Členství Turecka v EU je už jen utopií, obě strany se ale navzájem potřebují

© Shutterstock

Jak důležité je Turecko pro Evropskou unii, v jakém stavu jsou v současnosti turecko-evropské vztahy a jak budou vypadat v budoucnu?

Unijní a turečtí diplomaté na nejvyšší úrovni se v listopadu shodli na „extrémní důležitosti“ vzájemných vztahů. Nicméně skutečnost, že se jednalo o první takové jednání po dvou letech, naznačuje, že partnerství je minimálně problematické.

Podle Matúše Jevčáka ze slovenského think-tanku STRATPOL prošel vztah Turecka s EU za vlády strany AKP současného prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana zásadními změnami. S novým sebevědomím na mezinárodním poli Turci vystřízlivěli z evropského snu a pochopili, že vytoužené členství v Unii je jen iluzí. „Změnil se nejen pohled vlády, ale i podstatné části Turků včetně akademiků, které znechutilo neustálé čekání,“ vysvětluje analytik s tím, že EU přestala být v tureckých očích ideálem.

O přerušení spolupráce podle Jevčáka ovšem nemůže být řeč, protože Evropa je s Tureckem provázána ekonomickými, geografickými, historickými a politickými vazbami, alespoň minimální úroveň vztahů se tak musí zachovávat.

„Zatímco pro Turecko je EU absolutně klíčový ekonomický partner (74 % přímých zahraničních investic), pro EU je zase Turecko zásadní jak v migrační otázce, tak v té energetické a geopolitické,“ říká. Turecko-evropské vztahy jsou podle něj stále ve fázi přerodu, a výsledkem bude velmi pravděpodobně pragmatické partnerství bez ideologické a hodnotové kompatibility.

Evropská komise věří v nový začátek ve vztazích s Tureckem

Turecko plánuje splnit chybějící kritéria pro liberalizaci víz do Evropské unie, Komise požaduje propuštění prominentních aktivistů a akademiků na svobodu.

Michal Vít z Metropolitní univerzity Praha vztah označuje jako „trpěné partnerství“. Ukazuje se podle něj, že Unie není schopna řešit zásadní geopolitické a ekonomické otázky v rámci institucionální struktury, ale že se tak stále častěji děje prostřednictvím větších národních států EU, jako jsou Německo nebo Francie.

„Dokud bylo Turecko v prvé řadě ekonomický partner, tak k němu EU mohla přistupovat z hlediska síly. Nicméně za situace, kdy se důležitost odvíjí od bezpečnostních otázek, a důležitost Turecka ještě roste, je zjevné, že EU je zcela v područí členských států,“ upozorňuje Vít.

Erdoğanovo utahování obojku kolem Turecka

Turecko v poslední dekádě poměrně zásadně změnilo svoji tvář. Ekonomický rozvoj, na kterém stojí silná pozice prezidenta Erdoğana, je podle Víta čím dál více překrýván patriotickou rétorikou. Na nárůst nacionalismu upozorňuje i Jevčák, poslední parlamentní volby podle něj v tomto ohledu ukázaly jasný trend v turecké společnosti.

Erdoğan podle Jevčáka v předcházejících letech podřídil vše, včetně zahraniční politiky, cíli koncentrovat ve svých rukách co největší moc. „Pokus o puč představoval ideální příležitost ke zvýšení represí vůči jeho oponentům, především levici, Kurdům a tzv. Gulenistům, a také k posílení vlastních pravomocí ještě před změnou ústavy díky výjimečnému stavu,“ popsal analytik. Zásadní změnu pak podle něj přinesla samotná změna ústavy odhlasovaná v referendu, která turecky systém přeměnila z parlamentního na prezidentský.

Zmíněný pokus o puč v roce 2016 spustil masivní represe a rozsáhlé čistky v armádě, policii, justici, médiích či ve školství.

Turecká novinářka: Svoboda médií v zemi říká o demokracii hodně (VIDEO)

Pokud média přestávají přistupovat k vládě kriticky, část společnosti kvůli tomu zcela ztrácí zájem o to, co se v zemi děje, říká jedna z nejznámějších novinářek v Turecku, která se nikdy nepřestala ptát.

Nedůrazná unijní diplomacie a členské státy

Nabízí se otázka, jak dobře dokázala Evropská unie reagovat na dynamické změny v Turecku. Jestli například svůj tlak na dodržování lidských práv „nevyměnila“ za zmírnění migrační vlny směrem do Evropy díky dohodě, kterou s Tureckem uzavřela v roce 2016.

Michal Vít připomíná, že EU nedisponuje defacto žádnými reálnými nástroji a v zahraniční politice má jen tolik kompetencí, kolik jí jednotlivé státy dovolí. „Ekonomická rovina již není transformativní a Turecko příliš nerespektuje politickou rovinu vztahů s EU a obchází ji. Soustředí se na jednotlivé státy, díky čemuž má mnohem lepší vyjednávací pozici,“ vysvětluje expert.

Jevčák souhlasí v tom, že role EU je komplikovaná, neochota zaujmout vůči Turecku jasný postoj ovšem podle něj jen přispívá k přesvědčení turecké strany, že je EU slabá a pokrytecká. Z jeho slov vyplývá, že se nejedná pouze o problém společné unijní diplomacie, ale i u členských států jednotlivě.

„Dobrým příkladem je Erdoğanova návštěva Německa z konce roku 2018, kterou zneužil k demonstraci své síly před tamní tureckou populací. Kritika nedodržování lidských práv z úst německého prezidenta či některých poslanců Bundestagu se absolutně míjí účinkem, pokud je Erdoğan oficiálně pozván do země německou kancléřkou,“ řekl Jevčák s tím, že tato kritika ovšem zároveň poskytuje dostatečnou munici tureckým představitelům a provládním médiím k obviňování Německa, že se snaží vměšovat do vnitřních záležitostí země.

Zásadní pro EU je podle Jevčáka sjednotit postoje a vyslat jasný signál. „Povahové vlastnosti současného tureckého vedení podle mého názoru jasně ukazují, že respektovat dokáže jen ty, kteří jednají z pozice síly a nebojí se ji ukázat,“ podotýká.

Turecku chybí odborníci, zatýkání akademiků a aktivistů přesto nekončí

Turecko se potýká s nedostatkem vědců. Odliv mozků řeší různými opatřeními a lákadlem pro návrat domů jsou i nemalé vědecké granty. Čistky mezi odborníky ale neutichají a ty, kteří byli propuštěni na základě podezření z protivládní činnosti, nelze opět zaměstnat.

Pragmatická vize vzájemných vztahů

Zásadní neznámou je, jak se bude vzájemný vztah vyvíjet v následující dekádě. Oba experti se každopádně shodují, že členství Turecka v Unii je nereálný scénář.

Podle Víta leží největší potenciální výzvy pro EU ve dvou oblastech – jestli se Turecku podaří stát se silným hráčem světové ekonomiky například ve spojení s Čínou, a zda se rozhodne mobilizovat nepokoje ve členských státech prostřednictvím svých diaspor. „Myslím, že vhodné označení je něco jako roztříštěná konfrontace, kdy budou instituce EU mimo hlavní záběr, ale současně se bude stupňovat tlak na jednotlivé členské státy,“ odhaduje Vít.

Matúš Jevčák předpovídá pragmatický vztah založený na vzájemné důležitosti, který bude primárně formovaný migrační otázkou, energetikou a vzájemným obchodem. „Současný nárůst popularity nacionalismu v Turecku zároveň ukazuje, že ideologický odklon Turecka bude sahat hlouběji než jen k AKP, a tedy i v případě změny vedení země nedojde k okamžitému otočení současného trendu,“ uzavírá odborník.

Vztahy EU a Turecka

Dohoda mezi EU a Tureckem o řešení migrační krize z března 2016 znovu rozdmýchala debaty o členství země v evropské osmadvacítce. Přístupové rozhovory mezi oběma stranami byly zahájeny v říjnu roku 2005. Jejich průběh však brzdí řada překážek. Patří mezi ně stav demokracie v Turecku, zacházení s kurdskou menšinou nebo otázka Kypru.