Bělorusko: okamžik pravdy pro evropské hodnoty

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

© EPA-EFE/Olivier Matthys / POOL

Tvrdý přístup je jedinou možnou odpovědí na sovětskou brutalitu Alexandra Lukašenka. Kromě přísných sankcí musíme poskytnout pomoc lidem vzdorujícím nátlaku. Můžeme jim nabídnout psychickou podporu, mladým aktivistům udělit stipendia, podpořit média a poskytnout útočiště novinářům, píše Frans Timmermans.

Frans Timmermans je výkonným místopředsedou Evropské komise.

Za pouhé dvě hodiny lze z Bruselu přeletět do evropské země ovládané zločinci. Do země, kde byly volby zmanipulovány tak očividně a tak bezostyšně, že ani státní propaganda nedokázala oklamat místní obyvatele, aby uvěřili vítězství diktátora. Kde stovky pokojných demonstrantů končí ve vězení, aby zde byli mučeni, zdrogováni a aby jim bylo vyhrožováno popravou. Kde představitelé režimu násilně odkloní let evropské letecké společnosti mířící z jednoho hlavního města EU do jiné unijní metropole. Bez zábran vystavují občany EU nebezpečí, jen aby se dostali ke dvěma mladým lidem s občanstvím v EU, kteří měli tu drzost vystoupit proti nelegitimnímu režimu a jeho zločinům. Reakce EU na tuto nehoráznost byla jednotná, rychlá a jasná. Brzy budou a musí následovat další sankce. Na tak brutální čin lze odpovědět pouze tvrdě, a to hlavně proto, že přímo ohrozil občany EU a nepříznivě ovlivňuje zájmy a bezpečnost členských států EU.

Litva byla dosud nejzasaženější zemí, a to nejen proto, že s Běloruskem sousedí, ale také kvůli tomu, že se za poslední roky stala bezpečným útočištěm pro svobodu hledající Bělorusy. Litevci jsou obzvlášť citliví na útlak ze strany Lukašenka a jemu podobných, protože je to podobné tomu, co sami zažili za sovětské okupace. Zločinecký způsob únosu Ramana Protaseviče a Sofie Sapegové a ostudný způsob, jakým byl Pratasevič donucen k falešnému přiznání v televizi, připomínají nejtemnější časy Sovětského svazu, kdy šéf KGB Jury Andropov zdokonalil systém represe s cílem eliminovat disidenty. Systém nejistých a ustrašených mužů, kteří vědí, že jejich vláda je křehká a bez totalitní kontroly neudržitelná. Falešné procesy, falešná přiznání, nucené užívání drog, naprostá společenská ostrakizace, ohrožení rodiny a blízkých, věznění v psychiatrických ústavech nebo táborech nucených prací.

Skutečnost, že se to děje na našem prahu, je k vzteku, tím spíše, že běloruský režim má v úmyslu nahnat strach i lidem, kteří uprchli do EU. Dnes jsou našimi sousedy, kolegy či studují na našich univerzitách. Mnohým z nich je něco přes dvacet let. Představte si, co to znamená žít v exilu a pořád se bát, že příště půjdou po vás.

Evropská unie a její členské státy mají právo uvalit přísné sankce. Měli bychom však udělat víc. Měli bychom aktivně sdílet břemeno s Litvou a dalšími sousedními zeměmi, a to rychlým zřizováním a financováním systému psychologické podpory pro všechny v exilu, kteří ji potřebují. Univerzity v celé EU by měly nabízet plně financovaná stipendia pro studenty z Běloruska, firmy by měly nabízet pracovní místa nebo stáže. EU by všude tam, kde je potřeba, měla přizpůsobit své stávající programy, jako je Erasmus, aby poskytla prostor pro podporu studentům z Běloruska. Vědci a výzkumné a vysokoškolské instituce v EU by měli zintenzivnit spolupráci všude tam, kde je to možné. Měla by být podporována nezávislá (tradiční i nová) média a média v EU by mohla zvážit převzetí svých běloruských kolegů pod svá křídla.

Tohle je okamžik pravdy pro nás všechny. Podpora lidí stavějících se proti útlaku, je správná věc, neboť jsme přesvědčeni, že každý by měl mít právo žít svobodně. Je to správná věc i proto, že víme, že pokud se nepostavíme za to, v co sami věříme, riskujeme, že se k nám dostane nestabilita a nespravedlnost, které jsou nedílnou součástí diktátorova scénáře. Pokud to děláme pro ně, děláme to nakonec také pro sebe a pro všechno, co je v naší Unii samozřejmé.