Evropští lídři po odstoupení Washingtonu od jaderné dohody s Teheránem opakovaně varovali před možnou eskalací napětí. Smrtí íránského generála se evropská noční můra stala skutečností. Unie nyní postupuje pomalu a opatrně, jak je jejím zvykem.
Brusel čelí již opakovaně kritice za pomalou reakci na mezinárodní dění. Po útoku na konvoj iráckého generála Kásima Solejmáního, při němž kromě něj zahynuli i dva představitelé irácké militantní buňky Lidových mobilizačních jednotek (PMU), vydali první společné stanovisko Francouzi, Němci a Britové.
Trojice lídrů žádala deeskalaci napětí. „Vyzýváme všechny strany, aby uplatňovaly maximální zdrženlivost a odpovědnost,“ uvádí se v prohlášení. I to však přišlo až po dvou dnech od atentátu.
Na společný postup Unie se stále čeká a je nepravděpodobné, že bude představen dříve než v pátek 10. ledna, kdy se na mimořádném zasedání v Bruselu setkají zástupci evropských diplomacií.
Evropská unie se přitom nyní ocitá uprostřed konfliktu mezi svými americkými spojenci a nestabilním partnerem z Blízkého východu. Aby ochránila sebe i vlastní zájmy, EU se pravděpodobně pokusí udržet při životě polomrtvou dohodu o íránském jaderném programu.
Řada pozorovatelů se navíc domnívá, že významnou roli na Blízkém východě sehraje spíše Rusko a Čína, než EU. Souvisí s tím i fakt, že v čele unijní diplomacie došlo ke změně a Josep Borrell zatím nemusí mít takovou síť kontaktů, jakou měla jeho předchůdkyně Federica Mogheriniová. Borrella tak čeká na mezinárodním poli křest ohněm.
Krize se Evropy bezprostředně dotýká
Evropské státy jsou v regionu aktivní, a to nejen co se bezpečnosti týče, ale také v různých ekonomických či rozvojových aktivitách. Napětí na Blízkém východě negativně ovlivní dopravní i energetický sektor, stabilitu evropského sousedství či migraci. Po destabilizaci Iráku a odchodu vojsk v roce 2011 se navíc v regionu vytvořil prostor pro rozkvět teroristické organizace ISIS, která operovala i na evropské půdě. Opakování takové situace tak rozhodně není žádané.
„Současná krize hluboce zasahuje nejen region, ale nás všechny. Aby se vytvořil prostor pro dialog, musí být další používání zbraní okamžitě zastaveno,“ uvedla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová na ranní tiskové konferenci. Připomněla, že Unie má v regionu silné a „časem ověřené“ vztahy s mnoha hráči, které chce využít k deeskalaci napětí. EU například před rokem a půl uzavřela partnerskou dohodu s Irákem, která může být v současné situaci velmi důležitá.
Podle šéfa evropské diplomacie Josepa Borrella není poslední íránský útok na americkou základnu v Iráku „v ničím zájmu“. „Nechceme, aby se tato spirála násilí ještě zkomplikovala,“ podotkl Borrell, který pozval do Bruselu nejen evropské ministry, ale také šéfa íránské diplomacie.
Odchod vojsk z Iráku
Irácký parlament schválil o víkendu rezoluci, ve které vyzval cizí vojska k odchodu z iráckého území. Americký prezident Donald Trump se k záležitosti vyjádřil osobitě: ze země stáhne vojáky, jen pokud mu za to zaplatí, protože jejich služby stály Američany miliardy dolarů. Faktem však je, že stažení vojáků z Iráku bylo jedním z jeho hlavních zahraničněpolitických slibů v době kandidatury na prezidenta.
Navzdory doporučením v posledních dnech vyslal Trump do regionu dalších 3 500 jednotek, které by měly údajně směřovat do Kuvajtu. V současné době mají Američané v Iráku 4 000 vojáků.
Pokud by se Spojené státy rozhodly zahájit invazi, podobně jako tomu bylo v roce 2003, vzhledem k velikosti a vojenské kapacitě Íránu by byl konflikt podle expertů tři až pět krát větší. Zájem o „nový Irák“ by neměl mít ani prezident Trump, kterého čeká náročná kampaň před listopadovými prezidentskými volbami.
Společné stanovisko Unie chybí i v rozhodnutí ohledně přesunu evropských vojáků, jednotlivé státy zatím reagují samostatně. Slovensko po koordinaci s výcvikovou misí NATO dočasně přesune svých sedm vojáků mimo území Iráku. Severoatlantická aliance se totiž v pondělí rozhodla operaci dočasně pozastavit. Češi údajně v regionu zůstanou, jakékoli další kroky ale budou koordinovat se spojenci v NATO.
O přesunu mluví také Berlín, který má v Iráku zhruba 140 jednotek. Na svých dvou základnách v Bagdádu a Taji chce snížit jejich počty a vojáky přesunout do Jordánska a Kuvajtu.
Britové poslali do takzvané zelené bezpečné zóny v hlavním městě již 50 ze svých 400 vojáků.
Emmanuel Macron je v komunikaci se zainteresovanými hráči nejaktivnější a navazuje na komplexní vztahy, které upevňoval v předešlých měsících. Ještě loni se pokoušel vytvořit prostor pro dialog mezi Íránem a Spojenými státy. V srpnu pozval íránského ministra zahraničí na setkání sedmi největších ekonomik světa do Francie, kterého se účastnil i americký prezident. V říjnu dokonce představil čtyřbodový plán obnovení vyjednávání, Trump ale nepřijal podmínku svého íránského protějška Hasana Rúháního, který požadoval zrušení tvrdých amerických sankcí. Jednání tak nakonec žádné výsledky nepřinesla.
Francouzský prezident komunikoval telefonicky se svým íránským protějškem i včera (7. ledna). V téměř hodinové debatě Rúháního žádal o uklidnění situace.
Vše pro jadernou dohodu?
Unii v současnosti záleží na tom, aby jaderná dohoda s Íránem zůstala v platnosti co možná nejdéle. Ačkoliv Teherán mluví o tom, že přestane dodržovat omezení, která z ní vyplývají, formálně zatím k žádnému kroku nedošlo. Pracovníci Mezinárodní agentury pro atomovou energii, kteří v rámci jaderné dohody kontrolují množství a využití obohaceného uranu v zemi, navíc mohou pokračovat v inspekcích.
Evropané jsou přesto nervózní a podle francouzského ministra zahraničí Jeana-Yvese Le Driana se v nejbližších dnech rozhodnou, zda spustí takzvaný mechanismus řešení sporů. Tento proces by v konečném důsledku mohl vést i k obnovení sankcí OSN vůči Teheránu.
V regionu nemá o doutnající konflikt zájem nikdo, dokonce ani Saudská Arábie či Izrael. Brusel má navíc prostor využít své postavení a přímo spolupracovat s Irákem, Spojenými arabskými emiráty, Kuvajtem či Ománem. Očekávat lze ale zejména opatrné a diplomatické kroky, které jsou pro evropskou diplomacii typické.
