Budoucnost Východního partnerství do roku 2030? Možná temná, pokud EU nezmění svůj přístup

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

© European Union

Jak bude Evropská unie v následující dekádě přistupovat k zemím Východního partnerství? Asociace pro mezinárodní otázky a Visegrad Insight popisují možné scénáře a navrhují optimální přístup.

Dne 19. března 2020 představila Evropská komise svou vizi pro budoucnost Východního partnerství po roce 2020. Sdělení Komise obsahuje kromě silného důrazu na ekonomiku a benefity pro občany zemí východní Evropy také nové priority v podobě digitalizace a boj s klimatickou změnou. Komise také přišla s novým přístupem a tlakem na prosazování odolnosti šesti východoevropských společností, ale odmítla se zabývat a silněji prosazovat politickou asociaci či nabídnout jakoukoli politickou vizi pro tento region, což zůstalo jako úkol pro Evropský parlament a členské státy v následujících týdnech a měsících. Výtky vůči sdělení Komise přicházely i s ohledem na malý důraz na základní principy spolupráce a evropské hodnoty, které v minulosti představovaly základní rámec vzájemné spolupráce s EU. Avšak v tomto dokumentu jsou principy demokracie a lidských práv, vlády práva a boje s korupcí či podpory médií a občanské společnosti bez výrazné hierarchizace zamíchány mezi bankovní operace a novou doménu ochrany veřejného zdraví v seznamu komisních priorit.

Východní partnerství se po roce 2020 zaměří na obchod, klima či digitální transformaci

Spolupráce EU s šesticí zemí Východního partnerství dostane po roce 2020 novou tvář. Mezi priority budou patřit inovace, modernizace hospodářství s ohledem na klima, podpora malých a středních podniků či lidská práva. Komise nezapomíná ani na důsledky boje s pandemií.

Tento – pro mnohé málo ambiciózní a technický, ale možná kvůli současné situaci v EU nejvíce realistický – přístup Evropské komise až na malé výjimky odpovídá prvnímu ze scénářů „Pragmatické integrace“ nově vydané publikace Asociace pro mezinárodní vztahy a Visegrád Insight mapující možnosti budoucího rozvoje této východní politiky EU do roku 2030. Výzkum však nabízí i další tři možné scénáře rozvoje Východního partnerství po roce 2020 a ilustruje, jak snadno může tato zahraniční politika EU padnout za oběť agresivnímu Rusku či možné dohodě EU a Ruska nad hlavami našich východoevropských partnerů. V tom nejčernějším případě se EU bude zmítat ve svých vlastní domácích problémech a další desintegraci, NATO se kvůli Turecku a izolaci Spojených států ocitne paralyzováno a Rusko bude mít ve východním sousedství volnou ruku při prosazování své vlastní vize. Ta v zásadě spočívá v obnovení Sovětského svazu 2.0 pohlcujícího okolní státy za použití ekonomických, politických a případně i vojenských donucovacích prostředků. To by pro země jako Ukrajinu, Gruzii či Moldavsko, které Rusku dlouhodobě vzdorují a mají podepsané dohody o přidružení s EU, byla samozřejmě katastrofa. Ve svých detailech by tento scénář obsahoval marginalizaci proevropských sil a hnutí uvnitř těchto tří zemí, a naopak narůst vlivu proruské kliky politiků usilujících o „normalizaci“ vztahů s velkým a ekonomicky významným sousedem.

Co by tedy EU měla dělat a co do budoucna změnit na Východním partnerství, aby k tomuto černému scénáři nedošlo? Zaprvé se vyvarovat jakýchkoli vzájemných dohod s Ruskou federací nad hlavami východních partnerů, které by stejně jako scénář předchozí uvedly region do chaosu a vnitřních problémů odporujících původním cílům EU v podobě prosazení stability, bezpečnosti a prosperity v regionu. Zadruhé je třeba rozvíjet poslední scénář „Občanské emancipace“, který je vystavěn na logice managementu vzájemných očekávání a podpoře proreformních a demokratických kruhů uvnitř samotných zemí Východního partnerství. Tato varianta spočívá v pokračování ekonomické spolupráce a podpoře občanské společnosti a prodemokraticky naladěných politických kruhů v jednotlivých státech, ale zároveň realistickém odsunutí perspektivy členství v EU na druhou kolej. V tomto případě musí s pomocí společenského konsensu a podpory obyvatelstva, podobně jako v ČR v 90. letech při návratu „zpět do Evropy“, místní elity a občanská společnost realizovat obtížné reformy a modernizovat své země, protože je to důležité pro ně samotné, pro modernizaci, stejně jako pro zvýšení životní úrovně občanů.

Herec Zelenskyj „v roli“ prezidenta. Kam jeho Ukrajina směřuje?

Zvolením politicky nezkušeného Volodymyra Zelenského do křesla prezidenta udělali Ukrajinci krok do neznáma. Zatím to vypadá, že se jejich risk vyplácí, zavádění potřebných reforem totiž nabírá na obrátkách.

Pokud bychom tedy měli nastínit ideální scénář pro úspěšný rozvoj politiky Východního partnerství do roku 2030, pravděpodobně by obsahoval jak prvky „Občanské emancipace“, tak ambiciózního přístupu EU vůči tomuto regionu shrnutému ve scénáři číslo jedna. Ten však bude před nadcházejícím summitem Východního partnerství v Bruselu, který bude hostit chorvatské předsednictví v červnu 2020, třeba obohatit o lépe artikulovaný politický narativ a seriózní nabídku rozvoje vzájemných vztahů v následující dekádě. Již dnes víme, že Evropský parlament a mnohé členské státy EU, zejména z regionu střední a východní Evropy, mají zájem na udržení této východní politiky vysoko na evropské agendě a také na prohloubení vzájemných vztahů s východními partnery nejen v ekonomické, ale také v politické rovině. Klíčové však bude přesvědčit i zbytek Unie, že tato investice se do budoucna vyplatí a přinese nejen státům sousedícím s Ukrajinou, Běloruskem a Moldavskem, ale všem členům EU od Portugalska po Finsko, benefity plynoucí z prosperity a stabilizace východního sousedství. Pokud bude EU jednotná a i přes všechny problémy s COVID-19 ambiciózní ve své nabídce budoucího rozvoje Východního partnerství po roce 2020, můžeme se na konci příští dekády dočkat východní Evropy, která bude dobře připravena na hlubší politické přičlenění k EU po vzoru dohody s Velkou Británií a plnohodnotnou formu ekonomické integrace do jednotného trhu. Jestli se to Unii podaří ukáže nejen finální deklarace z bruselského summitu v červnu a nastavení nových priorit vzájemných vztahů po roce 2020, ale také vyjednávání o vyčlenění finančních prostředků na tuto politiku v rámci víceletého finančního rámce do roku 2027.

Pavel Havlíček: Nová strategie Východního partnerství je malé vítězství i pro Česko

Do plánů Komise pro Východní partnerství se významně promítnou zelená a digitální agenda. Hlavní zaměření zůstává ekonomické, Unie nebude tlačit na politickou asociaci. Ve strategii se objevuje i Českem prosazovaná myšlenka, píše v komentáři Pavel Havlíček.