Evropské sankce zatím nedonutily režim v Moskvě, aby ukončil svou agresi na Ukrajině, a válka bude nejspíš ještě dlouhá. Ruská ekonomika ale trpí a v příští dekádě budou trpět hlavně běžní Rusové.
Od začátku války na Ukrajině před necelým rokem se Evropská unie společně se svými západními spojenci snaží Rusko přimět, aby svou agresi zastavilo. Hlavní součást tohoto tlaku představují různé typy sankcí, které se navíc stupňují. V prosinci státy EU schválily už jejich devátý balík.
Vedle individuálních sankcí zamířených na konkrétní politiky nebo oligarchy jde především o sankce hospodářské. EU například omezila přístup této země na kapitálové a finanční trhy na kontinentu, zakázala dovoz ropy a uhlí z Ruska, uzavřela vzdušný prostor všem ruským letadlům nebo evropským firmám zakázala v této zemi investovat do některých odvětví.
Sankce, zdá se, fungují, i když nejkatastrofálnější scénáře se nenaplnily. Podle analýz Světové banky, Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) bude po špatném loňském roce ruská ekonomika klesat i v tom letošním. Podle odhadů tamní HDP meziročně spadne o 2,3 % až 5,6 %.
Výrazně klesá ruský obchod se zbožím a službami, inflace byla zároveň po rekordním jaru na konci roku 2022 stále vysoká, okolo 12 %. Největší ruské bance Sberbank loni kvůli sankcím klesl čistý zisk o 75,7 %, banka zároveň musela opustit téměř všechny evropské trhy včetně toho českého. Analytici poukazují na to, že velké dopady má také prosincový cenový strop na ruskou ropu.
Jak připomíná například Centre for Economic Policy Research (CEPR), Rusko je do velké míry izolované od světové ekonomiky a má jen omezený počet nových hospodářských partnerů. Trpí především technologická odvětví a sektory závislé na exportu. Válka a sankce zhoršují ekonomické vyhlídky země na další roky, což dřív nebo později dopadne na život všech Rusů. Zemi pravděpodobně čeká „dekáda regresu“.
Zároveň je ale podle CEPR pravda, že různá přechodná období a další opatření, která mají zmírnit dopady sankcí na jejich autory a světové trhy, otupují dopady na samotnou ruskou ekonomiku. Efekt tak zatím není v Moskvě cítit tak silně.
Analytička Alexandra Prokopenko ve svém komentáři pro think-tank Carnegie Endowment for International Peace popisuje, že dopad sankcí se podařilo snížit také díky zásahům ruské vlády a centrální banky, stejně jako díky faktu, že státní firmy i velké banky se na přicházející sankce dokázaly připravit.
Jak naznačují například reportáže Seznam Zpráv nebo zkušenosti z polsko-kaliningradské hranice, sankce se také daří alespoň částečně obcházet. Také český ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) Radiožurnálu potvrdil, že „jsou jednotlivci či některé firmy, které se pokoušejí vydělat na systému sankcí“.
Kdy dojdou tanky a rakety?
Jak připomíná EU, „sankce jsou zaměřeny na oslabení schopnosti Ruska financovat válku“. Cílem je tedy oslabit ruský průmysl do té míry, že nebude schopný udržet takové tempo výroby vojenské techniky, které je nutné pro udržení války.
A nejde jen o to, že Rusku dojdou peníze – zásadní je také konec samotných dodávek zbraní a důležitých komponentů. Evropský zákaz vývozu se v sektoru obrany vztahuje na „zbraně a civilní palné zbraně, „střelivo, vojenská vozidla a polovojenské vybavení“, „zboží dvojího užití a technologie pro vojenské použití“ a „motory dronů“. V souvislosti s drony Unie potrestala také Írán, který je do Ruska dodával.
Jak poukazuje CEPR, dodávky vyspělých technologií do Ruska výrazně klesly, i když režim v Moskvě přestal zveřejňovat statistiky své obchodní bilance. Konec dodávek měl samozřejmě dopad i na vojenský průmysl.
Vláda USA v říjnu například uvedla, že ruský vojenský letecký program byl odříznut od zásobování v rámci světového leteckého obchodu. Zastavila se výroba letounů nové generace, a to kvůli nedostatku zahraničních komponentů, včetně polovodičů.
Elina Ribakova z washingtonského Institute of International Finance nabídla další detaily – Rusko je podle ní závislé na čipech vyrobených v zahraničí, a potřebuje je, aby mohlo ve válce pokračovat. Nedostatek tedy představuje problém.
„Rusko si plně neuvědomilo, jak je jeho vojensko-obranný komplex závislý na západních komponentech, takže nyní vidíme, že Rusko nemůže reprodukovat zásoby moderních tanků, moderních stíhaček, moderních raket,“ popsal současné ruské problémy Sergej Gurijev, který působí na pařížském institutu Sciences Po.
Přestože tedy Moskva zatím dokáže zásobovat svou armádu potřebnou technikou, kvůli sankcím a především nedostatku západních technologií to bude do budoucna těžší a těžší. Odhadovat, kdy „Rusku konečně dojdou rakety“, ale není jednoduché.
Hlavní je udržet jednotu
Rusko se od začátku snaží Západ od sankcí odradit tím, že v rámci své propagandy zmiňuje, že budou nakonec kontraproduktivní. Přestože se jedná o součást vojenské strategie, je pravda, že opatření bez rizika nejsou.
EU se i kvůli válce potýká s vysokými cenami energií, vysokou inflací a začíná se obávat možné ekonomické recese v dalších letech. Domluvit se na protiruských sankcích tak dá více práce než dřív, což se ukázalo u prosincového balíku. Státy blíže Ukrajině žádaly tvrdší opatření, než se nakonec dohodla.
„Je stále obtížnější zavést sankce, které by Rusko zasáhly dostatečně tvrdě, aniž by EU utrpěla nadměrné vedlejší škody,“ uvedl mluvčí belgické vlády na summitu lídrů EU.
„Nyní jsme se sankcemi opatrní, abychom nezašli tak daleko, že bychom zcela poškodili evropskou ekonomiku,“ potvrdila na summitu i Edita Hrdá, velvyslankyně České republiky při Evropské unii.
Odborníci nicméně tvrdí, že právě teď je důležité v sankcích vytrvat. Analýza CEPR doporučuje co nejširší koalici zemí při uvalování sankcí, jen tak totiž budou mít na Rusko skutečně drtivý dopad.
Pokud je cílem skutečně omezit ruský průmysl, zejména ten vojenský, podle Sergeje Gurijeva bude velmi záviset na tom, jak důsledně bude Západ své sankce prosazovat a zároveň odrazovat ostatní státy od toho, aby Moskvě pomáhaly omezení obcházet.
