Musíme radikálně změnit vztahy s Afrikou, říká Komise. EU ale ujíždí vlak, o Afriku se zajímá i Čína

© European Union, 2020

Nová Evropská komise se rozhodla diametrálně změnit vztahy s Afrikou. EU má nově druhý nejlidnatější kontinent světa vnímat jakožto rovnocenného partnera s velkou budoucností, a nikoli jako rozvojový svět, který je třeba neustále něco učit.

„Neměli bychom po Africe chtít, aby se přizpůsobila Unii. Skutečné partnerství znamená, že hledáme možnosti a kompromisy společně,“ uvedla šéfka Komise Ursula von der Leyenová.

Plánovanou změnu v přístupu k africkým partnerům Komise představila v pondělí v nové Strategii EU-Afrika.

Ta mimo jiné uvádí, že v našem vnímání Afriky je třeba přehodnotit celý dosavadní narativ a dívat se, kam tento kontinent směřuje – stává se domovem nejmladší světové populace, největší zónou obchodu od vzniku Světové obchodní organizace, jde cestou užší regionální integrace, posilování ženských práv a vytváření ekonomických příležitostí.

Zjednodušeně řečeno, Evropa se ve vztahu k africkému kontinentu už dále nemá řídit pojmy rozvoj a rozvojová pomoc, ale naopak pojmem partnerství, a to se vším, co k němu patří.

Zveřejněná strategie zároveň navrhuje několik oblastí, na které by se mělo rovnocenné partnerství v budoucích letech zaměřit. Jít má v první řadě o udržitelný růst a zaměstnanost, zelenou a digitální transformaci, mír a bezpečnost, migraci nebo mobilitu a multilateralismus.

Strategie má být na jednu stranu součástí snah o to, aby se EU na globální úrovni stala silným a respektovaným hráčem. Posilování globální role EU je i jedním z cílům nové Komise. Na druhou stranu unijní zahraniční politika i nadále zůstává v rukou jednotlivých vlád členských států, což její efektivitu značně omezuje.

Co brzdí EU? Ať o zahraničních věcech rozhoduje většina, navrhují čeští europoslanci

EU nyní v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky rozhoduje ve většině případů jednomyslně. To znamená, že všechny státy se musí shodnout na jednom kroku. Podle některých českých europoslanců ale taková praxe brání v tom, aby se EU stala globálním hráčem.

Nové partnerství nemá být postaveno pouze na obchodních vztazích, ale na mezinárodní spolupráci obecně včetně spolupráce investiční, politické, sociální či bezpečností. A k tomu bude potřeba jednomyslná shoda napříč EU.

O návrhu Komise tak budou na jaře jednat ministři unijní sedmadvacítky v rámci Rady, v červnu se následně uskuteční summit, na kterém by prezidenti a předsedové vlády členských států měli schválit finální znění strategie.

Ani tím to ale nekončí. K partnerství je potřeba dvou stran, konkrétní podoba budoucích vzájemných vztahů by se tak měla vyjednat až na summitu EU-Afrika, který se uskuteční v říjnu letošního roku v Bruselu.

Po něm by mělo být jasnější, jakým směrem se tyto dva kontinenty v příštích letech vydají. Přáním Komise ovšem je, aby se budoucí vztahy zaměřily v první řadě na volný obchod, podporu podnikatelských příležitostí a investice. Stejně tak by se EU měla zavázat k podpoře Africké kontinentální dohody o zóně volného obchodu, která by měla začít platit do konce tohoto roku.

Evropě ujíždí vlak

V kontrastu s plány na užší spolupráci s Afrikou je však nynější ne příliš úspěšné vyjednávání nové Dohody z Cotonu (Cotonou Agreement). Ta pokrývá ekonomickou a politickou spolupráci mezi EU a Africkou, Karibskou a Pacifickou skupinou států (African, Caribbean and Pacific Group of States, ACP). Pokud jde o Afriku, součástí dohody je 48 z 54 afrických zemí.

Její platnost přitom měla vypršet už tento měsíc, vyjednavači se ovšem zatím nedokázali shodnout na její budoucí podobě. I toto jednání tak může ukázat jisté limity budoucí vzájemné spolupráce.

Vyjednavači prozatím platnost dohody prodloužili do prosince, tento krok ale více než optimismus ukazuje problémy a neshody mezi EU a jejími africkými partnery.

Jednou z nevyřešených otázek na straně EU je i to, zda být v oblasti migrace vůči Africe ve vyjednávání tvrdší, nebo naopak shovívavější.

Nejnovější plán přitom zní, že novou dohodu je třeba vyjednat do konce dubna, přičemž do listopadu by měly probíhat právní korektury a překlady. Vedle migrace však i nadále zůstávají problémem třeba otázka exportu či rozvojové pomoci, která se bude odvíjet zejména od podoby nového víceletého finančního rámce, na kterém členské země dosud shodu nenašly.

Obchodní politika EU pokračuje i bez Spojených států

Společná obchodní politika je oblastí, kterou se Unie snaží rozvíjet již několik desetiletí. I když se může zdát, že v poslední době je éra liberálního mezinárodního obchodu spíše na ústupu, EU chce i nadále obchodní vztahy se třetími zeměmi rozvíjet.

Na druhou stranu důraz na rozvíjení vzájemných vztahů s Afrikou možná přichází příliš pozdě.

To ukazuje mimo jiné Čína, která se v posledních letech rozhodla v afrických zemích investovat astronomické částky. Jen za poslední dvě dekády šlo o téměř 150 miliard dolarů (přes 3,2 bilionu korun). A tyto částky se každým rokem zvyšují, stejně jako tamní čínský vliv. V některých afrických zemích už výuka čínštiny dokonce začíná převažovat nad výukou angličtiny. Povinné hodiny čínštiny můžeme najít na mnoha školách v Keni, Ugandě nebo  třeba v Jihoafrické republice.

Snahy Číny o posílení svého globální ekonomického a politického vlivu ukazuje i v lednu zveřejněný výzkum společnosti AidData. Čínská vláda a čínští investoři podle něj v současné době financují tři a půl tisíce projektů ve 138 zemích světa.

„Číňané finančně aktivně podporují surovinově zajímavé státy v Africe. Například Etiopii, kde se nachází naleziště soli, platiny, železné rudy, drahých kamenů, tantalu, mědi a ve velké míře tam těží zlato. V zemi Číňané vydatně investovali zejména do hlavního města Addis Abeby. Etiopskou metropoli změnilo množství dopravních projektů. Od nových silnic až k prvnímu metru v subsaharské Africe,“ uvedl k výzkumu server Lidovky.cz.

Čínské investice však mají i stinnou stránku. Příkladem může být sídlo Africké unie, které leží právě v etiopské metropoli. Zdejší komplex za 200 milionů dolarů postavili Číňané, a to včetně vnitřního IT systému. Francouzský list Le Monde ovšem na počátku roku 2018 zjistil, že celá budova byla napojená na Peking, který z ní po dobu pěti let získával všechna data včetně odposlechů.

Je třeba naslouchat i Africe

Ani taková zjištění však čínské investice ve světě nezastavila. A výjimkou není ani Afrika, kde čínské úvěry a investice využívá řada států bez ohledu na to, že motivem Pekingu je v první řadě posílit svůj vliv v těchto zemích, což potvrzují i odborníci.

„Strategické záměry Číny vnímám jako primární motivaci. Čína k jejich naplnění používá tu oblast, ve které je momentálně silným hráčem, a to je ekonomika. Čína vždy dělá to, co je užitečné pro Čínu,“ řekla v minulosti redakci EURACTIV.cz Ivana Karásková z Asociace pro mezinárodní otázky.

Zapomínat by se podle ní nemělo hlavně to, že čínská iniciativa The New Silk Road (Nová hedvábná stezka) je ve skutečnosti jen snahou čínské vlády rozšířit svůj geopolitický vliv do zemí střední a východní Evropy.

Nová Hedvábná stezka je zatím spíš chiméra, ukazují zkušenosti Visegrádu

Slovensko, Polsko a Maďarsko mají s Čínou podobné zkušenosti. Navzdory velkému důrazu na vzájemné obchodní vztahy zůstává obchodní bilance ve výrazné nerovnováze a významné čínské investice zatím nepřichází. Jak se země V4 staví k Číně politicky? A co má vlastně asijská velmoc za lubem?

Nekontrolované investice z východu ohrožují národní bezpečnost, varují odborníci

K přímým zahraničním investicím je Česká republika čtvrtá nejotevřenější na světě. Nemáme žádné kontrolní mechanismy, které by nás před rizikovými investicemi chránily. Před pronikáním cizích mocností do strategických oblastí u nás pravidelně varuje BIS i další odborníci. Nic se však neděje a ekonomický a politický vliv Číny a Ruska se pomalu zvětšuje. A to nejen v ČR.

Partnerství ze strany EU by tak v tomto kontextu mohlo být pro některé africké státy dobrou alternativou. Na druhou stranu o zdejší obchodní příležitosti mají zájem i mnohé další státy včetně USA, Indie, Ruska, Turecka nebo Británie.

Kupříkladu Spojené státy začaly před pár týdny vyjednávat obchodní dohodu s Keňou a hodlají vytvořit Mezinárodní sdružení pro financování rozvoje (International Development Finance Corporation), které bude mít za úkol konkurovat právě čínským investicím v Africe.

Jak ve svém komentáři pro EURACTIV.com zdůraznil José Mariá Vera z Oxfam International „zatímco se v Bruselu a v dalších evropských hlavních městech hodně mluví o restartu vztahů mezi Evropou a Afrikou směrem ke skutečnému partnerství, konkrétní kroky dosud nebyly učiněny skoro žádné“.

EU podle něj naopak v posledních letech jedná spíše kontraproduktivně, když tamním zemím posílá velké finanční částky na zastavení ilegální migrace, ty jsou však využívány z velké části neefektivně. Největší chybou pak podle něj je, že se EU ve vztazích s Afrikou doposud řídí zejména svou domácí politickou agendou, která byla zaměřená téměř výhradně na migraci. Investuje tak mnoho peněz do tranzitních zemí či zemí původu, aniž by tyto finance skutečně pomáhaly – ať už zdejším ekonomikám či k zastavení migračních toků.

„Je načase, aby Evropská unie a Africká unie začaly spolupracovat na prosazování udržitelného rozvoje na obou kontinentech. Skutečné partnerství však bude v první řadě vyžadovat, aby unijní lídři v Bruselu a v členských zemích začali naslouchat pozicím a skutečným potřebám a prioritám svých afrických protějšků,“ dodal Vera.