Summit EU-USA: Obamu čeká v Lisabonu jiná Evropská unie

Americký prezident Barack Obama se zúčastní prvního summitu Evropské unie a USA od schválení Lisabonské smlouvy. Na mítinku, který proběhne 20. listopadu v Lisabonu, Obamu poprvé přivítá „europrezident“ Herman Van Rompuy a možná také „evropská ministryně zahraničí“ baronka Catherine Ashton.

Současně se summitem NATO, který je plánován na 19. a 20. listopad, proběhne v Lisabonu také jednodenní summit Evropské unie a Spojených států. Pro prezidenta Obamu přitom půjde o první setkání s představiteli EU od schválení Lisabonské smlouvy.

Listopadové setkání nejvyšších představitelů EU a USA by mělo mít podle pozorovatelů lepší atmosféru i jasnější agendu než předchozí summit EU-USA, který se měl letos v květnu konat v Madridu. Pro nezájem amerického prezidenta a jeho administrativy byl ale nakonec zrušen.

Podle AFP americký prezident od summitu tentokrát očekává konkrétní výstupy a jasná stanoviska EU k otázkám klimatu, mezinárodního terorismu a zejména ekonomiky.

„Doufáme, že z jednání vzejde minimálně několik jasných cílů,“ řekl pro AFP americký velvyslanec při EU William Kennard, který zároveň vyjmenoval hlavní body agendy.

Američané se chtějí podle Kennarda na summitu věnovat především otázce zaměstnanosti a ekonomického růstu a shrnout závěry ze setkání nejrozvinutějších ekonomik světa G20. V další řadě by to měla být otázka rozvojové pomoci a společných bezpečnostních hrozeb.

Existuje i naděje, že výsledkem jednodenního summitu by mohlo být i společné stanovisko Washingtonu a Bruselu pro klimatickou konferenci, která začíná 29. listopadu v mexickém Cancúnu.

„Americká vláda je odhodlaná a aktivní,“ řekl k boji proti globálnímu oteplování Kennard, přestože se americké administrativě nepodařilo protlačit Obamův klimatický balíček americkým Kongresem.

Nová tvář EU, nová situace pro USA

Podle studie amerického Brookings Institutu přijíždí Obama do trochu jiné Evropské unie a v trochu jiném postavení než kdy v minulosti.

Po přijetí Lisabonské smlouvy ho nyní za Evropskou unii přivítá první stálý předseda Rady Herman Van Rompuy, předseda Evropské komise José Manuel Barroso a možná také vysoká představitelka pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU, baronka Catherine Ashton.

Obama tak získává stálé evropské partnery, vybavené značnými pravomocemi, se kterými může domlouvat další kroky v zásadních mezinárodních otázkách. Právě na střídání evropských představitelů v rámci rotace předsednictví, kdy evropskou zahraniční politiku reprezentovala každých šest měsíců jiná předsednická země, si Obama v minulosti stěžoval.

Lisabonská smlouva prakticky eliminovala odpovědnost předsednické země v zahraniční politice EU. Příprava summitů a jejich agendy je tak nyní v rukách předsedy Evropské rady Van Rompuyho, který může dohlížet na kontinuitu evropské zahraniční politiky a prezidentu Obamovi nabídnout kvalitní agendu summitu.

Z výše uvedených důvodů se proto summit EU-USA nekoná v Belgii, která by jako předsednická země měla podle dřívějších pravidel summit pořádat. Podle portugalského Institutu pro mezinárodní vztahy a bezpečnost (IPRIS) ale místo konání a délka summitu odpovídá nízké prioritě summitu pro americkou administrativu.

Portugalský institut tím naráží na skutečnost, že se jednání Evropské unie a USA uskuteční v druhý den konání summitu NATO, jehož pestrá agenda nedává příliš prostoru pro jednání Brusel-Washington.

Podle IPRIS pokračování summitů EU-USA pouze ukazuje na neschopnost EU vytyčit vlastní nezávislou zahraničně-politickou agendu bez asistence a podpory Spojených států. Evropská unie tím světu ukazuje, že není v zahraniční politice jednotná a bez podpory mocného spojence se neodvažuje zvolit si vlastní zahraničně-politický směr, tvrdí IPRIS.

Podle Brookings Institutu je to ale v tuto chvíli Obama, kdo se po porážce demokratů ve volbách do Kongresu ocitá v úzkých a hledá podporu v Evropě, kde stále patří k nejoblíbenějším politikům.

Obama je v Evropě oblíbenější než doma v Americe a potřebuje na summitech NATO a EU-USA uspět, aby mohl domů přivést alespoň nějaké zahraničně-politické úspěchy, píše se ve studii Brookings Institutu.