EU apeluje na Čínu, aby zastavila Putina. Peking o tom nechce mluvit

© EPA-EFE/OLIVIER MATTHYS

Začátkem dubna se lídři EU virtuálně spojili s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Jejich cíl byl jasný. Co nejvíce Čínu dotlačit k tomu, ať se postaví proti Putinovi a ruské agresi na Ukrajině. A pokud ne, tak alespoň slib, že Peking Moskvu přímo nepodpoří. Skálopevnou čínskou pozici však nezviklali.

„Očekáváme od Číny, že pokud nepodpoří naše sankce, minimálně udělá vše pro to, aby do situace nijak nezasahovala,“ uvedla po summitu EU a Číny předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Lídři EU podle ní navíc dali jasně najevo, že chtějí od Číny, aby využila svého vlivu a pomohla ukončit válku na Ukrajině. Podle předsedy Evropské rady Charlese Michela pak „jakákoliv pomoc Rusku obcházet sankce bude znamenat prodloužení konfliktu“.

Dialog hluchých

Naléhavá volání sedmadvacítky však ostře kontrastovala s čínskou strohou odpovědí. „Peking a Brusel by měli hrát konstruktivní a stabilizační roli ve stále neklidnějším světě,“ uvedl čínský prezident. Podle něj je konflikt „politováníhodný“ a je třeba „hledat řešení, které bude průchozí pro všechny strany“. V jeho projevu nezaznělo ani jednou slovo „válka“ či „invaze“.

Tento summit tedy nevyústil v zásadnější posun k míru na Ukrajině. Jak popsal šéf unijní diplomacie Josep Borrell, byl to „dialog hluchých“. Podle něj Číňané vůbec nechtěli o Ukrajině mluvit, místo toho se chtěl čínský prezident soustředit na „pozitivnější věci“. Jediná věc, kterou Čína dala podle Borrella v kontextu Ukrajiny jasně najevo, byla, že použití zbraní hromadného ničení považuje za „červenou linii“.

Summit tak poskytl alespoň jasnější obrázek o tom, kde oba aktéři stojí. Především Evropa dostala od Pekingu jasný signál, že Západu v boji proti Putinově režimu zatím rozhodně nepomůže. Peking naopak dostal od Bruselu ne zcela konkrétní varování, že v případě otevřené podpory Kremlu hrozí Číně riziko „zničení reputace“ v očích evropské veřejnosti a firem.

Rusko a Čína se postavily proti EU v otázce lidských práv či protikoronavirových vakcín

Rusko a Čína považují západní sankce za nepřijatelné. Vztahy s Ruskem zničil Brusel, takže Moskva už nemá vztahy s EU jakožto organizací, ale pouze z některými jejími členskými státy, řekl dnes šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov.

Čína balancuje a bedlivě pozoruje

„Vyvažovací“ pozici Číny je podle výzkumnice Alice Kizekové z Ústavu mezinárodních vztahů nutné vnímat prizmatem geopolitických ambicí a ekonomických zájmů. „Peking je ve svém přístupu konzistentní a opatrně vyvažuje svoje zájmy. Na Ukrajině je má ekonomické, jde mu o celkovou logistiku při dopravě do Evropy. S Ruskem má pak strategické partnerství a sdílí s ním hranice. A také mu jde o vlastní reputaci a pozici. Čína má jasný cíl posilnit svoji pozici v mezinárodním systému,“ řekla redakci EURACTIV.cz.

Právě „nejdůležitější“ a „neochvějné“ strategické partnerství, jak definují vzájemné vztahy Rusko a Čína, dělá západním lídrům vrásky. Ti si nedělají iluze, že by čínská podpora zásadně zvrátila dosavadní průběh války na Ukrajině.

Peking a Moskvu sbližuje především jejich úsilí oslabit západní liberální řád v mezinárodní politice a také vzájemné investice a energetika. Souběh v jejich směřování dobře ilustruje například ruská podpora Číny v otázce Tchaj-wanu, mnohá hlasování v Radě bezpečnosti OSN či společná vojenská cvičení ohlášená na období mezi roky 2021 až 2025. Země navíc fungují v rámci Šanghajské organizace pro spolupráci, kde obhajují princip „nevměšování se do vnitropolitických otázek cizích států“.

V mnohém se však obě autoritářské země rozchází a vztah není bezproblémový. Jedná se například o soupeření o vliv ve Střední Asii nebo problém migrace na Dálném východě.

Čína proto v současnosti spíše pozoruje reakce mezinárodního společenství i Západu. Konflikt na Ukrajině ji totiž od samého počátku v roce 2014 poskytuje cenný obrázek o tom, jak se Unie, NATO i Washington chovají v kontextu anektování či okupování určitého území. „Je to pro ni jistý vzorec, kdyby se ocitla v podobné situaci jako Rusko. Zejména co se týče uvalení sankcí a poskytování vojenské a nevojenské pomoci,“ uvedla Kizeková.

Obchodní politika EU stagnuje, zapomenout na Asii by Evropany mohlo mrzet

Evropská obchodní politika čelí v posledních letech řadě překážek včetně pandemie a ekonomického nacionalismu. Objevují se i hlasy, že za malým pokrokem stojí přísné „neobchodní“ podmínky, které EU po svých partnerech vyžaduje.

Obchod vládne

Dosud spíše tichou podporu Rusku vysvětlují hlavně obavy Číny o její obchodní aktivity na Ukrajině. Pro Kyjev je Čína hned po EU nejdůležitějším obchodním partnerem. Navíc podle vyjádření ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského z loňského roku by země chtěla být pro Čínu „mostem do Evropy“. Řeč je zejména o čínském vlajkovém projektu Hedvábné stezky (Belt and Road Initiative). Postupné ničení ukrajinské ekonomiky a infrastruktury ruskou armádou tak jde proti čínským ekonomickým zájmům.

A obchod hraje první housle také ve vztahu Číny k EU. Starý kontinent spolu se Spojenými státy totiž tvoří odbytiště pro zhruba čtvrtinu čínského zahraničního obchodu. Podíl Ruska je pak pouze zhruba dvě procenta. Hlasitější čínská podpora pro Vladimira Putina by proto mohla Peking bolet, pokud by se EU rozhodla uchýlit k určitým sankcím. Ty by však citelně zasáhly i sedmadvacítku samotnou.

Podle Kizekové v současné situaci omezení obchodu s Čínou není pravděpodobné. Podle ní je obchodní provázanost patrná zejména na Německu. „Pokud se Německo radikálněji nesjednotí s politikou EU, tak k razantnějším krokům nedojde. Vidíme to ve vztahu s Ruskem, kde si Němci dlouhodobě budovali nezávislé ekonomické vztahy a nejsou teď schopni se úplně odstřihnout. Stejné je to i s Čínou, kde mají nadstandartní postavení na trhu oproti jiným členským státům,“ vysvětlila výzkumnice.

Obchodní vztahy EU a Číny v posledních letech dostaly trhliny. Jednou z nich byl i neúspěch Komplexní dohody o investicích (CAI). Tu vyjednávaly obě strany téměř sedm let, loni však samotnou ratifikaci odmítl Evropský parlament, který dlouhodobě poukazuje na porušování lidských práv, zejména Ujgurů v provincii Sin-ťiang.

Další zhoršení pak přišlo na konci loňského roku, kdy Litva povolila v hlavním městě Vilnius otevřít de facto ambasádu Tchaj-wanu. Čína v reakci kromě diplomatických kroků zahájila také obchodní bojkot litevských produktů. EU se za Vilnius postavila a označila čínské praktiky za „ilegální“ a „v rozporu s pravidly WTO“.

Brusel v tomto kontextu řeší zavedení takzvaného protinátlakového nástroje, který by měl umožnit EU na podobné donucovací praktiky lépe reagovat. „Budeme asertivnější v ochraně našich zájmů. Nástroj nám pomůže se bránit vůči aktérům, kteří nehrají podle pravidel,“ uvedl k nástroji unijní komisař pro obchod Valdis Dombrovskis.

Bojkotovaná olympiáda v Číně začíná. Sportovci se musejí ohlížet přes rameno

V Pekingu dnes začínají kritizované zimní olympijské hry. Přestože europoslanci vyzvali k jejich bojkotu, státy EU se neshodly. Sportovci mezitím řeší rébus, jak si olympiádu užít a podat co nejlepší výkony, když jim za zády číhá „velký čínský bratr“.