EU chce být bezpečnostní gigant. Nejdřív se ale musí shodnout, kdo je pro ni hrozbou

Cvičení vojenské jednotky EU Battlegroup ve Španělsku v roce 2017. © EPA

Evropská unie se rozhoduje o tom, jakou roli chce do budoucna hrát na světové bezpečnostní scéně. Hrozby i rivalové se neustále vyvíjejí a dosavadní nástroje evropského bloku začínají zaostávat. Na stole proto leží tzv. Strategický kompas, který by mohl přinést zásadní proměnu společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU.

Šéf unijní diplomacie a místopředseda Evropské komise Josep Borrell v pondělí oficiálně představil návrh strategického dokumentu ministrům zahraničí členských zemí. Názor vlád bude pro úspěch „reformy“ zcela zásadní, najít kompromis v takto citlivé oblasti ale nebude jednoduché.

Vznikne evropská armáda? Zástupci EU jednali o společném strategickém plánu

Evropská unie plánuje v několika nejbližších letech vytvořit vlastní síly rychlého nasazení, pořádat pravidelná vojenská cvičení či posílit společnou kybernetickou obranu. Počítá s tím strategický obranný plán, o němž v Bruselu diskutovali zástupci unijních vlád, u nichž zatím ale strategie nemá jednoznačnou podporu.

Brusel by chtěl například posílit schopnost EU rychle a flexibilně reagovat na bezpečnostní krize, jako byla ta v Afghánistánu. K tomu mají sloužit nové síly rychlé reakce. Otázkou však je, jestli nedopadnou stejně jako tzv. EU Battlegroups, vojenské jednotky, které ztroskotaly na příliš komplikovaném systému nasazení a nedostatečné vůli států.

Dalším z cílů Strategického kompasu je, aby Unie systematičtěji přistupovala k hodnocení bezpečnostních hrozeb, kterým čelí. Jenže jak upozornila analytička z CEVRO Institutu Martina Heranová, s něčím takovým měla EU vždy problém.

„A to i s ohledem na fakt, že Německo a Francie měly v minulosti opakované tendence zastávat vůči rivalům umírněné postoje, což efektivní boj proti hrozbám pocházejícím z Ruska a Číny znesnadňovalo,“ uvedla Heranová.

Podle europoslankyně Markéty Gregorové (Piráti, Greens/EFA) by se mohly v hodnocení rizik objevovat třecí plochy i nadále. Ocenila však, že dokument volí poměrně jasný jazyk vůči Rusku a nezamlčuje rostoucí zapojení Číny do napětí v jejím regionu.

Její kolega z Evropského parlamentu Alexandr Vondra (ODS, ECR) má jiný názor. „V případě konkrétních hrozeb, jako je Rusko a Čína, je vidět, že EU hlavně nechce nikoho naštvat. Rusko i Čína jsou na jedné straně označovány za nebezpečné rivaly, na druhé straně ale za partnery,“ nechal se slyšet Vondra.

Sporná jednomyslnost

Dokument samotný uznává, že nejen ve vztahu k Číně vše stojí a padá na jednotě všech členských států EU. Právě princip jednomyslnosti patří podle některých kritiků k zásadním překážkám toho, aby byla EU jako celek v bezpečnostních otázkách akceschopnější. I na to dokument myslí a navrhuje flexibilnější rozhodovací proces. Tak velká změna by však vyžadovala souhlas všech států.

„Strategický kompas volá po rychlejší, efektivnější a flexibilnější schopnosti EU rozhodovat a jednat, aby byla schopna plnit stanovené úkoly. Fakticky se ale jedná o požadavek na změnu hlasování v Radě, která dosud vyžaduje jednomyslnost. Tento požadavek je zcela nepřípustný, a pokud se naplnění Strategického kompasu má opírat o tuto změnu, obávám se, že ambice dokumentu nebudou splněny,“ je přesvědčený Vondra.

Zde vidí největší problém návrhu i Gregorová. Dokument podle ní opomíjí fakt, že oblast bezpečnosti a obrany je stále „těžce střežena“ národními státy. Přesto podle ní nejsou velké ambice dokumentu krátkozraké, ale realistické, a to i z časového hlediska. I když strategie pokrývá výhled na příštích pět až deset let, řada iniciativ má fungovat už do roku 2025.

Spolupráce, autonomie nebo oboje?

Velkým tématem zůstává, kde je místo EU na globální scéně. Podle Vondry sedmadvacítka sama sebe ve Strategickém kompasu vidí jako nezávislého globálního hráče s vlastní vizí multilaterálního mezinárodního uspořádání, nicméně reálné zhodnocení toho, čeho je jako mezinárodní organizace schopna, tam zcela chybí.

Ani podle Heranové není EU v postavení, aby mohla hrát roli jednoho z nezávislých pólů v rámci nového multipolárního uspořádání. „S klíčovými aktéry soupeření o nový mezinárodní řád USA, Čínou ani Ruskem se nemůže poměřovat. Zkušenosti z posledních let hovoří zcela jasně. EU není dlouhodobě schopna řešit bezpečnostní krize ani ve svém nejbližším sousedství,“ uvedla odbornice.

Unie by podle ní měla upustit od jakýchkoliv snah o autonomní a nezávislý postup a zaměřit se naopak na posilování transatlantické vazby a úzkou koordinaci s USA.

Podle Gregorové se však posílení strategické autonomie EU a hlubší spolupráce s NATO nevylučují. „Budování vlastních kapacit neznamená oslabování vztahů s NATO, naopak to znamená, že budeme schopni snáz naplňovat naše závazky,“ poznamenala europoslankyně.

I Evropský parlament jako celek patří mezi proponenty větších bezpečnostních ambicí a strategické autonomie, i když stále není zcela jasné, co všechno se pod tímto termínem skrývá. Na autonomii tlačí zejména Francie, podle které by EU měla snížit svoji závislost na USA a dalších aktérech, ať už v oblasti obrany, energetiky, nebo obchodu.

Investice a hybridní hrozby

Mnohem snadněji asi najde Evropská komise podporu pro své plány v oblasti kybernetické bezpečnosti a boje proti hybridním hrozbám. Počítá se s posílením stávajících nástrojů a také s vytvořením úplně nových.

Markéta Gregorová zmínila například tzv. EU Cyber Diplomacy Toolbox, jakýsi rámec kybernetické diplomacie, pomocí kterého by EU mohla uvalovat sankce za kybernetické a hybridní útoky. Větší odolnost proti nim by mohlo zajistit také vytvoření společných týmů rychlé reakce (EU Rapid Hybrid Response Teams).

„Přijetí zásadnějších kroků v této oblasti je rozhodně potřeba, otázkou ovšem je, jak budou fungovat v praxi. Rozdíly v přístupech jednotlivých členských států byly v uplynulých letech značné. Navíc jako velmi zranitelné se ukázaly být samy bruselské instituce, na něž hybridní aktivity rivalů rovněž mířily,“ upozornila Martina Heranová.

S rozvojem těchto nástrojů by mohla pomoct i Česká republika, letos v dubnu totiž vláda schválila Národní strategii pro čelení hybridnímu působení. „Troufám si říct, že tato strategie je na půdě Evropské unie unikátní. (…) I toto může být příklad posilování společenské odolnosti vůči hybridnímu působení,“ řekl v červencovém podcastu Evropa zblízka náměstek ministra obrany Jan Havránek s tím, že toto téma bude patřit mezi priority českého předsednictví Rady EU příští rok.

Kromě plánů Strategického kompasu zlepšit spolupráci v kybernetické bezpečnosti a v boji proti hybridním hrozbám ocenil Alexandr Vondra také oblast investic.

„Jedná se o zásadní navýšení investic do výzkumu a inovací, do nejmodernějšího technického vybavení, infrastruktury a odborných znalostí a samozřejmě do nových technologií s cílem snížit strategickou závislost na jiných zemích a obnovit technologickou suverenitu. Snahy Evropské unie v tomto směru lze jen ocenit, i když přichází se zpožděním,“ řekl Vondra.

Heranová vidí tyto plány pesimističtěji. Podle ní je technologický náskok globálních hráčů v čele s Čínou tak velký, že Evropská unie nemá v podstatě šanci je dohnat.