Spojené království se chystá na velký summit Evropského politického společenství. Británie je po Česku, Moldavsku a Španělsku teprve čtvrtou hostitelskou zemí. A čelí nesnadnému úkolu – ukázat, že má takový formát na mezinárodní scéně své místo. Státy budou mimo jiné jednat o Ukrajině a nelegální migraci. Na bilaterální úrovni pak Česko podepíše bezpečnostní dohodu s Ukrajinou.
Winston Churchill po druhé světové válce vyzval k vytvoření jakýchsi Spojených států evropských. „Jde o to, abychom znovu vytvořili evropskou rodinu, nebo její co největší část, a poskytli jí strukturu, v níž bude moci žít v míru, bezpečí a svobodě.“
Ačkoli formát Evropského politického společenství (European Political Community, EPC) není tím, co měl bývalý britský premiér na mysli, právě toto uskupení se sejde zítra, tedy ve čtvrtek 18. července, v Blenheimském paláci. A je to právě tento palác nedaleko města Oxford, kde se Churchill v roce 1874 narodil.
Setkání bude důležité v tom, aby země ukázaly, proč je takový formát vůbec potřebný. Tento úkol ale výrazně znesnadňuje současná politická situace v Evropě. Nejvýraznější je v tomto ohledu beze sporu vyjednávání po volbách do Evropského parlamentu.
Absence na summitu
Kvůli prvnímu plenárnímu zasedání ve Štrasburku se summitu, vůbec poprvé od jeho vzniku, nezúčastní předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen. Serveru Politico to potvrdil mluvčí Komise Eric Mamer. O tom, zda bude dosluhující předsedkyně von der Leyen pokračovat i dalších pět let, budou totiž europoslanci rozhodovat právě ve čtvrtek 18. července, kdy se koná i EPC.
Dalším faktorem, který summit v Blenheimu nečiní přiliš atraktivním, je i fakt, že řada představitelů se setkala minulý týden na summitu Severoatlantické aliance ve Washingtonu.
To je zřejmě i důvod, proč se summitu EPC nezúčastní ani turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan. Vyplývá to ze zdrojů serveru Middle East Eye. Podle nich se turecký prezident na summitu NATO setkal již „s mnoha evropskými představiteli” a další cesta by tak byla „zbytečná“.
Erdoğan se přitom neúčastnil ani dvou předchozích summitů v Moldavsku a Španělsku. S jeho další neúčastí proto vyvstává otázka budoucnosti Evropského politického společenství.
Česko podpíše bezpečnostní dohodu s Ukrajinou
Vzhledem ke specifickému formátu jednání se nedají přesně odhadnout témata, o kterých se budou čelní představitelé evropských států bavit. Nicméně se očekává, že britské předsednictví na multilaterální úrovni nadnese téma Ukrajiny a nelegální migrace.
Nic na tom nezmění ani fakt, že britský summit začala připravovat ještě administrativa předchozího britského premiéra Rishiho Sunaka. Podle slov Matta Fielda, britského velvyslance v České republice, spolu administrativy Sunaka a nynějšího premiéra Keira Starmera komunikovaly. K velkým změnám v programu by v tomto proto dojít nemělo.
Jediným rozdílem podle něj bude změna v britském tónu a snaze o jakýsi reset vztahů s ostatními evropskými státy.
To, jaká bilaterální jednání proběhnou, je ještě složitější odhadnout. Avšak tím nejočekávanějším je pro Česko bezesporu jednání mezi českým premiérem Petrem Fialou a ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Ti spolu mají podepsat bezpečnostní dohodu. Dokument kromě závazku nadále pokračovat ve vojenské i další pomoci Kyjevu určuje i další bezpečnostní záruky. Ty se týkají několika oblastí, včetně poskytování další vojenské pomoci, výcviku ukrajinských vojáků, spolupráci v obranném průmyslu či pomoc Ukrajině s odminováním.
Hlavní předností jednání je neformalita
A co tedy EPC vlastně je? Ve zkratce se jedná o mezivládní fórum evropských zemí, jehož cílem je koordinovat kroky ve společných otázkách a problémech. Představitelé zemí se setkávají dvakrát ročně a hostí je vždy střídavě členský stát EU, který předsedá Radě EU, a nečlenský stát EU.
Největší předností tohoto formátu je především jeho neformálnost. EPC nemá žádný ústřední sekretariát ani stálé zaměstnance a nedisponuje žádnými finančními prostředky. Vrcholní politici navíc jednají jak společně, tedy na takzvaném plénu, tak i po vlastní ose na bi- nebo tri-laterální úrovni.
K setkání hostitelská země přizvala hned 47 zemí. Jedná se o všechny evropské země sahající od Islandu po Ázerbájdžán s výjimkou Ruska a Běloruska – ty byly vyloučeny kvůli ruské invazi na Ukrajinu, kterou Bělorusko podporovalo. Válka na Ukrajině byla hlavním spouštěčem pro vznik EPC.
Válka na Ukrajině ale dříve nebo později skončí a nabízí se proto otázka, co s EPC do budoucna a jak formát kondolidovat i nad rámec tématu války. Otázka konsolidace se objevila také v souvislosti s předešlým setkáním v Granadě, který někteří analytici označili za neúspěch a promarněnou šanci mimo jiné i kvůli neúčasti některých politiků, jako již zmiňovaného tureckého prezidenta Erdoğana.
Spojené království se při přípravách už o jakousi konsolidaci pokusilo. Patrné byly snahy o koordinaci s Maďarskem, které bude hostovat příští summit v listopadu.
Budoucnost EPC?
„To je pozitivní trend. Do budoucna se nabízí například myšlenka užší koordinace summitů a jejich obsahu v rámci ‚tria‘ hostujících zemí, podobně jako tomu je u zemí předsedajících EU. Tato širší koordinace namísto úplné zodpovědnosti pouze hostující země může zajistit větší kontinuitu adresovaných témat a zamezit vlivu domácí politické situace na agendu EPC,“ ocenila britskou snahu Jana Juzová, výzkumnice Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM.
Podle ní jsou přirozenými „tahouny“ EPC Francie a Spojené království. Připomeňme, že pomyslným otcem zakladatelem EPC je francouzský prezident Emmanuel Macron.
V minulosti, zejména při vzniku společenství, bylo některými politiky, například někdejší britskou premiérkou Liz Truss, Macronovi vyčítáno, že se jedná jen o jakési uskupeni EU+. Návaznost na Unii je totiž patrná – viz složení zemí předsedajících EPC.
Podle analytičky Juzové se však nejedná o „předstupeň EU“. „Zaprvé složení EPC summitů jasně hovoří proti tomu, že by šlo o propojení s přístupovým procesem, máme tam státy, které o členství (v EU) zájem nemají. Zadruhé se zeměmi usilujícími o členství v EU má Unie už tak rozvinuté vztahy a kanály pro komunikaci.“
Zároveň ale dodává, že pro kandidátské země EU může být EPC dalším neformálním kanálem pro dialog s členskými státy, který může vzájemný vztah prohloubit.