zájmy jako ostatní členové Aliance. Gruzie přispěla na zahraniční mise víc než mnohé členské státy a také splňuje rozpočtové cíle.

Gruzínské ozbrojené složky prošly modernizací a byla vylepšena jejich interoperabilita s jednotkami NATO. Ze všech zemí účastnících se mise Resolute Support, která má za účel stabilizaci Afghánistánu po hromadném odchodu většiny koaličních vojsk ISAF v roce 2013, Gruzie posílá v přepočtu na počet obyvatel nejvíce vojáků. I do celkového počtu přispívá více než například Velká Británie či Austrálie. Gruzie je také jedinou nečlenskou zemí, která je součástí aliančních sil rychlého nasazení.

Gruzie od posledního summit NATO nabyla nejvyšší možný status, jenž může nečlenská země získat (Enhanced Opportunities Partner). Toto partnerství poskytuje všechny výhody, které členství nabízí, vyjma kolektivní obrany.

Je evidentní, že Gruzie je premiant integračního procesu do Severoatlantické aliance. Otázkou ale je, jak by možné členství bral velký soused na východě.

Rusko se snaží expanzi NATO na východ zabránit

I když se o tom veřejně nemluví, ruský faktor ovlivňuje všechna rozhodnutí o možném členství. Ruský prezident Vladimír Putin NATO démonizuje a tvrdí, že Rusko je obklopeno expanzivním Západem. Tuto skutečnost mimochodem Rusko využilo jako záminku pro anexi Krymu a pro aktivní podporu separatistických vojsk na východě Ukrajiny či republik Abcházie a Jižní Osetie na severu Gruzie odtržených po srpnovém konfliktu z roku 2008.

Deset let od bukurešťského summitu se z Abcházie a Jižní Osetii staly vojenské základny, ze kterých Rusko strategicky dohlíží nad celým regionem a je-li tomu zapotřebí, tak i vyvíjí destabilizační aktivity. Zároveň se z oblasti Černého Moře stal odrazový můstek pro ruské intervence na Blízkém východě, ve Východním Středomoří a ve Střední Asii.

NATO by nemělo dopustit, aby Putin rozhodoval o svrchovanosti a bezpečnosti jiné země. Z pravidel a jednání NATO jasně vyplývá, že územní spory by se při rozhodování o nabírání nových členů měly brát v potaz, ale neměl by to být rozhodující faktor.

Aliance by měla kandidáty do svých iniciativ více zapojovat

Luke Coffey z Heritage Foundation by se z této patové dostal tak, že by Gruzii členství udělil za podmínky, že budou separatistické regiony dočasně vyjmuty z bezpečnostních záruk plynoucích z článku 5. I když by to ještě o to více zkomplikovalo zablokované konflikty, se kterými se Gruzie na svém území potýká, šlo by vsadit na to, že Putinův nástupce bude ke Gruzínskému členství v NATO shovívavější.

Dále by mohlo NATO ustoupit od akčního plánu pro uchazeče (MAP), který je nadmíru zpolitizovaný a který Gruzie stále nezískala. Nejenom, že se jedná o zastaralý koncept, navíc ho Rusko využívá k podlamování veřejného mínění o NATO. Dokonce mnoho členských zemí vstoupilo do NATO bez MAP, a tím pádem je tento prostředek irelevantní.

NATO by mělo spíše využít nástrojů, jako je roční národní program (ANP) pro efektivnější integraci kandidátských zemí do NATO. Aliance by měla zahrnout Gruzii do všech společných iniciativ mezi EU a NATO, které se týkají Černého moře. Gruzie by také měla stát součástí mezinárodního praporu v Polsku a mělo by se také uskutečňovat více společných cvičení.

Severoatlantická aliance by také měla v Gruzii založit vlastní centrum excelence zaměřené na kyberbezpečnost. Dále by Aliance měla zlepšit koordinaci svých strategických komunikací a zároveň lépe potírat hybridní hrozby.

Vstup do NATO gruzínská veřejnost výrazně podporuje

I když se mezi Gruzínci Aliance stále těší velké podpoře (v posledních průzkumech na 65 procentech), toto nadšení by mohlo rychle opadnout, pokud gruzínská kandidatura zůstane na mrtvém bodě. Představa, že by západ na Gruzii zanevřel, by opravdu mohl uškodit reformnímu procesu a pouze by přihrál ruským strategickým zájmům.

Za posledních deset let prošla Gruzie obrovskou proměnou k lepšímu. Nejenom, že Gruzie splnila všechny požadavky, které NATO předložilo, ale v mnohých ohledech šla nad rámec očekávání. Gruzie je reformní premiant, jak v bezpečnostních aktivitách NATO, tak v sousedské politice EU. Vyhlídka euro-atlantické integrace táhla gruzínské reformy vpřed. Co se evropské bezpečnosti týče, je klíčově, aby sousedé byli natolik podporováni, aby se mohli ruskému nátlaku ubránit.

Rozpory uvnitř NATO, nepřesvědčivá společná strategie proti Rusku a rostoucí napětí na obou stranách Atlantiku nevěští dobré zprávy pro gruzínské členství. Gruzie bude tím pádem muset strategicky vytrvat.

Do té doby by Tbilisi mělo na maximum využít nástroje, které zatím NATO kandidátským zemím poskytuje a mělo by usilovat o zavedení dalších takových mechanismů. Podpora praktické spolupráce v co nejvíce odvětvích by o to více pomohla kavkazské republice vytříbit své vojenské kapacity, a umožnit tak lepší obranu a odolnost proti vnějším hrozbám.

NATO by mělo porozumět tomu, že stávající stanovisko uvrhující Gruzii do nejistého postavení podlamuje celkovou věrohodnost Aliance a přihrává kremelským ambicím zdiskreditovat euroatlantické hodnoty a zavést zvláštní sféry vlivu.

Z tohoto důvodu by nemělo NATO na Gruzii tento týden zapomenout.