EU mění migrační politiku. Reforma bude trvat roky, musí zohlednit i dopady pandemie

Žadatelé o azyl na řeckém ostrově Lesbos, září 2020 © EPA

Evropská unie plánuje zcela „překopat“ svou migrační a azylovou politiku, což bude vyžadovat dlouhé roky vyjednávání. V Česku panuje shoda, že je potřeba se zaměřit na boj s pašeráky, efektivní azylové řízení nebo zajištění legálních migračních tras.

Evropská komise využila „migračně klidnějšího“ období a v září loňského roku představila návrh nového evropského Paktu o migraci a azylu, který má odblokovat dosavadní neúspěšná jednání a vytvořit fungující a dlouhodobý migrační a azylový systém EU.

Komise se v návrhu snaží reflektovat různé priority jednotlivých členských států a tentokrát vynechat nejkontroverznější mechanismy, jako jsou povinné relokační kvóty. Soustředí se především na rozvoj vztahů se zeměmi, odkud migranti do Evropy přicházejí, nebo na ochranu vnějších hranic Unie a zefektivnění azylových řízení. Nezapomíná ani na vzájemnou pomoc mezi státy.

O nových plánech se neustále jedná, naposledy v pondělí 22. února mezi ministry zahraničí na půdě Rady EU.

Dlouhá cesta před námi

EU se snaží o skutečně komplexní reformu, podle Tomáše Urubka z Odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra leží na stole celkem šestnáct různých návrhů. Mezi ně patří doporučení a nová legislativa, stejně jako revize starší legislativy.

Už z toho je patrné, že shodu se rozhodně nepodaří najít v dohledné době. Podle Urubka je v Bruselu běžné, že u nekonfliktních témat trvá vyjednávání pět až sedm let – migrační politika je navíc oblast velmi citlivá. Zcela určitě tedy půjde o úkol, který bude muset řešit i české předsednictví EU v druhé polovině roku 2022.

Odbornice na mezinárodní migraci a integraci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Eva Janská uvedla, že i když je nový evropský migrační systém skvělá myšlenka, vzhledem k velkému množství návrhů a plánované délce jejich projednávání bude velmi komplikované tento záměr naplnit.

„Obávám se, že za tu dlouhou dobu, která je před námi, se stane řada věcí, které zamíchají kartami. Může se stát, že čtyři roky vyjednávání budou najednou k ničemu, protože se principy a hlavní idea v průběhu úplně změní,“ upozornila na nedávném webináři pražského Eurocentra.

Nový migrační pakt: Komise chce do řešení zapojit všechny státy

Evropská komise dnes zveřejnila nový Evropský pakt o migraci a azylu, soubor návrhů, kterými chce reformovat unijní migrační a azylovou politiku. Obávané kvóty se nevrací, státy se však budou muset zapojit do řešení.

Urubek měl zato, že shoda je možná a dokonce nutná, aby i nadále mohl fungovat Schengenský systém volného pohybu. Potřebu reformy migračních pravidel  podle něj ještě zvyšuje současná pandemie.

„Unie má předpoklady k tomu, aby díky společnému postupu pandemii relativně rychle překonala, nicméně situace v nízkopříjmových a středněpříjmových zemích může být hodně odlišná, a to z řady důvodů: přístup k vakcínám, socio-ekonomické dopady pandemie, rychlost ekonomické obnovy,“ připomněl na webináři Urubek s tím, že to všechno může vést k nárůstu nestability a následně i migračního tlaku na Evropu.

Nová podoba solidarity

Největším kamenem úrazu a důvodem, proč se tak dlouho nedařilo najít mezi zeměmi shodu na společném postupu, bylo sdílení odpovědnosti za migranty přicházející do Evropy. Nešťastné relokační kvóty, které se ukázaly jako nefunkční a „vrazily klín“ mezi státy, se zatím nepodařilo ničím nahradit.

Ohlédnutí zpět: Proč ČR v roce 2015 odmítla uprchlické kvóty a stálo to za to?

Některé členské státy EU vracejí na stůl otázku nechvalně proslulých mechanismů na přerozdělování žadatelů o azyl, které Česko dlouhodobě odmítá. Z čeho tento český postoj vychází? Nabízíme ohlédnutí za událostmi roku 2015.

Nový pakt se o to snaží, a to prostřednictvím mechanismu povinné solidarity, který členským státům umožní flexibilním způsobem pomoci zasaženým sousedům. Kromě relokací bude možné přispět i tzv. sponzorováním návratů, kdy se země postará o celý proces navrácení neoprávněného žadatele z vnějších hranic EU zpět do země původu. Další možností pak bude poskytnout operativní či kapacitní podporu. Podoba povinné pomoci sousedům se bude odvíjet podle toho, pod jak velkým migračním tlakem se konkrétní stát ocitne.

Česko upozorňuje, že jakýkoliv mechanismus musí v prvé řadě stát na základech konsensu všech zemí. „Podporujeme solidární mechanismus, který bude co nejvíce flexibilní, a dlouhodobě říkáme, že takový mechanismus musí být bez povinnosti a automatičnosti redistribuce (žadatelů o azyl). Nutnost pomoci hraničním státům je nezpochybnitelná, ať už z evropských zdrojů, nebo ze zdrojů jednotlivých členských států. ČR je v tomto směru relativně velmi aktivní,“ řekl Urubek.

V současné době státy s Evropskou komisí projednávají, jak by zmíněný mechanismus fungoval v praxi – první dojmy totiž byly podle Urubka takové, že systém je příliš komplikovaný na to, aby mohl být opravdu spuštěn. Evropská komise prý přislíbila vytvoření simulace, která by pomohla systém doladit.

„Musí se vyjasnit, jaká by byla role evropských agentur a dalších aktérů, a jak by probíhala celková koordinace. Já osobně jsem si představoval jednodušší a flexibilnější systém, který by dokázal reagovat v případě potřeby v řádu hodin nebo dnů,“ podotkl odborník ministerstva vnitra.

Podcast: Velké migrační plány EU a jak se k nim staví Česko

V Evropě opět ožilo téma migrace. Evropská komise v září představila nový Evropský pakt o migraci a azylu, který členské státy včetně Česka už stihly detailněji analyzovat a začaly o něm vyjednávat. Jaká je současná česká pozice k novému migračnímu paktu? A co Evropská unie v oblasti migrace, boje proti terorismu nebo integrace migrantů chystá?

České priority

Česká republika vyjednává s Evropskou komisí a ostatními členskými státy Unie na základě tzv. rámcové pozice, kterou kromě vlády schválily také obě komory Parlamentu. Konkrétně ministerstvo vnitra předložení migračního paktu jednoznačně přivítalo.

„Cílem, se kterým vstupujeme do vyjednávání, je pro nás vytvoření moderního migračního systému, který bude definován několika adjektivy – efektivní, funkční, realizovatelný v normálních situacích a zároveň připravený na mimořádné situace,“ popsal obrysy českého postoje Tomáš Urubek.

Česko klade důraz na prevenci nekontrolovatelných migračních toků a na pomoc migrantům přímo v regionech původu, stejně jako na intenzivnější spolupráci se zeměmi mimo Unii. Chce posílení ochrany vnějších hranic a reformu vnitřních pravidel, včetně už zmíněného sdílení odpovědnosti.

Vyjednávání bude nicméně dlouhé a česká pozice se může měnit, mimo jiné na základě diskusí na národní úrovni. V rámci Národního konventu o EU, platformy pro poměrně široké debaty o klíčových unijních tématech, se na konci ledna projednával právě nový pakt a budoucnost společné migrační politiky. Zástupci státní správy, institucí EU, českého Parlamentu, neziskových organizací, sociálních partnerů a akademické sféry dali pod taktovkou Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM dohromady tři stručná doporučení, na co se mají čeští vyjednavači do budoucna soustředit.

Česká republika by podle doporučení měla klást důraz na prevenci nelegální migrace, boj proti pašerákům lidí a spolupráci se zeměmi původu a transitu. Vláda by se také měla zasadit o to, aby azylové řízení a řízení na hranicích, včetně tzv. předběžného posouzení („prescreening“) byly efektivní a rychlé, za podmínky vytvoření nezávislého mechanismu monitorování a dodržení všech mezinárodních závazků. ČR by podle stakeholderů měla zároveň vést diskuzi o nastavení efektivních legálních kanálů migrace na evropské úrovni, včetně mechanismu pro přesídlování.

EU chce lépe zvládat migraci, oživuje spolupráci s Afrikou a Blízkým východem. Organizace její přístup kritizují

EU se rozhodla „obnovit“ spolupráci se zeměmi severní Afriky a Blízkého východu, a pomoct jim tak s modernizací hospodářství a s dalšími výzvami. V tématu migrace se však příliš zaměřuje na bezpečnost a zapomíná na lidi, upozorňují lidskoprávní organizace.