EU preferuje dobrovolné návraty migrantů. Jsou levnější a snižují riziko, že lidé zamíří do Evropy znovu

Rok 2016 © EPA

Zemím EU se nedaří vracet neoprávněné migranty zpět do zemí původu. Zlepšit to má nová strategie, která se zaměřuje na dobrovolné návraty. Veřejnou konzultaci ke strategii doprovázel „český nálet“ kritických komentářů.

V Evropské unii se jedná o Novém paktu o migraci a azylu, rozsáhlé reformě migrační a azylové politiky, která potrvá roky. I když na kontinentu v současné době nehrozí stejné problémy spojené s migračními vlnami jako v letech 2015 a 2016, řada otázek čeká na své společné a dlouhodobé řešení.

Jednou z problematických oblastí je návratová politika, tedy schopnost zemí EU úspěšně vrátit tzv. neregulerní migranty zpět do země, ze které do Evropy přišli. „Z osob, které nemají oprávnění k pobytu v EU, se do země původu vrací pouze asi třetina, přičemž dobrovolně tak učiní méně než 30 % z nich,“ přiznala nelichotivou statistiku eurokomisařka pro vnitřní věci Ylva Johanssonová.

Odborník na migrační politiku z Martensova centra v Bruselu Vít Novotný data ještě upřesnil. V posledních deseti letech se podle něj mělo z EU každý rok vrátit domů okolo půl milionu migrantů, kteří přicestovali nelegálně, neuspěli v azylovém řízení anebo překročili povolenou dobu pobytu. Poměr těch, kteří se skutečně navrátili do domovské země, a to dobrovolně či nuceně, však klesal z 45,8 % v roce 2016 až k 28,9 % v roce 2019.

„Má to řadu příčin, od špatné komunikace mezi státními orgány uvnitř členských zemí a nedostatečnou koordinaci mezi členy EU, až po děravou legislativu a politické protesty proti nuceným návratům v některých západoevropských zemích,“ upozornil Novotný.

Jak doplnil, některé země původu, například Guinea, Pobřeží slonoviny či Afganistán, odmítají přijímat zpět vlastní občany. Úspěšnost je podle Novotného mnohem vyšší například u občanů Ukrajiny či Albánie. EU má tedy v této oblasti rozhodně co zlepšovat.

Do Evropy míří jen minimum nelegálních migrantů, problémy ale nezmizely

I malý počet nelegálních migrantů přicházejících do Evropy stačí k tomu, aby téma zůstávalo vysoce politicky citlivé. Klíčovou výzvu následujících let představuje obnovení důvěry.

Raději dobrovolně

Návratovou politiku je tedy potřeba zefektivnit. Nová strategie z dílny Evropské komise chce, aby se odmítnutí migranti vraceli do svých zemí především dobrovolně. Přichází tedy s řadou nových návrhů – posílit se má spolupráce se zmíněnými zeměmi původu i s tzv. tranzitními zeměmi, vzniknout by měla nová pozice „koordinátora pro návraty“.

Ústřední roli při dobrovolných návratech by měla mít pohraniční agentura Frontex. Její pracovníci by odmítnutým migrantům poskytovali poradenství, podporovali je po příjezdu a sledovali, jak úspěšně se jim daří znovu začlenit do společnosti ve své zemi.

Jak připomněl ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek, agentura má v poslední době „dost pošramocenou pověst“, a to „kvůli zapojení úředníků Frontexu do nezákonných návratů uprchlíků a vyhýbání se pomoci uprchlíkům na moři“. Agentura si kvůli tomu vysloužila vyšetřování ze strany Evropského parlamentu, Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) nebo Evropského ombudsmana.

Šéf Frontexu o žádné nelegální činnosti svých zaměstnanců neví. Část europoslanců mu nevěří

Šéf pohraniční agentury Frontex odmítl informace médií, podle nichž se jeho lidé podíleli na nelegálním zahánění člunů s uprchlíky poblíž řeckých břehů. V debatě s europoslanci prohlásil, že všechny aktivity během kontrol na mořích se dějí v souladu se zákony.

Stále však platí, že by tato evropská agentura pouze podporovala členské státy v jejich návratové politice. Jak vysvětlil Novotný, Komise nemá legislativní mandát k navracení migrantů, může ale napomáhat návratům, které nařídí členské státy. „Současná Komise Ursuly von der Leyenové pojímá početnější repatriace jako zásadní krok ke zvýšení legitimity celé evropské migrační politiky,“ poznamenal odborník.

Snaha posílit dobrovolnou složku návratové politiky EU vychází i z toho, že nucené repatriace jsou administrativně a finančně náročnější. Podle výzkumné služby Evropského parlamentu stojí průměrný nucený návrat 3 414 euro na osobu, dobrovolný návrat však stojí pouhých 560 euro.

„Typickým modelem je, že úřady v dané zemi zaplatí jednotlivci či rodině za to, že odcestuje do domovské země, zaplatí náklady za dopravu a pomůžou reintegraci do domácího prostředí, často za pomoci Mezinárodní organizace pro migraci,“ popsal fungování systému Novotný.

Komise si od dobrovolných návratů a „opětovného začlenění“ slibuje, že budou udržitelné. Cílem totiž není jen podpora jednotlivců, ale také místních struktur a služeb. Tato podpora má v ideálním případě přínos pro celou komunitu a mohla by pomoct řešit příčiny, které migranty původně přiměly k odchodu. Nucené návraty tyto aspekty neřeší, logicky s sebou tak nesou vyšší riziko, že se nelegální cesta do Evropy zopakuje.

Jak upozornil europoslanec Ondřej Kovařík (ANO, Renew), nová strategie nicméně neznamená, že se EU už bude místo povinných návratů soustředit pouze na ty dobrovolné.

„Nucené návraty jsou přímo integrovány do nového Paktu o migraci a azylu v podobě předloženého návrhu nařízení o návratech. Toto nařízení Komise doplňuje o dimenzi dobrovolných návratů a v jejich kontextu klade důraz na reintegraci a kooperaci se třetími zeměmi ve snaze vytvořit motivující a příznivé podmínky pro dobrovolný návrat lidí,“ uvedl Kovařík. Uvítal, že si Komise uvědomuje, jak byla návratová politika dlouhá léta zanedbávána.

Nový migrační pakt: Komise chce do řešení zapojit všechny státy

Evropská komise dnes zveřejnila nový Evropský pakt o migraci a azylu, soubor návrhů, kterými chce reformovat unijní migrační a azylovou politiku. Obávané kvóty se nevrací, státy se však budou muset zapojit do řešení.

Česká praxe dobrovolných návratů

Lepší a rychlejší návratovou politiku dlouhodobě podporuje také Česko, stejně jako efektivnější ochranu vnějších hranic EU a hlubší spolupráci se třetími zeměmi.

„Jsem toho názoru, že robustní nařízení o návratech společně s nástroji dobrovolných návratů jsou v principu v souladu s českými postoji a pozicí k celkovému pojetí migrační politiky v EU,“ souhlasil Ondřej Kovařík.

Právě dobrovolné návraty mají podle Komise vytvořit další cestu pro spolupráci a solidaritu mezi členskými zeměmi a přispět k fungování tzv. sponzorování návratů. To je jedna z navrhovaných možností, jak by se země, které nechtějí relokovat žadatele o azyl na své území, mohly podílet na pomoci svým sousedům, kteří se ocitnou pod tlakem.

Vít Novotný navíc poukázal na to, že Česko politiku dobrovolných návratů už dokonce samo uplatňuje. Zřejmě tedy neexistuje důvod, proč by Češi měli navrhovanou strategii odmítnout.

„Nálet“ kritiky od Čechů

Evropská komise připomíná, že navrženou strategii už předem široce konzultovala, a to se státy, úřady, agenturami, migračními organizacemi i s dalšími stakeholdery. Nezapomněla ani na veřejnost, která se mohla k návrhu vyjádřit na speciální internetové stránce pro zpětnou vazbu.

K tomuto konkrétnímu návrhu se zájemci z evropských zemí mohli vyjadřovat v lednu. Zajímavé je, že podstatná část příspěvků (čtyři desítky z přibližně 250) pocházejí od uživatelů, kteří jsou z České republiky, nebo to o sobě alespoň tvrdí.

Téměř všechny tyto příspěvky jsou silně kritické vůči migrační a azylové politice EU a využívají rétoriku některých českých populistických politických stran a dezinformačních webů. Navíc, v drtivé většině se vůbec nevyjadřují k předloženému návrhu, dezinterpretují ho nebo demonstrují nepochopení tématu.

Podcast: Velké migrační plány EU a jak se k nim staví Česko

V Evropě opět ožilo téma migrace. Evropská komise v září představila nový Evropský pakt o migraci a azylu, který členské státy včetně Česka už stihly detailněji analyzovat a začaly o něm vyjednávat. Jaká je současná česká pozice k novému migračnímu paktu? A co Evropská unie v oblasti migrace, boje proti terorismu nebo integrace migrantů chystá?

Návraty nejsou vše

Podle názoru Martina Rozumka nová strategie nereflektuje důvody, pro které migranti a uprchlíci země původu opouštějí a proč se do nich nechtějí vracet.

„EU a její členské státy většinou jen přihlíží válečným konfliktům a diktátorům. Většinou ani nemluví jednotným hlasem. Státy Unie také často nejsou schopny přinutit zdrojové země migrace, aby zpětně přebíraly alespoň svoje vlastní občany. Názor a schopnosti migrantů s povinností návratu nikoho nezajímají,“ vyjmenoval některé problémy Rozumek.

Většina států se podle něj v současném nefungujícím systému spokojí s pragmatickým přístupem, kdy po přísném rozhodnutí o návratu migrant neodjede domů, ale nelegálně do jiné evropské země, což vyhovuje nejvíce převaděčům.

Příklady dobré praxe však prý existují. „Na druhou stranu, fungující spolupráce Španělska se zeměmi západní Afriky a její rozšíření v rámci EU, nebo okopírování úspěšných reintegračních programů, například holandských, by mohlo být užitečné i českým úřadům,“ myslí si Rozumek.

Obecně podle něj platí, že dokud EU nezačne více řešit příčiny migrace, nebude se mnohem více bavit se samotnými migranty a nenaučí se využívat jejich znalosti a schopnosti, společný postup kýžený účinek nepřinese a bude to stát daňové poplatníky hodně peněz.

Nutno podotknout, že nová strategie řeší jen jednu část komplexní evropské reformy, větší zaměření na řešení příčin migrace bude pravděpodobně následovat. To však samozřejmě neznamená, že se na návrzích Komise dokáží členské země EU shodnout.

Tlakem na častější dobrovolné návraty evropská exekutiva dává najevo, že si uvědomuje potřebu zlepšit kritizovaný přístup k samotným migrantům, kteří mají být středobodem tohoto procesu. Dobrovolné návraty totiž podle Komise „zohledňují individuální potřeby, očekávání a vyhlídky navracených osob, jakmile jsou zpět v zemi návratu“.

EU mění migrační politiku. Reforma bude trvat roky, musí zohlednit i dopady pandemie

Evropská unie plánuje zcela „překopat“ svůj přístup k migrační a azylové politice, což bude vyžadovat dlouhé roky vyjednávání. V Česku panuje shoda, že je potřeba se zaměřit na boj s pašeráky, efektivní azylové řízení nebo zajištění legálních migračních tras.

Tento článek vznikl s podporou kanceláře europoslance Ondřeje Kovaříka (Renew Europe). Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem. Podmínky spolupráce jsou uvedeny zde.