Turecko pod Erdoganem má jen malé šance na dobré vztahy s EU. Migraci ale musí řešit společně

© EPA

I když jsou vztahy mezi Evropskou unií a Tureckem špatné a s odchodem Angely Merkelové by se mohly ještě zhoršit, nelze popřít, že Evropa zemi prezidenta Erdogana potřebuje. Novou společnou výzvou bude migrace z Afghánistánu.

S málokterou okolní zemí má Evropská unie tak zamotané vztahy jako s Tureckem. I když z tureckých vládních kruhů zaznívá, že budoucí členství země v Unii „není fikcí, ale strategickou vizí“, v Evropě už tomu věří málokdo. Stát ležící na pomezí Evropy a Asie má sice s EU podepsanou asociační dohodu a je oficiálně kandidátskou zemí, ale například Evropský parlament opakovaně vyzývá k pozastavení přístupového procesu.

Současné evropsko-turecké vztahy jsou na jednom z nejnižších bodů v historii, téměř na bodu mrazu, a to i přesto, že se je podařilo částečně „resuscitovat“ po krizi z loňského roku, která se točila okolo tureckých těžebních a vojenských manévrů ve Středozemním moři. Z přísnějších evropských sankcí nakonec sešlo.

Turecko chce zlepšit vztahy s EU. Rok 2021 nabízí ideální příležitost

Turecký prezident Erdoğan má příležitost vylepšit vztahy s EU i s celým Západem, šanci mu k tomu dávají brexit i změna v Bílém domě. Ve vzduchu však stále visí evropské sankce, které by zatížily už teď velmi zasaženou tureckou ekonomiku.

„Vztahy se v posledních deseti až patnácti letech zhoršují konstantě, což je zapříčiněno hlavně způsobem vlády Recepa Tayyipa Erdogana. K občasnému zklidnění napětí dochází vždy z čistě pragmatických důvodů, jako jsou otázky ekonomické či bezpečnostní,“ vysvětlil analytik a vedoucí bruselské kanceláře think-tanku EUROPEUM Žiga Faktor.

I přes to, že je podle něj Erdogan mistrným politikem, který dokáže oportunisticky otáčet kurzem turecké zahraniční politiky, nelze pod jeho vedením očekávat, že by se v budoucích letech dokázaly vybudovat základy pro lepší vztah mezi EU a jedním z jejích klíčových partnerů.

Unie si ale zároveň nemůže dovolit, aby byly přerušeny diplomatické vztahy. Jak připomněla europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL, EPP), Turecko se v posledních letech začalo vzdalovat evropským hodnotám, ale přesto platí, že má pro EU strategický význam.

„Dlouhodobě varuji před zmrazením dialogu s tureckými partnery.  V okamžiku, když přestaneme komunikovat s oficiálním představiteli, otočíme se zády k občanské společnosti a opozici,“ upozornila Šojdrová, která je součástí meziparlamentní delegace EU–Turecko.

Důvodů, proč „nepálit mosty“, je ale mnohem více.

Nezbytný partner v otázce migrace

Evropská unie v současné době pracuje na reformě svojí migrační a azylové politiky, což se jí zatím příliš nedaří. Jasné nicméně je, že právě Turecko v ní bude hrát, stejně jako doposud, velkou roli. Dohoda EU–Turecko z roku 2016 byla totiž zásadní pro ukončení migrační krize. I dnes má svůj význam a do budoucna by se dokonce mohla ještě rozšířit.

Většinu nelegálních migrantů do EU dostanou převaděči, Komise chce problém řešit už za hranicemi

Většině nelegálních migrantů, kteří se do Evropy dostali v krizových letech 2015 a 2016, zařídili cestu pašeráci. I když se situace zlepšila, tzv. převaděčství stále představuje velký humanitární a bezpečnostní problém.

„Turecko bude v otázce migrace vždy stěžejním partnerem, a je možné, že spolupráce v této oblasti může být klíčovým prvkem pro dlouhodobě stabilnější vztahy. Do budoucna bude ovšem důležité nejen zajištění vnějších hranic EU, ale také tureckých hranic s Irákem a Íránem,“ vysvětlil Faktor.

Odborník zmínil také nutnost prodloužení unijní finanční podpory neziskovým organizacím, které v Turecku zajišťují ochranu a začlenění uprchlíků. „Je potřeba si uvědomit, že i pro Turecko, které zažívá velké ekonomické problémy, je otázka migrace palčivá, jelikož turecká ekonomika nemá schopnost absorbovat tuto novou pracovní sílu, a to vytváří napětí již i na domácí scéně,“ doplnil Faktor.

Evropská rada už v červnu odsouhlasila další finanční podporu Turecku na pomoc uprchlíkům, kterých je v zemi okolo čtyř milionů. Nejvíce je jich kvůli probíhajícímu válečnému konfliktu ze Sýrie, a právě pro jejich potřeby jsou evropské peníze nejčastěji určeny. Nejnovější zprávy z konce září hovoří o tom, že Rada EU schválila další finanční balík z unijního rozpočtu ve výši téměř 150 milionů eur, který půjde na podporu nejzranitelnějších osob z přibližně 3,7 milionu syrských uprchlíků v Turecku.

Výzva jménem Afghánistán

Situace se ale může ještě zhoršit, především kvůli potenciálním migračním vlnám z Afghánistánu v návaznosti na nedávný převrat. EU s něčím takovým dokonce počítá, šéf její diplomacie Josep Borrell nedlouho po pádu afgánského režimu uvedl, že mnoho Afghánců se bude snažit do EU dostat přes Turecko, které podle něj v tomto ohledu sehraje klíčovou roli.

Test jménem Afghánistán. Jakou roli sehrává EU?

Evropská unie pracuje na evakuacích z Afghánistánu, prozatím však není jasné, které státy se bývalých afghánských spolupracovníků EU ujmou. Současná krize by nicméně mohla přispět k urychlení vzniku nové migrační a azylové politiky.

„Po převratu v Afghánistánu je pozice Turecka ještě důležitější, EU se s ním bude muset znovu dohodnout na otázce migrace. Navíc budeme muset Turecku poskytnout pomoc s ochranou hranic. Musíme se připravit na náročnou spolupráci. Nemůžeme být naivní, protože může přijít doba, kdy Erdogan bude hledat domácí politickou podporu a bude na EU požadovat další kompenzace,“ nechala se slyšet Šojdrová.

Na jaře 2020 turecký režim „otevřel uprchlíkům dveře“ do Řecka, aby si tak od EU vynutil další finanční podporu. I když tento tlak nakonec nevyšel, otázka budoucí „vydíratelnosti“ Evropské unie je legitimní.

Podle Faktora je nicméně na rozdíl od předešlých let prezident Erdogan v pozici, kdy již nemůže migraci využívat ve svůj prospěch, a to kvůli zmíněné vnitropolitické situaci. Lze tedy prý počítat s tím, že Turecko bude v zásadě ochotné Evropu, ale i sebe, „ochránit“ před další potenciální migrační vlnou.

„Turecko zajisté poskytne azyl určitému počtu afghánských uprchlíků, především těm s turkickými kořeny, tedy Uzbekům či Tájikům, se kterými je pojí jazyková blízkost. Nelze si ovšem představit, že by bylo Turecko schopno přijmout podobné počty migrantů jako v minulosti a klíčové tak bude, aby se podobným migračním vlnám zabraňovalo již v zárodku,“ řekl Žiga Faktor.

I v tomto kontextu může být Turecko pro EU důležité, a to díky své výhodné pozici v regionu. „V komunikaci s Tálibánem by mohlo hrát Turecko klíčovou roli, jakožto jediná muslimská země, která je zároveň členem NATO. V ideálním případě by tak Turecko alespoň z části mohlo dohlížet nad tím, aby se Talibán nevrátil k praktikám z 90. let, které by masivní exodus mohly spustit, za předpokladu, že ho v této roli podpoří i USA a EU,“ myslí si Faktor.

Stále nicméně platí princip „něco za něco“. Turci velmi stojí o pokrok ve vízové liberalizaci, která by umožnila jejich občanům mimo jiné snadněji cestovat do EU. Nejen o tomto tématu mají představitelé EU a Ankary znovu jednat ještě v průběhu října.

Turecko chce modernizovat migrační i celní dohodu s EU

Turecko chce zrevidovat migrační dohodu, kterou uzavřelo v roce 2016 s EU. Uvedl to náměstek ministra zahraničí Faruk Kaymakci. V rozhovoru s AFP řekl, že počet utečenců ze Sýrie se zvýšil a příspěvky z Bruselu pokrývají jen část výdajů, které Turecko s uprchlíky má.

Zamíchá konec Merkelové kartami?

Jedna věc je, jak se Erdoganův režim chová vůči Evropské unii, druhou stranou mince je však postoj EU vůči němu. Existuje šance, že ten by se mohl v dohledné době změnit, protože Německo, které má k Ankaře blízko a platí za nejsilnější hlas mezi evropskými státy, bude mít nové vedení. Dlouholetá kancléřka Angela Merkelová hrála ve vztahu mezi Tureckem a EU důležitou roli.

„I přes to, že je s prezidentem Erdoganem dělily obrovské názorové rozdíly, Merkelová si vždy dobře uvědomovala důležitost vztahů s Tureckem a pravidelně dokázala, i za cenu ústupků, mírnit napětí mezi oběma stranami. Kvůli příliš měkkému postoji vůči autoritářským praktikám prezidenta Erdogana byla sice několikrát kritizována, ale dle mého názoru to byla právě Merkelová, kdo v daný moment dokázal udržet stabilitu a perspektivu lepších zítřků mezi EU a Tureckem,“ podotkl Faktor.

Jak upozorňuje například web Deutsche Welle, se změnou v čele Německa by mohla v postoji k Turecku přijít otočka, především pokud by se k moci dostali Zelení. Ti kladou větší důraz na otázku ochrany lidských práv a naopak menší na ekonomické vazby.

S novou německou vládou podle Žigy Faktora sice lze očekávat přísnější postoj vůči Turecku v otázkách porušování lidských práv či dodržování principů právního státu, nemusí to ovšem nutně znamenat automatické zhoršení vztahů. Podpora prezidenta Erdogana se totiž na domácí scéně dramaticky otřásá, stejně tak jako mu ubývá partnerů na mezinárodním poli. „Eskalaci vztahů tak ani přes změnu v čele Německa neočekávejme, jelikož v současné chvíli je Erdoganova pozice o dost slabší,“ poznamenal odborník.

Nesmí se nicméně zapomínat na to, že změna ve vedení může už relativně brzy přijít také na turecké straně, což by mohlo dynamiku vztahu posunout jiným směrem.

„Troufal bych si tvrdit, že při nadcházejících prezidentských volbách v Turecku, které se budou konat nejpozději za dva roky, je dokonce možná i změna v čele země, po které by mohlo dojít k rozkvětu vzájemných vztahů, tak jak tomu bylo na začátku nového tisíciletí,“ uzavřel Faktor. Také další odborníci upozorňují, že Evropa post-Erdoganovskou éru netrpělivě vyhlíží.

EU musí podle europoslanců pomoci dalším Afgháncům

Evropská unie hodlá ochránit co největší počet Afghánců, nechce však dát podnět k tomu, aby ve velkém zamířili do Evropy. Během diskuse s poslanci Evropského parlamentu to dnes prohlásil šéf unijní diplomacie Josep Borrell, podle něhož bude sedmadvacítka vyjednávat s Tálibánem i o dodržování lidských práv.

Tento článek vznikl s podporou kanceláře europoslankyně Michaely Šojdrové (Evropská lidová strana). Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem. Podmínky spolupráce jsou uvedeny zde.