Vztahy mezi EU a Afrikou se za von der Leyenové nezmění

© Lenan Koula/EPA

Spekulace o tom, že nově zvolená předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová by mohla jmenovat komisaře přímo pro africký region, se nepotvrdily. Agendu si tedy mezi sebe rozdělí hned trojice eurokomisařů.

Afrika bude agendou hned tří evropských komisařů. Jižním kontinentem se bude zabývat vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečností politiku Josep Borrell, komisař pro ochranu evropského způsobu života Margaritis Schinas, který má na starosti mimo jiné i migrační politiku EU, a Jutta Urpilainenová, eurokomisařka pro mezinárodní partnerství.

Jedinou významnou změnou oproti minulému kabinetu je nahrazení komisaře pro rozvoj za komisařku pro mezinárodní partnerství. Není však jasné, zda se jedná o změnu věcnou, nebo pouze rétorickou.

Důraz na slovo „partnerství“ místo „rozvoje“ v názvu portfolia naznačuje odklon od tradičního vztahu dárce (EU) a příjemce (Afrika). Navíc, zvolení Jutty Urpilaineové na pozici komisařky je širokou veřejností vítáno, protože Urpilaineová sloužila jako zvláštní vyslanec Finska v Etiopii.

Emily Wigensová, ředitelka evropské volební kampaně ONE, se o navrhované finské komisařce vyjádřila jako o člověku, který „uznává význam budoucího vztahu mezi Afrikou a Evropou a vyzdvihuje potřebu skutečného strategického partnerství mezi dvěma kontinenty, s cílem využít potenciál rostoucí africké populace mladých lidí.“

„Zní to méně neokoloniálně,“ ohodnotila pozitivně nové portfolio ředitelka CONCORD (Konfederace pro pomoc a rozvoj) Tanya Coxová. Poukázala však také na to, že agenda mezinárodního partnerství nové Komise se nebude zabývat vztahy s vyspělými ekonomikami.

Infografika: Známe nové složení Evropské komise. Jourová bude místopředsedkyní

Nově zvolená předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová představila 10. září 2019 složení týmu komisařů. Pokud je schválí Evropský parlament, dne 1. listopadu se kolegium chopí úřadu.

Dohoda o volném obchodu je daleko

Von der Leyenová ve své úvodní řeči použila obdobnou rétoriku jako její předchůdce, když mluvila o EU jako o sousedovi a partnerovi afrického kontinentu.

Jean-Claude Juncker však zájem o Afriku vyjádřil až ve svém proslovu o „stavu Unie“. Africe při něm nabídl „rovnocenné partnerství“ na základě dohody, což také vyvolalo u mnoha lidí překvapení.

Na skutečnou dohodu si však budou Evropané a Afričané muset ještě počkat. Evropská exekutiva zatím poskytla 50 milionů EUR technickému týmu Africké unie, který byl pověřen vypracováním regulačních norem pro Africkou kontinentální dohodu o volném obchodu. Vyhlídky na obchodní a politickou dohodu mezi EU a Afrikou jsou proto pořád vzdálené.

„Evropané se musí rozhodnout sami, jak se chtějí zapojit,“ řekl Carlos Lopes, vysoký představitel Africké Unie pro Dohodu z Cotonou, tedy dohodu, která upravuje vztahy mezi EU a státy Afriky, Karibiku a Pacifiku do roku 2020.

Evropská rétorika je sice podle Lopese velice „milá a vítaná“, ale „sliby pořád nejsou zakotveny v žádném mezikontinentálním nástroji“.

Junckerova komise dlouhodobě kritizovala čínské angažmá v Africe. Východoasijskou mocnost vnímala především jako hlavního partnera Afriky v oblasti obchodu, investic a politiky. To mělo za následek zřízení Evropského programu pro vnější investice a Svěřenského fondu pro Afriku, které využívají veřejné finance na podporu soukromých investic.

Vypadá to tak, že projekty budou pokračovat i za vlády von der Leyenové, čímž by ale rozvojová politika mohla vytratit.

„Silný důraz na peníze je znepokojující, protože peníze se sebou přinášejí přirozená negativa. Jednou z nich je také otázka, co se stane, až dojdou,“ řekla Coxová. „Obávám se, že von der Leyenová úplně nechápe, co udržitelný rozvoj znamená,“ dodala.

Co se týče Afriky, prioritou von der Leyenové bude dokončit vyjednávání o dohodě, která má nahradit stávající dohodu z Cotonou zahrnující 51 z 54 afrických států.

Platnost dohody totiž končí už v roce 2020 a červnová lhůta na ujednání nového dokumentu už uplynula. Rozhovory v prvním pololetí se posouvaly hodně pomalu a očekává se, že začnou nejdřív až po nastoupení nové Komise v listopadu letošního roku.

Mezitím se ale Komise potýká s vlastním vnitřním bojem o moc ohledně rozvojové politiky v Africe. Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ, EEAS), tedy diplomatická služba EU, se zdráhá navázat strategičtější vztahy mezi EU a africkým kontinentem, zatímco Generální ředitelství pro mezinárodní spolupráci a rozvoj (DEVCO) řeší, co se bude dít po ukončení dohody z Cotonou.

Spolupráce EU s Afrikou – od investic až po boj proti teroristům

Afrika je pro Evropu obchodním partnerem s výrazným potenciálem, ale také velká výzva. Do Evropy z ní míří tisíce migrantů, řada z nich nelegálně. Unie se proto snaží pracovat v Africe tak, aby místní neměli důvod svůj rodný kontinent opouštět.

Žádný „nový začátek“ v oblasti migrace

Von der Leyenová se také vyslovila pro „nový začátek“ migrační politiky EU, jelikož otázka přesídlení migrantů zůstala jejím předchůdcem nezodpovězena. Avšak přiřazení migrační politiky řeckému kandidátovi Margaritisovi Schinasovi pod krkolomným názvem „ochrana evropského způsobu života“ vyvolala pobouření, že nová exekutiva bude migranty držet spíš dál od hranic EU.

„Portfolio týkající se migrace jsme vůbec nezvládli, a vypadá to tak, že se v tom bude pokračovat,“ řekla Coxová. „Von der Leyenová řekla, že chce nový začátek migrační politiky, ale nevypadá to, že by se něco mohlo změnit“ dodala.

Existuje ovšem naděje, že se obsah portfolia ještě trochu pozmění předtím, než Schinas nastoupí do úřadu. Důvodem mají být připomínky předsedů 13 výborů Evropského parlamentu.

Kandidát na post vysokého představitele EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Josep Borell, který dříve působil jako španělský ministr zahraničí, se zatím jeví jako zastánce kontrolované migrace a stoupenec paktu mezi EU a státy severní Afriky. První dohoda bude nejspíš podepsána s Marokem.

V červenci se také marocké námořnictvo zúčastnilo výcvikových cvičení s evropskou námořní silou EUROMARFOR, která zahrnuje plavidla z Francie, Itálie, Portugalska a Španělska. Cvičení se mimo jiné zaměřovalo na migraci a problematiku obchodování s lidmi. Diskutovalo se také o speciálních silách a námořních schopnostech, jakož i o posílení spolupráce v oblasti kybernetické bezpečnosti.

O několik týdnů dříve se Federica Mogheriniová a marocký ministr zahraničí Nasser Bourita dohodli, že zahájí rozhovory o nové obchodní dohodě založené na „Evropsko-marockém partnerství pro sdílenou prosperitu“.

Brusel nabízí Maroku jako motivaci bezvízový vstup do EU. Očekává se, že obchodní rozhovory začnou hned poté, co nová Komise nastoupí 1. listopadu do úřadu, a budou dominovat agendě i v následujících 18 měsících.

Nová dohoda mimo jiné nabízí Maroku začlenění do řady nových programů a agentur EU, od univerzitního výzkumu po námořní bezpečnost a energetiku až ke změně klimatu.

Pomůžeme Maroku s příčinami migrace, shodla se V4 s Německem

Na Slovensku se dnes potkali zástupci Visegrádské čtyřky a Německa. Probrali migraci, skladbu dlouhodobého rozpočtu EU nebo proměnu regionu za poslední tři dekády.