Význam Afriky roste. Skutečné partnerství s EU je ale zatím pouhým snem

© Pixabay

Tento článek je součástí Special reportu: Zahraniční politika EU: Dopad zelených a lidskoprávních priorit

Prosperující a bezpečná Afrika je v evropském životním zájmu. Začíná se to ukazovat i na budoucích plánech EU, prohloubení se brzy dočká obchodní spolupráce. Zásadní je tomuto kontinentu nabídnout něco jiného než Čína.

„Je naléhavě nutné posunout se rychleji kupředu, a to se nám povede jedině společně. Musíme dosáhnout konkrétních výsledků,“ prohlásil na závěr říjnového jednání mezi ministry evropských a afrických zemí šéf unijní diplomacie Josep Borrell. Odkazoval tak na prohlubující se spolupráci mezi Evropskou unií a jejím protějškem ze sousedního kontinentu – Africkou unií.

Změnu v evropském pohledu na Afriku potvrzují také experti. Podle Barbory Menclové z Institutu mezinárodních studií Univerzity Karlovy je určitě možné v posledních letech pozorovat zvýšený zájem EU i jednotlivých evropských států o dění v Africe a o další rozvoj vztahů.

„Důvodem je rostoucí význam Afriky. Objevují se nové výzvy jako klimatická změna a demografický boom, které mohou vést i ke zvýšené migraci do Evropy, ale i nové ekonomické příležitosti – přechod na zelenou ekonomiku, digitalizace, potřeba rozvoje afrických ekonomik,“ vyjmenovala Menclová.

Z vedení Evropské unie, především z Evropské komise, zaznívají hlasy, že je nutné posunout vnímání afrického kontinentu jako pouhého příjemce humanitární pomoci a místo toho se k němu chovat jako ke skutečnému rovnocennému partnerovi.

„Zatím se z mého pohledu jedná hlavně o rétorickou rovinu, která není příliš podpořena v praxi, viz i oddalování summitu mezi EU a Africkou unií. Počkala bych na schválení nové (unijní) strategie (pro Afriku) i (obchodní) Post-Cotonou dohody a zda budou následovat konkrétní změny,“ upozornila Menclová s tím, že v otázce změny vzájemného vztahu na partnerský zatím převládá skepticismus, a to vzhledem k přetrvávající závislosti Afriky na evropské pomoci nebo technologiích, stejně jako kvůli důrazu EU na oblast migrace a bezpečnosti.

Expertka ale zároveň nesouhlasí s názorem, který se poměrně často objevuje, že EU ve vztahu ke svému velkému sousedovi „zaspala“. „Nemyslím si. EU realizuje v Africe řadu aktivit, zejména jednotlivé členské státy, které navazují na svou předchozí činnost. Dokládá to i fakt, že (EU) je stále největším obchodním partnerem i donorem v Africe,“ dodala Menclová.

Ani europoslankyně Martina Dlabajová (ANO, RE) si nemyslí, že Unie vztah k Africe dosud podceňovala.

„Dialog s africkým kontinentem probíhá dlouhodobě a vzájemné vztahy jsou vnímány jako priorita. (…) Je pravda, že celosvětová pandemie ovlivnila řadu iniciativ a musel být kvůli ní odložen například i očekávaný summit mezi EU a Afrikou. Neznamená to však, že by dialog utichl, naopak, je intenzivní a plný reflexe. Na stole je nová strategie, která má ambice vztahy a spolupráci ještě více upevnit a rozšířit. Evropský parlament nezůstává pozadu a do dialogu se aktivně zapojuje,“ zmínila Dlabajová, která je sama členkou europarlamentní delegace pro vztahy mezi EU a zeměmi AKT, kam spadá také Afrika.

Co se týká dosavadních strategií, Evropská komise například letos v únoru představila dokument „k obnovenému partnerství s jižním sousedstvím“, kde se soustředí na společné socio-ekonomické, klimatické nebo bezpečnostní výzvy, a kam zahrnuje vedle Blízkého východu i Afriku.

Čínský soupeř

Narážky na „později probuzenou“ EU přichází i kvůli neoddiskutovatelnému vlivu jiných světových mocností na africké země. Řeč je většinou o Číně, která zde začala více investovat v 90. letech.

Jak popsala analytička Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Ivana Karásková, čínské firmy byly poměrně úspěšné v řadě sektorů v Africe, včetně budování infrastruktury a těžby, protože byly ochotné akceptovat vyšší míru rizika, než jaká byla přijatelná například pro západní těžařské společnosti.

„Na jednu stranu těžba v některých oblastech pomáhá mezinárodnímu trhu, na který čínské společnosti dodávají a tím i stlačují cenu, na stranu druhou čínské investice často podkopávají snahy mezinárodního společenství o podporu demokracie, lidských práv a principu tzv. dobrého vládnutí,“ popsala problémy Karásková.

Připomněla, že zatímco mezinárodní finanční instituce podmiňují přístup k půjčkám a investice dodržováním zmíněných pravidel, Čína tyto principy nevyžaduje. „To ovšem neznamená, že by neuplatňovala v Africe žádný vliv – naopak tlačí na africké země v otázkách podpory čínských zájmů, například vztahů s Tchaj-wanem nebo postojů v mezinárodních organizacích,“ uvedla Karásková.

Některá vyjádření vrcholných unijních politiků naznačují, že EU si tento (nejen) čínský politický tlak uvědomuje, a chce Africe nabídnout něco jiného. „Budeme pokračovat v naší roli afrického partnera číslo jedna, a to bez jakýchkoliv skrytých záměrů,“ nechal se na konci října slyšet Josep Borrell. Jak poznamenala Barbora Menclová, Čína se v posledních letech v řadě projektů v Africe zdiskreditovala, což pozici EU zvýhodňuje.

Podle Karáskové by Evropa v první řadě měla pracovat s africkými zeměmi na mezinárodních fórech, včetně OSN, brát vážně návrhy vycházející z místních zkušeností a podmínek, vnímat rozvojové potřeby regionu a investovat do rozvoje infrastruktury a zlepšení životní situace, a to i proto, aby omezila ekonomickou migraci do Evropy. A to vše nehledě na to, zda v Africe je či není přítomná Čína.

Extrémně drahá transformace

Evropská unie prochází náročnou průmyslovo-energeticko-klimatickou transformací, a vzhledem ke svým ambiciózním cílům v ochraně životního prostředí by byla ráda, aby jí následovaly i další kontinenty. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v dubnu vyzvala k vytvoření Zelené dohody pro Afriku, která by byla obdobou existující Zelené dohody pro Evropu (tzv. Green Deal).

„Afrika stejně jako Evropa a další kontinenty čelí dopadům klimatických změn a zhoršování životního prostředí. Udržitelný rozvoj je proto tématem i pro Afriku a vzájemné vztahy s EU. Investice například do inovací nebo dostupnosti technologií jsou určitě na místě a už nyní se o tom poměrně otevřeně hovoří. Pokud se dnes podíváme na objem přímých zahraničních investic v Africe, tak EU představuje největšího investora (222 miliard eur) a v žebříčku stojí daleko před Spojenými státy (42 miliard eur) nebo Čínou (38 miliard eur),“ uvedla Martina Dlabajová.

Otázkou nicméně je, jestli se tyto peníze někam „nerozkutálí“, a pokud ne, tak jestli bude takový objem na nastartování náročné transformace afrických ekonomik vůbec stačit.

„Nejsem si jistá ani odpovědí, jak reálné jsou plány na zelenou transformaci v samotné EU. Dále je tu komplikace s covid pandemií, která znamená další náklady. Když se podíváme na závazek vyspělých ekonomik přispívat rozvojovým zemím v boji s klimatickými změnami, dle zprávy OECD z roku 2019 ho plní jen z 80 %,“ řekla Menclová.

Zároveň ale dodala, že na druhou stranu je možné vnímat transformaci také jako příležitost pro mnohé evropské firmy. „Hodně záleží také na bezpečnostní situaci v jednotlivých afrických státech, zda budou mít evropští investoři důvěru tam realizovat své projekty,“ doplnila odbornice.

Přispět k rozvoji podnikatelského prostředí měl říjnový summit mezi EU a Afrikou zaměřený na malé a střední podniky. Evropské a africké firmy se zde mohly potkat a domluvit se na společných projektech a investicích nebo například vybudovat mezikontinentální aliance.

„Malé a střední podniky jsou základním stavebním kamenem evropské ekonomiky a podobně je na tom se svým složením i africké hospodářství. Podobné summity jsou skvělou příležitostí, jak si tento fakt uvědomit a využít to jako příležitost k navázání spolupráce či alespoň vzájemné inspiraci a výměně zkušeností a osvědčených postupů,“ nechala se slyšet Dlabajová.

Dodala, že ji zaujala například africká start-upová scéna, které si v posledních letech začala všímat také světová média. „Řadu startu-upů založili afričtí absolventi evropských škol, kteří se navíc obohaceni prvními pracovními zkušenostmi v zahraničí vrátili domů,“ zmínila europoslankyně.

Svou stopu mají v Africe i české firmy. Společnost Pegas Nonwovens, která vyrábí netkané textilie využívané například ve zdravotnictví, otevřela v roce 2017 svůj závod v Jižní Africe. Investice dosahovala dvou miliard korun.

Obchodní spolupráce dostane nový impuls

Výrazného prohloubení by se měla brzy dočkat oblast obchodu. Plánovaná dohoda upraví dosavadní vztahy se 79 africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi (tzv. země AKT, anglicky ACP). Dokument zatím nemá přesný název, přezdívá se mu tedy post-Cotonou dohoda, a to s odkazem na jejího „předchůdce“.

„Oproti Dohodě z Cotonou přinese výrazně politický charakter, kdy je důraz kladen na spolupráci v oblastech, jako jsou dodržování lidských práv, mír a bezpečnost. V mnohem větší míře je opět vyzdvihována potřeba partnerství mezi aktéry,“ vysvětlila Barbora Menclová.

Další novinkou podle ní je, že dohoda je rozdělená na společnou část, kde jsou představeny sdílené hodnoty a cíle pro všechny zahrnuté světové oblasti, a na tři regionální protokoly dle geografické polohy států skupiny ACP, aby co nejvíce odpovídaly potřebám jednotlivých regionů.

„V případě subsaharské Afriky jsou změny patrné v přístupu k migraci, v důrazu na nové výzvy. Na druhou stranu se (dohoda) stále týká jen subsaharské části, což je v protikladu i se vznikem tamní kontinentální zóny volného obchodu. V platnosti zůstávají i kontroverzní (dohody o ekonomickém partnerství) EPA,“ upozornila na problematické body Menclová.

Nová dohoda by měla být ratifikována do konce listopadu. „Zatím jsem ale nezaznamenala, že by se v této oblasti něco ,pohnulo vpřed‘, a to i kvůli odmítavému postoji Maďarska. Můj soukromý odhad je, že by mohla být ratifikována během předsednictví Francie v Radě EU v první polovině roku 2022,“ nastínila možný vývoj expertka.

Tento časový harmonogram naznačuje, že dohoda by mohla začít plně fungovat v době českého předsednictví, které to francouzské v polovině příštího roku nahradí. Jestli se rozvoj vztahů s Afrikou nějak významně propíše i do českých priorit, se ukáže nejspíš až příští rok na jaře. Ministerstvo zahraničí dává už nyní najevo, že se něco takového může stát.