Hrozba z Ruska a Číny je plíživá, proto může být nebezpečnější než terorismus, říká generál Petr Pavel

© Shutterstock

Čeští vojáci mají podle generála Petra Pavla v NATO respekt, na politické úrovni se však Česko často schovává za to, že je malá země. Zpravodajské působení Ruska a Číny v EU může být podle něj větší nebezpečí než terorismus.

Český generál Petr Pavel ukončil své působení na pozici předsedy vojenského výboru NATO v letošním roce a od té doby objíždí konference a diskuse a mimo jiné se snaží Čechům přiblížit, o čem společná obrana je a proč má smysl. V podobném duchu se neslo také jeho setkání s lidmi v ostravském Centru PANT minulý týden, kde ho vyzpovídal Tomáš Drobík z Ostravské univerzity.

Diskuse se dotkla velkého množství témat, a to včetně porevoluční transformace České republiky. Devadesátá léta byla podle Pavla zásadní v tom, že se Češi mohli vrátit ke kořenům první Československé republiky, která respektovala svobodu, hodnoty a řídila se zásadami humanismu. „Následný vstup do NATO a Evropské unie byl přirozeným důsledkem těchto změn. Pro zemi naší velikosti to byla jediná rozumná cesta, jak si zajistit nejenom bezpečnost, ale i dlouhodobou prosperitu,“ řekl generál.

Transformace české vojenské mentality

Diskuse se ve své první části zaměřila na vývoj českého vojenství po revoluci v roce 1989, tedy na vstup do NATO a na proces, který mu přecházel. Tomáš Drobík se zajímal o to, jak Čechy v devadesátých letech jejich noví partneři v Severoatlantické alianci vnímali.

„Byli jsme pro ně ,ti divní chlapíci z východu‘. Těžko asi očekávat, že by nás všichni vítali s otevřenou náručí, a trvalo to hodně dlouho, než nás začali brát jako rovnocenné partnery,“ popsal první roky Pavel. Vojenské myšlení se podle něj totiž nemění tak rychle jako rozhodnutí vlády, a než si spojenci zvykli, chvíli to trvalo. „Bylo to i tím, že jsme byli jinak mentálně nastavení,“ vysvětlil.

Generál popsal české překvapení při prvních jednáních v rámci NATO. Češi byli podle něj zvyklí z Varšavské smlouvy, že se všechno rozhodovalo v Moskvě. „Všechno se ,nalajnovalo‘, my jsme to vykonali a nechali jsme se pochválit, jak jsme to dobře udělali,“ přiblížil své zkušenosti z dob komunismu.

Když pak čeští vojáci s tou samou mentalitou přijeli na jednání Aliance a čekali, že dostanou jasné pokyny, úkoly a termíny, byli dle generálových slov překvapení. „Oni nám místo toho řekli: ,Tak co s tím kluci uděláte? Čím chcete Alianci prospět a čím sami sobě? Jaké máte návrhy, jak byste to chtěli dělat?‘. A my jsme po sobě bezradně koukali, čekali jsme jasné pokyny a teď jsme měli tolik prostoru, že jsme nevěděli, co s ním,“ řekl generál.

Češi tedy prý museli změnit své chápání armády, protože ze systému, který byl z principu direktivní, přišli do jiného, který dává prostor iniciativě a je v celé řadě věcí svobodnější. „Z počátku jsme si s tou svobodou nevěděli tak úplně rady. Já jsem rád, že si dnes s ní víme rady mnohem více, a že nás naši partneři berou se vší vážností. V řadě případů si naši vojáci vydobyli respekt nejenom jako kolegové v míru, ale především jako spolubojovníci,“ nechal se slyšet Pavel.

Ministři obrany schválili 17 projektů v rámci posílené spolupráce PESCO. Česko chce stát v čele tří z nich

Vojenská mobilita, Jednotné lékařské velení a Centrum excelence pro evropské tréninkové mise. To jsou tři obranné iniciativy, o jejichž vedení Česko usiluje. Nabídlo vybavení a personál. Jednání nad konkrétní podobou jednotlivých obranných projektů se budou vést v průběhu letošního roku. Už dnes je jasné, že bude potřeba dostatek financí.

Česko jako spolehlivý partner na bojišti

Čeští vojáci si podle Petra Pavla vybudovali pověst spolehlivých spojenců v krizových situacích, není to však prý samozřejmost u všech národností. „Já a mí kolegové v armádě jsme zažili mnohokrát situaci, kdy jdou do akce příslušníci čtyřech, pěti národů a velice rychle vám vykrystalizuje, od koho si ta záda můžete nechat krýt a koho si naopak musíte hlídat,“ popsal bývalý náčelník generálního štábu Armády ČR. U vojáků některých zemí podle něj nebylo jisté, jestli v situacích, kdy by je jejich spojenci nejvíce potřebovali, náhodou neselžou nebo případně nezmizí.

I v rámci Aliance se podle něj národy trochu liší v závislosti na „stupni“ své spolehlivosti. „Z politické korektnosti a úcty k partnerům se to nikde nezveřejňuje, ale když se potom staví sestava pro nějakou rizikovou akci, tak velice rychle poznáte, komu dávají partneři důvěru a komu ne,“ vysvětlil Pavel.

Moderátor Tomáš Drobík chtěl vědět, jestli se na Čechy dívají jejich spojenci v NATO stejně také v politické rovině. „My se často schováváme za to, že jsme malá, nevýznamná země, o které rozhodují ostatní, a že tedy náš hlas stejně nikdo nebude poslouchat. Tak trochu jsme se naučili lavírovat, alespoň v tom politickém prostředí, abychom nemuseli jasně dát najevo svou pozici,“ podotkl generál.

Často se prý na půdě NATO setkal s tím, že státy velikostí srovnatelné nebo menší než Česko měly naprosto jiný přístup k řešení problémů. Mnohdy tak přišly se stanoviskem, o kterém věděly, že jim v krátkodobém horizontu uškodí, ale byly přesvědčeny o tom, že taková pozice je správná. „U nás myslím máme v této oblasti ještě co dohánět a bude zapotřebí více politiků, kteří budou schopni za prvé obhájit si nepopulární názor před svými voliči a za druhé jít s ním na trh v mezinárodním prostředí,“ řekl Pavel.

Česko a Polsko se shodují, že válka s Ruskem jim nehrozí

Agresivní politika Ruské federace je hlavní hrozbou Polska a dalších zemí na východním okraji Evropské unie a Severoatlantické aliance. Čeští odborníci mezi hlavními zdroji nebezpečí Rusko nezmiňují, upozorňují však na rozpadající se světový řád.

Výzvy pro NATO

Generál vzhledem ke svým zkušenostem také shrnul, jakým hrozbám a výzvám bude muset NATO čelit v nadcházejících letech. „Určitě bude pokračovat celý soubor opatření proti mezinárodnímu terorismu, ať už se projevuje tou organizovanou formou, a to v Sýrii, Iráku, Afganistánu, Mali či jinde, nebo tou individuální, která se odráží v západoevropských či severoamerických městech,“ vyjmenoval.

NATO bude podle něj určitě také pokračovat v opatřeních, která budou směřovat k věrohodnému odstrašení případného agresivního chování ze strany Ruska a dalších aktérů. „Dnes vstupuje do popředí například Čína, která se kromě ekonomických aktivit a ,soft‘ nástrojů začíná celosvětově projevovat také více vojensky,“ upozornil rodák z Plané.

Aliance dle jeho slov vždy zdůrazňovala, že jejím hlavním úkolem je obrana, a bude tedy mít za cíl jakoukoliv vojenskou agresi odstrašit tím, že bude připravená a bude mít všechny prostředky k tomu se efektivně bránit, a tím předejít jakémukoliv útoku. „Aliance bude v rostoucí míře muset reagovat na ty hrozby, které jsou nevojenského charakteru. Je naprosto prokazatelné, že Rusko, a v menší míře Čína, u nás intenzivně zpravodajsky působí. A snaží se zpochybnit naše vnímání toho, co je ještě přípustné,“ řekl generál.

Jako příklad uvedl anexi Krymu, situaci na Donbase nebo sestřelení letadla nad Ukrajinou. „To jsou události, které mají jasný faktografický základ, a přesto naše mínění o nich je neustále zpochybňováno a uváděno do stavu, kdy nevíme, co je pravda, co není pravda, čemu se dá věřit, čemu se nedá věřit,“ připomněl Pavel. „Myslím si, že toto je pro nás v řadě věcí škodlivější než vzdálený terorismus,“ dodal.

Hned také vysvětlil, proč to tak vnímá. „Hrozba ze strany Ruska či Číny je podle mě nebezpečnější v tom, že je plíživá, ne každý si ji uvědomuje, je pod povrchem, pod prahem toho, co se dá nazvat agresí,“ poznamenal Pavel. Přesto má podle něj destruktivní charakter, protože vede ke zpochybňování hodnot, jako je svoboda tisku, nezávislá justice, respektování politické opozice a demokratické volby. „To jsou všechno věci, které bychom asi neměli považovat za zcela automatické, protože o ně můžeme velice rychle přijít, jako v naší historii ukázal například osmačtyřicátý rok,“ podotkl.

Rusko, Čína a morální dilema

Drobík poukázal na určité morální dilema, kdy evropské státy na jednu stranu s Ruskem a Čínou obchodují a spolupracují v mnoha oblastech, ale na druhou stranu je zároveň vnímají jako vyzyvatele pro svou bezpečnost a stabilitu.

„Jestli někdo bude tvrdit, že můžeme klidně dělat byznys s Ruskem a Čínou, a že to nijak nesouvisí s tím, jaké zastáváme hodnoty, tak to tak úplně není pravda. Měli bychom mít na paměti kam patříme a kam chceme patřit, a tomu přizpůsobit i úroveň vzájemných vztahů,“ upozornil Pavel.

V žádném případě ale prý netvrdí, že by měly státy NATO „usekat“ všechny vazby na Rusko a Čínu. „Já jsem vždy v Alianci zastával, a byl jsem za to mnohokrát považován za příliš nakloněného Rusku, na rozdíl od Čech, kde jsem považován za toho, kdo straší Ruskem, abychom s nimi vedli dialog,“ řekl generál s tím, že pokud se s nimi nebude mluvit, tak nebude možné zjistit, jak uvažují. „Byl jsem rád, že se za dobu mého působení v Alianci podařilo navázat vztahy mezi vojáky i na té osobní úrovni – setkal jsem se s generálem (Valerijem) Gerasimovem, náčelníkem generálního štábu Ruska,“ uvedl. Něco takového je podle něj nutné, i když to neznamená, že je potřeba se svým protějškem souhlasit.

„Jsem přesvědčený o tom, že je zapotřebí s Ruskem i s Čínou jednat, ale to nevylučuje, že můžeme zaujmout naprosto principiální stanovisko, pokud se týká našich základních hodnot,“ uzavřel generál.

Vztah EU-NATO v nové éře. Rozvířil Trump potřebnou diskusi o obraně?

Příchod Donalda Trumpa do Bílého domu zdá se znamená novou éru transatlantických vztahů. Prezident opakovaně vyzývá evropské členy NATO, aby zvýšily své výdaje na obranu, jinak začne vyvozovat důsledky. Kam to povede? Tématu se dotkla čtvrteční mezinárodní konference v Praze.