Turecku chybí odborníci, zatýkání akademiků a aktivistů přesto nekončí

© Shutterstock

Turecko se potýká s nedostatkem vědců. Odliv mozků řeší různými opatřeními a lákadlem pro návrat domů jsou i nemalé vědecké granty. Čistky mezi odborníky ale neutichají a ty, kteří byli propuštěni na základě podezření z protivládní činnosti, nelze opět zaměstnat.

Turecko čelí, podobně jako země střední Evropy, odlivu mozků. Podle nejnovějších statistik odešlo do zahraničí pracovat v minulém roce více než 253 tisíc osob, což oproti roku 2016 představuje rekordní nárůst až o 42 procent. Země však o své „hlavičky“ přichází také v souvislosti s přetrvávajícím potlačováním těch, kteří aktivně vystupují nebo v minulosti vystupovali proti místní vládě.

Obrovský nedostatek výzkumníků, učitelů a odborníků na různá vědecká témata už pociťuje i domácí trh. Minulý týden ministr pro průmysl a technologie Mustafa Varank představil nejnovější iniciativu svého resortu, která má zpět do Turecka přilákat experty a vědce, a to především ty, kteří ze země pocházejí. Kvalifikovaní výzkumníci mohou získat podle délky své praxe grant od 500 tisíc do milionu tureckých lir (82 tisíc až 164 tisíc eur) a měsíční mzdu 24 tisíc lir (téměř 4 tisíce eur), co během současné finanční krize v zemi představuje obrovské lákadlo.

Stále více evropských politiků chce přerušit vyjednávání o členství Turecka v Evropské unii

Po Manfredu Weberovi hovoří o ukončení rozhovorů i eurokomisař pro rozšiřování Johannes Hahn. Kritický je i europarlament. Jaká alternativa v Unii je pro Turecko ještě možná?

Zatýkání pokračují

Chybějící odborníci a akademici, kteří ze země odešli, nejsou jediným důvodem nedostatku odborníků, kterému sektor vzdělávání v zemi čelí. Od června 2016, kdy v zemi proběhl pokus o politický převrat, přišlo o práci více než šest tisíc učitelů a akademiků. Odvolávání a zadržování akademiků však stále neskončilo.

Kontroverzní bylo v tomto kontextu také přijetí nového nařízení, na jehož základě je zakázáno zaměstnávat lékaře a lékařský personál v případě, že byli ze služeb propuštěni v souvislosti s protistátními podezřeními během výjimečného stavu, který platil v Turecku dva roky.

Dva dny poté, co ministr Varank vyjádřil znepokojení nad stavem výzkumu v zemi a chybějícími pracovníky, vydaly úřady 16. listopadu zatykač na dalších dvacet akademiků, intelektuálů a aktivistů. Významné osobnosti zvučných jmen měly údajně organizovat a podněcovat demonstrace v roce 2013, známé jako „Gezi protesty“. V té době se z protestů za záchranu parku Gezi v centrálním Istanbulu rozšířila vlna nevole vůči vládě do celé země. Odhaduje se, že do protestů se tehdy zapojilo přes tři a půl milionu Turků.

Mezi pátečními zadrženými se ocitly i dva ze symbolů Gezi protestů: „žena v červeném“ Ceyda Sungurová a „stojící muž“ Erdem Gunduz, umělec, který se postavil doprostřed náměstí Taksim a celé hodiny stál, přičemž ho následovaly tisíce dalších „volně stojících“ Turků na nejrůznějších místech po celé zemi.

Někteří ze zatčených byli navíc členy neziskové organizace Anatolská kultura (Anadolu Kültür). Její ředitel, Osman Kavala, sedí v tureckém vězení už přes rok, přičemž ho místní moc obviňuje z pokusu o sesazení vlády právě během Gezi protestů.

Přestože turecké úřady již mezitím dvanáct z většiny zadržených aktivistů propustily, paradoxní situace připomněla, že nedostatek akademiků v zemi je v první řadě způsoben interní politikou. Domácímu obyvatelstvu, ale i Evropě, tento zásah navíc připomněl zadržovaného aktivistu Kavalu.

Nekonečná vyšetřovací vazba

Filantrop a podnikatel, který je ve vazbě zadržován již přes rok, patří mezi nejznámější osobnosti v tureckých věznicích. Zadržený byl v říjnu minulého roku na letišti v Istanbulu po návratu z města Gaziantep, kde spolupracoval na projektu pro syrské uprchlíky.

Kavala se měl během protestů v roce 2013 setkat s jistými „Evropany“ a žádat od nich, aby přestali turecké vládě prodávat slzný plyn, který na protestech používala při policejních zásazích. Jeho jméno místní politici propojují také s americkým miliardářem Georgem Sorosem.

Prokuratura ani po roce jeho zadržování nezformulovala přímé obvinění. Mluví se však o podezření z pokusu o svržení vlády a podněcování protivládních protestů.

„Presumpce neviny představuje jeden ze základních prvků práva na spravedlivý proces,“ psal aktivista z vězení ještě v květnu. Ani normy Evropské úmluvy o lidských právech, ani rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva nepovažují „silné podezření“ za dostatečný argument pro zadržení osoby. „(…) Přesto je situace v naší zemi jiná,“ připomínal Kavala v dopise z vězení po šesti měsících ve vazbě.

Turecko-řeckou hranici opět překračují migranti. Je jich více než loni

V prvním pololetí letošního roku přišlo do Řecka pozemní cestou z Turecka přes 10 tisíc migrantů, kteří prchají z Blízkého východu a z Asie před válkou nebo špatnou ekonomickou situací.

Za Kavalovo propuštění lobbovali mnohé neziskové i jiné organizace, sdružení novinářů, Amnesty International, ale i ministerstvo zahraničí Spojených států, které akce proti akademikům a aktivistům napojeným na Kavalu „znepokojila“.

Evropská unie se za propuštění filantropa také několikrát postavila. Naposledy tak učinili europoslanci, když prostřednictvím zprávy, kterou připravila zpravodajka Kati Piriová, požadovali od turecké administrativy rázné kroky.

„Evropský parlament se zavazuje, že bude (Kavalův) případ zblízka sledovat, a (zároveň) žádá jeho okamžité a bezpodmínečné propuštění,“ uvádí se ve zprávě z listopadu.

Už tento týden, 22. listopadu, mají být záležitosti kolem filantropa a dalších zadržovaných akademiků a aktivistů projednány během setkání na vysoké politické úrovni, informovala mluvčí Evropské komise.

Do Ankary na setkání s ministrem zahraničí pojede Federica Mogheriniová a eurokomisař pro rozšiřování Johannes Hahn.

Významné osobnosti, jako německý novinář Deniz Yücel, americký pastor Andrew Brunson, takzvaná Istanbulská desítka aktivistů, šéf turecké pobočky Amnesty International Taner Kılıç, či novinář a politik Ahmet Şık patří mezi ty šťastné. Na základě mezinárodního tlaku je turecké soudy už propustily.

Za mřížemi však zůstávají tisíce dalších a o osudu mnohých se ví jen málo.

Tento text byl publikován v rámci projektu EU-Turkey Relations: New Times, New Leadership Type, New Challenges, který je realizován ve spolupráci s pražskou kanceláří Heinrich-Böll-Stiftung.