Obama zatím spíš sliboval, říkají po roce jeho vlády odborníci

Barack Obama; zdroj: www.barackobama.com

Americký prezident Barack Obama vstupuje do druhého roku své vlády. Ten první poznamenala především finanční krize, kvůli níž se prezident soustředil hlavně na domácí politiku a na mimoevropské aktéry. Jak zatím naplňuje své volební heslo „change“, které vyvolalo u milionů lidí v USA i jinde na světě naději na změnu, řešili experti při diskuzi v Americkém centru v Praze.

Ačkoliv diskuze nesla název „Obamova zahraniční politika: rok poté“, experti se shodli, že zahraniční politika či euratlantické vztahy jsou nyní oblasti, které se nacházejí na periferii pozornosti americké administrativy. „Ve zprávě o stavu unie, kterou Barack Obama přednášel zhruba 90 minut, bylo pro zahraniční politiku jen málo místa – veškerou zahraničněpolitickou agendu shrnul prezident do devíti minut,“ podotkl analytik Hospodářských novin Daniel Anýž. Vrásky na čele prezidentu Obamovi v současnosti přidělává krom reformy zdravotnictví, jež čeká na schválení v Senátu, také klesající podpora veřejnosti. Pokles popularity podle odborníků prokázaly nedávné senátní volby ve státě Massachusetts, v nichž zvítězil republikán Scott Brown a demokraté tak v horní komoře ztratili většinu.

„Na vině jsou především nenaplněné sliby,” řekl Vít Střítecký z Ústavu mezinárodních vztahů. Podle něj většina změn zatím proběhla jen na úrovni diskurzu. Otto Pick, právník, politolog a diplomat, však poznamenal, že úkolem Obamy je především usilovat o naplnění amerických zájmů, které jsou stále stejné a nemění se s novou hlavou státu. Co se liší, je pouze jejich interpretace. Kdo tedy očekával zásadní změny, příliš prý podlehl předvolebnímu étosu.

Z Evropy přes Blízký východ až do Číny

Právě těžiště amerických zájmů, posunující se z euratlantického prostoru směrem do Asie, bylo dalším tématem diskuze. Od Obamy se obecně očekával multilateralistický přístup k mezinárodní politice, avšak to, čeho jsme dnes svědky, bych spíše nazval jakýmsi paralelním bilateralismem, tedy prohlubováním vztahů s více velmocemi najednou. Jde hlavně o Čínu, Brazílii nebo Rusko,“ řekl Střítecký.

Podle Petera MacDonagha, poradce irského premiéra, je tato změna viditelná již delší dobu a finanční krize a nutnost hlubší spolupráce s Číňany ji jen akcelerovaly. Podle Ira je logické, že Evropa již není středobodem pozornosti USA jako v období studené války. Měli bychom se zamyslet, co vlastně Američanům můžeme nabídnout. Vojensky za USA zaostáváme nejméně o 30 let a nejsme spolehliví ani co se operací v Iráku či Afghánistánu týče ani s ohledem na protiraketovou obranu.”

Afghánistán je problém číslo jedna, říká Pick

Operace v Iráku a Afghánistánu byly další klíčovou součástí předvolebních slibů Baracka Obamy. Podporoval větší zapojení jednotek v Afghánistánu, zatímco o válce v Iráku hovořil jako o pitomé válce”. Obamova nová strategie pro Afgánistán znamená posílení tamního kontingentu o dalších 30 tisíc vojáků s tím, že v roce 2011 by mělo začít jejich postupné stahovaní – to politologové považují za nerealistický cíl. Obamovi realita nedovolí stahovat se. Bude tedy muset vysvětlit buď nesplněný předvolební slib, nebo prohranou válku,” prohlásil Otto Pick. Podle diplomata, který je nestorem české zahraniční politiky a dnes radí ministru Janu Kohoutovi, by měl být Afghánistán Obamovou zahraničněpolitickou prioritou, protože fiasko na afghánské půdě by bylo pro USA katastrofální.

Nulová varianta: nulová šance

Daniel Anýž mezi prioritami jmenoval také uzavření americko-ruské dohody START, která má nahradit smlouvu o redukování jaderného arzenálu START 1 z roku 1991. Ta vypršela loni v prosinci. Obamova vize tzv. nulové varianty, čili naprosté likvidace jaderného arzenálu ve světě je podle účastníků diskuze také nesplnitelným cílem. Dnes ve světě existuje asi 23 tisíc jaderných hlavic a Obamovi se nemůže podařit přesvědčit země jako je Francie, Čína, Indie, Izrael, Severní Korea či Pákistán, aby zlikvidovaly svůj jaderný potenciál. „Je to jistě idealistický cíl, a politika vedená principy je záslužná věc, ale je to neproveditelné,“ podotkl Pick. Krom toho by byla nulová varianta v rozporu se strategickou koncepcí NATO, v níž je jaderné odstrašení přímo zakotveno.

Na Nobelovu cenu to zatím nebylo

Během debaty s posluchači zazněla i otázka, zda si Obama zasloužil stát se laureátem Nobelovy ceny za mír. Všichni odborníci odpověděli, že „ne“. Diskutující se shodli, že šlo o jakýsi symbolický bianco šek. „Obama ji dostal za něco, co ještě nevykonal, a to by se dít nemělo,“ řekl Pick. „Přestože všechny argumenty hovoří proti udělení ceny, musím přiznat, že jsem měl radost a chápu, za co Obama cenu dostal. Ale politika by neměla být o pocitech. Můžeme tedy jenom doufat, že Obama ještě uskuteční velké věci,“ uzavřel Anýž.