NATO nemá boj s pandemií v popisu práce. V řešení koronakrize hraje jen malou roli, říkají experti

© Shutterstock

Od NATO a EU se v současné krizi často očekává něco, co nemají v popisu práce. Severoatlantická aliance pomáhá s klíčovou přepravou zdravotnického materiálu, jinak však má podle odborníků poměrně malý prostor, jak se zapojit.

Kvůli pandemii koronaviru čelí svět globální krizi nevídaných rozměrů. Logicky se proto hledá ten, kde je odpovědný za její zvládnutí. Sám generální tajemník Severoatlantické aliance Jens Stoltenberg uznal, že jeden ze základních úkolů NATO představuje podpora odolnosti členských států.

„Máme odpovědnost za to, abychom zajistili odolnost našich spojenců například také proti zdravotním hrozbám,“ nechal se slyšet v rozhovoru pro EURACTIV.com. Tento úkol NATO je nicméně poměrně abstraktní a míří spíše na dlouhodobé působení organizace.

Co se však týká okamžité reakce na krizi a odpovědnost za její zvládnutí, NATO má za úkol něco jiného. „Není to instituce vytvořená na boj s infekčními chorobami a pandemií, ale na obranu členských zemí proti napadení agresorem,“ připomněl výzkumník Ústavu mezinárodních vztahů Praha Matúš Halás.

Přesto se však objevuje určité očekávání. Podle Haláse jde o mírnější verzi toho, co se děje v souvislosti s EU. „Od těchto aktérů se očekává něco, co nemají v popisu práce. V případě EU a její společné zahraniční a bezpečnostní politiky se tomu v minulosti říkalo ‚capabilities-expectations gap‘,“ vysvětlil odborník na evropskou bezpečnost. U NATO jde dle jeho slov spíše o propast mezi aktuálními očekáváními na jedné straně a činnostmi, které je tato organizace schopná zabezpečit, na straně druhé. Průnik mezi těmito dvěma množinami je prý velmi limitovaný.

EU jako bezzubý bojovník proti koronaviru? Komise může dělat jen to, co jí státy dovolí

Státy EU hledají odpověď na to, jak co nejlépe zvládnout současnou krizi okolo koronaviru. Evropská komise nedisponuje dostatečnými pravomocemi, aby na sebe mohla převzít kompletní zodpovědnost. Svoji podpůrnou roli však podle odborníka zvládá dobře.

Kde leží role NATO ve zvládání pandemie

Podle Zdeňka Kříže z Fakulty sociálních studií MU udělalo NATO v mezích svých možností to, co bylo možné. „Poskytlo transportní kapacity pro zdravotnický materiál a logistickou podporu tam, kde si o ni řekli,“ podotkl vedoucí Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií.

Jak řekl Halás, dobrým příkladem aktivit NATO je české a slovenské využití letových hodin v rámci projektu SALIS (Strategic Airlift International Solution), který spravuje Agentura NATO pro podporu a pořizování (NSPA). V rámci programu využívá Česká republika velkokapacitní letoun An-124 Ruslan, s jehož pomocí vytvořila letecký most z Číny na dopravu dodávek ochranných pomůcek.

„Jiným velice podobným příkladem je rumunské a holandské využití letových hodin v rámci programu SAC (Strategic Airlift Capability), stejně tak pod záštitou NATO. Aliance však nemá velký prostor udělat toho o moc víc,“ zhodnotil roli organizace Halás.

Programy SALIS a SAC (druhého se ČR neúčastní) nabízejí členům NATO a jejich partnerským zemím dva způsoby zajištění strategické letecké přepravy, a přitom umožňují dělit se o náklady. „Zatímco v rámci programu SALIS si členové letadlo An-124 pronajímají, v programu SAC si letadlo C-17 účastníci zakoupili a dělí se o náklady na jeho provoz,“ vysvětluje server natoaktual.cz.

„Prokletá“ 2 % HDP na obranu

Se Severoatlantickou aliancí je spojena i podmínka 2% výdajů jednotlivých členských států na obranu, která je předmětem nekončících debat. Také Česká republika patří mezi země, které do svých obranných kapacit investují podstatně méně.

Peněz teď navíc nebude nazbyt. Evropu kvůli radikálním opatřením brzdícím ekonomiku čeká recese, a vlády budou hledat prostor, kde ušetřit. NATO tak možná bude muset přehodnotit svůj tlak na zvyšování výdajů na obrannou politiku.

Stoltenberg však v rozhovoru zdůraznil, že vojenské kapacity NATO jsou relevantní i při řešení zdravotních krizí. Jako příklad uvedl vojáky, kteří pomáhají evropským zdravotníkům v první linii. Vyšší výdaje na obranu tak podle Stoltenberga mohou vést k posílení akceschopnosti Aliance v obdobných krizích.

70 let evropské obranné politiky. Bude konečně funkční?

Společná obrana a bezpečnost se stává jednou z hlavních priorit evropské integrace. Její kořeny však sahají až ke konci druhé světové války. Od té doby však společná spolupráce v této oblasti spíše zaostávala. Situace se ale začala v posledních letech měnit, a to zejména kvůli ruské hrozbě a migrační krizi. Otázkou zůstává, zdali současné ambiciózní návrhy a iniciativy budou v nejbližší době skutečně realizovány a jestli se z Evropské unie stane silný hráč i v oblasti obrany a bezpečnosti.